Jeden z výzkumů, realizovaný Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, se v rámci penologické problematiky zaměřil na oblast predikce vývoje pachatele - na pachatele a jeho vývoj z hlediska rizika opakování kriminálního chování. Cílem výzkumu bylo shromáždit a analyzovat odborné zdroje a instrumenty používané v zahraničí i u nás k predikci kriminální recidivy, analyzovat jednotlivé proměnné užívané k predikci kriminálního chování a na základě výstupů z dosud realizovaných výzkumů i obsáhlé kriminologické literatury vybrat faktory, které jsou za recidivu kriminálního chování odpovědné. Výstupem se pak stala pracovní verze instrumentu prakticky využitelná k predikci recidivy pachatele – k predikci opětovného odsouzení, která je založena na statických faktorech.

Základní myšlenka, která je společná různým predikčním systémům, je abstrahovat informace o určitém počtu faktorů, které mohou mít nějaký vztah ke kriminálnímu chování - ke kriminální recidivě. Při výběru těchto proměnných se vychází zejména z výsledků dřívějších výzkumů příčin jevu, tedy empiricky podložených skutečností i z teoretické odborné literatury. Problém individuální kriminální predikce, resp. predikce případné kriminální recidivy u konkrétního jedince je prakticky stejně starý jako sama kriminologie. Objevuje se v souvislosti se snahami vysvětlit kriminální chování pachatele a nebo založit systém sankcí na racionálních základech.

Většina autorů zdůrazňuje, že i při použití nejdokonalejších metodik nelze formulovat jednoznačně „dobrou nebo špatnou“ prognózu, ale je možné se vyjádřit k jisté pravděpodobnosti dalšího vývoje chování (např. k selhání posuzovaného jednice po propuštění z výkonu trestu). Neexistují univerzální prognostické systémy. Jejich objektivita závisí jednak na teoretických-kriminologických východiskách (hlavně na výzkumu jednotlivých rizikových faktorů), jednak na kriminální populaci, na které byly vypracované i na situaci v jaké byly použity a k jakému účelu.