Základní principy novely zákona o obecní policii a změn dalších zákonů z pohledu bezprostřední vazby na obecní policií

 

Legislativní část reformy Policie ČR, jejíž součástí je i poměrně zásadní novela zákona o obecní policii a některých souvisejících předpisů, byla završena publikací zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR (dále jen „zákon o policii“) a zákona č. 274/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky (dále jen „změnový zákon“) ve Sbírce zákonů. Výše zmíněné zákony nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2009. V případě změnového zákona lze ještě očekávat jeho brzkou novelizaci spočívající v odstranění některých legislativně technických, ale zejména věcných chyb, které vznikly při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (navrácení oprávnění obecní policie měřit rychlost vozidel a vyšetřování trestných činů příslušníků Policie ČR specializovaným státním zástupcům). Úvodem tohoto článku je třeba konstatovat, že v případě obecní policie nedochází ke změně pojetí obecní policie, jakožto orgánu obce, zabezpečujícího místní záležitosti veřejného pořádku. Rovněž tak nejsou rozšiřována oprávnění této instituce.
  
 

• Působnost obecní policie při krizových situacích
  Doposud neexistovala možnost obce, která zřídila obecní policii, pomoci jiné obci kdekoliv v České republice při vzniku krizových situací. Aktuální veřejnoprávní smlouvy uzavírané v oblasti obecní policie jsou založeny na konstrukci, kdy obce se nacházejí na území jednoho kraje a navíc jedna ze smluvních stran nesmí mít zřízenu obecní policii. V případě vyhlášení krizového stavu, splnění výše zmíněných podmínek veřejnoprávní smlouvy ve smyslu § 3a zákona o obecní policii, před jeho poslední novelizací, je brzdou účinné a rychlé vzájemné pomoci obcí. Proto byl vytvořen nový právní mechanismus, umožňující obcím vzájemně si poskytnout pomoc (v podobě „zapůjčení“ strážníků) bez výše zmíněných omezení.
   
• Rozdělení zaměstnanců obce zařazených do obecní policie na jednotlivé kategorie
  Zákon o obecní policii před novelizací nerozlišoval strážníky a ostatní zaměstnance obce zařazené k obecní policii, což v praxi zejména na straně veřejnosti vyvolávalo řadu problémů, na koho a v jakém rozsahu se mohou obrátit se žádostí o pomoc. Jako optimální řešení se jeví rozdělení zaměstnanců obce zařazených do obecní policie na strážníky, čekatele (zaměstnanec obce, který doposud neabsolvoval zkoušku z odborné způsobilosti a není držitelem osvědčení) a ostatní zaměstnance (technickohospodářští pracovníci, obsluhy kamerových systémů apod.)
   
• Jednoznačné vymezení věcné působnosti
  Úkoly obecní policie byly dosud stanoveny demonstrativně, což v praxi v důsledku extenzivního nebo naopak zužujícího výkladu přinášelo celou řadu problémů. Z tohoto pohledu je nyní věcná působnost obecní policie stanovena taxativně s tím, že tato je konkrétně realizována prostřednictvím, respektive v rozsahu, povinností a oprávnění strážníka.
   
• Spolupráce obecní policie s dalšími subjekty
  Změnový zákon vytváří doposud chybějící právní stanovení zásad a forem spolupráce obecní policie a zejména Policie ČR v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, a navazuje tak na právní úpravu obsaženou v novém zákoně o Policii ČR – konkrétně zejména § 16 (koordinační dohody).
    
• Podmínky vzniku, trvání pracovního poměru strážníka
  Od roku 1995 byla neustále rozšiřována oprávnění obecní policie, respektive strážníků. Přitom podmínky pro vznik, trvání a zánik pracovního poměru jsou v podstatě totožné jako v roce 1992, kdy obecní policie začaly být zřizovány. S ohledem na výše uvedené je třeba klást mnohem větší důraz na trestněprávní, morálněvolní a zdravotní podmínky vzniku a zániku pracovního poměru. Novela zákona o obecní policii na tuto skutečnost reaguje.
   
• Odborné předpoklady
  Stávající odborné předpoklady strážníka neodpovídají aktuálnímu rozsahu oprávnění obecní policie, respektive strážníka. Proto byly podmínky ověřování odborné způsobilosti před zkušební komisí Ministerstva vnitra nově upraveny.
   
• Oprávnění strážníka
  Rozsah oprávnění strážníků je dostatečný a odpovídá jejich hlavnímu úkolu – zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku. Tudíž objektivně neexistuje potřeba je rozšiřovat. Na druhé straně stávající úprava některých oprávnění strážníka, například z pohledu zákonem požadovaných formálních úkonů s nimi spojených, nadbytečně zatěžovala osoby, vůči nimž je prováděn úkon, zákrok či jiné opatření, ale i samotného strážníka. Proto bylo přistoupeno k legislativně technickým modifikacím příslušných ustanovení zákona o obecní policii, ale i dalších předpisů.
   
• Přístup obecní policie do informačních systémů
  Obecní policie v aplikační praxi právních norem narážela na problémy spojené s přístupem do informačních systémů. V novele zákona o obecní policii je tudíž jednoznačně upraveno, do jakých informačních systémů má obecní policie přístup a pravidla, za jakých jsou údaje získávány a poskytovány.
   
• Působnost Ministerstva vnitra
  Ministerstvo vnitra doposud nedisponovalo dostatečnými a účinnými nástroji kontroly ve vybraných oblastech ve vztahu k obecním policiím. Řešením výše uvedeného nedostatku je, vedle jiných opatření, i definování působnosti a pravomoci Ministerstva vnitra v předmětné oblasti, za plného respektování samostatné působnosti obce.

• Oprávnění zjišťovat přítomnost alkoholu a jiných návykových látek v organismu řidiče
  Podle stávajícího zákona o silničním provozu mohl výše uvedenou činnost vykonávat pouze příslušník Policie ČR a strážník obecní policie. Přitom zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tabákový zákon“) svěřuje toto oprávnění ve vztahu k osobám, které vykonávají činnost, při které by mohly způsobit ohrožení života, zdraví nebo majetku (tím nepochybně řízení vozidla v silničním provozu je), i dalším subjektům. Z tohoto důvodu byla úprava zákona o silničním provozu přizpůsobena tabákovému zákonu, a to tak, že nadále povinností řidiče bude podrobit se orientačnímu vyšetření případně odbornému lékařskému vyšetření na výzvu také příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele nebo jeho ošetřujícího lékaře.
   
• Uplatnění některých výjimek z povinností řidiče i na strážníka obecní policie, pokud řídí vozidlo při plnění úkolů obecní policie
  Strážník obecní policie, stejně jako příslušník Policie ČR, případně příslušník dalších bezpečnostních sborů, nemůže dodržovat všechny povinnosti řidiče vozidla při plnění úkolů obecní policie. Proto je namístě, aby i strážník disponoval obdobnými výjimkami, jako je tomu u vybraných kategorií osob.
    
• Měření rychlosti vozidel
  Při projednávání změnového zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR došlo k vypuštění tohoto oprávnění obecní policie. Zákon č. 480/2008 Sb. zmíněné oprávnění obecní policii opět svěřil, ovšem za splnění některých dalších podmínek.   
   

• Orientační a lékařské vyšetření
  S ohledem na existenci detekčních přístrojů, jejichž výsledky měření jsou zcela srovnatelné se závěry lékařského vyšetření provedeného ve zdravotnickém zařízení se zjednodušuje duplicitní, ekonomicky a personálně náročný systém orientačního a lékařského vyšetření povinných osob na přítomnost alkoholu v organismu, spojený s jejich následnou dopravou k lékařskému vyšetření do zdravotnického zařízení.
   
• Odpovědnost za zajišťování přepravy osob k lékařskému vyšetření a do záchytné stanice
  Podle právní úpravy účinné do doby nabytí účinnosti změnového zákona, je Policie ČR v případě dopravy osob do lékařského zařízení a do záchytné stanice ve prospěch obecní policie nadbytečně zatěžována. Je v rozporu s cíli reformy Policie ČR (odbřemeňování Policie ČR od výkonu nepolicejních činností), aby tento ozbrojený bezpečnostní sbor byl nadále využíván k takovéto činnosti. Proto od 1. ledna 2009 za dopravu povinných osob do zdravotnického zařízení a do záchytné stanice odpovídá ten, kdo vyzval ke splnění povinnosti podrobit se příslušnému vyšetření. Pokud se zdravotnické zařízení nebo záchytná stanice nachází mimo území obce, která zřídila obecní policii, je obecní policie, v tomto případě, oprávněna působit i mimo území této obce.

Obsah vybraných ustanovení novely zákona o obecní policii a změn některých dalších zákonů přímo souvisejících s problematikou obecní policie

Spolupráci obcí, státních orgánů a orgánů kraje upravuje například § 13 zákona o obcích. Nově je rovněž spolupráce obce a Policie ČR v oblasti zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku upravena v § 16 zákona o policii (koordinační dohody), které jsou kvalitativně novým nástrojem spolupráce organizačních článků policie určených policejním prezidentem (tj. zejména místně příslušných základních útvarů) a obcí, potažmo jejich orgánů. Koordinační dohoda umožní zmíněným subjektům stanovit podíl na zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku na území obce, spolu s potřebnými nástroji a prostředky včetně možnosti jejich společného sdílení.

   

  

 

  

   

Legislativní zkratka „strážník“ použitá v zákoně o obecní policii, před nabytím účinnosti jeho poslední novely, neumožňovala ve vztahu k zaměstnancům obce zařazeným k obecní policii jednoznačné rozlišení „strážníků bez platného osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů“ (dále jen „osvědčení“) a „strážníků s platným osvědčením“. V praxi tento fakt znamenal, že osoby se mohly obracet se žádostmi o pomoc na všechny strážníky, tj. i na ty, kteří neabsolvovali školení, výcvik k používání donucovacích prostředků a oprávnění podle zákonů a nesložili před zkušební komisí Ministerstva vnitra zkoušku z odborné způsobilosti. Přitom oprávnění k výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii a jiných právních předpisů je svěřeno pouze strážníkovi, který má platné osvědčení.

  

 

 

    

S ohledem na zásady právního řádu České republiky, právní jistoty fyzických a právnických osob musí být úkoly obecní policie stanoveny taxativně. Tím se zamezí tomu, aby obecní policie, respektive strážník při výkonu svých povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii nebo podle jiných zákonů překročil svoji kompetenci.

    

Od 1. ledna 2009 se otvírá prostor pro zastupitelstvo obce, respektive radu obce k tomu, aby některé úkoly při řízení obecní policie byly přeneseny na určeného strážníka. Přitom se nemusí jednat pouze o řízení činnosti obecní policie v „terénu“ při provádění zákroků, úkonů nebo jiných opatření podle zákona, ale i o zastupování obce v pracovněprávních vztazích čekatelů, strážníků a jiných zaměstnanců obce zařazených do obecní policie.

   

Veřejnoprávní smlouvy uzavírané podle zákona o obecní policii jsou specifickými veřejnoprávními smlouvami, které se svým obsahem určitým způsobem liší od projevů vůle obcí ve smyslu zákona o obcích, resp. správního řádu.

 

 

Podle právní úpravy platné před přijetím novely zákona o obecní policii, byl souhlas krajského úřadu s veřejnoprávní smlouvou uzavíranou podle zákona o obecní policii podmínkou její platnosti. S ohledem na ustanovení správního řádu (viz níže), bude krajský úřad napříště vydávat souhlas k uzavření nebo změně předmětné smlouvy (z důvodu zamezení vzniku eventuálního protiprávního stavu), nikoliv však k jejímu ukončení.

 

Nově se zakládá oprávnění starostů uzavřít, v případě vyhlášení vyjmenovaných krizových stavů, veřejnoprávní smlouvu o jednostranném nebo vzájemném „poskytnutí“ strážníků (v případě, že smluvní obce zřídily obecní policie). Nadále tedy nezáleží na tom, zda „žádající“ obec má či nemá zřízenu obecní policii a zda se smluvní obce nacházejí na území jednoho kraje či nikoliv.

 

 

 

S odkazem na nová ustanovení § 1a odst. 1 dochází k rozšíření stanovených předpokladů osoby pro výkon zaměstnání strážníka, které jsou upraveny tak, aby odpovídaly jeho oprávněním a povinnostem vyplývajícím ze zákona o obecní policii, případně z jiných právních předpisů.

 

 

 

 

Bezúhonnost jako jedna z nejdůležitějších podmínek vzniku a trvání pracovního poměru v oblasti obecní policie je v novele zákona o obecní policii vymezena nově. Právní konstrukce bezúhonnosti respektuje specifické způsoby řízení (odklony) podle trestního řádu.

 

 

 

 

Stanovení skutkových podstat přestupků a nečestných jednání dotčených osob pokrývá ty oblasti, které jsou neslučitelné s výkonem zaměstnání strážníka, respektive se vznikem pracovního poměru čekatele. Jednoznačné stanovení protiprávních jednání vylučujících spolehlivost přispívá k právní jistotě zaměstnanců obce zařazených k obecní policii, obce i Ministerstva vnitra při rozhodování o odnětí osvědčení.

 

 

 

Na základě zákonného zmocnění zpracovalo Ministerstvo vnitra vyhlášku o zdravotní způsobilosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka obecní policie, která obsahuje seznam tělesných a duševních vad, nemocí nebo stavů, které vylučují zdravotní způsobilost uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele nebo strážníka pro výkon zaměstnání, obsah a termíny lékařských vyšetření a dobu platnosti posudku o zdravotní způsobilosti. Výše zmíněná vyhláška byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 444/2008 Sb.

 

 

Není-li uchazeč o zaměstnání strážníka nebo čekatel zdravotně způsobilý, nemůže se stát strážníkem. Přestane-li strážník splňovat podmínky zdravotní způsobilosti, Ministerstvo vnitra mu v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. c) zákona o obecní policii odejme osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů. Přitom obec může podle § 5a odst. 1 zákona o obecní policii strážníka převést k výkonu práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce ode dne zahájení správního řízení o odnětí osvědčení, a to až do doby nabytí právní moci rozhodnutí ve správním řízení. Další postup obce se bude řídit jako jakýkoliv jiný pracovně právní vztah ustanoveními zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – k tomu dále viz komentář k § 4d odst. 8 a § 5a.

 

Postavení obecní policie, značně rozsáhlá, široce pojatá a neustále se rozšiřující oprávnění strážníka a dynamický vývoj právního řádu České republiky vyžadují nutnost automatického vstřebání některých postupů a konání strážníka založené mimo jiné na jednotném, kvalitním, soustavném a opakujícím se školení a výcviku čekatele, respektive strážníka, jakož i na opětovném ověřování jeho odborné způsobilosti včetně schopnosti aplikace získaných teoretických poznatků v praxi.

 

 

Obce budou i nadále podávat přihlášku ke zkoušce pro čekatele nebo strážníka, zabezpečovat jejich školení, a to buď prostřednictvím školících zařízení obecní policie nebo školících zařízení s akreditací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Tato konstrukce odpovídá tomu, že tento proces je možno v prvotní fázi považovat za rekvalifikační kurz a je zcela v souladu s ustanoveními zákoníku práce, konkrétně § 227 až 235.

 

Výcvik strážníka k používání donucovacích prostředků a realizaci oprávnění podle zákona může na základě příslušné dohody provést pro obec Policie ČR nebo školící zařízení podle § 4d odst. 4.

 

  

Ministerstvo vnitra se v praxi setkává s případy, kdy strážník opakovaně neuspěje u zkoušky, tj. vyčerpá všechny opravné termíny a obec jej bezprostředně po poslední neúspěšné zkoušce bez jakýchkoliv problémů přihlásí k „novému“ zkušebnímu procesu. Proto nadále v případě, že čekatel nebo strážník ani při druhém opakování zkoušky neuspějí, Ministerstvo vnitra stanoví termín další zkoušky nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne konání poslední neúspěšné zkoušky. Do této doby je věcí obce, na jaké pracovní místo svého zaměstnance zařadí [čekatel, jiný zaměstnanec podle § 1a odst. 1 písm. c) – viz § 5a odst. 3], případně zda s ním ukončí pracovní poměr apod.

 

I podle zákona o obecní policii před jeho poslední novelizací byla ztráta odborné způsobilosti strážníka důvodem pro odnětí osvědčení, avšak zákonodárce nestanovil, kdo a jak má odbornou nezpůsobilost ověřit. Proto od 1. ledna 2009 je Ministerstvo vnitra oprávněno přezkoumat odbornou způsobilost strážníka za zákonem stanovených podmínek.

 

Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].

 

Před účinností novely zákona o obecní policii, respektive nové prováděcí vyhlášky, bylo osvědčení zasíláno příslušným krajským úřadem jenom zaměstnavateli strážníka (obci), a to i přesto, že byla ověřována odborná způsobilost strážníka. 

 

 

 

 

 

1) prokázání své odborné způsobilosti,

2) zařazení kopie osvědčení do personálního spisu.

 

V tomto ustanovení se strážníkovi nepřímo ukládá povinnost dbát na to, aby údaje v jeho osvědčení byly aktuální. Pokud dojde ke změně údajů obsažených v tomto ustanovení, vydá Ministerstvo vnitra do 15 dnů ode dne jejich oznámení nové vyhotovení osvědčení se zanesením příslušných změn. Jedná se pouze o formálně technický úkon, který nemá žádný vliv na dobu platnosti původně vydaného (opravovaného) osvědčení.

 

Z důvodu právní jistoty čekatele, strážníka a zaměstnavatele v oblasti pracovněprávních vztahů se jednoznačně stanoví případy, kdy Ministerstvo vnitra osvědčení odejme. Tento akt následně umožní zaměstnavateli skončit pracovní poměr strážníka podle zákoníku práce. Dále jsou stanoveny i případy, kdy platnost osvědčení zaniká přímo ze zákona.

 

 

   

 

 

Obec nedisponovala doposud možností převést strážníka na jinou práci s výjimkou případů uvedených v § 41 zákoníku práce. V souvislosti se spácháním trestného činu strážníka je podmínkou pro takový postup, aby proti němu bylo zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného skončení trestního řízení.

 

 

Případy možného převedení na výkon práce čekatele nebo jiného zaměstnance obce zahrnují všechny negativní situace včetně těch, kdy je zahájeno správní řízení o odnětí osvědčení podle § 5 odst. 1 a 2. Nelze připustit, aby úkoly obecní policie plnil strážník, jehož případný nedostatek důvěryhodnosti by mohl poškodit obec, respektive obecní policii.

 

 

Obdobně je nutno upravit postup obce v případě, kdy strážník úspěšně neabsolvuje výcvik nebo druhé opakování zkoušky podle § 4d odst. 8 a 9 a to do doby, kdy Ministerstvo vnitra stanoví termín zkoušky, respektive do doby úspěšného splnění zkoušky.

 

V tomto ustanovení je jednoznačně určeno, jakou pomoc mohou osoby od strážníka požadovat. Každý musí respektovat, že od strážníka může požadovat pomoc jen v takovém rozsahu, který odpovídá míře vyškolení a vycvičení strážníka a jemu zákonem stanovených povinností a oprávnění.

 

S přihlédnutím k tomu, že řada úkolů obecní policie vyplývá, vedle zákona o obecní policii, i z řady dalších právních norem (např. zákon o silničním provozu, tabákový zákon), je třeba příslušným způsobem upravit i znění § 7 odst. 1, aby strážník mohl v takových případech jednat a využít svých oprávnění.

 

Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].
 

Ustanovení bylo doplněno tak, aby odpovídalo příslušnému ustanovení zákona o Policii ČR. Policista i strážník musí v tomto případě disponovat stejnými povinnostmi (musí postupovat stejným způsobem) z důvodu právní jistoty osob, vůči kterým jsou zákroky prováděny.

 

Strážník není oprávněn provést zákrok nebo úkon v zákonem stanovených případech, které jsou obdobné, jako je tomu u příslušníka Policie ČR.

 

 

Zákon o obecní policii před poslední novelou upravoval způsob, jakým strážník prokazuje svoji příslušnost k obecní policii. Na rozdíl od odznaku a identifikačního čísla, které se nosí na pravé straně prsou, nebylo doposud upraveno, na záloktí kterého rukávu má být umístěna nášivka s názvem obce (tzv. „domovenka“). Nová dikce vychází z již existujícího faktického stavu a přispívá ke sjednocení identifikačních znaků strážníka v celé České republice.

 

Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].

 

V detailech se stejnokroje a označení dopravních prostředků mohou lišit, mimo jiné i na základě interních aktů obce, kdy bude možno upravit například nošení „nepovinných“ jednotných prvků stejnokroje strážníka, použití dalších doplňků stejnokroje nebo označení dopravních prostředků, jejichž použití prováděcí předpis nevylučuje.

 

Za účelem rychlého a objektivního posouzení skutečného stavu na místě spáchání přestupku nebo správního deliktu, odstranění možného vzniku časové prodlevy a případné administrativní náročnosti spojené s následným sepsáním zápisu o podaném vysvětlení (viz dnešní právní úprava) se strážníkovi v § 11 odst. 1 písm. a) svěřuje oprávnění zajistit důkazní prostředek (podání vysvětlení) přímo na místě. Takový postup je v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu.

  

 

Přítomnost zákonného zástupce u osoby mladší 15 let, se kterou má být sepsán zápis o podání vysvětlení, si klade za cíl odstranit případné stížnosti rodičů nebo jiných odpovědných zástupců a možnou právní zpochybnitelnost předmětného úkonu.

 

Tímto ustanovením se sleduje zamezení možnosti dotčené osoby vyhýbat se na základě různých pohnutek žádosti nebo výzvě strážníka podle odstavce 1, přičemž navazuje na obdobné oprávnění zavedené již v zákoně o obecní policii před jeho novelizací.

 

S ohledem na dikci novelizovaného odstavce 9 bylo nutno vypustit část původního znění tohoto ustanovení. Již dnes je jasné, že strážník nemůže s osobou, která byla k sepsání zápisu o podaném (nově o podání) vysvětlení předvedena, učinit nic jiného, než ji propustit. Tento případ se samozřejmě nevztahuje na situace, kdy se např. prokáže, že jde o osobu hledanou policií apod.

 

Zákon o obecní policii před jeho novelizací umožňoval obecní policii vyžadovat od příslušných orgánů poskytnutí příslušných údajů z jejich informačních systémů. Nebylo ovšem stanoveno, které konkrétní orgány jsou povinny údaje poskytnout. V praxi tak často docházelo k situacím, kdy si strážníci opatřovali potřebné údaje prostřednictvím Policie ČR, což tuto bezpečnostní složku neúměrně zatěžuje. Důvodem pro takový postup je především omezená pracovní doba, případně dostupnost některých dotčených orgánů.

 

 

 

Orgánům vyjmenovaným v odst. 1 se ukládá povinnost poskytnout obecní policii požadované údaje. Ustanovení § 11a zákona o obecní policii je nutno považovat za speciální ustanovení vůči ostatním právním předpisům; tudíž nikdo z povinných subjektů nemůže odmítnout obecní policii (strážníkovi) poskytnout, v zákonem stanoveném rozsahu – viz § 11a odst. 3, požadované údaje s odkazem na „svoji“ povinnost mlčenlivosti. Konkrétně, v případě poplatku ze psa správce poplatku musí obecní policii (strážníkovi) poskytnout potřebné údaje z důvodů uvedených výše a dále i s odkazem na ustanovení § 24 odst. 3 písm. b) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, kdy:  

„3) Pracovníci správce daně mohou

a) [...]

b) poskytovat informace nadřízeným orgánům v případech vyřizování stížností daňových subjektů, při odborném posuzování jednotlivých případů a při jejich dohlídkové činnosti vykonávané u správce daně, jakož i dalším orgánům oprávněným ze zvláštního zákona ke kontrolní či dohlídkové činnosti u správce daně při výkonu správy daní v rozsahu jejich zákonného oprávnění; ...“.

 

Dikce tohoto ustanovení vyvrací případné neodůvodněné obavy povinných subjektů podle odst. 1 týkající se možného „zneužití“ řady osobních údajů obsažených v dotčených informačních systémech ze strany obecní policie a odstraňuje tak možné formální (zástupné) překážky na straně poskytovatele údajů z informačních systémů.

 

Obecní policie má již dnes, v souladu s ustanovením § 11a zákona o obecní policii, přístup do informačních systémů, mimo jiné o pohřešovaných osobách. Pokud ale strážník na takovou (živou) osobu narazí, není stanoveno, jak s ní má naložit. Vzhledem k tomu, že správcem tohoto informačního systému je Policie ČR, která do něj i příslušné údaje na základě stanovených kritérií vkládá, je namístě, aby u takové osoby, z důvodu možné nezbytnosti přijetí dalších opatření, mohla být, stejně jako v případě osoby hledané, zjištěna její totožnost a aby tato osoba mohla být předvedena na Policii ČR.

 

Zákon o obecní policii před účinností jeho poslední novely neupravoval režim nakládání s údaji zjištěnými strážníkem v případě, kdy je požádán o prokázání totožnosti osobou mající nezpochybnitelný právní zájem na tomto úkonu. Strážník rovněž nebyl výslovně oprávněn zjištěné údaje osobě, na jejíž žádost konal, předat. Přitom strážníci například běžně působí v součinnosti se zaměstnanci firem poskytujících hromadnou přepravu osob na území obcí (revizoři), na jejich žádost zjišťují totožnost černých pasažérů a nejsou oprávněni na místě získané údaje předat odpovědným pracovníkům dopravce za účelem následné úhrady vzniklé škody. Nový odstavec 4 tento nedostatek odstraňuje.

 

Podle dosavadního zákona o obecní policii měl „každý právo obracet se se žádostí o pomoc na zaměstnance obce zařazené do obecní policie (dále jen „strážník“)“. Strážníkovi však obdobné oprávnění, včetně stanovení toho, od koho a jakou formu pomoci může požadovat, výslovně svěřeno nebylo, i když z dikce § 24, který řeší otázky spojené s náhradou škody, toto oprávnění vyplývá („ …obec odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc strážníkovi na jeho žádost nebo s jeho vědomím …“).