Týdeník Veřejná správa


 Příloha

Karel Ferschmann

Jak web obce Němčovice dobyl svět aneb co se také může stát

Vyšlo v čísle 13/2007

Druhé volební období jsem neuvolněným starostou obce se 125 obyvateli, kteří žijí ve dvou vesnicích. Němčovice leží v severní části okresu Rokycany u Berounky v Plzeňském kraji, úřad máme na autobusové zastávce.

V roce 2005 jsme získali titul Objev roku týdeníku Veřejná správa, což nás velmi potěšilo, protože si myslím, že organizovat webové stránky pro malou obec je relativně složité. Nicméně my jsme chtěli dokázat, že i v malé obci to lze. Podařilo se nám také zprovoznit obecní síť, která se jmenuje po Němčovicích - NENET, a máme pro občany zdarma bezdrátový vysokorychlostní internet. Internet zdarma a dva počítače máme v tuto chvíli i v místní knihovně.

V roce 2006 jsme s naším webem uspěli také v soutěži Zlatý erb a rozhodli jsme se, že v roce 2007 se znovu hlásit nebudeme. Poté, co jsme se rozhodli, že se dalšího ročníku Zlatého erbu nezúčastníme, jsem vloni v létě (kdy byl takový ten mrtvý čas) zjistil, že podobná soutěž existuje také na Slovensku. Jejím pořadatelem je Únia mest Slovenska a Občanské združenie e-Slovensko. Vznikla po českém vzoru, je mladší a je trochu jinak organizovaná. U nás existují krajská kola a poté je kolo celostátní, zatímco na Slovensku mají kolo pouze jedno. U nás jsou také přihlášky přijímány do konce ledna a tam do konce září. A to se mi docela líbilo, tak jsem si vymyslel, že se do této soutěže přihlásíme. Když se podíváte, jaká jsou kritéria soutěže, zjistíte, že se do ní mohou přihlásit pouze samosprávné kraje, města a městské části a obce Slovenské republiky, což jsme nebyli. Takže jsem si říkal, že to bude jenom takový žert, viděl jsem to opravdu jako recesi. Zaregistrovali jsme si doménu Nemcovice.sk, přeložili jsme titulní stránku do slovenštiny – musím říci, že nám dělalo docela velké problémy psát slovensky, a čekal jsem co se s naší přihláškou stane. Snažil jsem se to udělat tak, že až se přihlásíme, tak mě někdo zavolá a řekne: ”Pane starosto, to je od vás hezké, nicméně této soutěže se mohou zúčastnit pouze slovenské obce a je nám líto”.

Ono se ale nic takového nestalo a my jsme byli zaregistrováni mezi sedmnáct finalistů na Slovensku. To jsem si ještě říkal, že to je dobré. Ale protože se ani po měsíci nikdo neozval, začal už jsem být hodně nervózní. Když se totiž podíváte na ty naše stránky se slovenským úvodem, tak všechno ostatní, co rozkliknete, je na nich česky - všechno, pouze úvodní stránka je slovensky, aby to vzbudilo dojem, že se jedná o slovenskou vesnici.

Když uplynul měsíc a Němčovice tam stále visely, nebylo mi dobře a nevěděl jsem, co s tím. Tak jsem do toho pustil média. Ta se toho hned chytla a začala si podávat dveře u nás na autobusové zastávce. Natočili několik příspěvků a předsedovi poroty Zlatý erb na Slovensku nebylo asi nejlépe. Ale všechno dobře dopadlo - vzali to s humorem a nakonec jsme získali i mimořádné ocenění. Jsme tedy zatím jediná česká obec, která získala slovenský Zlatý erb, a domnívám se, že do budoucna hodně dlouho jediná budeme. A já nakonec byl i na slavnostním vyhlášení výsledků soutěže v Bratislavě, kam mě pořadatelé pozvali. Kdyby za to nebyl diplom, tak jsem tam nejel z obavy, aby nás někdo nenařknul, že jsme je chtěli podvést, a to tedy skutečně ne!

Jak jsem ale sledoval reakce na Slovensku, dopadlo to z pohledu veřejnosti velmi dobře – většina lidí se bavila, i když se obávám, že těch jedenáct porotců soutěže tolik ne. Mně se hrozně líbila jedna z reakcí, kde neznámý píše: ”… a pak že je na marketing regionov treba veľa peňazí…”.

Celá tato událost bylo opravdu něco, co se v žádném případě nedá naplánovat. To je režie života. Vypustíte ”Krakena” a v mnoha případech nevíte, co se potom bude dít. A naopak: někdy se strašně snažíte, abyste něčeho dosáhli a výsledek tomu vůbec neodpovídá.