Zásady služebního hodnocení státních zaměstnanců

Hodnocení státních zaměstnanců je nástrojem, který podporuje potřebný výkon státních zaměstnanců, umožňuje rozvoj jejich znalostí a dovedností a podporuje jejich žádoucí chování a jednání. Zákon o státní službě upravuje služební hodnocení v § 155 až 156a. Každý státní zaměstnanec podléhá služebnímu hodnocení.

Cílem služebního hodnocení je tedy především zhodnotit, jak státní zaměstnanec vykonává službu na daném služebním místě (z hlediska kvality a kvantity výkonu služby), jaké má znalosti a dovednosti, a současně má státnímu zaměstnanci poskytnout zpětnou vazbu ve vztahu k výkonu služby. Se služebním hodnocením musí být státní zaměstnanec seznámen.

Zákon o státní službě rozlišuje několik druhů služebního hodnocení:

• pravidelné služební hodnocení (§ 155 odst. 5)

• první služební hodnocení (§ 155 odst. 6)

• služební hodnocení podle potřeby (§ 155 odst. 7)

• služební hodnocení na pořádání (§ 155 odst. 8)

• mimořádné služební hodnocení (§ 155 odst. 9)

• přechodové služební hodnocení (§ 155 odst. 10)
   

Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení (§ 155 odst. 2):

1. znalostí,

2. dovedností,

3. výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli.

Hodnotitel posuzuje státního zaměstnance v jednotlivých hodnocených oblastech na základě hodnoticích kritérií, jejichž seznam je uveden v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 36/2019 Sb. Hodnoticí kritéria jsou obligatorní a společná pro všechny státní zaměstnance.

Výsledek služebního hodnocení se vypočítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 36/2019 Sb., podle nějž se výsledek služebního hodnocení určí na základě součtu bodů získaných při klasifikaci plnění jednotlivých hodnocených oblastí se zohledněním podílu, který mají jednotlivé hodnocené oblasti na celkovém výsledku služebního hodnocení. Hodnocená oblast se na výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance podílí 20 % v případě znalostí, 20 % v případě dovedností a 60 % v případě výkonu státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli.

Vypočtenému výsledku služebního hodnocení pak odpovídá slovní závěr, že státní zaměstnanec dosahoval ve službě

1. vynikajících výsledků;

2. velmi dobrých výsledků;

3. dobrých výsledků;

4. dostačujících výsledků;

5. nevyhovujících výsledků.
    

Kromě výše uvedeného služební hodnocení obsahuje stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj státního zaměstnance.

Služební hodnocení provádí zpravidla bezprostředně nadřízený představený v součinnosti se služebním orgánem. Jiné případy provádění služebního hodnocení služební zákon upravuje v § 156. Při provádění služebního hodnocení má hodnotitel postupovat vždy nestranně, nezaujatě a spravedlivě, aby nedocházelo k nedůvodným rozdílům při hodnocení státních zaměstnanců, a vycházet z podkladů týkajících se výkonu služby státního zaměstnance v hodnoceném období.

Od výsledku služebního hodnocení se odvíjí výše jeho osobního příplatku, kdy v závěru služebního hodnocení je uvedeno doporučení na přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku státnímu zaměstnanci nebo na ponechání jeho současného osobního příplatku v nezměněné výši.

Z výsledku služebního hodnocení služební orgán vychází také při určení rozsahu prohlubování vzdělání státního zaměstnance.

Proti služebnímu hodnocení je státní zaměstnanec oprávněn podat námitky (§ 156a). Námitky proti služebnímu hodnocení lze podat do 15 dnů ode dne, kdy se státní zaměstnanec seznámil se svým služebním hodnocením. Námitky se podávají písemně služebnímu orgánu a musí z nich být zřejmé, proti jaké části služebního hodnocení směřují. Musejí vždy obsahovat také odůvodnění, proč státní zaměstnanec se služebním hodnocením nesouhlasí, a návrh, jakým způsobem by mělo být jeho služební hodnocení upraveno. Služební orgán vyřídí podané námitky ve lhůtě 30 dnů ode dne jejich doručení tak, že jim zcela nebo zčásti vyhoví a služební hodnocení upraví, nebo je zamítne.