Úvod

Po roce 1989 došlo k mnoha změnám ve společnosti, které zasáhly všechny oblasti, a tím i oblast bezpečnosti. Do té doby totiž byly vnímány především hrozby vojenského charakteru, které postupně začaly být nahrazovány hrozbami nevojenskými. Změny se dotkly i náboženské svobody, která byla zaručena ústavou. To dalo prostor pro svobodný projev a veřejné vystoupení i církvím a novým náboženským hnutím, které do té doby nemohly být veřejně činné. Začalo působit mnoho nových hnutí, proti jejichž působení stát zpočátku nevyvíjel žádné úsilí. Došlo tak k pluralismu náboženské scény, čímž se cítily ohroženy tradiční církve. To potvrdilo i sčítání obyvatel, které ukázalo rapidní úpadek tradičního náboženského života, když institucionalizované církve ztratily mnoho svých členů.

Přesto výzkumy ukazují, že v České republice ubývá „ateistů“ a naopak stoupá počet lidí označujících se za „duchovně žijící“. Tento na první pohled paradox ukazuje, že náboženský život spjatý s tradičními církvemi je nahrazován spiritualitou nových náboženských hnutí (Štampach 2001). To s sebou však nese i jistá rizika. Proto má stát v intencích zaručené náboženské svobody plnit dvojí úlohu: jednak garantovat práva plynoucí ze zaručené náboženské svobody a jednak chránit občany před působením takových náboženských subjektů, které by ohrožovaly veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví, mravnost nebo práva a svobody druhých.

Naše pozornost je opětovně přitahována zprávami o nábožensky motivovaném (ovlivněném) násilí, proto spojení náboženství a bezpečnostní hrozby není až tak překvapivé vzhledem k událostem, s nimiž jsme, díky médiím, téměř denně konfrontováni. Extremistické či nezákonné činy konané na boží příkaz, plněním boží vůle, či úsilím o spásu lidstva již nejsou výjimečné a zdaleka nejen v problematických oblastech světa. Náboženští extremisté se mohou vyskytovat i v ČR. To lze sledovat i na několika medializovaných kauzách z poslední doby, jimž je přisuzováno (pseudo)náboženské pozadí.
Přesto se zde nabízí otázka, zda jsou vůbec z hlediska bezpečnosti sekty relevantním fenoménem a pokud ano, jak na ně stát jako na bezpečnostní hrozbu reaguje. Některé medializované kauzy poslední doby totiž ukazují, že je třeba se i těmito fenomény z bezpečnostního hlediska zabývat. Přestože je totiž sektářský fanatismus přičítán především islámu a jeho sektám, tato práce se bude zabývat nebezpečím plynoucím z nových náboženských hnutí vycházejících z různých tradic a působících na území ČR.