Konzultace

Shromáždění extremistů v obci

Stále častěji jsme v médiích svědky demonstrací, pochodů či koncertů různých politicky extrémních skupin. Tato shromáždění často doprovázejí různé výtržnosti či násilné střety s politickými odpůrci. Následující text by měl dát formou otázek a odpovědí základní přehled odpovědným pracovníkům obecních, městských či krajských úřadů o pohledu práva na tento druh shromáždění. Zároveň by měl nastínit, jak mohou úřady postupovat, aby se nedostaly do rozporu se zákonem. Text si neklade za cíl seznámit čtenáře s celou materií shromažďovacího práva, ale jen s některými aspekty přímo souvisejícími s problematickými extremistickými skupinami.

1. Která shromáždění podléhají oznamovací povinnosti úřadu?

Oznamovací povinnosti podléhají veškerá shromáždění, která se konají na veřejně přístupných místech. Na tato shromáždění může úřad vyslat svého zástupce, a tak průběh shromáždění přímo ovlivňovat.

Za shromáždění ve smyslu zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v platném znění (dále jen "zákon o shromažďování”), se nepovažují, tedy nepodléhají oznámení, hromadné akce související s poskytováním služeb nebo nesloužící k uplatnění svobody projevu a dalších ústavních práv (§ 2).

Dále se za shromáždění nepovažují skupiny osob, jejichž setkání nemá sloužit výměně informací a názorů nebo nemá za cíl účastnit se na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek (např. skupina fanoušků jdoucí na fotbalový zápas).

Oznamovací povinnosti nepodléhají shromáždění konaná v obydlích občanů nebo shromáždění jmenovitě pozvaných osob (touto formou se často pořádají koncerty extremistů, např. pod záminkou oslavy narozenin). Výše zmíněné případy, které nespadají pod úpravu zákona o shromažďování, jsou v podstatě mimo působnost úřadu a hlavní tíha odpovědnosti tak spočívá na Policii ČR. V dalších otázkách se tedy budeme věnovat jenom shromážděním, které oznamovací povinnosti podléhají.

2. Kdy lze shromáždění zakázat? Mohou být zakázána shromáždění skupin, se kterými byly v minulosti problémy?

Listina základních práv a svobod neumožňuje omezit nebo zrušit shromažďovací právo jen proto, že ho bylo v minulosti zneužito. Shromáždění však lze zakázat v zákonem stanovených případech a to,

1. Jestliže by účel shromáždění směřoval k výzvě

(§ 10 odst. 1):

• popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;

• dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;

• jinak porušovat ústavu a zákony.




2. Úřad shromáždění zakáže tehdy (§ 10 odst. 2), jestliže:

   • se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví,

   • na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním.

   
   

3. Na úvaze úřadu, zda shromáždění na oznamovaném místě zakáže, je případ, kdy by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění (§ 10 odst. 3).

3. Co s oznámeným shromážděním, které se má konat na frekventované komunikaci?

Pokud by se oznámené shromáždění mělo konat na nevhodném místě, například na silnici s několika jízdními pruhy v dopravní špičce, může úřad svolavateli navrhnout jiné vhodné místo, nebo jinou vhodnou dobu (§ 8). Svolavatel však toto doporučení nemusí přijmout. Úřadu pak zbývá zvážit aplikaci ustanovení umožňujících zákaz shromáždění [viz pod písmeny a) a b) u otázky č. 2]. Otázkou je, jaká míra omezení dopravy či zásobování je důvodem k zákazu shromáždění, respektive co měl zákonodárce na mysli termínem závažné nebezpečí pro zdraví.

Návodem mohou být případy, které řešil Městský soud v Praze a Krajský soud v Brně v roce 2000. V prvním případě šlo o ohlášenou demonstraci, která měla procházet ulicemi, ve kterých se ve stejné době měla konat dopravně-inženýrská opatření, jejichž důsledkem měla být vysoká koncentrace vozidel a chodců. Úřad městské části Praha 4 došel po vyjádření příslušného silničního správního úřadu k závěru, že by účastníkům demonstrace v důsledku větší kumulace počtu osob a vozidel hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví a tuto demonstraci nepovolil. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil.

Druhým případem je kauza zákazu shromáždění z důvodu nevhodnosti výběru místa shromáždění [viz pod písmenem c) u otázky č. 2]. Svolavatelka chtěla uspořádat pouliční průvod, jímž chtěla vyjádřit kritiku rostoucího negativního vlivu automobilové dopravy na životní prostředí a zdraví lidí v Brně. Tento průvod měl vést přes nejfrekventovanější brněnské ulice. Svolavatelka argumentovala tím, že demonstrace je svolána právě do míst, kde má automobilová doprava svůj největší negativní vliv. Soud však došel k závěru, že zákaz oznámeného shromáždění (pouličního průvodu) byl oprávněný. Konání pouličního průvodu by mělo za následek tři hodiny trvající zamezení přístupu obyvatelstva k velkým nákupním střediskům motorovými vozidly v době obvyklých nákupů a omezení průjezdu vozidel k úrazové nemocnici. Shromáždění by tak vyvolalo nepřiměřené omezení dopravy na dopravně nejdůležitější trase města. Krajský soud rozhodl, že shromáždění bylo možné konat i jinde, aniž by se zmařil jeho účel.

4. Lze zakázat neoznámené shromáždění?

Otázku, jaký postup by měl úřad zvolit, pokud se na jeho území koná shromáždění, které podle zákona podléhá oznámení, ale svolavatel tak neučinil, řešil Městský soud v Praze v roce 1996. Spor vznikl v souvislosti s neoznámeným shromážděním konajícím se na protest proti postupu úřadů Spolkové republiky Německo vůči německým antifašistům. Soud dospěl k závěru, že neoznámené shromáždění lze zakázat pouze v případech stanovených § 10 odst. 1 zákona o shromažďování [viz pod písmenem a) u otázky č. 2], nebo jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. Okolnost, že shromáždění nebylo oznámeno, ačkoliv oznámeno být mělo, není samo o sobě důvodem pro rozpuštění shromáždění. To však nevylučuje následné uložení pokuty svolavateli za nesplnění oznamovací povinnosti, a to až do výše 5000 korun.

5. Kdo a kdy může rozpustit shromáždění?

Posloupnost možností a způsobů rozpustit shromáždění je striktně dána zákonem o shromažďování. V prvé řadě za shromáždění odpovídá svolavatel, nezvládá-li situaci, je povinen požádat o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie ČR (§ 6 odst. 6). Svolavatel by měl shromáždění rozpustit buď sám z vlastní vůle, nebo po výzvě úřadu či Policie ČR. Vyzvat svolavatele k ukončení shromáždění je možné z důvodů uvedených pod písmenem a) u otázky č. 2, nebo jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem (zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům) anebo byla-li překročena úřadem stanovená doba ukončení shromáždění. Dobu ukončení shromáždění může úřad určit v případě, že by shromáždění mohlo nepřiměřeně narušit noční klid, např. hudbou, projevy přes mikrofon v centru města apod. (§ 12 odst. 4). Pokud svolavatel na výzvu k ukončení shromáždění dostatečně nereaguje, rozpustí shromáždění úřad nebo velící příslušník Policie ČR, ten může shromáždění rozpustit, jestliže na něm není přítomen zástupce úřadu. Pravomoc rozpustit shromáždění tedy přechází na Policii pouze v nepřítomnosti zástupce úřadu (§ 12 odst. 2 a 6).

6. Může být rozpuštěno shromáždění, jestliže je rušeno protidemonstrací?

Častým případem je snaha levicových či pravicových extremistů rušit demonstraci svých politických protivníků. Děje se tak napadáním účastníků nebo snahou vmísit se do davu a zavdat příčinu k rozpuštění demonstrace. Evropský soud pro lidská práva, stejně jako vnitrostátní soudy, zastávají jednoznačné stanovisko, že nelze omezovat ústavně zaručenou svobodu shromažďování z toho důvodu, že je rušeno protidemonstrací nebo provokativními akcemi odpůrců shromáždění. Uvnitř shromáždění je svolavatel povinen pomocí svých pořadatelů zajistit pořádek, v případě že na to nestačí, musí požádat o pomoc úřad nebo Policii ČR. Ochranu celku shromáždění proti napadnutí z venku je naopak prioritně povinna zajistit Policie ČR. Osoby, které by neoprávněně ztěžovaly přístup účastníkům na shromáždění, nebo jim v něm bránily, neoprávněně vnikly na shromáždění, nepřístojným chováním bránily účastníkům ve splnění účelu shromáždění, bránily účastníkům, aby se rozešli, nebo jinak úmyslně zasahovaly do výkonu práva shromažďovacího, mohou být podle druhu přestupku postiženy pokutou ve správním řízení až do výše 10 000 korun (§ 14 odst. 2).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 31/2004.