Přírodní památky
Možná, že 1602 metry nadmořské výšky se někomu zdá málo. Pravda, nejsou to Tatry, o Alpách nebo Kavkazu ani nemluvě. Ale nebuďme neskromní; co by za to dali takoví Holanďané! Případným nespokojencům tedy doporučujeme známé rčení: malá, ale naše.
Sněžka, nejvyšší vrchol Krkonoš a celé České republiky, je ale naše jenom z půlky, dělíme se o ni s Polskem. Dříve patřila severní polovina Slezsku, později Prusku. O slezskou část vedli majitelé dlouholeté spory. Jejich výsledkem je ostatně i nejstarší stavba na vrcholku hory – kruhová, čtrnáct metrů vysoká poutní kaple sv. Vavřince. Dal ji vystavět slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch jako potvrzení svých majetkových práv, na která si ovšem činil nárok i jeho soused hrabě Černín. Když sem v roce 1653 poprvé přišli Schaffgotschovi lidé a začali kopat základy, Černínovi lesníci je zahnali. Trvalo pak plných jedenáct let, než se věc za asistence soudu s konečnou platností vyřešila: ve prospěch Schaffgotsche. Stavbě kaple potom už nic nebránilo – byla dokončena a vysvěcena v roce 1681 za účasti deseti duchovních a více než stovky poutníků. Už jenom výstup k ní byl od všech zúčastněných heroickým výkonem – na Sněžku tehdy nevedly prakticky žádné cesty, bylo třeba stoupat volně do prudkého svahu divokým balvanitým terénem a kosodřevinou. Postavení kaple vyvolalo zvýšený zájem poutníků a výletníků, ale i potřebu budovat cesty, protože ve svatyni se pětkrát do roka konaly bohoslužby. Tehdy vrchol ožíval nebývalým ruchem, poutníci se proplétali mezi kramářskými boudami a jarmarečními vyvolávači. Kapli v roce 1771 těžce poškodil blesk, v roce 1810 byla z moci úřední uzavřena, pak několik desítek let sloužila jako útulek a hospoda, až se v roce 1854 dočkala opětovného vysvěcení. Protože na Sněžku nacházelo cestu stále více návštěvníků, byla tu pro ně v roce 1850 vystavěna Slezská bouda, která sloužila svému účelu až do roku 1976, kdy ji nahradila nová Polská bouda, moderní hotel z odolných stavebních hmot, v němž našla místo i meteorologická stanice. Protiváhou Slezské boudy bývala Česká bouda, vystavěná v roce 1868. Po mnoha letech vinou nedostatečné údržby zchátrala a dělala Sněžce jenom ostudu; v roce 2004 byla konečně stržena. Nezbývá než doufat, že ji v brzké době nahradí nová budova. Původní meteorologická stanice sídlila od roku 1900 v osmnáct metrů vysokém dřevěném objektu, vybudovaném na polské straně. Za druhé světové války v ní probíhal speciální výcvik wehrmachtu, po německé kapitulaci v roce 1945 byla jedinou provozuschopnou meteorologickou stanicí ve střední Evropě. Sněžka má ještě jednu raritu – je tady umístěna naše nejvýše položená pošta. Pojďme ale zpátky do minulosti – a nejprve k nadmořské výšce Sněžky. O ní panovaly dlouho nejasnosti. V letech 1563-66 se ji pokusil změřit slezský humanista Kryštof Schilling. Došel přímo k úžasnému číslu: vyšlo mu, že hora výrazně převyšuje Mont Blanc a dosahuje nadmořské výšky 5880 metrů! O něco přesnější byl známý zeměměřič a rytec Jiřík z Řásně, který v roce 1569 došel k údaji 2035 metrů. V době relativně nedávné – a mnozí z nás to ze školy jistě pamatují – oscilovala její výška mezi 1603 až 1605 metry, než se ustálila na dnešních 1602 metrech. Ani se jménem to tahle královna českých hor neměla jednoduché. Dříve se hojně užíval německý název Schneekoppe, v češtině se jí poprvé dostalo pojmenování Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka a teprve od roku 1832 Sněžka, tedy hora sněhem pokrytá. S rozvojem motorismu se začaly objevovat i pokusy zdolat vrchol díky koňským silám pod kapotou. Dne 13. srpna 1932 sem vyjelo první dvousedadlové auto a to po cestě od Pomezních Bud přes Emin pramen, o dva roky později dorazil nahoru první motocykl. Mnohem větší význam pro návštěvníky však mělo – a má dodnes – vybudování sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou s mezistanicí na Růžové hoře, která zahájila provoz v roce 1949. Je v provozu dodnes, jízda trvá 23 minut a zdoláme při ní výškový rozdíl 729 metrů. Lanovka však notně zestárla, přiblížila se důchodovému věku a nad jejím dalším osudem se vznáší otazník.