Lexikon evropského práva
Spolupráce v civilněprávních sporech
Kazuistika (Götz Leffler)
Společnost Berlin Chemie AG nechala zajistit majetek v Nizozemsku žijícího občana Götze Lefflera. Ten následně podal k nizozemskému soudu návrh na předběžné opatření za účelem zrušení provedených úkonů a na vydání soudního příkazu zakazujícího provést další zajištění majetku. Nizozemský soud zjišťoval, zda byla předvolání řádně doručena, a prokázalo se, že německá společnost odmítla písemnost v nizozemštině přijmout s odkazem na ustanovení čl. 8 nařízení č. 1348/2000. Za tohoto stavu G. Leffler navrhl, aby nizozemský soud vydal proti Berlin Chemie AG rozsudek pro zmeškání. V rozsudku ze dne 8. listopadu 2005 ve věci C-443/03 Evropský soudní dvůr potvrdil, že pokud by nepřevzetí písemnosti nemohlo být zhojeno, znamenalo by to zásah do práv odesílatele takovým způsobem, že by patrně nepodstupoval riziko doručovat nepřeloženou písemnost. Tím by byla zpochybněna efektivita nařízení, konkrétně pak ta ustanovení, která přispívají k cíli zajistit rychlost zasílání písemností. Proti tomuto výkladu nelze namítat, že důsledky odmítnutí písemnosti by měly být určeny vnitrostátním právem. Přestože článek 8 nařízení č. 1348/2000 neobsahuje přesné ustanovení týkající se pravidel, kterými je třeba se řídit, netřeba pochybovat o tom, že obecné zásady evropského práva poskytují vnitrostátnímu soudu spolehlivá vodítka, aby nařízení o doručování soudních a mimosoudních písemností mohlo mít užitečný účinek. Pokud je odesílající subjekt uvědomen, že adresát odmítl přijmout písemnost z důvodu chybějícího překladu, měl by situaci napravit co nejdříve zasláním překladu. Lhůtu jednoho měsíce od obdržení informace o odmítnutí lze považovat za přiměřenou, ale vnitrostátní soud ji může posoudit. Je zejména třeba vzít v úvahu skutečnost, že některé texty mohou být nezvykle dlouhé nebo je třeba je přeložit do jazyka, pro který je dostupných málo překladatelů. Datum doručení písemnosti může být důležité pro navrhovatele, například pokud doručená písemnost představuje podání žaloby, ke kterému musí dojít v závazné lhůtě nebo které má přerušit promlčení. Navrhovatel musí mít možnost dovolávat se účinku původního doručení, vynaložil-li náležitou péči, aby co nejdříve zhojil vadu písemnosti zasláním překladu. Datum doručení však může být důležité rovněž pro adresáta, především proto, že představuje začátek lhůty k výkonu práva na podání opravného prostředku nebo na přípravu obrany. Účinná ochrana adresáta písemnosti vyžaduje, aby ve vztahu k němu bylo přihlíženo pouze k datu, kdy se mohl s doručenou písemností nikoli pouze seznámit, ale rovněž porozumět jí. Jestliže byla písemnost odmítnuta z důvodu, že není vyhotovena v úředním jazyce přijímajícího členského státu nebo v jazyce odesílajícího členského státu, který adresát písemnosti zná, a jestliže se žalovaný nedostaví k soudu, soud musí přerušit řízení do té doby, než bude prokázáno, že vada dotyčné písemnosti byla zhojena zasláním překladu a že k tomu došlo v dostatečném časovém předstihu, aby se žalovaný mohl bránit. Tato povinnost vyplývá i z ustanovení čl. 26 odst. 2 nařízení č. 44/2001 a kontrola jejího dodržení předchází v souladu s čl. 34 bodem 2 téhož nařízení uznání rozhodnutí. Vnitrostátní soud má dále povinnost, aby k vyřešení problémů spojených se způsobem, jímž je třeba zhojit vadu spočívající v chybějícím překladu, použil vnitrostátní procesní právo, přičemž musí dbát na to, aby zajistil plnou účinnost nařízení č. 1348/2000 v souladu s jeho účelem.
Doc. JUDr. Richard Pomahač,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy