Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s RNDr. Martinem Bursíkem,
ministrem životního prostředí

Nejsem přítelem zákazů,
upřednostňuji ekonomickou motivaci

Vyšlo v čísle 19/2007
RNDr. Martin Bursík

Krátce po jmenování do funkce ministra životního prostředí jste představil priority svého resortu pro nadcházející období a nastínil směr, kterým by se váš úřad měl v následujících letech ubírat. Uvedl jste pět hlavních oblastí, jimiž se chcete zabývat: Čistší a levnější teplo pro domácnost, Modernější a konkurenceschopnější ekonomika, Rozumné využívání domácích odpadů, Nižší znečištění z dopravy a Zdravější lesy a krajina. V první z nich je třeba se podle vás zaměřit na tři základní body: nárokový program státních dotací na úspory v domácnostech, program náhrady uhelného vytápění v domácnostech a snížení DPH na dřevo, palety a štěpku k vytápění domácností. Ve všech případech se jedná o ekonomické podněty ke změně ekologického chování malých spotřebitelů. Co je jejich podstatou? Domníváte se, že se díky nim může změnit chování domácností? Podaří se vám k realizaci těchto záměrů prosadit patřičné legislativní kroky a v jakém časovém horizontu?

Nejsem přítelem zákazů, proto upřednostňuji ekonomickou motivaci, která poskytuje prostor pro podnikatelskou iniciativu a osobní volbu. Samozřejmě, že na změnu chování spotřebitelů působí řada faktorů od výchovy přes reklamu právě po ekonomickou motivaci. Důležité je, aby se ekologické každodenní chování stalo samozřejmostí stejně, jako je tomu například v Německu či Rakousku. České domácnosti už se naučily třídit odpad, teď je důležité posunout se dál. Domnívám se, že to budou především kupecké počty, které lidi přimějí, aby zvážili, jestli nevyměnit svůj starý kotel na uhlí za nový na plyn a zateplit fasádu. Přinese to efekt hned v několika oblastech – domácnostem klesnou náklady na vytápění, lidé budou dýchat čistší vzduch, sníží se příspěvek Česka ke globální změně klimatu. Využití domácích obnovitelných zdrojů dá práci především místním zemědělcům, technikům, montérům, malým a středním firmám. Ministerstvo životního prostředí proto nyní připravuje podrobné programy na využití evropských i národních prostředků určených pro životní prostředí tak, aby byly co nejdostupnější pro domácnosti a jednotlivé spotřebitele. K nim nejsou potřeba žádné legislativní změny, stačí upravit pravidla pro čerpání z financí ze Státního fondu životního prostředí. Právě na tom v současné době pracujeme.

Spotřebitelské chování může také ovlivnit snížení DPH na ekologická paliva – pelety, štěpku i dřevo. Tyto obnovitelné zdroje se stanou pro domácnosti dostupnější a začnou tak konkurovat uhlí, plynu a elektřině. Podobný návrh už předložila skupina poslanců sněmovně, my jej samozřejmě podpoříme.

Ekonomická stránka hraje podstatnou roli i v další oblasti vaší ekologické politiky zaměřené na modernější a konkurenceschopnější ekonomiku, jež by se měla týkat snížení daně z práce a zvýšení daně z plýtvání energií, nejlepší dostupné techniky pro obnovované hnědouhelné elektrárny a podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jaké konkrétní kroky chcete v těchto bodech uskutečnit?

Konkrétní kroky už začaly. Vláda připravuje výnosově neutrální ekologickou daňovou reformu se sociálními kompenzacemi. Snížení daní, které zatěžují lidskou práci, zvýší motivaci pro zaměstnávání lidí a tím sníží nezaměstnanost. Počítá se s tím, že výpadek příjmů státu bude kompenzován zdaněním těch druhů energie, na důsledky jejichž spotřeby musíme doplácet, třeba zvýšenými náklady na zdravotnictví. Součástí reformy by měly samozřejmě být i sociální kompenzace, aby reforma nedopadla na ty, kteří své spotřební chování mohou jen obtížně z finančních důvodů měnit. V první fázi – tedy od roku 2008 – by měla reforma v podstatě kopírovat minimální požadavky evropské směrnice. V další fázi předpokládáme výraznější zdanění těch činností, které životní prostředí prokazatelně poškozují.

Mezi největší producenty skleníkového plynu oxidu uhličitého patří energetika, zejména obstarožní hnědouhelné elektrárny. Proto připravíme závazné standardy energetické účinnosti pro autorizaci rekonstruovaných energetických zdrojů, které zajistí, aby se využívaly nejlepší dostupné techniky. Účinnost obnovených elektráren se výrazně zvýší, a tím se sníží spotřeba uhlí. Podpoříme také kogeneraci – výrobu elektřiny s využitím tepla, které při ní vzniká. Stát bude také podporovat využívání obnovitelných zdrojů energie a osvětu mezi širokou veřejností, neziskovými organizacemi a obcemi. Budou připraveny vzorové projekty, které v kombinaci s dotacemi ze strukturálních fondů a bankovními zárukami usnadní žadatelům přístup k financování.

V souvislosti s podporou OZE jste se také zmínil o nezbytnosti úspor, řekl jste, že investice do obnovitelných zdrojů musí jít společně s úsporami. Zároveň jste hovořil o konkrétních programech ministerstva životního prostředí, které by měly tento trend podpořit. Můžete podrobněji uvést, jaké jsou to programy a co je jejich cílem?

Právě v úsporách má Česká republika mimořádný potenciál. Lidově řečeno - nejvýhodnějším zdrojem energie, který máme k dispozici, jsou negajouly. Uspořené, nevyrobené. Jestli potřebujeme stavět nějaké nové elektrárny, tak elektrárny, které v uvozovkách vyrábějí negajouly. Takovou elektrárnu si může každý postavit doma. Tím, že namontuje termostatické hlavice ventilů na topení, že si zateplí dům, že bude mít dvojitá okna, že si vymění kotel za takový, kde se dá modulovat výkon, že vymění žárovky za kompaktní zářivky – a to je bezpochyby nejbezpečnější a nejlevnější. Ve Státním fondu životního prostředí připravujeme strategii, která by měla tuto oblast podpořit.

Mnohé z výše uvedených záměrů bezprostředně souvisejí s připravovanou reformou daňového systému. Je vámi uvažované snížení DPH její součástí?

Snížení DPH není součástí vládního balíčku reforem. Jedná se o poslanecký návrh, který je však v souladu s principy ekologické daňové reformy – ty komodity, které jsou šetrné k životnímu prostředí, jsou na daních zvýhodněny.

Samostatnou kapitolou je otázka rozumného využívání domácích odpadů. Zde jste hovořil o podpoře prevence, třídění a recyklace namísto spalování a skládkování a zároveň o zamezení dovozu zahraničních odpadů do českých skládek a spaloven. Toto rozhodnutí však přímo souvisí s budoucí podobou Rámcové směrnice o odpadech, kterou v současnosti připravuje Evropská unie a jež by měla mimo jiné umožnit vývoz a dovoz odpadů pro energetické využití. To by znamenalo, že bude možné dovážet do České republiky odpad ke zpracování v našich spalovnách. Vy jste uvedl, že s tímto řešením zásadně nesouhlasíte a že hledáte podporu dalších zemí EU pro to, aby tuto možnost směrnice neobsahovala. Jaký je aktuální stav jednání o tomto dokumentu? Získal jste již pro svůj záměr dostatečnou podporu?

Chceme, aby národní státy měly možnost zakázat dovoz odpadu do spaloven. Domníváme se totiž, že odpad by se měl likvidovat tam, kde vzniká. Usilujeme proto o změnu návrhu směrnice. Pro tento záměr se nám v obecné rovině podařilo získat deset dalších zemí a německé předsednictví nám zčásti vyšlo vstříc. Uvidíme, nakolik budeme úspěšní na dalším jednání Rady.

Čtvrtou důležitou oblastí, kterou se chcete ve svém resortu zabývat, je nižší znečištění z dopravy zejména pomocí širšího využití alternativních paliv. Jejich využívání by podle vašich slov mělo být pro motoristy výhodné. V čem tato výhoda spočívá a jak je o tom chcete přesvědčit?

I tady platí, že nejsilnější motivace bývá ekonomická. Prosazuji proto nulovou spotřební daň na čistá biopaliva, fixací spotřební daně je v dopravě zvýhodněno i využívání zemního plynu. Navíc hodlám přesvědčit kolegy, že stát tady musí jít příkladem – rád bych, aby do konce roku 2013 dosáhl podíl vozů na hybridní pohon, zemní plyn nebo využívající biopaliva na ministerstvech, krajských úřadech i velkých městech dvaceti pěti procent.

Poslední prioritou vašeho resortu jsou opatření, která povedou k ozdravení lesů a krajiny. K tomu by měly mimo jiné přispět i program péče o krajinu a program revitalizace. Nejsou to nové programy, zájemcům jsou k dispozici již několik let. Myslíte si, že jsou využívány dostatečně a s odpovídajícími - dostatečnými výsledky? A pokud ne, jak chcete tuto situaci zlepšit?

Chci, aby se oba programy soustředily nikoli na ty nejjednodušší, ale nejpotřebnější projekty. To v praxi například znamená, že mnohem větší důraz je třeba klást na obnovu přirozených toků. Dělat z narovnaných zatrubněných stok zase meandrující potoky, které zpomalí odtok vody z krajiny. To je samozřejmě mnohem náročnější než budování nových rybníků, pro ozdravení krajiny je to ale velmi potřebné.

Radana Mrázková