Výsledkem 5. ročníku euro-afrického dialogu o migraci a rozvoji je přijetí Marrákešské politické deklarace a Marrákešského akčního plánu do roku 2020. Jedná se o právně nezávazné politické dokumenty, které pro Českou republiku neznamenají přijetí žádných nových závazků v oblasti legální migrace či přijímání migrantů.

Naopak text obsahuje nové závazky zúčastněných afrických států v boji proti nelegální migraci a organizovanému převaděčství jako například závazek posílit ochranu státních hranic, posílení soudní a policejní spolupráce a výměny informací. Africké státy se rovněž zavazují k posílení spolupráce v návratech, například prostřednictvím zlepšení identifikace nelegálních migrantů a rychlejšího vydávání náhradních cestovních dokladů.

Česká republika v souladu se svou dlouhodobou politikou podpořila tyto nové aktivity zaměřené právě na boj proti nelegální migraci a zároveň podpořila aktivity na stabilizaci migrace v rámci Afriky.

„Česká republika je připravena expertně i finančně přispět k dalšímu rozvoji rabatského procesu a spolupráci Evropské unie a Afriky. I nadále chceme být aktivní, a to především v realizaci aktivit pomáhajících stabilizovat osoby co nejblíže zemím jejich původu, ve vytváření opatření vedoucích k posilování ochrany hranic a k boji proti pašeráckým sítím v Africe. Za zásadní považuji i posílení vzájemné spolupráce na návratech. Konference byla velmi důležitá, neboť nejde domlouvat spolupráci s africkými státy, když s nimi nebudeme mluvit napřímo. Žádné nové závazky však nepřijímáme “ sdělil Lubomír Metnar.

Přestože Česká republika není přímo zasažena migračními toky z Afriky, rabatský proces představuje pro Ministerstvo vnitra jednu z prioritních platforem spolupráce se zeměmi mimo EU. A to především z toho důvodu, že region západní a střední Afriky je dlouhodobě jedním z hlavních zdrojových a tranzitních regionů migrace do severní Afriky a přes Itálii a Španělsko do dalších států Evropské unie. Cílem ČR je dosáhnout spolupráce, která povede k posílené podpoře EU na straně jedné a k posílení závazků afrických partnerů, zejména v oblasti návratů a readmisí, boje proti organizovanému zločinu, obchodu s lidmi a převaděčství či k zefektivnění ochrany hranic na straně druhé.

Politická deklarace a akční plán podpořily všechny členské země Evropské unie s výjimkou Maďarska. Nicméně Maďarsko chce i nadále zůstat součástí Rabatského procesu a realizovat v jeho rámci konkrétní aktivity, například prostřednictvím společného projektu zemí Visegrádské skupiny na pomoc libyjské pobřežní stráži. Maďarský ministr zahraničních věcí na konferenci rovněž oznámil pokračování v udělování stipendií afrických studentům na maďarských univerzitách.

Podpora regionu
Důležitým bodem jednání byla také podpora zemí západní Afriky a přilehlých regionů, ve kterých probíhá v posledních letech několik velkých humanitárních krizí a ozbrojených konfliktů. Mj. kvůli působení islamistických teroristických organizací či následkům změn klimatu je v regionu vysídleno několik milionů osob.

Z těchto důvodů Ministerstvo vnitra letos v tomto regionu značně rozšířilo realizaci preventivních opatření, která mají solidárně podpořit úsilí Francie, Itálie, Španělska, Německa a dalších zemí směrem k zastavení migrace ještě před hranicemi Libye a severní Afriky.

V roce 2018 je proto region širšího Sahelu jednou ze tří hlavních priorit a bude na něj alokována více než čtvrtina rozpočtu migračních programů Ministerstva vnitra, tedy 55 milionů korun.

Tyto aktivity navazují na další projekty ČR především v Pobřeží slonoviny a Libyi. Letos šlo např. o dar 250 milionů korun do Svěřeneckého fondu EU pro Afriku na pomoc Libyi při ochraně hranic. V rámci tohoto fondu je ČR pátým největším přispěvatelem. Ministerstvo vnitra se rovněž od roku 2015 účastní Regionálního programu EU ochrany a rozvoje pro severní Afriku, který vede Itálie. Tento program Ministerstvo vnitra podpořilo 10 miliony korun.

Co je rabatský proces?
Rabatský proces je hlavním mezivládním migračním dialogem mezi zeměmi Evropské unie a zeměmi západní, střední a části severní Afriky. Proces vznikl v roce 2006 na popud Francie a Španělska a celkem se jej účastní 58 států. Kromě zemí EU jde o Island, Norsko a Švýcarsko, z afrických států pak např. o Benin, Burkina Faso, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Kamerun, Kapverdy, Kongo, Libérie, Mali, Maroko, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone nebo o Tunisko. Jako pozorovatelé se jej účastní i Alžírsko a Libye.



Marika Vitnerová
pověřená řízením odboru tisku a PR