Hlavním bodem jednání schůze vlády byl Konvergenční program České republiky (leden 2010), který předložil ministr financí Eduard Janota. Česká republika je jako členský stát EU povinna předkládat Evropské komisi a Radě ministrů EU každoročně pravidelnou aktualizaci Konvergenčního programu. Konvergenční program je střednědobý plán hospodářských politik, které povedou k dlouhodobě udržitelným veřejným financím spolu s trvalým hospodářským růstem a růstem zaměstnanosti. Zároveň poskytuje podklad pro mnohostranný rozpočtový dohled a koordinaci hospodářských politik v EU. Řízení a plánování rozpočtové politiky v roce 2009 ovlivnila globální krize na finančních trzích a následná recese v EU. Vláda České republiky, vědoma si problémů v oblasti veřejných rozpočtů, rizik nadměrného zadlužování a očekávaného pozvolného ekonomického oživení, prosadila v Parlamentu v návrhu státního rozpočtu na rok 2010 opatření ke snížení schodku sektoru vlády na úroveň kolem 5,3 % HDP. Vláda je odhodlána v roce 2010 regulovat své běžné výdaje tak, aby schodek sektoru vlády tuto úroveň nepřekročil. Z důvodu plánovaného překročení referenční hranice pro poměr schodku vládního sektoru k HDP ve výši 3 % v roce 2009 zahájila Rada ECOFIN s Českou republikou dne 2. prosince 2009 Proceduru při nadměrném schodku. Rada EU doporučila ČR důvěryhodným a udržitelným způsobem snížit poměr schodku vládního sektoru k HDP pod referenční hranici 3 % do roku 2013. Rada současně vyzvala české orgány, aby podaly zprávu o pokroku v následných aktualizacích. Stanovisko Rady ke Konvergenčnímu programu bude vydáno na jaře 2010 ještě za stávající vlády. Svým obsahem se však bude obracet již na novou vládu vzešlou z jarních parlamentních voleb. Konvergenční program je postaven na schváleném státním rozpočtu na rok 2010 a fiskálním výhledu do roku 2012. Zatímco v roce 2010 bude realizována ambiciózní fiskální konsolidace, fiskální výhled na roky 2011 a 2012 postrádá ucelenou střednědobou konsolidační strategii a nezaručuje odstranění nadměrného schodku ve lhůtě uložené Radou. Vláda České republiky pověřená vládnutím do parlamentních voleb na jaře 2010 je totiž vybavena pouze omezeným politickým mandátem, který jí neumožňuje navrhovat zásadní reformní kroky.

   

Předseda vlády Jan Fischer předložil na jednání vlády Východiska z krize - politika vlády v krátkodobém a střednědobém horizontu jako reakci vlády na odeznívající ekonomickou krizi a stav veřejných financí. Obsahuje soubor konkrétních opatření, jejichž realizací bude možné v krátkém časovém období zpomalit negativní důsledky krize, stabilizovat ekonomicko-sociální prostředí a znovu nastartovat ekonomický růst. Smyslem strategie je odborným a neideologickým způsobem pojmenovat hlavní krátkodobé a střednědobé problémy tuzemské ekonomiky, a současně nastínit, jak k jejich řešení přistupuje současná „nepolitická“ vláda. Cílem dokumentu je tedy definovat strategii České republiky na cestě k překonání důsledků globální ekonomické krize, respektive k překonání jejich následků v tuzemské ekonomice. Vláda si je vědoma, že časový horizont tohoto úkolu sahá daleko za její mandát, považuje však za nutné a vhodné tuto strategii definovat, a to i jako určité doporučení pro vládu vzešlou z voleb v květnu 2010. Motivem pro vznik strategie byla jednak poptávka sociálních partnerů po takovémto typu dokumentu jednak snaha vlády nepromarnit čas, který zbývá do termínu voleb. Mandát původně pětiměsíčního úřednického kabinetu, jehož úkolem bylo dovést zemi k předčasným volbám, se totiž v důsledku jejich zrušení reálně rozšířil. Vláda v souladu se svým programovým prohlášením usiluje o politicky maximálně neutrální správu státu, to však neznamená, že může opomíjet nebo mlčet k zásadním problémům naší země. Vláda považuje za nezbytné tyto problémy nejen pojmenovat, ale i zahájit kroky k jejich řešení, a to na bázi hledání maximálního politického konsensu. Strategie je rozdělena do tří základních kapitol. První je makroekonomický rámec, zabývající se základními parametry veřejných financí a podnikatelského prostředí. Druhá je věnována jednotlivým vládním politikám, které jsou zde záměrně popsány sektorově, respektive průřezově a nikoliv na čistě resortním základě. Konečně třetí kapitola je věnována otázce rozpočtu, respektive problematice výdajů a příjmů státního rozpočtu v příštích letech. Vláda si uvědomuje, že podmínkou přijetí mnoha navrhovaných řešení je jejich většinová politická podpora, která je zejména podmínkou prosazení navrhovaných legislativních změn. A to je úkol dosahující časově až za mandátem současné vlády. Současná vláda si uvědomuje, že do voleb v květnu 2010 může realizovat jen některá z navrhovaných exekutivních opatření, a že ta skutečně zásadní může pouze připravit. Přesto považuje za nutné na těchto krocích pracovat a učinit maximum možného pro jejich budoucí naplnění.

  

Vláda dále projednala Návrh nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, předložený ministrem kultury Václavem Riedlbauchem, který obsahuje soubor kulturních památek navržených k prohlášení za národní kulturní památky. Tento soubor je výstupem dalšího hodnocení jednotlivých skupin kulturních památek. Všechny zařazené nemovité i movité kulturní památky prošly odborným hodnocením s výsledkem, že se jedná o nejvýznamnější součásti našeho kulturního dědictví, jak předpokládá zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Vyhledávání významných součástí našeho kulturního dědictví, které jsou doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, popřípadě mají přímý vztah k významným osobnostem nebo historickým událostem, a jejich následné prohlašování za kulturní památky, je kontinuální proces, který je řízen narůstajícími informacemi v mnoha oborech lidského poznání. Pokračující obohacování poznatků o jednotlivých kulturních památkách, zkoumání hodnot a jejich vzájemné porovnávání pak vede k výběru nejvýznamnějších kulturních památek. Snahou je zařadit mezi národní kulturní památky nejvýznamnější představitele všech typů a skupin kulturních památek. Za národní kulturní památku byl mimo jiné prohlášen Zemský hřebčinec v Písku. Zemské hřebčince byly zřizovány na základě dekretu císařovny Marie Terezie z roku 1763. Tímto se Rakousko jako první stát na světě přihlásilo ke státní podpoře rozvoje chovu koní na svém území. V Čechách a na Moravě bylo těchto hřebčinců 10. První zmínka o píseckém hřebčinci je z roku 1811. V době, kdy původní prostory přestaly kapacitně vyhovovat, byl na okraji Písku vybudován v roce 1902 nový areál. Projektantem byl vrchní stavební rada na ministerstvu orby ve Vídni von Sychrovský, stavbu prováděla Firma Nekvasil Praha. Kulturně historická hodnota hřebčince v Písku spočívá nejen v architektonické hodnotě jeho staveb, ale především jde o významný doklad úlohy státu při zlepšování kvality pracovních koní v zemědělství. Další národní kulturní památkou bylo vyhlášeno Archeologické naleziště Dolní Věstonice-Pavlov, které patří mezi nejvýznamnější naleziště pozůstatků života člověka starší doby kamenné z doby cca 25 000 let př.n.l. v Evropě. Toto období je rovněž nazýváno kulturou tzv. lovců mamutů. V prostředí sprašových půd se zde dochovaly nástroje běžné lidské činnosti, zbytky obydlí, lovecké kořisti a doklady uměleckého cítění spjatého obvykle s kultovními představami. Lokalita Pavlov doplňuje již prohlášenou část této světově významné lokality.

  

text -rr-