Zločinné spolčení – právní rámec, definice, postih, pachatelé
Phdr. Miroslav SCHEINOST, JUDr. Simona DIBLÍKOVÁ, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha
1. Pohled na organizovaný zločin v ČR
O fenoménu organizovaného zločinu se v České republice (a předtím v bývalém Československu) diskutuje zhruba od počátku devadesátých let minulého století, kdy si odborná a poté i laická veřejnost začala postupně uvědomovat existenci této závažné formy kriminality, resp. přesněji řečeno způsobu páchání trestné činnosti, představujícího na domácí kriminální scéně relativně nový jev. Zpočátku byl organizovaný zločin jednoznačně chápán jako importovaný zvenčí a spojený s pronikáním zločineckých skupin ze zahraničí. Nebezpečí vzniku a vývoje domácích forem bylo spíše podceňováno, což zřejmě souviselo i s definiční a právní neujasněností. V každém případě nebyly jako organizovaný zločin prezentovány některé kriminální aktivity českých pachatelů (např. obchody s lehkými topnými oleji), ačkoliv jasně vykazovaly znaky vysoké organizovanosti, strukturace skupin pachatelů včetně dělby činností, zaměření na profit a dosahování vysokých zisků pachatelů i spojení s násilím. Přesto byly tyto případy posuzovány spíše jako hospodářská, nikoli jako organizovaná kriminalita .
Opatření proti organizovanému zločinu v ČR po roce 1990 zahrnovala úpravy v legislativě, především v trestním zákoně (zpřísnění trestních sankcí za trestné činy spáchané v organizované skupině u vybraných skutkových podstat, vytvoření některých nových skutkových podstat), ale i opatření organizační (vznik specializovaných, zejména policejních útvarů). Podstatnější změny byly následně přijaty v roce 1995 zákonem č. 152/1995 Sb. Do trestního zákona byly zakotveny některé významné nové instituty, především trestnost účasti na zločinném spolčení a definice zločinného spolčení. Trestní řád byl doplněn v zájmu zlepšení ochrany osob zapojených do trestního řízení proti organizovanému zločinu o institut anonymního svědka a o některé další nástroje usnadňující trestní stíhání organizovaného zločinu. Novela zákona o policii ČR obdobně rozšířila rozsah speciálních policejních pátracích prostředků. Byl přijat zákon č. 61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (nyní nahrazený s účinností od 1. 9. 2008 zákonem č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Tento zákon zapracovává příslušné směrnice Evropských společenství a zároveň na přímo použitelné předpisy ES navazuje).
K vyhodnocení rizika, které přináší organizovaný zločin, docházelo až postupně. První vládní koncepce boje s organizovaným zločinem byla přijata v roce 1996 a následně aktualizována v letech 1997 a 2000. Nová Koncepce boje proti organizovanému zločinu byla vládou ČR schválena v roce 2008.
Po roce 2001 byly nadto přijaty některé další úpravy a instituty, např. zákon č. 137/2001 Sb. o ochraně svědků, dále ustanovení, která v rámci trestního řádu s účinností od 1. 1. 2002 usnadňují použití informací získaných policejními operativními prostředky jako důkazů v trestním řízení, vymezují operativně pátrací prostředky včetně agenta a zpřesňují podmínky jejich použití (novela č. 265/2001 Sb.), a novela trestního zákona č. 285 z roku 2002, která v § 252a zavedla specifickou skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů pocházejících z trestné činnosti.
Tyto zákonné úpravy vytvořily právní bázi pro odhalování, vyšetřování a stíhání organizovaného zločinu, srovnatelnou s legislativními úpravami většiny ostatních evropských zemí.
Účinnost právních prostředků při potírání organizovaného zločinu je třeba průběžně vyhodnocovat a nepochybně budou hledány cesty k jejímu dalšímu zvýšení. Zejména by bylo třeba vzít v úvahu Úmluvu OSN o boji s nadnárodním organizovaným zločinem, kterou ČR podepsala, a kterou by také měla ratifikovat po dořešení otázky trestní či správní odpovědnosti právnických osob (s tím, že je zatím preferována forma správní odpovědnosti).