Týdeník Veřejná správa


 Příloha

Ing. Milan Damborský,
Ministerstvo pro místní rozvoj

Koordinace regionální politiky v ČR

Vyšlo v čísle 19/2007

Regionální politice Ministerstva pro místní rozvoj ČR dominují činnosti, které souvisejí s čerpáním prostředků plynoucích z Evropské unie. Kraje získaly, v porovnání se stavem na počátku jejich existence, významnou úlohu v oblasti regionální politiky. Připravují Regionální operační programy, které by podle aktuálního návrhu měly alokovat 13,25 procent finančních prostředků strukturálních fondů a fondu soudržnosti v České republice pro období 2007 - 2013 v cíli Konvergence. V této souvislosti je vhodné zamyslet se nad probíhajícími změnami a stavem regionální politiky, zejména nad koordinací institucí regionální politiky.

Oblasti a instituce regionální politiky

Mezi základní oblasti, ve kterých je realizována regionální politika, patří průmysl a stavebnictví, zemědělství, cestovní ruch, trh práce a sociální sféra, doprava, kultura a památky, bydlení, osídlení, životní prostředí a další.

Na tyto oblasti působí celá řada institucí. Vedle Ministerstva pro místní rozvoj to jsou zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí ale také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, dále regionální rady regionů soudržnosti, kraje a obce. Nelze opomíjet ani význam regionálních rozvojových agentur, univerzit, soukromých společností a podnikatelů a zejména Evropské unie.

Každá z institucí regionální politiky má své specifické cíle a používá specifické nástroje k jejich dosažení, které jsou vzájemně často konfliktní a které je třeba účinně koordinovat.

Zásadní koordinační roli plní Ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho úloha se opírá zejména o dva základní koordinační dokumenty regionální politiky, kterými jsou zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje a Strategie regionálního rozvoje.

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje

Zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje stanovuje základní rámec pro činnosti institucí veřejné správy České republiky realizujících regionální politiku, od ministerstev až po obce.

Ministerstvům mimo jiné ukládá plnit úkoly, které souvisejí se zaměřením podpory regionálního rozvoje, analyzovat rozdíly mezi kraji a okresy, spolupracovat vzájemně a s kraji při vypracovávání strategie regionálního rozvoje a státních programů regionálního rozvoje, spolupracovat na žádost kraje při vypracovávání programu rozvoje územního obvodu kraje.

Kraje podle tohoto zákona mají v rámci své samostatné působnosti zejména podporovat rozvoj regionů vymezených v programu rozvoje územního obvodu kraje podle svých konkrétních potřeb s ohledem na vyvážený rozvoj svého územního obvodu a zpracovávat programy rozvoje územního obvodu kraje. Kraj dále pak může podporovat rozvoj soukromého podnikání prospěšného pro kraj, vyčleňovat ze svého rozpočtu finanční prostředky určené k odstraňování závad a nedostatků v těchto oblastech, včetně odstraňování nežádoucích rozdílů uvnitř územního obvodu kraje, podílet se na plnění úkolů souvisejících se zaměřením podpory regionálního rozvoje a spolupracovat zejména při vypracovávání a realizaci Strategie regionálního rozvoje a státních programů regionálního rozvoje.

Pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností mají podle uvedeného zákona zajišťovat dílčí úkoly spojené s procesem podpory regionálního rozvoje, zejména jsou povinny na žádost ministerstva nebo kraje poskytnout nezbytnou součinnost při přípravě a realizaci strategie regionálního rozvoje, státních programů regionálního rozvoje a programů rozvoje územního obvodu kraje. Obec ve své samostatné působnosti má spolupracovat s krajem, na jehož území se nachází, při přípravě a realizaci programu územního rozvoje kraje. Může také podporovat rozvoj podnikatelských aktivit potřebných pro rozvoj regionu, například formou technické a investiční přípravy pro investory - podnikatele, sdružovat své prostředky se sousedními obcemi a dalšími právnickými osobami při zajišťování rozvojových programů společných více obcím.

Nejdůležitější institucí regionální politiky podle zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, je Ministerstvo pro místní rozvoj, které navrhuje vymezení regionů, jejichž rozvoj je třeba s ohledem na vyvážený rozvoj státu a vyrovnávání rozdílů mezi úrovněmi jeho jednotlivých územních celků podporovat. Za tím účelem vypracovává návrh strategie regionálního rozvoje. Strategie obsahuje zejména analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního rozvoje v České republice, již zmíněné vymezení státem podporovaných regionů a doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti.

Strategie regionálního rozvoje

V současnosti platnou Strategii regionálního rozvoje schválila Vláda ČR na své schůzi dne 17. května 2006. Vizí “Strategie regionálního rozvoje pro léta 2007 až 2013” je, že “V horizontu do konce roku 2013 chce být Česká republika aktivní, ekonomicky výkonnou a konkurenceschopnou zemí s kvalitním životním prostředím, která v souladu s principy udržitelného rozvoje dosahuje ve všech základních kritériích (úroveň znalostní ekonomiky, HDP na obyvatele, zaměstnanost i sociální zabezpečení) standardů Evropské unie a zabezpečuje zvyšování kvality života svých obyvatel.” Strategie dále stanovuje globální cíl, jenž určuje základní zaměření dlouhodobého rozvoje regionů České republiky. Tímto globálním cílem je vyvážený, harmonický a udržitelný rozvoj regionů, který povede ke zvyšování úrovně kvality života obyvatel.

Priority Strategie regionálního rozvoje jsou z velké části konzistentní s prioritami politiky soudržnosti Evropské unie. Proto také nová strategie počítá s implementací převážné části cílů prostřednictvím operačních programů specifikovaných v Národním strategickém referenčním rámci pro období 2007 – 2013. V oblastech, které nebudou financovatelné ze strukturálních fondů, je možná realizace v rámci národních programů.

Priority a opatření strategie jsou zaměřeny zejména na zlepšení institucionálního prostředí v regionech, zvýšení jejich konkurenceschopnosti, rozvoj lidských zdrojů a infrastruktury, zkvalitňování životního prostředí a rozvoj cestovního ruchu.

Pro koordinaci regionální politiky je zásadní Příloha č. 2 “Subjekty a programy, jejichž prostřednictvím budou realizovány cíle a priority SRR ČR”. Zde jsou k jednotlivým prioritám přiřazeny opatření regionální politiky a jejich institucionální zabezpečení.

Pro prioritu “institucionální systém podpory rozvoje regionů a jejich spolupráce” jsou klíčovými institucemi Ministerstvo pro místní rozvoj a kraje. Do této oblasti patří například opatření zaměřená na vytváření systémového a normativního rámce regionálního rozvoje České republiky, dobudování struktur na regionální úrovni NUTS II pro řízení pomoci ze strukturálních fondů, koordinace odvětvových a regionálních strategií a programů z hlediska potřeb regionálního rozvoje, rozvíjení příhraniční spolupráce, vytvoření systému průběžného monitorování a hodnocení regionálního rozvoje a vývoje regionálních disparit v České republice.

Pro prioritu “výkonná a efektivní veřejná správa v regionech” je klíčová role Ministerstva vnitra a krajů (spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj). Tato priorita je realizována prostřednictvím opatření, kam jsou například zařazena zjednodušení přístupu občanů a podnikatelů k veřejným službám a veřejné správě na národní i regionální úrovni včetně elektronické veřejné správy (zjednodušování agend, centrální databáze atd.).

Do prioritní oblasti “ekonomika regionů” patří například podpora revitalizace opuštěných průmyslových a neprůmyslových areálů (brownfields), povzbuzování přílivu zahraničního kapitálu do regionů České republiky, podpora exportu konkurenceschopné produkce ze zaostávajících regionů, podpora vzniku, rozvoje a investic malých a středních podniků, podpora přípravy, marketingu, propagace a realizace podnikatelských projektů, podpora inovačního podnikání a výzkumu, podpora tvorby pracovních míst. Pro tuto prioritní oblast je vedle krajů klíčová role Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pro prioritní oblast “lidé a osídlení” je klíčová role Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zdravotnictví a samozřejmě krajů. Do této prioritní oblasti patří například rekvalifikace, zastavení vysídlování malých sídel, podpora rozvoje bydlení, řešení problémů dlouhodobé nezaměstnanosti, podpora sociálních a zdravotních služeb, podpora regenerace či městských jader.

V prioritní oblasti “infrastruktura” hrají klíčovou úlohu ministerstva dopravy, informatiky, průmyslu a obchodu a kraje. Do této prioritní oblasti patří dokončení a modernizace tranzitních železničních koridorů, napojení všech krajů na kvalitní síť dálnic a rychlostních silnic, výstavba silničních obchvatů, modernizace, rekonstrukce a souvislé opravy silnic II. a III. třídy, podpora regionálních letišť, plynulá modernizace rozvodných energetických soustav v regionech, rozvoj informačních technologií v regionech.

Pro prioritní oblast “příroda, krajina a životní prostředí” jsou klíčové Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a kraje. Do této oblasti patří například omezování znečišťování ovzduší, vody, ochrana půdy, podpora výroby ekologicky šetrných výrobků a environmentální vzdělávání.

Pro prioritní oblast “cestovní ruch” je klíčová role Ministerstva pro místní rozvoj a krajů. Do této oblasti patří například rozvoj infrastruktury cestovního ruchu, rozvoj produktů a služeb cestovního ruchu a další.

Pro prioritní oblast “kultura” je klíčová role Ministerstva kultury a krajů.

Pro průřezovou oblast “problémová území” je klíčová role Ministerstva průmyslu a obchodu (podpora ekonomických aktivit), Ministerstva práce a sociálních věcí (podpora zaměstnanosti), Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj (podpora rozvoje venkova a periferních území) a krajů.

Institucionální změny v regionální politice

Rozdělení činností regionální politiky – a tím i institucionální soustava regionální politiky – prošla a prochází od vzniku krajů a v souvislosti s integrací České republiky do Evropské unie řadou změn. Před vznikem krajů byly pro centrální úroveň velmi důležité činnosti související s dotační politikou s důrazem na řešení regionálních problémů až do úrovně mikroregionů a obcí.

V souvislosti se vznikem krajů vznikla koordinační úloha centra vůči nim a naopak řešení části problémů mikroregionální úrovně a úrovně obcí bylo předáno do kompetence krajů. Příkladem je Program obnovy venkova. Díky dotacím Evropské unie však nekleslo na centrální úrovni množství činností souvisejících s dotační politikou.

Pokud tedy řešíme otázku, jak má vypadat institucionální soustava regionální politiky a jak ji optimalizovat, musíme mít na zřeteli, o jak komplikovaný systém se jedná. Regionální politika je realizována mnoha subjekty s celou řadou rozdílných vymezených cílů a používaných nástrojů, a to i přesto, že regionální politika na území České republiky je do určité míry determinována politikou hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie.

Na centrální úrovni je regionální politika realizována prostřednictvím několika resortů. Je třeba říci, že Ministerstvo pro místní rozvoj je v pozici prvního mezi rovnými. Může prostřednictvím Strategie regionálního rozvoje koncipovat opatření závazná pro další resorty, možnosti kontroly plnění jsou však velmi omezené.

Podobně můžeme situaci hodnotit i když do úvah zahrneme také kraje a obce. Je třeba uvést, že Strategie regionálního rozvoje není pro krajskou a obecní samosprávu závazná. Má pouze doporučující charakter, tedy, že rozvoj bude realizován jenom za předpokladu, že bude kvalitně zpracována a dobře vysvětlena. V takovém případě se stanou Strategie regionálního rozvoje a další koncepční materiály Ministerstva pro místní rozvoj ČR značným přínosem. Definování celonárodních priorit regionálního rozvoje totiž může předcházet celé řadě nedorozumění v realizaci veřejných politik jednotlivých resortů vůči regionům, popřípadě dokonce mezi jednotlivými kraji.