Jak se ve Francii daří partnerství veřejného a soukromého sektoru? Jak přistupovat k uzavírání smluv v této formě spolupráce? O tématu jsme hovořili s generálním ředitelem francouzského Institutu pro delegování veřejné služby (IGD). Pierre van de Vyver byl jedním z přednášejících na česko-francouzském semináři v Praze.

Pierre van de Vyver

Čím se zabývá Institut pro delegování veřejné služby? Poskytuje poradenství ohledně partnerství veřejného a soukromého sektoru, známého pod zkratkou PPP?

 Jsme svým způsobem takové PPP sami o sobě, protože dáváme dohromady všechny zúčastněné strany. To znamená subjekty veřejné správy, podnikatele, bankéře či odborníky. Nejsme obchodní organizací, ale máme zodpovědnost za oblast veřejného zájmu. Naše rady jsou tedy zaměřeny na veřejnou správu a všechny již uvedené subjekty. Pracovní metoda, kterou používáme, by se dala přirovnat k volbě nového papeže. Někdy je obtížné dohodnout se nad projektem v jeho komplexnosti, aby se tak na znamení shody objevil „bílý kouř“.

Zprostředkováváte tedy přímo kontakt veřejné správy se soukromým partnerem pro PPP?

Ano, naší úlohou je sladit jednotlivá stanoviska lidí. Návrhy, které předkládáme, vedou často ke vzniku PPP. Jsme
také poradním orgánem vlády. Výsledkem našich iniciativ se ve Francii stalo přijetí tří důležitých zákonů, a to v
roce 2004, 2008 a 2009. K dalším činnostem, kterými se zabýváme, patří například navrhovat vládě, jak proškolovat
jednotlivé aktéry.

Navrhujete také vzdělávací akce pro úředníky?

Zaměřujeme se i na vzdělávání úředníků. Vydáváme také dokumenty. Jedná se například o Chartu pro veřejnou správu,
která nahrazuje úpravu pomocí evropských direktiv, které v určitých oblastech chybí. Připravili jsme také chartu pro
průběh vedení soutěžního dialogu při uzavírání velkých kontraktů. Je určena pro náš trh, ale lze ji použít i v
mezinárodním měřítku. Máme rovněž Chartu zaměřenou na aktivity základních služeb pro rozvojové země. Vytvořili jsme
také výzkumné středisko PPP a školu PPP.

Kolik a jaké kontrakty se ve Francii uzavírají?

Ve Francii je hodně kontraktů založených na delegování veřejných služeb, tedy přenesení práva na provozování
zařízení na soukromého partnera. V komunitárním slovníku se tomu říká koncese na veřejné služby nebo práce. Děje se
tak obdobně jako v České republice. Tři čtvrtiny veřejných služeb jsou zajištěné tímto způsobem. Ročně je tak
podepsáno 4000 až 4500 dlouhodobých kontraktů. Jedná se mimo jiné o dálnice, vodu či Eiffelovu věž.

Jaké další typy kontraktů se ve Francii využívají?

Jsou vytvářeny kontrakty typu BOT, Build-Operate-Transfer, nebo smlouvy o partnerství. Rizika jsou rozdělena mezi
veřejnou správu a soukromý subjekt. Staví se tak gymnázia či studentské koleje. V Anglii zavedl tento typ kontraktu
tehdejší ministerský předseda Tony Blair. Nejde o privatizaci, ale o postavení a provozování. Stavba zůstává ve
vlastnictví veřejné osoby. Ve Francii existuje hodně smluv tohoto typu, například u škol, inženýrských sítí,
nemocnic, univerzit či vězení.

Jak jsou tedy rozděleny role mezi veřejnou správou a soukromým subjektem?

Záleží na typu smlouvy. Dalo by se říci, že veřejná správa nakupuje na klíč. Soukromý subjekt financuje stavbu, je
zodpovědný za architekturu, koncepci a konstrukci. To je užitečné pro veřejný orgán, který je zadlužený. Kontrakt
tak upraví potřebu financování. Obce si už více nemusejí půjčovat.

Jaká doporučení pro uzavírání smluv PPP byste mohl uvést?

To je základní otázka. Kontrakty jsou dlouhodobé, trvají třicet, čtyřicet let. Je tedy důležité uzavřít je s
patřičnou péčí, aby pak vše v následujících letech dobře fungovalo. Veřejné orgány jsou podporovány poradenskými
firmami, ale poradenské firmy samozřejmě nerozhodují. Veřejné orgány musejí být tedy stálé a mít technické a morální
oprávnění. Kontrakt má dvě témata: specifikaci provozních činností pro soukromý subjekt a kontrolních a řídicích pro
veřejný orgán.

Rozumím-li tomu dobře, jde tedy o správné nastavení rolí?

Obě dvě strany musejí spolupracovat. Procesy jsou velmi dlouhé, nákladné a ne vždy se podaří dosáhnout shody, a to
ani v bohatých zemích, jakou je Francie. Je to vlastně nová forma politické odpovědnosti. Je třeba najít schéma,
které umožňuje vytváření bohatství. Je výhodnější, když zástupce veřejného orgánu kontroluje to, co soukromý subjekt
učiní místo něho. Kontrola přitom musí zůstat na vysoké úrovni. Podnikatel by měl pociťovat, že se orgán veřejné
správy zajímá o to, co dělá.

Zabýváte se riziky při výběru partnera pro PPP?

Ano, v těchto dlouhodobých kontraktech pracujeme hodně s riziky. Pečlivě jsme vytvořili metody výběru správného
smluvního partnera, což není vždy jednoduchou úlohou. Během pohovoru by měl soukromý subjekt přesvědčit, že má
potřebné know-how. Pohovor slouží také k nastolení vzájemné důvěry. Soukromý subjekt pak následkem toho, že jsou
přebírány jeho myšlenky, věří orgánu veřejné správy, ví, že je nevyužije u jiného zajímavějšího konkurenta. Jedná se
tedy o úzkou spolupráci při zajišťování služby pro uživatele. Volba obchodního partnera se tak trochu podobá
situaci, kdy se chcete oženit s vyvolenou ženou. Na závěr bude rozhodující kvalita partnerství, nikoli cenová
nabídka. Soukromý subjekt má ostatně vůli zanechat po sobě trvalou a pozitivní stopu, vždyť jde o jeho reputaci.

Jak jsou na tom kontrakty v době krize?

Samozřejmě je obtížnější nacházet finanční partnery. V této době krize jsme museli učinit opatření na podporu
kontraktů PPP, bankéři je už nechtěli tolik financovat. Orgány veřejné správy by měly být schopny vždy porovnat
různá nabízená řešení a učinit pak správný výběr. Dobře pochopená svoboda ekonomiky pomáhá vytvářet bohatství a
zdroje.

Pierre van de Vyver absolvoval École Nationale des Ponts et Chaussées (ENPC), první francouzskou školu zaměřenou na
stavební inženýrství a veřejnou správu. Jako generální zmocněnec působí v Institutu pro delegování veřejné služby
(IGD) od roku 2000. Je autorem knihy Místní veřejné služby: Návod pro řízení a koncese (1987).

text: Ing. Jungová Ivana
foto: Figer Jiří