Věk a trestná činnost z pohledu vývojové kriminologie
PhDr. Marcela MOULISOVÁ, Ph.D., Policejní akademie ČR, Praha
Významná část kriminologie se tradičně zabývá hledáním příčin kriminálního chování jedince. Pouhá orientace na příčiny, resp. rizikové faktory, však také v důsledku znamená, že je implicite opomíjeno vývojové hledisko, tedy to, jak se vyvíjí trestná činnost jedince v průběhu jeho života. Vývojová kriminologie se ovšem o tuto záležitost zajímá. Poněvadž se kriminologie v zásadě nezaobírá jednotlivými případy kriminálního jednání nebo jeho vysvětlením, ale jejich zevšeobecněním, tedy i vývojová kriminologie se v prvé řadě zaměřila na sledování vývoje celkové trestné činnosti ve vztahu k věku pachatelů, ale přirozeně se také začala zabývat i navazujícími souvislostmi. Jde o otázky míry, závažnosti a specializace páchání, o kriminální dráhy pachatelství, o vysvětlení jejich počátku, přetrvávání a ústupu od něj apod.
Sleduje-li se oficiálně registrovaná celková trestná činnost podle věku pachatelů, opakovaně se ukazuje stejný trend. S postupujícím věkem pachatelů od dětství do dospělosti frekvence jejich trestné činnosti, popřípadě i počet pachatelů, nejprve prudce narůstá. Vrcholu se dosahuje zhruba na začátku dospělosti, což znamená, že nejvíce trestné činnosti je zaznamenáno v tomto věkovém období. Poté však, tak jak postupuje věk pachatelů, dochází postupně a celkem plynule ke snižování častosti páchání, takže ve věku seniorském je pachatelů již málo. Tuto skutečnost vyjadřuje tzv. věková křivka kriminality (age-crime curve), tj. křivka souvislosti páchání trestné činnosti s věkem, která má, pokud jde o celkovou registrovanou kriminalitu, typický tvar: po strmém vzestupu k vrcholu (někdy kolem počátku dospělosti) nastává její pozvolné skosení. Tyto změny frekvence páchání v souvislosti s věkem zjistil již Quetelet v r. 1831. Tento charakteristický tvar křivky nacházíme v různých zemích, v různých dobách a bez ohledu na rasový a minoritní status. Je to, jak uvádí Leung (1994), jedna z nejlépe potvrzených a nápadných empirických pravidelností v sociálních vědách. Tvar typičnosti křivky dokumentují následující grafy č. 1–6. Jak je z nich patrné, platí nejen pro celkovou kriminalitu, ale zřejmě i pro nejčastější druh trestné činnosti – krádež a dokonce by mohla i platit (pouze s mírným věkovým posunem) pro recidivující pachatele opětovně stíhané za krádež (jak ukazují naše data za ČR - viz graf č. 6).