Téma
![]() |
Vladimír Heger
Brno:
|
Stárnutí obyvatelstva je celoevropským problémem. Podle statistik se týká významně také Brna, kde je podobně jako v Praze, Plzni a severních Čechách větší podíl starších obyvatel než v dalších českých regionech. Z 370 000 obyvatel Brna jich téměř 22 procent dosahuje věku nad 60 let.
Vedoucí oddělení ekonomiky a poradenství odboru sociální péče brněnského magistrátu Jan Polák má přesný přehled o vytíženosti sociálních zařízení, jejichž zřizovatelem je Statutární město Brno. V Domovech-penzionech pro důchodce je v Brně umístěno necelé jedno procento z obyvatel starších šedesáti let (547 osob), 1,5 procenta (1 262 osob) žije v domovech důchodců. Přitom počet žádostí o umístění v těchto sociálních zařízeních dosahuje téměř pěti tisíc a vzhledem k demografickým trendům bude patrně narůstat. Statutární město Brno je zřizovatelem jedenácti příspěvkových organizací se sociálním určením, z toho pěti domovů důchodců (jeden další je ve výstavbě), pěti domovů penzionů pro důchodce a jednoho centra sociálních služeb, jež zastřešuje ústavy sociální péče, domovy pro matky s dětmi, azylové domy, manželské a rodinné poradny a další instituce.
Domov v parku
V Domově důchodců Kociánka, objektu zasazeného do příjemného parku mimo lomoz města, nás přivítal ředitel Tomáš Říčný. Ředitel Kociánky zdůrazňuje, že letos vedení domova důchodců mimo jiné intenzivně pracuje na standardech kvality a jejich postupném zavádění, které jsou nezbytné pro aplikaci nového zákona č. 108/2006 o sociálních službách, který nabývá účinnosti 1. ledna 2007. V souvislosti s tímto zákonem bylo mimo jiné nutné do 31. srpna předložit prostřednictvím Krajského úřadu Jihomoravského kraje na MPSV žádost o dotaci na provoz domova, která se dříve nepředkládala. Podle názoru Tomáše Říčného předkladatel zákona podcenil ekonomické zabezpečení sociálních zařízení. Dříve dostával domov důchodců dotace na konkrétní počet lůžek od státu. Nový zákon zavádí od 1. ledna jiný systém, který je založený na diferencovaném příspěvku podle stupně postižení přímo k rukám jednotlivých klientů, kteří nejsou schopni samostatné péče a zařízení sociální péče pro ně budou tuto službu vykonávat smluvně na základě jejich požadavků. Při republikové bilanci se zjistil dostatek lůžek, ale díky finančnímu příspěvku, který se bude pohybovat od dvou do jedenácti tisíc korun podle stupně postižení klienta, se očekává, že hodně starých lidí zůstane doma v péči svých příbuzných nebo terénních sociálních pracovníků. Legislativa ovšem vždy pokulhává za realitou. Příspěvek na péči bude po podpisu smlouvy s klientem náležet sociálnímu zařízení, zcela jistě však nenahradí dříve poskytovaný příspěvek na lůžko. Pokrytí tohoto rozdílu by tedy měla řešit již zmíněná dotace. Podle dostupných informací z projednávání státního rozpočtu se však peněz nedostává. Případně schválenou dotaci bude vyplácet stát prostřednictvím krajů. Každopádně se dá předpokládat, že obce jako zřizovatelé domovů důchodců budou na tato sociální zařízení doplácet více než doposud. Z 306 lůžek v Domově důchodců Kociánka na počátku tohoto tisíciletí došlo k nárůstu kapacity na nynějších 331 lůžek. Navíc patří k tomuto zařízení menší domov v centru města s dalšími 63 lůžky ve vícelůžkových pokojích. Podle propočtů Tomáše Říčného v novém systému nastaveném zákonem č. 108/2006 v rozpočtu domova důchodců bude v příštím roce chybět 16 milionů korun oproti současnému stavu. Při nutnosti zajistit po stránce technické chod celého zařízení (tedy náklady na energie, nezbytné náklady na údržbu, provoz kuchyně, prádelny, předepsané revize, odpisy budov a zařízení, vrátnou službu) by to znamenalo považovat tyto náklady za takzvaně fixní a udržet je na současné výši. Pak ovšem zbývají pouze náklady mzdové s příslušnými zákonnými odvody. V případě neakceptování a snížení požadované dotace bude nutné významně snížit stav pracovníků v přímé péči o klienta. Tím by se úroveň péče v tomto zařízení výrazně zhoršila a organizace by nemohla naplnit a dodržet standardy, které jí nový zákon nařizuje. Zařízení by hrozilo, že nezíská v roce 2007 akreditaci, o kterou je dle již zmíněného zákona povinno požádat a bez které nemůže poskytovat sociální služby. Dříve sloužily domovy důchodců podobně jako odborářské ubytovny, některé rodiny sem přemístěním svých starých příbuzných řešily bytovou nouzi. Jan Polák ze sociálního odboru brněnského magistrátu zdůrazňuje, že u nás chybí alimentační povinnost dětí vůči rodičům, která je v jiných státech běžná, a náklady na péči o stárnoucí občany má v rukou stát. Ve vyspělých zemích musí například klient při podání žádosti o umístění do domova důchodců doložit svoji majetkovou situaci včetně výpisu z katastru nemovitostí, a to i za několik let zpět. V českém systému sociální péče se paradoxně mohou dostat do domova důchodců i bohatí restituenti, kteří vzhledem ke své nelehké minulosti pobírají mnohdy tak nízký důchod, že domov důchodců jim potom na pobyt připlácí ze svých prostředků, což mu nařizuje současně platná legislativa.
Stálá péče na úrovni
Existuje stálý převis žádostí o umístění osob v domovech důchodců, přestože zákon předpokládá, že počet žadatelů poklesne a bude se více využívat domácí péče. Sociální příspěvek vyplácený podle nového zákona státem od dvou do jedenácti tisíc korun měsíčně bude sice lákavý zejména pro trvale nezaměstnané rodinné příslušníky, ale ti podle slov Tomáše Říčného většinou nejsou schopni řešit náročné hygienické, zdravotní nebo psychické problémy svých příbuzných v dlouhodobém horizontu. Vždyť jenom pravidelné koupání, mnohdy částečně nebo úplně bezmocných lidí, může být příčinou mnoha stresů a rodinných konfliktů. Vývoj sociálních služeb v Evropě ukazuje, že mnozí klienti s přibývajícím věkem nemohou být individuálně v domácí péči kvalitně obslouženi, nehledě na to, že takto roztříštěná péče může být ve svém celku finančně náročnější. V konzervativních rodinách, zejména venkovských, stále vítězí starost o přestárlé rodiče v místě jejich bydliště nad trvalým odloučením od domova, byť s kvalitní celodenní sociální a zdravotnickou péčí. Ale se zvyšováním celkového věkového průměru naší populace statisticky přibývá těžších případů lidí, kteří potřebují několik let soustředěné péče pracovníků v sociálních službách, zdravotních sester a lékařů. Dnešní domovy důchodců přitom udělaly hodně pro to, aby se přiblížily intimitě domovů svých klientů. Domácí péče o trvale ležícího člověka je vyčerpávající, naopak v domově důchodců se mohou rodinní příslušníci na návštěvě soustředit pouze na příjemné věci bez stresů. Zaměstnanci se však také setkávají se stresy, které vyvolává starost o rodinného příslušníka obslouženého mimo kruh rodiny. Někteří lidé nejsou schopni vnitřně přijmout, že museli umístit do domova své rodiče, prarodiče nebo jiné příbuzné a negativně vnímají skutečnost, že ve společném zařízení nefunguje vše tak jako doma. Tento problém ovšem lze vzájemnou komunikací personálu s rodinou řešit. Otázka, zda je lepší větší domov s početnějším personálem, nebo menší zařízení s důvěrnějším vztahem mezi klientem a personálem, je složitá a odpověď na ni je z velké části záležitostí finančních možností klientů a státu. Na Kociánce například klienti bydlí po dvou a svého spolubydlícího si mohou vybrat nebo následně v odůvodněných případech vyměnit. Nezřídka se stává, že oním novým partnerem je podle jejich přání i osoba opačného pohlaví. Součástí domova jsou malé příjemné společenské místnosti, vytvářející při sledování televize nebo debatách dojem rodinného prostředí. Zdejším klientům nechybí zahrada ani domácí zvířectvo. Domov důchodců je bezbariérový, má vlastní stravovací zařízení a prádelnu. Klienti v domově nalézají klid a čistotu, přímo v domě je navštěvuje praktický lékař, včetně lékařů specialistů. K dispozici je také psycholog. Služby kadeřnické, holiče, pedikérky jsou samozřejmostí. Součástí práce personálu je také důraz na tradiční hodnoty a takt, které se kombinují s naprostou volností pohybu klientů domova i jejich návštěv, bez jakéhokoliv omezení návštěvní doby. I na tradičně založené Moravě se postupně mění přístup příbuzných k domovům důchodců, kde pobyt rodičů, prarodičů a dalších příbuzných zde již není hanbou, ale možností jak člověku s různým stupněm postižení nebo nemoci umožnit prožít důstojným způsobem závěr života. Snaha personálu udržet kvalitu života i těch nejpostiženějších a mnohdy ne nejstarších klientů na maximální možné míře je samozřejmostí. Přesto předsudky o domovech důchodců stále přetrvávají, proto i na Kociánce věnují hodně času propagaci a osvětě: prezentaci v médiích, na vlastních webových stránkách, účastí na veletrhu Hospimedica nebo pořádáním dnů otevřených dveří. Významné je také spolupráce domova s brněnskými středními a vysokými školami, kdy studenti v domově pracují v rámci povinné školní praxe.
Užitečné partnerství
Díky partnerství Brna se Stuttgartem byla podepsána smlouva o symbolickém odškodnění nuceně nasazených za druhé světové války. Protože však mnozí občané, na něž by se odškodnění mohlo vztahovat, již nežijí nebo dožívají v domovech důchodců, bylo na přání radních obou měst dva a půl milionu korun z darovaných prostředků použito k úpravě vstupní části zahrady. Úprava spočívala ve výstavbě fontány přátelství a ve vybudování malého přírodního amfiteátru, který je využíván několikrát do roka k pořádání různých kulturních akcí, probíhá zde setkávání starých a mladých lidí při koncertech a besedách. Návštěvníky jsou přátelé domova, příbuzní a známí klientů včetně dětí ze sousedního ústavu pro tělesně postiženou mládež, jehož zřizovatelem je přímo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jinak slouží tato část zahrady klientům domova a jejich návštěvám jako klidová zóna k odpočinku a pobytu na čerstvém vzduchu. Další prostředky ze zmíněného daru byly použity v Domově penzionu pro důchodce na Foltýnově ulici a na kontakty a výlety žijících pamětníků do Stuttgartu.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 45/2006.