Příloha |
Funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku (obce, kraje a hlavního města Prahy) je veřejnou funkcí. Takovou právní povahu funkce člena zastupitelstva stanoví § 70 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), § 32 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a § 51 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Podle citovaných ustanovení nesmí být dále člen zastupitelstva územního samosprávného celku pro výkon své funkce zkrácen na právech vyplývajících z jeho pracovního nebo jiného obdobného poměru.
Nový zákoník práce (pro své účely) definuje výkon veřejné funkce jako plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů (§ 201 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Ustanovení § 201 odst. 2 zákoníku práce v demonstrativním výčtu výkonu veřejné funkce uvádí mj. i výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku. Pojem „výkon veřejné funkce“ však vymezují rovněž mnohé další právní předpisy (například podle § 68 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, se za výkon veřejné funkce považuje zejména výkon povinností, které vyplývají příslušníkovi z funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku).
Člen zastupitelstva, jakožto osoba vykonávající veřejnou funkci, není ve vztahu k územnímu samosprávnému celku, do jehož zastupitelstva byl zvolen, v pracovněprávním nebo jiném obdobném (např. služebním(1)) poměru. Výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku tak rozhodně nelze libovolně zaměňovat nebo dokonce ztotožňovat například s pracovněprávními vztahy, tj. s takovými právní vztahy, které vznikají při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli [§ 1 písm. a) zákoníku práce]. Zákoník práce za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost (za závislou práci se považuje také tzv. agenturní zaměstnávání – viz § 2 odst. 4 a 5 zákoníku práce). Výkon funkce člena zastupitelstva nenaplňuje znaky závislé práce – není zde žádný zaměstnavatel a zaměstnanec (tedy neexistují ani žádné vztahy nadřízenosti a podřízenosti, nemohou být ukládány pokyny zaměstnavatele), člen zastupitelstva nemá také žádnou pracovní dobu (ve funkci je 24 hodin denně, 365 dní v roce).
Skutečnost, že výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku nemá povahu pracovněprávního či jiného obdobného vztahu, však zároveň nevylučuje, aby některé pracovněprávní instituty mohly být obdobně aplikovány rovněž na takové činnosti, které jsou podle příslušného zákona výkonem veřejné funkce, a to za podmínky, že tak stanoví zákon. Přičemž je lhostejné, zda tak stanoví zákoník práce nebo zvláštní zákon (viz § 5 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož se na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy). Zákoník práce pamatuje i na případné situace, pokud by byla veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru (což však není případ výkonu funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku); v takovémto případě by se tento pracovní poměr řídil zákoníkem práce (§ 5 odst. 2 zákoníku práce).
I když člen zastupitelstva územního samosprávného celku nevykonává závislou práci pro svého zaměstnavatele, přesto mu za výkon této veřejné funkce náleží (respektive v případě tzv. neuvolněných členů zastupitelstva může náležet) určité peněžité plnění, což je jinak jeden ze základních znaků pracovněprávních vztahů, kdy je ono (zpravidla) peněžité plnění(2) (mzda, plat, odměna) chápáno jako příslušná protihodnota za vykonanou práci.(3) Obecní zřízení, krajské zřízení i zákon o hlavním městě Praze přiznávají členům jejich zastupitelstev za výkon jejich funkce (peněžité) odměny, které jsou – v závislosti na tom, zda jsou poskytovány uvolněným nebo neuvolněným členům zastupitelstev – ze zákona nárokové anebo nikoliv. Odměny členů zastupitelstev mají zásadně charakter peněžité odměny (zákon žádné naturální odměny nezná a tudíž je ani nelze poskytovat – případný věcný dar nemá charakter odměny).
S ohledem na skutečnost, že pro poskytování odměn členům zastupitelstva má zásadní význam, zda se jedná o uvolněného nebo neuvolněného člena zastupitelstva, je užitečné vymezit, jaký je mezi nimi rozdíl.
Uvolněným členem zastupitelstva územního samosprávného celku je takový člen zastupitelstva, který
Uvolněným členem zastupitelstva se rozumí ten, kdo tuto funkci vykonává tzv. „na plný úvazek“ jako své „hlavní zaměstnání“ (použité uvozovky jsou plně na místě, neboť ani v případě uvolněných členů zastupitelstva, jak již bylo v úvodu zdůrazněno, nejde o žádný pracovněprávní vztah k územnímu samosprávnému celku). Žádný člen zastupitelstva není zaměstnancem územního samosprávného celku a ani územní samosprávný celek není ve vztahu k nim zaměstnavatelem. Na tomto tvrzení nic nemění ani skutečnost, že na vztahy vyplývající z výkonu funkce uvolněného člena zastupitelstva kraje nebo hlavního města Prahy (nikoliv však zastupitelstva obce) se vztahují ustanovení zákoníku práce, pokud krajské zřízení, respektive zákon o hlavním městě Praze nestanoví jinak (viz § 55 krajského zřízení a § 57 odst. 5 zákona o hlavním městě Praze).
O tom, kdo bude uvolněným nebo neuvolněným členem zastupitelstva, rozhoduje samo zastupitelstvo. Zastupitelstvo určuje funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni, a to v rámci své vyhrazené pravomoci, tj. žádný jiný orgán územního samosprávného celku o tom nemůže rozhodnout [§ 84 odst. 2 písm. k) obecního zřízení, § 35 odst. 2 písm. o) krajského zřízení a § 59 odst. 2 písm. h) zákona o hlavním městě Praze]. Tím, že zastupitelstvo určí funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni, zároveň nepřímo „stanoví“, že ostatní takto neurčené funkce budou vykonávány neuvolněnými členy zastupitelstva. Obecní zřízení, krajské zřízení ani zákon o hlavním městě Praze přitom nijak neomezují zastupitelstvo v rozhodování, kolik jeho členů bude uvolněných a kolik neuvolněných. Není tedy vyloučeno, že nebude uvolněn (např. z finančních důvodů) žádný člen zastupitelstva (což je v praxi případ mnohých malých obcí).
Základy právní úpravy v oblasti odměňování členů zastupitelstev územních samosprávných celků jsou obsaženy zejména v § 71 až 77 obecního zřízení, v § 46 až 52 krajského zřízení a v § 52 až 56 zákona o hlavním městě Praze. Odměny jsou vypláceny zásadně z rozpočtových prostředků příslušného územního samosprávného celku (viz § 71 odst. 1 obecního zřízení, § 46 odst. 1 krajského zřízení a § 52 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze). Pevné výše odměn u dlouhodobě uvolněných členů zastupitelstev územních samosprávných celků a maximální výše odměn u neuvolněných členů těchto zastupitelstev (včetně zastupitelstev městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst a městských částí hlavního města Prahy) jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, kterým je nařízení vlády č. 37/2003 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev, které nabylo účinnosti 11. února 2003. Nařízení vlády č. 37/2003 Sb. bylo čtyřikrát novelizováno. Převažujícím, respektive v případě posledních dvou novel (viz nařízení vlády č. 50/2006 Sb. a č. 614/2006 Sb.) jediným znakem těchto novelizací bylo každoroční zvyšování odměn uvolněným i neuvolněným členům zastupitelstev územních samosprávných celků.
Nařízení vlády č. 37/2003 Sb. je od znovuobnovení obecní samosprávy v roce 1990 v pořadí již čtvrtým prováděcím předpisem (nepočítaje v to jejich novely), který upravuje v závislosti na konkrétní zákonné úpravě problematiku výše odměn členům územních samosprávných celků, popřípadě dalších podmínek jejich poskytování (původně pouze na úrovni obcí a hlavního města Prahy, od roku 2000 navíc i krajů).
Rovněž předchozí obecní zřízení z roku 1990 [zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)] upravovalo – byť zdaleka ne v tak podrobné podobě jako je tomu dnes – problematiku odměňování členů zastupitelstev obcí, a to i pro hlavní město Prahu, neboť původní zákon o hlavním městě Praze (zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze) se odměnami pražských zastupitelů nijak nezabýval. Proto v daném případě platila podpůrná (subsidiární) použitelnost zákona č. 367/1990 Sb., a to na základě jeho ustanovení § 71 (obdobně totéž stanovil § 41 zákona č. 418/1990 Sb.).
Podle § 36 odst. 1 písm. h) zákona č. 367/1990 Sb., ve znění od 1. července 1992, bylo ve vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce stanovení výše odměny uvolněnému starostovi a jeho uvolněnému zástupci v obcích, kde se nevolila obecní rada [v obcích s obecní radou bylo v kompetenci obecní rady stanovit plat (správně mělo být zřejmě odměnu) starostovi a jeho zástupci – viz § 45 písm. n) zákona č. 367/1990 Sb., ve znění od 1. července 1992]. Podle tehdy platného nařízení vlády č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích (účinné od 24. listopadu 1990 do konce roku 1994) příslušela uvolněným členům obecního zastupitelstva odměna, kterou mělo určit zastupitelstvo v rámci rozpětí stanoveného v příloze tohoto nařízení vlády (nebyla tedy stanovena žádná pevná výše odměny, jak je stanovena v současné době). Nařízení vlády č. 520/1990 Sb. stanovilo dosti zvláštní pravidlo pro odměňování v obcích do 3000 obyvatel, pokud zde byl neuvolněný starosta a uvolněný místostarosta (byl-li zároveň jediným uvolněným členem zastupitelstva dané obce). V tomto případě onomu uvolněnému místostarostovi náležela odměna ve stejné výši, na kterou by měl nárok uvolněný starosta. Je zajímavé, že obecní zřízení z roku 1990 (a rovněž i nařízení vlády č. 520/1990 Sb.) počítalo pouze s uvolněným starostou a uvolněným zástupcem starosty a nikoliv již s jinou uvolněnou funkcí člena zastupitelstva obce (na rozdíl od hlavního města Prahy, u kterého nařízení vlády č. 520/1990 Sb. upravovalo vedle odměn uvolněného primátora a náměstka primátora rovněž odměny ostatních uvolněných členů tehdejší Rady zastupitelstva a předsedů komise, byť i v případě odměn členů Zastupitelstva hlavního města Prahy bylo nařízení vlády vydáno na základě zákona č. 367/1990 Sb. – viz výše zmíněná subsidiární působnost zákona č. 367/1990 Sb. Také o odměnách neuvolněných členů obecních zastupitelstev a členů Zastupitelstva hlavního města Prahy rozhodovalo zastupitelstvo [viz § 36 odst. 1 písm. i) zákona č. 367/1990 Sb. ve znění od 1. července 1992], které bylo v obcích do 10 000 obyvatel limitováno i minimální výší odměny (zastupitelstvo v těchto obcích nemohlo stanovit neuvolněným členů zastupitelstva například nulovou odměnu, jako je to možné podle dnešní platné právní úpravy). V obcích nad 10 000 obyvatel nařízení vlády č. 520/1990 Sb. předpokládalo, že starosta a jeho zástupce budou své funkce vykonávat pouze jako uvolnění.
Za nezměněné právní úpravy obecního zřízení z roku 1990 bylo s účinnosti od 1. ledna 1995 vydáno nové nařízení vlády č. 262/1994 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, které na rozdíl od předchozího nařízení vlády č. 520/1990 Sb. upravovalo vedle odměn uvolněného starosty a jeho uvolněného zástupce rovněž i odměny ostatních uvolněných členů obecní rady a předsedů komisí (obdobně jako v hlavním městě Praze), a to přesto, že zákon č. 367/1990 Sb. i nadále výslovně předpokládal pouze uvolněného starostu a jeho uvolněného zástupce a nikoliv již další uvolněné funkce.
V pořadí již třetí nařízení vlády vydané od roku 1990, které se zabývalo odměňováním členů zastupitelstev (viz nařízení vlády č. 358/2000 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev), nabylo účinnosti dnem 12. listopadu 2000. Toto nařízení vlády bylo vydáno k provedení nových zákonů, které upravily (a stále upravují) postavení územních samosprávných celků, a to nejen na úrovni obecní samosprávy (včetně samosprávy hlavního města Prahy), ale i tehdy nově vytvořené úrovni krajské samosprávy. Šlo o stále platné a účinné zákony č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) a č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Nařízení vlády č. 358/2000 Sb. reflektovalo vznik krajské samosprávy, a proto nově upravilo též odměny členům zastupitelstev krajů (odměny členům Zastupitelstva hlavního města Prahy byly stejně jako předtím upraveny v samostatné příloze, což zároveň odráží i stávající stav podle nařízení vlády č. 37/2003 Sb., byť i hlavní město Praha je podle § 1 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze samosprávným krajem(5)).
Stávající organizační předpisy územní samosprávy rozumějí odměnou peněžité plnění poskytované územním samosprávným celkem uvolněnému členu zastupitelstva obce za výkon jejich funkce, přičemž za odměnu se nepovažují plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem jejich funkce podle zvláštních právních předpisů, zejména cestovní náhrady(6). Podle platné právní úpravy se rozlišují dva druhy odměn – měsíční odměna a odměna při skončení funkčního období (viz § 71 odst. 2 a 3 obecního zřízení, § 46 odst. 2 a 3 krajského zřízení a § 52 odst. 2 a 3 zákona o hlavním městě Praze). Platná právní úprava již nezná další druhy dříve existujících odměn, kterými byly jednorázové odměny (v různé podobě se vyskytovaly v letech 1990 až 2000) a další odměny (existovaly v letech 2000 až 2004).
Svým způsobem „základní“ odměnou je měsíční odměna, neboť z její výše se následně odvozuje i výše případné odměny při skončení funkčního období. Měsíční odměna je peněžité plnění poskytované měsíčně podle druhu vykonávané funkce a podle počtu obyvatel obce (hlavního města Prahy) ve výši a za podmínek, které stanoví prováděcí právní předpis. Měsíční odměnu tvoří pevná složka stanovená podle druhu vykonávané funkce a příplatek podle počtu obyvatel obce (hlavního města Prahy). Při určení výše příplatku podle počtu obyvatel obce (hlavního města Prahy) se vychází z počtu obyvatel, kteří jsou k 1. lednu příslušného kalendářního roku hlášeni v obci (v hlavním městě Praze) k trvalému pobytu. Počet obyvatel se zaokrouhluje na celé stovky nahoru (viz § 73 odst. 1 obecního zřízení a § 53 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze). Krajské zřízení v § 48 odst. 1 vymezuje měsíční odměnu jako peněžité plnění poskytované měsíčně podle druhu vykonávané funkce a podle počtu obyvatel kraje a ve výši stanovené prováděcím právním předpisem.
Úprava institutu trvalého pobytu, která je rozhodná pro určení počtu obyvatel hlášených v obci k trvalému pobytu (a tím i zároveň k následnému stanovení výše příslušné odměny), je obsažena v případě státních občanů České republiky v zákoně č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů (§ 10 a násl.), a v případě cizinců v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (§ 65 a násl.), popřípadě v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.(7)
Konkrétní výše odměn(8), tj. pevné výše odměn u dlouhodobě uvolněných členů zastupitelstva obce a maximální výše odměn u neuvolněných členů zastupitelstva jsou v současné době stanoveny nařízením vlády č. 37/2003 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev, ve znění pozdějších předpisů. Stávající nařízení vlády č. 37/2003 Sb. již nezná jednorázové odměny, které upravovalo nařízení vlády č. 262/1994 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích. Podle § 3 nařízení vlády č. 262/1994 Sb. mohla být uvolněnému i neuvolněnému členovi obecního zastupitelstva za splnění mimořádných a zvláště významných úkolů obce poskytnuta z rozpočtových prostředků obce mimořádná jednorázová odměna, jejíž celková výše v daném kalendářním roce nesměla být vyšší než čtyřnásobek odměny, která mu náležela podle vykonávané funkce. Takto konstruované jednorázové odměny mohly být vypláceny po dobu účinnosti nařízení vlády č. 262/1994 Sb., tj. od 1. ledna 1995 do 11. listopadu 2000. Jednorázové odměny znalo i předchozí nařízení vlády č. 520/1990 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích, podle jehož § 5 bylo možné členům obecního zastupitelstva „podle výsledků jejich práce“ poskytovat jednorázové odměny. Toto nařízení vlády však na rozdíl od následného nařízení vlády č. 262/1994 Sb. výši jednorázové odměny nijak nelimitovalo. Sice i stávající právní řád dílčím způsobem upravuje jednorázové odměny (viz § 58 zákona o hlavním městě Praze), avšak tyto odměny mohou být poskytovány pouze občanům hlavního města Prahy, kteří nejsou členy Zastupitelstva hlavního města Prahy, a to za jejich práci jako členům výborů, komisí a zvláštních orgánů (jednorázové odměny u nečlenů zastupitelstev obcí upravoval
§ 81 obecního zřízení do 11. července 2002 a u nečlenů zastupitelstev krajů § 56 krajského zřízení do konce roku 2002; nyní obecní a krajské zřízení hovoří obecně o poskytování peněžitých plnění fyzickým osobám, které nejsou členy zastupitelstva obce nebo kraje; rozhodování o jejich poskytování je v obou případech vyhrazenou pravomocí zastupitelstev).
S účinností od 1. ledna 2005 (na základě zákona č. 626/2004 Sb., o změně některých zákonů v návaznosti na realizaci reformy veřejných financí v oblasti odměňování) byl zrušen bez náhrady další typ odměny, která byla poskytována uvolněným i neuvolněným členům zastupitelstev územních samosprávných celků – šlo o tzv. další odměnu. Nárok na další odměnu vznikl podle přechodných ustanovení nařízení vlády č. 358/2000 Sb., o odměnách za výkon funkce členům zastupitelstev, poprvé již za druhé pololetí roku 2000, byť samotné nařízení vlády č. 358/2000 Sb. nabylo své účinnosti až 12. listopadu 2000. Institut další odměny přetrval v našem právním řádu pouze do konce roku 2004 (v průběhu své existence byla výše další odměny pravidelně krácena; do roku 2003 na polovinu, v roce 2004 dokonce na pouhou jednu desetinu oproti částce, na kterou by jinak vznikl nárok).
Odměňování uvolněných členů zastupitelstev
Některým uvolněným členům zastupitelstva obce se základní výše měsíční odměny, která je nyní stanovená nařízením vlády č. 37/2003 Sb., ještě zvyšuje o částku obsaženou rovněž v tomto prováděcím právním předpisem (viz § 1 odst. 3), a to pokud jde o obce s rozšířenou působností(9), o obce s pověřeným obecním úřadem, o obce s matričním úřadem(10) a o obce se stavebním úřadem(11) (viz § 73 odst. 3 obecního zřízení). Všem uvolněným členům zastupitelstva musí být poskytovány jednotlivé odměny v takové výši, jak jsou kogentně (tj. bez možnosti odchýlení jakýmkoliv směrem) upraveny v nařízení vlády č. 37/2003 Sb. Při každé změně tohoto nařízení vlády se uvolněným členům zastupitelstva automaticky mění výše odměn, přičemž zastupitelstvo tyto změny bere toliko na vědomí(nerozhoduje o nich).
Pokud nevykonává uvolněný člen zastupitelstva obce (kraje, hlavního města Prahy) funkci z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, karantény, těhotenství nebo péče o dítě do 3 let věku, měsíční odměna mu nenáleží (pokud není zákonem stanoveno jinak); v kalendářním měsíci, v němž z těchto důvodů uvolněný člen zastupitelstva vykonával funkci jen po část měsíce, mu náleží měsíční odměna v poměrné výši (viz § 73 odst. 3 obecního zřízení, § 48 odst. 2 krajského zřízení a § 53 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze).
Uvolněnému členu zastupitelstva měsíční odměna za první 3 kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény nenáleží a od čtvrtého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény do čtrnáctého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény mu náleží měsíční odměna za každý kalendářní den ve výši 60 % jedné třicetiny měsíční odměny. Pro účely stanovení výše měsíční odměny ve snížené výši podle věty první se jedna třicetina měsíční odměny upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro stanovení nemocenského z nemocenského pojištění. Měsíční odměna ve snížené výši stanovená podle věty první se snižuje o 50 %, jde li o případy, kdy se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění snižuje na polovinu. Výše měsíční odměny ve snížené výši stanovené podle věty první a třetí za jednotlivý kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru (viz § 73 odst. 4 obecního zřízení, § 48 odst. 3 krajského zřízení a § 53 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze(12)).
Odměna se uvolněnému členovi zastupitelstva obce (kraje) poskytuje ode dne, kdy byl zvolen nebo jmenován do funkce, za kterou mu odměna náleží (§ 77 odst. 1 obecního zřízení a § 52 odst. 1 krajského zřízení). Podle § 56 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze se odměna poskytne poprvé za měsíc, kdy člen Zastupitelstva hlavního města Prahy nabyl práv a povinností člena Zastupitelstva hlavního města Prahy podle tohoto zákona. V případě souběhu výkonu několika funkcí náleží uvolněnému členovi zastupitelstva územního samosprávného celku měsíční odměna podle funkce, za kterou se poskytuje nejvyšší odměna [§ 77 odst. 3 písm. a) obecního zřízení, § 52 odst. 3 písm. a) krajského zřízení a § 56 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze].
Jakémukoliv uvolněnému členu zastupitelstva může být vedle měsíční odměny poskytnuta ještě odměna při skončení funkčního období (jakési „odchodné“ – viz § 75 obecního zřízení, § 50 krajského zřízení a § 55 a § 87 odst. 3 a 4 zákona o hlavním městě Praze), jestliže jim ke dni voleb do zastupitelstva příslušela měsíční odměna a pokud jim nevznikl opětovný nárok na měsíční odměnu; popřípadě za zákonem stanovených podmínek jim „odchodné“ náleží rovněž v období, kdy tito členové zastupitelstva z nejrůznějších důvodů neukončili funkční období.
Pokud uvolněnému členovi zastupitelstva obce zanikl mandát přede dnem konání voleb do zastupitelstva obce, tak potom mu bude odměna poskytována ještě po dobu 3 měsíců ode dne zániku mandátu (§ 75 odst. 3 obecního zřízení). V případě uvolněných členů zastupitelstva kraje a hlavního města Prahy (a jejich městských částí) jim odměna může (nikoliv musí, jako je tomu podle obecního zřízení) být poskytována po uvedenou dobu – § 50 odst. 4 krajského zřízení a § 55 odst. 3 a § 87 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze.
Byl-li uvolněný člen zastupitelstva obce z funkce odvolán nebo se jí vzdal, bude mu odměna poskytována ještě po dobu 3 měsíců ode dne vzdání se funkce nebo odvolání z funkce (§ 75 odst. 4 obecního zřízení). Podle § 50 odst. 5 krajského zřízení platí, že pokud byl uvolněný člen zastupitelstva kraje z funkce odvolán nebo se jí vzdal, může (opět na rozdíl od obecního zřízení není nárok) mu být tato odměna poskytována ještě po dobu 3 měsíců ode dne vzdání se funkce nebo odvolání z funkce. Zákon o hlavním městě Praze úpravu poskytování odměny v případě odvolání nebo resignace člena Zastupitelstva hlavního města Prahy nebo zastupitelstva městské části nijak neupravuje, a proto jim „odchodné“ z tohoto důvodů nenáleží.
Měsíční odměna náleží uvolněnému členu zastupitelstva územního samosprávného celku i po dobu dovolené (§ 79 odst. 3 obecního zřízení, § 54 odst. 3 krajského zřízení a § 57 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze).
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 47/2007.
1) Podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, se vojákovi z povolání přerušuje služební poměr po dobu výkonu funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna. V souladu s § 35 odst. 1 písm. h) zákona č. 218/2002 Sb., služební zákon, (který dosud nenabyl účinnosti) je překážkou, která vylučuje jmenování do služby nebo pozastavuje výkon služby ve smyslu služebního zákona, případ, kdy fyzická osoba je členem voleného orgánu územního samosprávného celku (tj. primárně zastupitelstva). Fyzická osoba, která v bezpečnostním sboru vykonává službu ve smyslu zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, může být členem zastupitelstva územního samosprávného celku. (Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.) Překážkou ve službě příslušníka bezpečnostního sboru z důvodu obecného zájmu je podle § 68 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb. mj. výkon veřejné funkce (např. výkon funkce člena zastupitelstva územního samosprávného celku).
2) Nový zákoník práce v § 109 odst. 2 chápe mzdu jako peněžité plnění i plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci. Naturální mzdu lze poskytovat pouze zaměstnancům odměňovaným mzdou (nikoliv platem) a i na poskytování naturální mzdy (§ 119 zákoníku práce) se plně vztahují veškerá ustanovení zákoníku práce o mzdě.
3) O úplatnosti pracovněprávního vztahu, jakožto jednoho z jeho základních a typických rysů, pojednává rozsáhlá odborná literatura; lze odkázat například na Galvas, M., Gregorová, Z., Hrabcová, D., Píchová, I., Zachariáš, J.: Pracovní právo České republiky, Masarykova univerzita, Brno 1997, str. 197 a násl.
4) Pokud by byl příslušník bezpečnostního sboru dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce (například člena zastupitelstva územního samosprávného celku), zařadí se v souladu s § 33 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb. do tzv. neplacené zálohy, neboť se jedná o takového příslušníka, jemuž bylo uděleno služební volno bez poskytnutí služebního příjmu na dobu delší než 1 měsíc (což má následně například vliv na určení měsíčního služebního příjmu pro účely stanovení výše výsluhových nároků podle § 166 zákona č. 361/2003 Sb.).
5) Podle čl. 1 bod 1 ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, se na území České republiky vytvořil vyšší územní samosprávný celek hlavní město Praha, který je vymezen územím hlavního města Prahy.
6) Uvolněný i neuvolněný člen zastupitelstva územního samosprávného celku má v souvislosti s výkonem jeho funkce nárok na poskytování cestovních náhrad, a to ve výši a za podmínek stanovených novým zákoníkem práce (viz § 173 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) a jeho prováděcími předpisy (§ 78 obecního zřízení, § 53 krajského zřízení a § 56 odst. 4 zákona o hlavním městě Praze).
7) V souladu s § 76 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, má azylant trvalý pobyt na území České republiky po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu.
8) Za etapy působení národních výborů byla v období od 1. ledna 1968 do 23. listopadu 1990 konkrétní výše odměn poslanců (uvolněných i neuvolněných) vázána na „bližší podmínky stanovené vládou“ (srov. § 2 vládního nařízení č. 12/1968 Sb., o úpravě odměn a náhrad a některých dalších poměrů poslanců národních výborů a členů komisí a aktivů národních výborů).
9) Obce s rozšířenou působností (je jich 205) a obce s pověřeným obecním úřadem (388) jsou vyjmenovány v zákoně č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění zákona č. 387/2004 Sb. Souvisejícím právním předpisem je vyhláška č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů.
10) V souladu se zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, jsou matričními úřady mj. obecní úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí, které určilo a jejich správní obvody vymezilo na základě zákonného zmocnění Ministerstvo vnitra ČR ve vyhlášce č. 207/2001 Sb.
11) Obecným stavebním úřadem na místní úrovni je podle § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), Magistrát hlavního města Prahy a úřad městské části hlavního města Prahy určený statutem, magistrát statutárního města a úřad městského obvodu nebo městské části určený statutem územně členěného statutárního města, pověřený obecní úřad, městský a obecní úřad, který tuto působnost vykonával ke dni 31. prosince 2006. Kraj může na žádost obce po projednání s Ministerstvem pro místní rozvoj ČR určit nařízením kraje ke dni 1. ledna obecní úřad obecným stavebním úřadem, pokud bude tuto působnost vykonávat pro ucelený správní obvod.
12) Nabytí účinnosti uvedených ustanovení v daném znění se předpokládá dnem 1. ledna 2009 (viz čl. LXXXI bod 1 písm. c) zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů (sněmovní tisk 222, V. volební období). Tento návrh zákona v době psaní tohoto příspěvku absolvoval úspěšný legislativní proces v obou komorách českého Parlamentu.