Příspěvek podává zpracovaný výtah podstatných partií článku Laurence Millera, který se zabýval typologií teroristů, druhy jejich psychopatologie a praktickými směrnicemi pro jejich vyslýchání. Jeho článek „The Terrorist Mind. Typologies, Psychopathologies, and Practical Guidelines for Investigation“ je uveden v G. Furst (ed.) Contemporary Readings in Criminology, Thousand Oaks : Sage Publications, 2009, s. 89-95, kam byl ve zkrácené podobě přetištěn z International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology, 2006, 50, 255-268.

Podle Millera se tradiční typologie teroristů více soustřeďovala na faktory sociální, kulturní a demografické, a málo na individuální psychologii. Jeho článek chce proto tuto oblast obohatit. Veřejnost často vnímá teroristy jako nehumánní až šílené nebo přinejmenším duševně nemocné bytosti, které tudíž snadno mohou zabíjet nevinné lidi. Byli-li by takovými, pak v podstatě nemůžeme nic dělat, abychom je odradili od jejich jednání. Ale jestliže nejsou duševně nemocní, situace může být jiná.

Nejprve je třeba zvažovat teroristy ve světle psychopatologie. Jako protiváha našemu běžnému vnímání teroristy jako nehumánní bytosti je možné předpokládat tři základní způsoby racionalizace nastavení mysli teroristy, která mu usnadní zabíjet, respektive nebrat ohled na nevinné. První - žádná cílová populace není zcela nevinná, buď proto, že i její vlastní jednání může mít za cíl nevinné, nebo jednoduše proto, že je zlá už tím, že je vlastně spojena s nepřátelskou skupinou cestou podpory deformovaných hodnot a jednání nenáviděné skupiny. Druhý - oběti sice mohou být osobně nevinné, ale boj je zkrátka peklo, a ve všech, i ušlechtilých bojích, vždy souběžně existují vedlejší škody. Třetí, poněkud zvláštně praktický přístup - jestliže je cílem čistý nátlakový teror, pak čím větší je počet zabitých, tím lépe. Obyvatelstvo pak totiž, cestou nejjednoduššího hledání viníka, bude konečně dávat vinu těm, co je vedou (politikům), za to, že je neochrání, takže z tohoto pohledu nevinní nejsou vedlejším účinkem nebo nutností, které ovšem můžeme litovat, ale v podstatě úmyslným strategickým cílem.