Nikoli jako experiment, ale jako naprosto seriózní snahu vytvořit předpoklady pro legální poskytování péče o nevlastní dítě za úplatu tak, jak to ve formě vzájemné rodičovské výpomoci funguje v řadě evropských zemí, myslí svůj návrh o podpoře rodin s dětmi poslanci Petr Nečas a Michaela Šojdrová. Úprava institutu vzájemné rodičovské výpomoci vychází z praxe určité části rodičů, kteří řeší kapacitní nedostatek služeb péče o předškolní děti či jejich teritoriální nebo finanční nedostupnost svépomocí, když si navzájem podle dohodnutých podmínek zajišťují péči o děti.

Účelem poslaneckého návrhu je stanovit základní pravidla provozování takové činnosti, která na jedné straně zajistí určité části rodičů péči o dítě a umožní jim tak pracovat, na druhé straně pak jiné části rodičů umožní nadále pečovat doma o své dítě a současně si zvyšovat příjem. V neposlední řadě je také sledován zájem dítěte, kdy tato péče je založena na individuálním přístupu a je poskytována v prostředí podobném rodinnému prostředí s nápodobou sourozenecké skupiny.

Navrhovaný zákon dále umožňuje zřizovat miniškolku a tím rozšířit nabídku služeb péče o děti poskytovaných na individuálním základě, které jsou nezbytným předpokladem sladění pracovního a rodinného života zaměstnaných nebo jinak výdělečně činných rodičů. Účelem právní úpravy miniškolky je napomoci řešit situaci zaměstnaných rodičů, kteří se chtějí vrátit do zaměstnání z různých důvodů, zejména po mateřské či rodičovské dovolené. Stanovení minimálního právního rámce je zároveň nutným předpokladem pro možnost daňově zvýhodnit zaměstnavatele, kteří zabezpečují pro své zaměstnance péči o děti a zároveň pro nastavení základního standardu, za kterého je péče o děti poskytována.

Celkovým cílem prorodinných opatření, která návrh zákona upravuje, je vytváření socioekonomických podmínek příznivých rodině, zaměření na oblast finančního zajištění rodiny, slučitelnost profesního a rodinného života, podpora služeb péče o děti, podpora rodin se specifickými potřebami, podpora náhradní rodinné péče, podpora aktivního otcovství a podpora zaměstnávání osob obtížně zaměstnavatelných. V rámci efektivnějšího sladění profesního a rodinného života rodičů například navrhuje úpravu doby pobytu dítěte v předškolním zařízení. Dosavadní úprava omezuje možnost navštívit jesle nebo mateřskou školu podle věku dítěte na 5 dnů nebo 4 – 6 hodin denně. Tato úprava je poměrně složitá a dnes už ani nevyhovuje potřebám rodin při zajišťování péče o dítě a slaďování profesních a osobních potřeb.

Návrh zákona dále zavádí úpravu otcovského jako nové dávky nemocenského pojištění, úpravu slev na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti či změnu způsobu odměňování pěstounů. Současné zakotvení právní úpravy odměňování pěstounů v různých zákonech vede k řadě administrativních problémů. Financování provozu zařízení a nákladů spojených s výkonem pěstounské péče zůstává z větší míry na zřizovatelích zařízení. Pěstounům v těchto zařízeních nenáleží odměna ze systému dávek státní sociální podpory. Vzhledem k těmto skutečnostem se navrhuje upravit odměňování pěstounů v jednom zákoně, a to v zákoně o státní sociální podpoře, kam také úprava sociálních dávek pěstounské péče z hlediska věcného patří.

Změna ve způsobu finančního zabezpečení pěstounů vykonávajících pěstounskou péči v zařízeních pěstounské péče bude s přihlédnutím k současnému počtu pěstounských rodin v těchto zařízeních (72 rodin, stav k 31. 12. 2008) a k počtu dětí, u kterých je pěstounská péče vykonávána v zařízeních (326 dětí, stav k 31. 12. 2008), znamenat nárůst výdajů státního rozpočtu (poskytováním odměny pěstounům ze systému dávek státní sociální podpory) o 24 až 27 miliónů korun ročně. Současně však tato změna přinese úsporu nákladů zřizovatelů zařízení pro výkon pěstounské péče vynakládaných na odměnu pěstouna zhruba ve výši zhruba 20 až 22 miliónů korun ročně a úsporu nákladů zřizovatelů zařízení vynakládaných na úhradu nákladů na domácnost zhruba ve výši zhruba 4 až 5 miliónů korun ročně. Jelikož zřizovateli převážné většiny zařízení pro výkon pěstounské péče jsou obce a kraje v samostatné působnosti, promítnou se uvedené úspory pozitivně především do rozpočtu jednotlivých územních samosprávných celků.

Text – žam-