Infokiosek

Službu můžeme definovat jako činnost uspokojující určitou lidskou potřebu. Jejím výsledkem je užitečný efekt, nikoli hmotný statek. Služby se obvykle rozlišují podle toho, zda uspokojují potřeby kolektivní nebo individuální. Služby uspokojující kolektivní potřeby jsou hrazeny z veřejných zdrojů, služby uspokojující individuální potřeby ze zdrojů soukromých.

Elektronická služba (z pohledu eGovernmentu) je tedy taková elektronická činnost, která uspokojuje určité kolektivní potřeby. Pod pojem elektronická služba můžeme zařadit mnoho služeb od vyzvednutí dat na elektronickém médiu, výrobu nebo aktualizaci dat na vstupní kartě aj. Uvedené příklady ovšem nedefinují podstatu elektronické služby, kterou je vzdálený přístup a využití dálkového elektronického spojení pro získání konkrétní služby.

Elektronická služba by měla znamenat přínos pro obě strany, respektive pro stranu konzumenta služby i pro stranu poskytovatele této služby. Elektronická služba z pohledu eGovernmentu je výhodná jak pro stát, tak pro konzumenta služby, kterým může být právnická nebo fyzická osoba podle povahy vybrané agendy.

Elektronizace vybrané služby státní instituce znamená:

• snížení počtu pracovníků (z dlouhodobého hlediska též snížení nákladů),
• zrychlení a zjednodušení procesu poskytnutí služby,
• omezení prostor pro kontakt s konzumentem služby,
• vyšší spokojenost konzumentů služby,
• snížení chybovosti poskytnutých dat.

Z pohledu právní či fyzické osoby elektronizací vybrané služby dochází k:

• poskytování služby i mimo pracovní hodiny instituce,
• zvýšení kvality vybrané služby (ve smyslu jednoznačných a správných dat),
• poskytnutí vzdáleného přístupu.

Je zřejmé, že zavedení elektronické služby (pokud to její povaha dovoluje) je všestranně výhodné. Je však nutné podotknout, že zavedení čistě elektronických služeb není z globálního hlediska možné. Konzumentem elektronické služby totiž může být pouze subjekt, který je vybaven informačními a komunikačními technologiemi a je z hlediska jejich obsluhy gramotný. Je zřejmé, že v každé populaci existuje a bude existovat skupina subjektů, které nejsou a nebudou schopné konzumovat elektronické služby, pro tuto skupinu je též nutné zachovat poskytování služeb ve formě osobního styku, případně v listinné formě. Tato situace je do budoucna poměrně problematická, jelikož souběh poskytování služeb v elektronické formě a ve formě listinné či osobního kontaktu je pro stát nositelem vícenákladů (tudíž je v současnosti snižování nákladů spíše v teoretické rovině).

Poskytování elektronických služeb má ještě další specifikum, jímž je příprava a vybavení nejen na straně konzumenta, ale také na straně všech státních institucí. Fakt, že jedna státní instituce je schopna poskytnout elektronickou službu, je pomíjivý, pokud jiná státní instituce není schopna výsledek elektronické služby (zpravidla informace) v elektronické formě ověřit a zpracovat. Výsledkem uvedené situace je současný stav, kdy jsou informace získané za pomoci elektronické služby následně převáděny do listinné formy. Nutno podotknout, že tento stav jistě není cílový a bude se dále měnit. Je nutné podotknout, že zavádění elektronických služeb v oblasti eGovernmentu má také své stinné stránky. Jedná se zejména o ztrátu osobního kontaktu úředníka s občanem.

Při zavádění elektronických služeb je nutné dbát na rentabilitu jejich elektronického provozu. U některých méně využívaných služeb může být údržba a vytvoření jejich elektronického provozu značně nákladnější než listinná forma.

Pro vysvětlení dalších řádek je nezbytné uvést, že předpokladem přístupu k elektronické službě v rámci eGovernmentu je fakt, že většina výstupů elektronických i listinných služeb neslouží přímo občanovi, ale výhradně opět státním institucím. Příkladem této situace je daňové přiznání, které vychází z příjmů občana. Tyto příjmy jsou řádně zdaněny, odvedeno sociální a zdravotní pojištění apod. Státní správa tedy údaji o příjmech občana disponuje, jen je není schopna efektivně a rychle vyhledat. Právě neschopnost vyhledat údaje vede k tomu, že jsou po občanovi tyto údaje vyžadovány podruhé.

Podobným příkladem může být žádost o živnostenský list. K tomu je nutné doložit doklad o bezdlužnosti, výpis z rejstříku trestů, případně odbornou způsobilost. To jsou také údaje, která má stát k dispozici. Jistě lze nalézt agendy, u kterých existují údaje, která stát nevlastní, jejich počet ovšem není velký.

Elektronická služba, její stav a budoucnost

Pro lepší orientace rozdělme elektronické služby na následující skupiny

1. Elektronická služba v listinné podobě

Do této skupiny elektronických služeb můžeme zařadit většinu služeb v rámci osobního styku a například službu Czech POINT. Elektronické služby v rámci Czech POINTU umožňují on-line napojení na předem definované rejstříky. Výpis, který je čistě elektronický, je následně vytištěn a v listinné formě předán žadateli o službu. Tento postup umožňuje další uplatnění získaných dat zpravidla u státních institucí, které by nebyly schopny zpracovat elektronický výpis opatřený elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou.

1. Čistá elektronická služba s občanem

Do této skupiny patří elektronické služby, jejichž výsledkem je čistě elektronická forma dat. Do této skupiny lze zařadit všechny elektronické výstupy z registrů nebo rejstříků, službu elektronické podatelny, elektronických správních řízení nebo elektronických veřejných zakázek aj. Specifikem této skupiny je zpravidla dálkový přístup ke službě a autentizační prvek (e-podpis, e-značka, časové razítko, Electronic Data Interchange - EDI).

1. Čistá elektronická služba bez občana

Tato skupina (prozatím téměř nerozvinutá) s největší pravděpodobností tvoří budoucnost elektronické služby. Jedná se o takové služby, které jsou občanům poskytovány bez jejich další aktivity. Princip by mohl vypadat následovně. K jisté agendě je dle zákona nutné doložit výpis z rejstříku trestů, výpis z obchodního rejstříku aj. Tyto dokumenty je dnes potřeba získat na příslušném úřadě a následně je opět dodávat jinému úřadu. Občan se tak dostává do role poslíčka mezi státními institucemi. V budoucnosti by vše mělo probíhat tak, že úředník vyřizující agendu by všechny informace na místě zjistil nebo ověřil přímým přístupem do rejstříku nebo registru a na občanovi by nebyly další listinné dokumenty vyžadovány. Ruku v ruce s minimem práce na straně občana by tak nedocházelo k padělání listin apod. Toto je též cíl Czech POINTu. I když se taková služba může zdát nemožná, k její realizaci chybí jen málo. Informace jsou dnes již v celé státní správě vedeny v elektronické podobě. Stačí změnit příslušné zákony, poskytnout státním institucím, obecním úřadům aj. přístup do rejstříků a registrů a vše je rázem vyřešeno. Z praktického pohledu je největší problém u nejmenších obcí. Zde je udržování výpočetní techniky v chodu a její nákup poměrně velkou finanční zátěží a její využití může být velmi malé. Z toho důvodu je nutné kumulovat agendy veřejné správy na jednotnou technologii a tím ji (včetně výpočetní techniky a aplikací) využít v maximální možné míře.

Do čistě elektronické služby bez občana je dnes možno zařadit též webové stránky, které občanovi poskytují mnoho různých informací (PVS, portál justice, ARES aj.).

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 7/2008.

Text: Ing. Vít Lidinský