Veřejné užívání jako subjektivní právo
JUDr. Aleš Mácha
Shrnutí:
Současná česká právní doktrína není zcela jednotná v názoru, zda lze veřejné užívání považovat za subjektivní právo. Předválečná právní věda v této otázce měla jasno, o subjektivní právo se nejedná. Před časem byla tato otázka znovu otevřena Z. Pulkrábkem v časopise Právní rozhledy, kdy bylo na základě rozboru rozhodnutí Nejvyššího správního soudu řečeno, že se o subjektivní právo v případě užívání účelových pozemních komunikací jedná. Cílem tohoto článku je podrobněji zodpovědět, zda lze veřejné užívání považovat obecně za subjektivní právo, a to analýzou současného právního řádu v konfrontaci s pojmem subjektivního práva, jak je vykládán teorií práva.
Public use as a right – summary:
The current Czech legal doctrine is not entirely united in the opinion whether the right of use (public use) can be considered a right. Pre-war jurisprudence was clear on this issue, it was not considered a right. Recently, the issue was reopened by Z. Pulkrábek in the journal Právní rozhledy, who analysed a Supreme Administrative Court judgement. The Court stated in the judgement that public use is a right in the case of the use of special-purpose roads. This Article therefore aims to answer more in detail whether the public use is generally regarded as a right. The Article is based on analysis of current legislation in confrontation with the concept of a right, as interpreted by the theory of law.