Usilujeme o co největší zapojení občanské společnosti
Evropský hospodářský a sociální výbor je v rámci EU poradním sborem s dlouhou tradicí a velkým spektrem činností. Podrobněji jsme jej sledovali v rozhovoru s členem jeho předsednictva a ředitelem Centra pro komunitní práci střední Morava Romanem Hakenem.
Ve složitém systému Evropské unie patří Evropský hospodářský a sociální výbor k vlivným prvkům. Můžete nám přiblížit jeho činnost a vztah k dalším institucím Evropské unie?
Evropský hospodářský a sociální výbor je poradní sbor, který vznikl na základě Římských smluv v roce 1957. Tvoří jej zástupci různých hospodářských a sociálních složek organizované občanské společnosti. Základním úkolem výboru je poradenská činnost pro tři velké instituce: Evropskou komisi, Evropský parlament a Radu Evropské unie. Výbor musí být povinně konzultován v případech stanovených ve Smlouvách a ve všech dalších případech, v nichž to zmíněné instituce pokládají za vhodné. Výbor může být rovněž některou z institucí požádán o předběžné stanovisko nebo může sám vydat stanovisko z vlastní iniciativy. Ročně přijímá k různým evropským tématům v průměru 150 stanovisek. Aktivně se tedy podílí na procesu tvorby politik a na přípravě rozhodnutí Společenství. Na užitečnost Evropského hospodářského a sociálního výboru pro Evropskou unii poukazují také hodnotící zprávy k jeho stanoviskům, vypracované Evropskou komisí. Vyplývá z nich, že Komise ve svých rozhodnutích zohlední více než dvě třetiny doporučení Výboru. Vliv těchto doporučení navíc velmi často přesahuje vymezený rámec návrhu Komise, který byl předmětem vlastního stanoviska. Druhým podobným poradním sborem na evropské úrovni je Výbor regionů.
Podle jakých pravidel se určuje počet delegátů jednotlivých států? Kolik jich má Česká republika?
Českou republiku zastupuje v Evropském hospodářském a sociálním výboru dvanáct delegátů, velikost národní delegace je odvozena z počtu obyvatel země. Nejméně členů má Malta – pět, nejvíce, čtyřiadvacet členů, mají shodně Německo, Francie, Itálie a Spojené království.
Jaká je cesta ke členství ve výboru a kolik členů v něm působí?
Kandidát na členství musí být nejdříve na národní úrovni delegován příslušnou platformou, tedy zaměstnavateli, odbory, neziskovými organizacemi a dalšími subjekty občanské společnosti. Po schválení vládou dané země jsou tyto nominace postoupeny Radě EU, která posléze tyto členy jmenuje. V období výkonu mandátu je člen svou národní vládou neodvolatelný a požívá určitých výsad diplomatické imunity. Poradci i nadále působí ve svém oboru v zemích, z nichž pocházejí, a do Bruselu přijíždějí pouze za účelem výkonu mandátu. Za svou činnost v rámci výboru nejsou členové na rozdíl od europoslanců placeni, mají však nárok na úhradu cestovného a nákladů spojených s účastí na zasedáních Výboru. Celkem má výbor 344 členů ze všech 27 států Unie - členové jsou rozděleni do tří skupin: do Skupiny I „Zaměstnavatelé“, do Skupiny II „Zaměstnanci“ a do Skupiny III „Různé zájmy“.
Ve čtyřletém intervalu dochází k obměně výboru, poslední se uskutečnila v říjnu 2006.
Jak se výbor vnitřně specializuje?
Členové pracují v šesti specializovaných sekcích, které pokrývají široký okruh působnosti Společenství. První sekce je zaměřena na hospodářskou a měnovou unii, na hospodářskou a sociální soudružnost. Sekce druhá se věnuje otázkám jednotného trhu, výroby a spotřeby. Třetí sekce sleduje okruhy zahrnující dopravu, energetiku, infrastrukturu a informační společnost. Čtvrtá sekce se zabývá zaměstnaností, sociálními věcmi a občanstvím. Pátá sekce má na starosti zemědělství, rozvoj venkova a životní prostředí. Sekce šestá vykonává poradenskou činnost pro vnější vztahy.
Do které ze skupin výboru jste se dostal a jaké konkrétní úkoly jste během svého mandátu projednával?
Byl jsem nominován do skupiny „Různé zájmy“ v říjnu 2006. Přísluší k ní třetina členů výboru a sdružuje například zástupce organizací řemeslníků, zemědělců, malých a středních podniků, svobodných povolání, spotřebitelů, ochránců životního prostředí, družstev, spolků, sdružení pro otázky rodiny a sdružení hájící zájmy zdravotně postižených. Spolupracují zde zástupci neziskových organizací, univerzit, svobodných povolání, farmářů, rybářů… proto ten všezahrnující název skupiny. Byl jsem členem různých studijních skupin a podílel se tak osobně na přípravě stanovisek, například k otázkám udržitelného rozvoje v členských zemích, kdy jsem byl v roli zpravodaje. Stanoviska výboru totiž připravují zpravodajové, kterým pomáhá studijní skupina, jejíž členové jsou vybíráni z výše uvedených tří skupin s ohledem na jejich odbornou způsobilost vyjádřit se k předmětu stanoviska a s ohledem na nutnost zajistit určitou geografickou rovnováhu. Velikost těchto studijních skupin se pohybuje od tří do osmnácti členů podle důležitosti tématu. Při jednáních členové hájí názory své skupiny. Čili já se vyjadřuji za skupinu „Různé zájmy“, ovšem na základě znalostí českých podmínek.
Jaký je rozdíl mezi udržitelným rozvojem z pohledu zemí Unie a České republiky?
Úroveň pohledu i zakotvení udržitelného rozvoje v národních politikách se v jednotlivých zemích liší. Ve své práci jsme srovnávali všechny státy Evropské unie a EEAC, což je mezinárodní platforma Rad pro životní prostředí a udržitelný rozvoj. Podrobněji jsme se věnovali Spojenému království a Řecku. Myslím, že v České republice je potřeba politiky udržitelného rozvoje proklamovaná, ale není jí dána zásadní priorita – jako základní strategii, ze které by měly vycházet jednotlivé resortní koncepce. Jenom tak lze rozvoj poměřovat udržitelností… Nyní jsem například členem studijní skupiny pro stanovisko k akčnímu plánu pro biologickou rozmanitost, což hodně souvisí jak s udržitelným rozvojem, tak se Společnou zemědělskou politikou Evropské unie, podílel jsem se i na stanovisku k rozvoji venkova v rámci programu Leader. Spolupracoval jsem s experty z lektorském týmu mezinárodního česko-slovensko-polsko-maďarsko-slovinského projektu TEPA, který je zaměřen na vzdělávání manažerů rozvoje venkova a program LEADER. Stanovisko nazvané "Potřeba koordinované činnosti na úrovni EU s cílem posílit občanskou společnost ve venkovských oblastech, a to zejména v nových členských státech", vychází z průzkumu mezi obyvateli venkova, s jakými problémy se nejvíce potýkají.
Jak poznamenala zaměření a činnost výboru světová ekonomická krize?
Reagovali jsme mimo jiné doporučeními pro Evropskou komisi, jak zlepšit, zjednodušit a zefektivnit dotační systém Strukturálních fondů Evropské unie, aby přílišná administrativa nezatěžovala příjemce. Dále jsme na březnovém zasedání přijali Program pro Evropu, souhrn návrhů a opatření, která doporučujeme jako základní východiska z krize.
Vyplývaly pro české zástupce v Evropském hospodářském a sociálním výboru nějaké úkoly v souvislosti s našim předsednictvím v Radě Evropské unie?
Při přípravě předsednictví jsme nabídli pomoc jak v Bruselu, tak při formulaci českých priorit. Řekl bych, že byla různými představiteli naší veřejné správy na národní úrovni přijímána různě – od nastavení forem spolupráce po celé předsednictví, až po vlažný nezájem. Každý z našich členů si podle své expertizy našel prostor k pomoci českému předsednictví – ať už přípravou průzkumných stanovisek, či organizací setkání s českou občanskou společností při různých veřejných slyšeních a zasedáních výboru v České republice.
Jaké úkoly má ještě výbor vedle účasti na rozhodovacím procesu společenství?
Zmíním se o dvou doplňujících úkolech. Za prvé „být mostem“ pro zapojení organizované občanské společnosti do rozvoje Evropské unie a za druhé usilovat o posílení role organizované občanské společnosti v zemích mimo Společenství.
Co si pod tím máme představit?
První role spočívá v tom, přizvávat ke konzultacím organizovanou občanskou společnost, zprostředkovávat jí informace a naopak názor těchto subjektů přenášet zpět na „bruselskou“ úroveň. Jde prostě o to, aby z rozhodování o budoucnosti a směřování Evropské unie nevypadli obyvatelé a jejich občanské organizace a svazy. Usilujeme o co největší zapojení občanské společnosti do projektu evropské integrace, a to na vnitrostátní i evropské úrovni. V druhé roli se Evropský hospodářský a sociální výbor snaží být advokátem tohoto demokratického přístupu pro země, které s Evropskou unií jednají. Doporučujeme, aby i země mimo Evropskou unii umožnily vznik partnerských hospodářských a sociálních výborů na národní úrovni, aby do důležitých strategických záměrů byla v roli konzultanta a partnera přizvávána občanská společnost. Chceme tím posilovat roli organizované občanské společnosti v zemích nebo územních celcích mimo Společenství, kde se rozvíjí strukturovaný dialog s organizacemi občanské společnosti, a podporovat vytváření konzultačních struktur podle svého modelu. Díky Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru není budování jednotné Evropy pouze dílem evropských institucí a politiků. Je také výsledkem práce občanů, kteří se organizovaně zapojují do hospodářského, sociálního a občanského života ve svých zemích.
Zůstal jste zároveň ředitelem Centra pro komunitní práci střední Morava. Jak obohacuje vaši práci spjatost s konkrétním regionem a bruselské zkušenosti?
Třináctiletá praxe v neziskovém sektoru mi rozhodně pomohla k formulaci návrhů, obecněji přijatelných neziskovým sektorem na evropské úrovni. Vybral jsem si sekce zaměřené na životní prostředí, rozvoj venkova a zemědělství a na vnější vztahy Evropské unie. Mottem Centra pro komunitní práci je „zapojování veřejnosti, rozvoj komunit“. Tato nestátní nezisková organizace má místní zastoupení v šesti regionech České republiky a tak se snažím problémy, se kterými se neziskový sektor potkává ve své práci, zobecňovat a hledat jejich řešení na úrovni evropské. Totéž dělají všichni kolegové, český tým v Evropském hospodářském a sociálním výboru opravdu spolupracuje a dostává se mu za to uznání.
Uvedu příklad propojení členství v Evropském hospodářském a sociálním výboru se svou prací. Na podzim Centrum pro komunitní práci střední Morava v rámci projektu, podpořeného Odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR, zorganizuje několik výjezdů do bruselských institucí pro zájemce o konzultaci jejich projektových záměrů s úředníky komise. Zájemci se už mohou hlásit. Na druhé straně, i pro mne je zkušenost z bruselského prostředí „vysokou školou diplomacie“. V této funkci se člověku dostává opravdu ojedinělého pohledu na vývoj Evropy a její budoucnost. Hledání společných řešení s kolegy ze všech zemí Unie je umění kompromisu a snaha o dosahování konsensu. Pochopitelně se snažím přiblížit „svůj“ region ostatním členům – například poslední výjezdní zasedání sekce k rozvoji venkova se konalo v červnu na Přerovsku a Olomoucku. Podle vyjádření zahraničních kolegů bylo pro ně velice zajímavé – zvolili jsme jako témata program LEADER, bio potraviny a alternativní energie. Jako členská země Evropské unie máme co nabídnout.
Text: Ludmila Křížová
Foto: archiv CpKP střední Morava
Důležité odkazy na zdroje: