Ačkoli transformace ekonomiky, politiky a společnosti probíhá již více než patnáct let, sídelní systém a prostorová redistribuce obyvatelstva a lidských aktivit je spíše na počátku nového rozvoje. Procesy stratifikace společnosti, nové lokalizace práce, transformace sídel, bydlení a dalších funkcí jsou ve srovnání s dynamickými změnami v politickém a ekonomickém životě společnosti relativně pomalé. Naše města se v současnosti stále nacházejí spíš v rané fázi vlastní transformace. Pro její další průběh je proto důležité dobře zvážit, jaké důsledky mají tyto pozvolné, ale trvalé změny na životní prostředí - přírodní, fyzické a sociální - v urbanizovaných i nově suburbanizovaných územích.

Jedním z urbanizačních procesů, který v současné době nejintenzivněji mění sociálně prostorové uspořádání společnosti a sídelní strukturu v České republice, je suburbanizace. Proces suburbanizace můžeme chápat jako transformaci sociálního a fyzického prostředí z venkovského na (před)městské, (sub)urbánní. Na suburbanizaci lze nahlížet jako na změnu v rozmístění obyvatelstva a v prostorové struktuře příměstských území i jako na proměnu způsobu života "suburbanizujících" se obyvatel. Díky suburbanizaci se stále větší část území a společnosti dostává do kontaktu s městskými funkcemi a městským způsobem života. Nové obyvatelstvo suburbánních lokalit s sebou přináší zvyky, způsoby chování a trávení volného času, které ovlivňují původní (venkovské) obyvatelstvo příměstských oblastí. Toto prostorové šíření (difúze) městských prvků a městského způsobu života je označováno jako nepřímá urbanizace.

V rozmístění nové výstavby a rozvoji jednotlivých suburbánních oblastí existuje značná nerovnoměrnost. Nedochází tedy k plošnému, kontinuálnímu růstu příměstské zóny velkých měst, ale spíše k výstavbě v příhodných lokalitách podél dopravních komunikací, v blízkosti větších sídel s rozvinutou infrastrukturou nebo v atraktivních lokalitách, které splňují hlavní požadavky pro "zdravé" bydlení v dosahu města. Nová výstavba přináší řadu změn ve fyzickém a sociálním prostředí suburbanizovaných území. Lokalizace nových rezidenčních a komerčních funkcí v příměstské zóně působí nejen jako impuls k reorganizaci životního prostředí rozvíjených lokalit, ale přináší pozitivní i negativní dopady na život celého městského regionu.

Fyzické prostředí města

Příjezd do Prahy po D1, Foto: Jana Tmelová

Nová výstavba v zázemí měst vytváří tlak na přírodní prostředí, vede ke změnám ve využití krajiny, snižuje množství ploch k rekreačnímu a zemědělskému využití, ovlivňuje biodiverzitu a způsobuje změny v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Vliv suburbanizace na fyzické prostředí však zahrnuje také dopady na člověkem vytvořené prostředí a funkční strukturu sídel a městských regionů. Silueta, která dnes vítá návštěvníky i obyvatele přijíždějící do našich měst, se pomalu mění z věžovité stěny panelových sídlišť na skupinky nových rodinných domků, nákupních zón, zábavních center, skladů a průmyslových areálů

Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou strukturu a architektonický ráz venkovských sídel v zázemí českých měst. Podél dálnic a hlavních silnic se rozlézají velké a nevzhledné skladovací areály, krychle a kvádry komerčních staveb a v okolní krajině místy i "podnikatelské baroko" rezidenčních suburbií. Zajímavých staveb nenápadně zasazených do okolní zástavby a venkovské krajiny je málo. Kolonie rodinných domků a uzavřené honosné paláce vnáší do prostředí původně venkovských sídel uniformní zástavbu a prvky městské architektury. Většina nově postavených čtvrtí rodinných domků postrádá veřejné prostory, cesty spojující novou kolonii s okolní krajinou a sídlem, návaznost na starší zástavbu, čímž přispívá k prostorové i funkční fragmentaci původních sídel. Srovnáme-li architektonické prvky, vybavenost domů, funkce zahrad nebo urbanistickou koncepci zástavby, existuje výrazný rozdíl mezi vzhledem nových domů a původní vesnickou zástavbou. Naše společnost má mechanismy kontroly a koordinace nové výstavby, pokusme se tedy tyto nástroje využívat navzdory ekonomické síle developerských firem.

Na druhou stranu může docházet díky suburbanizaci k posílení sídel v zázemí měst, například formou lokalizace nových pracovních příležitostí a zlepšování místní infrastruktury (například kanalizace, plyn, veřejné osvětlení, oprava komunikací). Noví residenti s sebou přinášejí i nové požadavky na zavedení nebo rozšíření některých služeb. Jedná se zejména o využití školek a škol a zlepšení dopravního napojení obce (to může pro obec znamenat na jednu stranu výhodu, na druhou stranu i problém vzhledem k finanční zátěži spojené například s provozem školských zařízení, veřejného osvětlení, údržbou infrastruktury). Situaci navíc komplikuje skutečnost, že přicházející obyvatelé si ne vždy přihlašují trvalé bydliště do nové obce, čímž ji ochuzují o příjmy a zároveň svou přítomností zvyšují obecní výdaje.

Zlepšování obslužnosti a budování infrastruktury v nových suburbiích může být v kontextu celého města vnímáno negativně, a to z důvodu neekonomického rozmělňování finančních zdrojů. Prostorové rozpínání města zvyšuje energetickou a materiální náročnost na budování a údržbu technické infrastruktury. Tyto nevýhody dekoncentrace rezidenční a komerční funkce jsou zejména v USA jedním z hlavních problémů městských regionů a v literatuře jsou popisovány jako urban sprawl - nekoordinované a živelné rozpínání měst do okolní volné krajiny.

Dalším negativním dopadem prostorové dekoncentrace obyvatelstva a jeho aktivit je nárůst individuální automobilové dopravy, který souvisí nejen s dojížďkou suburbánních rezidentů do jádrového města, ale i s rozvojem komerčních center na okrajích měst. Ze zkušeností západních měst, ale i z našich panelových sídlišť, bychom se měli poučit a vyvarovat se dalšího funkčního oddělování bydliště, pracoviště, služeb a zábavy.

Nupaky

Alternativou živelného sprawlu je tzv. urbanizace suburbií. Ta spočívá v posilování komplexity městských funkcí u větších sídel v zázemí měst. Ačkoli v rámci celé aglomerace dochází k decentralizaci, v mikroměřítku vzrůstá koncentrace lidí a jejich aktivit do vybraných větších sídel a formuje se polynodální (vícejaderný) městský region. V USA se pro polyfunkční (komplexně vybavená) suburbia začal počátkem devadesátých let dvacátého století používat pojem edge cities (okrajová města). Výhody okrajových měst ve srovnání s klasickým rezidenčním nebo komerčním suburbiem spočívají v jejich nižší závislosti na jádrovém městě. Původně monofunkční sídla s dobrou dopravní dostupností postupně přitáhla i další městské funkce, čímž se výrazně omezila nutnost vyjížďky mimo okrajové město

V našem prostředí ovlivňuje proces suburbanizace nejintenzivněji Prahu a její zázemí. V základním prostorovém vzorci rozvoje rezidenčních i komerčních předměstí hlavního města můžeme pozorovat znaky živelné dekoncentrace. Na jedné straně rozvoj nákupních center a průmyslových zón, na straně druhé čistě rezidenční lokality bez pracovní a obslužné funkce. Skladovací areály, hypermarkety a nové výrobní zóny jsou nejčastěji budovány na zelené louce (greenfields). Rezidenční suburbanizace kolem Prahy je v řadě případů realizována formou individuální nebo developerské výstavby, která vytváří na místě původních polí nové čtvrti s malou návazností na existující osídlení. Z pohledu budoucí udržitelnosti je žádoucí, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávajících sídel, která jsou obsloužena hromadnou dopravou, komunálními službami a poskytují alespoň základní občanskou vybavenost.

Sociální prostředí města

Kromě změny funkčního využití a fyzického prostředí příměstských oblastí se v důsledku suburbanizace výrazně mění také sociální prostředí suburbií. Selektivní charakter suburbanizace se projevuje nejen v nerovnoměrném rozvoji jednotlivých částí příměstské zóny, ale také v selektivnosti demografických a sociálních skupin obyvatelstva, které se procesu účastní. Hlavní rozdíly mezi původním obyvatelstvem příměstských obcí a nově příchozími suburbanizéry lze spatřovat v jejich demografické struktuře. Migranti z města mají výrazně nižší věkový průměr, tvoří ucelené rodiny nebo jde o mladé páry, které zakládají rodinu a upřednostňují zdravé životní prostředí na okrajích měst. Ve skupině nových residentů jsou výrazně zastoupeny osoby se středoškolským a vysokoškolským vzděláním patřící do vyšších příjmových kategorií (tedy obecně s vysokým sociálním statusem). Nově příchozí obyvatelé tak významně pozměňují sociální stratifikaci původně venkovských suburbánních sídel.

Prostorová separace

V příměstských obcích dnes proto dochází k relativně výrazné polarizaci sociálně prostorové struktury. Tato diferenciace může vést jak k celkovému posílení sociálního prostředí obce, tak i k řadě problémů způsobených sociální nerovností obou skupin obyvatelstva. Častou příčinou neshod je odlišný způsob života původních a nových rezidentů. Uvnitř malého sídla tak může vzniknout rozdělené sociální prostředí s výraznou separací (oddělením) nových obyvatel, která snižuje sociální soudržnost sídel obci. Na druhou stranu společné soužití může vést v delším časovém období k vzájemnému přizpůsobení obou skupin a k posílení vlivu obce sídla (např. účastí nových obyvatel v zastupitelstvu obce). Noví rezidenti jsou většinou aktivnější, mají větší schopnost ovlivnit rozhodování o veřejných otázkách obce, přinášejí s sebou řadu kontaktů a často disponují i větší politickou silou než původní obyvatelstvo obce. Tato aktivita se však může projevit jak v posílení a vyváženém rozvoji celé obce, tak i v jednostranném prosazování zájmů nových obyvatel.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2008.

Poděkování

Text vznikl díky podpoře Resortního programu výzkumu v působnosti MŽP ČR v rámci projektu SP/4i5/212/07 „Suburbánní rozvoj, suburbanizace a urban sprawl v České republice: omezení negativních důsledků na životní prostředí“.

O autorech

RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D. a RNDr. Jana Temelová, Ph.D. působí jako odborní asistenti na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Tabulka 1: Důsledky suburbanizace (pdf, 26 kB)

RNDr. Martin Ouředníček, Ph.D., RNDr. Jana Temelová, Ph.D.