Téma |
Každá obec má v katastru nějaký potok nebo alespoň potůček. Některé úseky potoků jsou přírodní a některé technicky upravené a podle toho se různě chovají a různě vypadají. Někde se lidé na potok rádi dívají a naslouchají mu, jinde vnímají spíš problémy, které jsou s ním spojeny. Problémy ovšem nevznikají primárně tím, že někde teče potok. Teče přes vesnici nebo někomu kolem domu, protože to místo u potoka si někdy někdo z lidí vybral. Problémy vznikají tím, že naše chování a nároky na životní prostor kolidují s přirozenými vlastnostmi vodních toků, zejména s občasným výskytem velkých vod, které potřebují víc místa, než běžné průtoky. Odedávna vymezujeme svůj životní prostor vůči živlům. Ovlivnění potoků a jejich povodí lidskou činností je nezbytným průvodním jevem hospodaření v krajině. Ovšem co se týče vodních toků, dnes se ukazuje, že jsme toho chtěli příliš a nyní pociťujeme problémy.
Mnohé vodní toky a jejich nivy prodělaly v minulosti technické úpravy. Ty nám sice mají sloužit, ale také mají svá negativa. Degradují vodní toky jako přírodní složky krajiny a také mohou mít nepříznivé efekty vodohospodářské. Mohou nevhodně ovlivňovat průběh povodní i prohlubovat dopady sucha.
Věnujme se vodním tokům ve volné krajině, mimo zástavbu obcí. I na těch probíhaly ve velkém rozsahu technické úpravy. Měly sloužit hlavně dvěma účelům - a v obou aspektech se může nadměrná nebo nevhodná aplikace obracet právě proti vodohospodářským zájmům. Prvním hlavním účelem byla ochrana zemědělsky využívaných ploch před častým zaplavováním ”malými” povodněmi. Výstavba technicky řešených koryt o kapacitě v rozmezí ”dvouleté” až ”dvacetileté” vody měla chránit ornou půdu i louky nebo měla zlepšovat využitelnost ploch dříve obtížně obhospodařovatelných. Druhým, úzce navazujícím hlavním důvodem provádění technických úprav v krajině bylo odvodňování zemědělsky, v menší míře též lesnicky využívaných ploch. Zahloubená upravená koryta umožňují vyúsťování soustav trubních drenáží. Technická úprava do jisté míry chrání sousední plochy před povodní, ale současně průběh povodně soustřeďuje a zrychluje a zesiluje její nepříznivé dopady na níže ležící části povodí (známý efekt ”posílání povodní po vodě”). V důsledku tohoto efektu dnes mnohé obce uvnitř svých zastavěných území nepříznivě pociťují vliv technických úprav potoků, které byly provedeny v povodích nad nimi - zejména rychlý a silný nástup tak zvaných bleskových povodní, které působí hlavně svými dynamickými účinky a vydatným transportem splavenin. Celkově se dnes ukazuje, že rozsáhlé úpravy vodních toků, které byly během uplynulého století prováděny k ochraně zemědělských ploch ve volné krajině, do jisté míry kolidují s dnešními velkými nároky na protipovodňovou ochranu zastavěných území obcí a měst. Také odvodňovací funkce technických úprav toků a na ně navazujících drenážních soustav může mít negativní aspekty - mimo jiné prohlubuje nepříznivé jevy, když nastanou sucha. Méně viditelným, ale možná ještě horším dopadem masivního odvodnění půd v naší krajině jsou změny jejich vlastností, zejména mineralizace a rozpad struktury a následně zhoršování schopnosti půd hospodařit s vodou a se živinami.
Užitečnost a účelnost technických úprav vodních toků je samozřejmě otázkou vhodnosti každé konkrétní aplikace a míry jejich uplatnění v krajině jak vzhledem k jejich negativním efektům, tak i k účelům, pro něž byly prováděny. Zřetelné nepříznivé efekty dnes naznačují, že vhodná míra technické přestavby vodních toků v krajině byla značně překročena. Navíc mnohé úpravy nebyly ani v době svého vzniku plně účelné nebo se z různých důvodů nepovedly. O řadě zásahů, při nichž se potoky a řeky měnily v příkopy a kanály, více než reálné hospodářské přínosy rozhodovala potřeba plnit politicky stanovený plán a zaměstnávat meliorační výrobní odvětví. Svou roli hrály i takové faktory, jako podléhání dobovým návykům a tak zvanému planýrovacímu pudu (přirozená, mnohdy však nesprávně směřovaná tendence lidí zpřehledňovat, zjednodušovat a organizovat jimi ovládaný prostor). V dnešní době také slábne význam některých zájmů, pro něž byly dříve úpravy prováděny - například ustupuje intenzivní zemědělské využívání některých částí niv.
V současnosti dospíváme k přehodnocování stavu vodních toků v katastrech obcí a ke změnám našeho nakládání s nimi. Vedou nás k tomu i problémy s povodněmi a se suchem, které sílí zřejmě s probíhajícími změnami klimatu. Avšak hluboké, napřímené a vydlážděné kanály na místě potoků nám přestávají vyhovovat i z důvodů řekněme kulturních. I když to tak vždy nevypadá, kulturně vyspíváme, rostou naše požadavky na kvalitu a vzhled prostředí, v němž žijeme, a dokonce i na stav přírody a krajiny. Snad tento náš ”evropský” vývoj vytrvá. Jako nám už dneska vadí smetiště na kraji vsi, zanedlouho budeme nespokojeni s geometrizovaným kanálem, vyloženým tvárnicemi, pokud by na jeho místě mohl téct přírodně členitý potok. Kdo by o tomto trendu pochyboval, ať se podívá třeba do Bavorska. Také tam během 19. a 20. století vydatně kanalizovali a dláždili a dnes je na pořadu dne, kde je to vhodné a účelné, obnovování přírodního charakteru potoků a řek. Revitalizační zásahy jsou přitom koncipovány tak, aby současně přispívaly k ochraně před povodněmi a před extrémním suchem.
Různé požadavky na vodní toky v obcích a ve volné krajině
V obcích je samozřejmě hlavní ochrana před povodňovými škodami, a zde tedy mají opodstatnění dostatečně kapacitní a stabilní koryta. Dlouho tuto funkci plnily nevzhledné kanály zbavené členitosti. Z ekologického hlediska představují výrazně ochuzený prostor a z pohledu lidí nepřispívají k pobytové hodnotě prostředí obce. Časy se ale mění a začíná se prosazovat snaha řešit i kapacitní koryta v intravilánech tak, aby měla jakousi základní ekologickou hodnotu a přijatelný vzhled. I ve velmi stísněných podmínkách, když koryto musí být z obou stran opatřeno zdmi, může být členité alespoň dno - již jen členitý kamenitý povrch dna může rozhodnout o tom, že i tento úsek toku bude obyvatelný pro ryby. Ve větších korytech, kde jsou velké rozdíly mezi malými běžnými průtoky a průtoky povodňovými, může být dobrým řešením malá, velmi členitá kyneta pro běžné průtoky, vložená do velkého povodňového koryta. U nás jsou tyto trendy nové, ale třeba v Německu jsou intravilánové revitalizace koryt vodních toků, zpravidla spojené s komplexním řešením protipovodňové ochrany, vcelku standardní záležitostí. Do dobrého stavu potoků, které jsou vnímány jako cenné části obcí, se pokládá za vhodné investovat někdy i značné prostředky - samozřejmě s výraznou podporou ze strany státu.
Šablonovité technické úpravy se v minulosti přenášely z intravilánů do volné krajiny. Jak bylo uvedeno, sloužily tam hlavně ke zlepšování dostupnosti a využitelnosti zemědělsky obhospodařovaných ploch. Obecně mohou tyto úpravy přinášet negativa ve dvou oblastech:
Moderně pojaté vodní hospodářství si začíná uvědomovat, že ve volné krajině jsou jiné podmínky než v zástavbě obcí, je tam vhodné stanovovat jiné požadavky a s vodními toky jinak zacházet. A že koncept souvislé technické upravenosti ”od pramene po Hřensko”, nebo kam která voda teče, nepředstavuje řešení, které by bylo reálně slučitelné se všemi dnešními požadavky a podmínkami. Přednost začíná dostávat přírodní charakter potoků a řek ve volné krajině. Revitalizace, jako jednu z cest k tomuto stavu, začínáme objevovat také jako prostředek příznivého ovlivňování vzniku a průběhu povodní. Stává se potřebným podporovat rozlévání povodní v nezastavěných pasážích niv, a to zčásti i na úkor zemědělské využitelnosti těchto území, aby se posílila ochrana zastavěných území obcí. Ale než se začnou vydávat peníze za revitalizace, je potřeba zajistit prvotní úkol - ochranu těch vodních toků, které se v naší krajině dochovaly v přírodním nebo alespoň v přírodě blízkém stavu.
Vliv potoků ve volné krajině na vznik a průběh povodní
Tady bude zajímavé zmínit, jak se přírodní a technicky upravené potoky v krajině liší co do vlivu na povodně.
Když na nějaké povodí dopadne přívalový déšť, voda z jeho jednotlivých částí se stéká potůčky a potoky. Tak vzniká primární povodňová vlna, která bude z tohoto povodí postupovat do dalších území. Tato vlna je větší a silnější, když se v závěrném profilu povodí najednou sejde voda z větší části jeho plochy. Ve většině případů to funguje tak, že čím ”rychlejší” jsou potoky v povodí, tím větší v něm vznikne povodňová vlna. A rychlé jsou technicky upravené, napřímené a vydlážděné potoky o velké průtočné kapacitě. Přírodními koryty, která jsou relativně malá, velmi členitá a hydraulicky drsná, postupují povodňové průtoky podstatně pomaleji. Tento vliv může být v jednotlivých konkrétních případech různý, ale obecně je poměrně významný. Velmi orientačně lze říci, že v povodích drobných toků, která jsou významná pro vznik bleskových povodní ohrožujících řadu obcí, se může technická upravenost koryt těchto toků projevovat, oproti stavu s potoky přírodními, zvětšením kulminačních úrovní i velkých povodní v řádu desítek procent. V takovém řádu se také mohou odehrávat příznivé efekty případného obnovování přírodního charakteru toků - revitalizací. Znamená to, že ochrana přírodních potoků nebo revitalizace technicky upravených sice nejsou z hlediska protipovodňové ochrany všeřešící, ale mohou být dost významné.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 19/2007.
(Autor je vodohospodář a pracuje v Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky, středisko Praha.)