Přírodní památky
Nápadnou terénní vlnou, vymezující východní okraj Svitavské pahorkatiny oproti Moravskotřebovské kotlině, je lesnatý Hřebečský (neboli Hřebečovský) hřbet, pojmenovaný podle nevelké obce Hřebeč a přilehlého návrší Hřebečov. V souladu se sklonem vrstev usazených hornin křídového stáří k jihozápadu je tento táhlý hřbet výrazně nesouměrný s příkrými svahy spadajícími na moravskotřebovskou a lanškrounskou stranu a s pozvolnějším sklonem ke Svitavám, České Třebové a Ústí nad Orlicí.
Od roku 1990 byla na Hřebečském hřbetu vyhlášena tři zvláště chráněná území. Plošně nejrozsáhlejší (297 ha) je přírodní rezervace Rohová, zaujímající střední část hřbetu. Pojmenování jí dalo výrazné návrší Roh (660 m), kterým Hřebečský hřbet dosahuje své největší nadmořské výšky. Důvodem ochrany jsou tu zejména hodnotné lesní porosty, mezi nimiž nechybí i jinde už vzácná dřevina tis. Souvisle zalesněný je i vlastní vrch Roh, výrazný zejména při pohledu od frekventované silnice č. 35, stoupající od Moravské Třebové k tunelu u obce Hřebeč. Té dominuje kostelík v blízkosti okraje strmého svahu, kde kdysi bývalo i hradiště. V severním okolí Hřbeče zvýrazňuje svah hřbetu souvislá opuková skála, zvaná Stěna smrti. Podle pověsti se tu za třicetileté války zabili vojáci švédské jízdy, pronásledovaní císařským oddílem. I dnes jde o místo nebezpečné - výstražné tabulky při hraně svahu varují před vstupem na labilní poddolované území. Ještě nedávno se totiž v podzemí hřbetu těžily žáruvzdorné a keramické jíly. Nápadné vyvýšeniny, zčásti vyčleněné od strmého svahu, vystupují také v severním pokračování Hřebečského hřbetu. Patří k nim Červená hora (609 m) nad Novou Vsí u Moravské Třebové, přecházející nad Mladějovem do Mladějovského vrchu (647 m). Spodní částí svahu se tudy vine úzkokolejná železnička, spojující dřívější lupkové doly pod Hřebčí se zpracovatelským závodem v Mladějově. Tato “Mladějovská úzkokolejná dráha” bývá občas využívána jako místní atrakce – k výletním jízdám návštěvníků tohoto půvabného, ale poněkud zapomenutého kraje.
Červené hoře daly pojmenování načervenalé pískovce permského stáří v blízkém okolí, samotný vrch však zaujme bělavou stěnou někdejšího opukového lomu. Tato “skála” dala pojmenování přilehlé přírodní památce Pod skalou, kde je hlavním důvodem ochrany poměrně hojný výskyt vzácné dřeviny tisu červeného. Několik statných jedinců provází na svahu i výše zmíněnou úzkokolejnou železnici, mladé stromky tisu zase místy rostou přímo z opukových skalních stěn. Severní část Hřebečského hřbetu na sever od Třebovického sedla (procházeného železniční tratí z Prahy a České Třebové do Olomouce) se nazývá Hříva a některým charakteristicky tvarovaným návrším či výběžkům se zase říká Palice. Dominují například západnímu okolí Lanškrouna, Rudoltic, Ostrova a Horní Dobrouče. Nejvýraznější část strmého východního svahu hřbetu s četnými opukovými stěnami a pískovcovými skálami se podle nedaleké České Třebové nazývá Třebovské stěny a stejné pojmenování nese také zdejší přírodní rezervace (na ploše 52 ha). I v ní je hlavním předmětem ochrany hodnotný lesní porost, místy se zachovalou bučinou a charakteristickým bylinným podrostem. Částí rezervace prochází trasa naučné stezky Údolím Skuhrovského potoka, zaměřená nejen na zdejší zajímavosti, ale i na smyslové vnímání okolní přírody. Začíná na okraji obce Rybník u České Třebové, míjí vodní nádrž s rekreační osadou Srnov, prochází hlubokým údolím Skuhrovského potoka (V dole) k nejvyššímu zdejšímu návrší Palice (613 m), odkud částečně prochází územím přírodní rezervace Třebovské stěny. Závěr naučné stezky je u obce Skuhrov při silnicích z České Třebové a Ústí nad Orlicí do Lanškrouna.