Judikatura
JUDr. Ivana RABINSKÁ, Univerzita Palackého Olomouc, katedra trestního práva
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5/2008
Rozhodnutí č. 27 – pokračování v trestném činu
Rozhodnutí č. 27 – pokračování v trestném činu
Jestliže alespoň jeden dílčí útok pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.) byl spáchán za účinnosti nového (pozdějšího) trestního zákona, pak se trestný čin v celém rozsahu pokračování pokládá za spáchaný až po nabytí účinnosti nového (pozdějšího) zákona, a to bez ohledu na skutečnost, zda z hlediska ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. jde o zákon, který je pro pachatele příznivější , či nikoli.
Závěr o trestnosti všech dílčích útoků pokračujícího trestného činu podle nového (pozdějšího) zákona však v takovém případě předpokládá, že ta část pokračujícího trestného činu (tzn. některý jeho dílčí útok), k jejímuž spáchání došlo ještě před účinností nového (pozdějšího) zákona, naplňuje zákonné znaky některé skutkové podstaty i podle trestního zákona dřívějšího, účinného v době jejího spáchání (srov. č. 7/1994-I. Sb. rozh. tr.).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 11 Tdo 272/2007)
Obviněného M.W. uznal Okresní soud v Olomouci vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle 197a odst. 1 tr. zák., omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a byl za to odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 2 roky a 6 měsíců. Tento trest mu byl podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. na zkušební dobu v trvání 3 roky a byl nad ním vysloven dohled a dále bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení podle § 60a odst. 3 tr. zák. spočívající ve zdržení se nadměrné konzumace alkoholických nápojů.
Trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a omezování osobní svobody se měl dopustit tím, že v době od února 2003 do května 2004 ve společně obývaném bytě opakovaně slovně i fyzicky napadal svou matku, které pravidelně po požití alkoholických nápojů nadával do „kurev a starých sviní“, omezoval ji v užívání bytu a přitom jí vyhrožoval zabitím a křičel na ni takovým způsobem, že se poškozená několikrát zhroutila a ze strachu z obviněného a jeho výhružek se zamykala ve své ložnici, kde byla nucena konat i potřebu. Posledně jmenovaného trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě se měl obviněný dopustit tím, že v době od června 2004 do března 2006 opakovaně slovně i fyzicky napadal ve společně obývaném bytě svou matku a to pravidelně po požití alkoholických nápojů a omezoval ji v užívání bytu a přitom ji výše popsaným způsobem vyhrožoval.
Obviněný podal proti rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení o zamítnutí odvolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání do výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod spatřuje v tom, že trestní stíhání, které bylo původně vedeno pro jeden skutek, který byl právně kvalifikován podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., bylo později rozděleno na dva téměř identicky popsané skutky, z nichž první část jednání datovaná od února 2003 do května 2004 byla kvalifikována jako trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a druhá část, která byla spáchána v období červen 2004 až březen 2006, tedy po účinnosti novely trestního zákona provedené zákonem č. 91/2004 Sb., byla kvalifikována jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě podle § 215a tr. zák. Odvolatel nesouhlasí s kvalifikací jeho pokračující trestné činnosti jako tří trestných činů a uvádí, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jediný trestný čin a to podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
K uvedeným dovolacím důvodům se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Projevil nesouhlas s rozdělením trestné činnosti obviněného do dvou skutků kvalifikovaných jako tři různé trestné činy. Neztotožňuje se s názorem, že skutek, který zakládá pokračující trestný čin je rozdělován na dvě časová období s ohledem na novelu trestního zákona, která zavádí novou právní kvalifikaci podle § 215a tr. zák., tedy že část skutku spáchaného před účinností této novely se posuzuje podle staré právní úpravy a druhá část skutku, která byla spáchána až po účinnosti příslušné novely, je posouzena podle nové úpravy. Pokračující trestný čin je dokonán teprve jeho posledním dílčím útokem a tento okamžik je zároveň rozhodný pro právní kvalifikaci trestného činu jako celku. Podle jeho názoru jediným rozdělujícím momentem u pokračujícího trestného činu může být pouze sdělení obvinění. Proto měl obviněný být uznán vinným pouze jedním skutkem kvalifikovaným jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. odpovídá námitka uplatněná obviněným a že jednáním obviněného v období od února 2003 do března 2006 byly bez pochyby naplněny všechny znaky jednoho pokračujícího trestného činu. Ztotožnil se s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, tedy že za dobu spáchání se u pokračování v trestném činu považuje okamžik, kdy byl ukončen poslední dílčí útok, tj. kdy se uskutečnilo poslední jednání, které tvoří s předchozím jednotu. Z toho plyne, že pokračování v trestném činu se posuzuje podle nového zákona, který byl účinný v době ukončení pokračujícího trestného činu, byť by byl přísnější.
Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a také rozsudek Okresního soudu v Olomouci a následně sám rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Celé jednání obviněného kvalifikoval jako jediný trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Trestných činů násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci a omezování osobní svobody se měl dopustit tím, že v době od února 2003 do května 2004 ve společně obývaném bytě opakovaně slovně i fyzicky napadal svou matku, které pravidelně po požití alkoholických nápojů nadával do „kurev a starých sviní“, omezoval ji v užívání bytu a přitom jí vyhrožoval zabitím a křičel na ni takovým způsobem, že se poškozená několikrát zhroutila a ze strachu z obviněného a jeho výhružek se zamykala ve své ložnici, kde byla nucena konat i potřebu. Posledně jmenovaného trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě se měl obviněný dopustit tím, že v době od června 2004 do března 2006 opakovaně slovně i fyzicky napadal ve společně obývaném bytě svou matku a to pravidelně po požití alkoholických nápojů a omezoval ji v užívání bytu a přitom ji výše popsaným způsobem vyhrožoval.
Obviněný podal proti rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení o zamítnutí odvolání podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání do výroku o vině i trestu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod spatřuje v tom, že trestní stíhání, které bylo původně vedeno pro jeden skutek, který byl právně kvalifikován podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., bylo později rozděleno na dva téměř identicky popsané skutky, z nichž první část jednání datovaná od února 2003 do května 2004 byla kvalifikována jako trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a trestný čin omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a druhá část, která byla spáchána v období červen 2004 až březen 2006, tedy po účinnosti novely trestního zákona provedené zákonem č. 91/2004 Sb., byla kvalifikována jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném bytě nebo domě podle § 215a tr. zák. Odvolatel nesouhlasí s kvalifikací jeho pokračující trestné činnosti jako tří trestných činů a uvádí, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jediný trestný čin a to podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
K uvedeným dovolacím důvodům se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Projevil nesouhlas s rozdělením trestné činnosti obviněného do dvou skutků kvalifikovaných jako tři různé trestné činy. Neztotožňuje se s názorem, že skutek, který zakládá pokračující trestný čin je rozdělován na dvě časová období s ohledem na novelu trestního zákona, která zavádí novou právní kvalifikaci podle § 215a tr. zák., tedy že část skutku spáchaného před účinností této novely se posuzuje podle staré právní úpravy a druhá část skutku, která byla spáchána až po účinnosti příslušné novely, je posouzena podle nové úpravy. Pokračující trestný čin je dokonán teprve jeho posledním dílčím útokem a tento okamžik je zároveň rozhodný pro právní kvalifikaci trestného činu jako celku. Podle jeho názoru jediným rozdělujícím momentem u pokračujícího trestného činu může být pouze sdělení obvinění. Proto měl obviněný být uznán vinným pouze jedním skutkem kvalifikovaným jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.ř. odpovídá námitka uplatněná obviněným a že jednáním obviněného v období od února 2003 do března 2006 byly bez pochyby naplněny všechny znaky jednoho pokračujícího trestného činu. Ztotožnil se s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, tedy že za dobu spáchání se u pokračování v trestném činu považuje okamžik, kdy byl ukončen poslední dílčí útok, tj. kdy se uskutečnilo poslední jednání, které tvoří s předchozím jednotu. Z toho plyne, že pokračování v trestném činu se posuzuje podle nového zákona, který byl účinný v době ukončení pokračujícího trestného činu, byť by byl přísnější.
Z výše uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání důvodným a zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a také rozsudek Okresního soudu v Olomouci a následně sám rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Celé jednání obviněného kvalifikoval jako jediný trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.