Lexikon evropského práva
Volný pohyb daňových poplatníků
Kazuistika (Egon Schempp)
Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12. července 2005 řešil problém německého státního příslušníka Egona Schemppa, který se rozvedl a posílal výživné své bývalé manželce do Rakouska. Ve svých daňových prohlášeních pro německé úřady za léta 1994 až 1997 se pokoušel odečíst toto výživné, avšak finanční úřad mu odmítl odpočet uznat, protože nebylo předloženo osvědčení, že uvedené výživné bylo jeho bývalé manželce v Rakousku zdaněno. Podstatou předběžných otázek Spolkového finančního soudu bylo, zda ustanovení článků 12 a 18 SES brání tomu, aby byla daňovému poplatníkovi s bydlištěm v Německu na základě vnitrostátní právní úpravy odepřena možnost odečíst ze svého zdanitelného příjmu výživné zaplacené jeho bývalé manželce s bydlištěm v Rakousku, i když by na to měl právo, kdyby ex-manželka měla nadále bydliště v Německu. Skutečnost, že Evropská unie nemá pravomoc upravovat režim přímých daní, nemění nic na tom, že členské státy musí vykonávat svou pravomoc tak, aby se zdržely jakékoli otevřené nebo skryté diskriminace založené na státní příslušnosti v této oblasti. Zároveň platí, že institucionalizace občanství Unie, upraveného článkem 17 SES, není způsobilá rozšířit rozsah věcné působnosti ve vnitrostátních vztazích. Jisté je, že v tomto případě evroobčan dovolávající se svého práva nevyužil svobodu pohybu upravenou článkem 18 SES. Jeho ex-manželka však toto právo využila. Z ustálené judikatury ESD vyplývá, že zásada nediskriminace vyžaduje, aby ve srovnatelných situacích nedocházelo k rozdílnému úřednímu zacházení, pokud takové zacházení není objektivně odůvodněné. Je tedy na místě zkoumat, zda situace pana Schemppa je srovnatelná se situací osoby, která platí výživné bývalému manželovi nebo manželce s bydlištěm v Německu a má z této daňové výhody prospěch. Z ustálené rozhodovací praxe ESD vyplývá, že článek 12 SES se nevztahuje na případné odlišnosti v zacházení, které mohou pro osoby a podniky vyplývat z rozdílů, které existují mezi různými členskými státy, pokud jsou jimi dotčeny všechny osoby spadající do jejich působnosti, podle objektivních kritérií a bez ohledu na jejich státní příslušnost. Z toho také vyplývá, že platba výživného příjemci s bydlištěm v Německu nemůže být srovnávána s platbou takového výživného příjemci s bydlištěm v Rakousku. Příjemce uvedeného výživného podléhá totiž, pokud jde o zdanění výživného, v každé z těchto dvou situací jiné daňové úpravě. Je tedy možné dospět k závěru, že pokud daňový poplatník s bydlištěm v Německu nemůže odečíst výživné, které zaplatil své bývalé manželce s bydlištěm v Rakousku, nepředstavuje tato skutečnost diskriminační zacházení ve smyslu článku 12 SES. Problém vznesený panem Schemppem - v rozsahu, v němž se týká platby výživného příjemci s bydlištěm v jiném členském státě, ve kterém uvedené výživné podléhá zdanění - v projednávaném případě nevyvstává, protože je nesporné, že výživné není v Rakousku v žádném případě zdanitelné. Nezdanění výživného z důvodu, že příjmy poplatníka byly nižší než nezdanitelné minimum používané německou daňovou úpravou, nemůže být vůbec postaveno na roveň nezdanění tohoto výživného v Rakousku z důvodu jeho nezdanitelnosti v tomto členském státě, vzhledem k tomu, že daňové důsledky, které se vážou ke každé z těchto situací v souvislosti se zdaněním příjmů, jsou pro daňového poplatníka rozdílné. Jak Evropský soudní dvůr již dříve rozhodl, status evroobčanství nezaručuje, že přemístění činností do jiného členského státu je daňově neutrální. Vzhledem k rozdílům mezi daňovými úpravami členských států může být přemístění pro občana v oblasti nepřímých daní podle případu jak výhodné, tak nevýhodné. Stejný přístup se použije a fortiori i v situaci, ve které daňový poplatník sám nevyužil své právo pohybu, ale tvrdí, že je obětí rozdílného zacházení v důsledku přemístění bydliště jiné osoby. Ustanovení článků 12 a 18 odst. 1 SES musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání, aby byla daňovému poplatníkovi s bydlištěm v Německu odepřena možnost odečíst ze svého zdanitelného příjmu v tomto členském státě výživné, které zaplatil své bývalé manželce s bydlištěm v jiném členském státě, ve kterém uvedené výživné není zdanitelné, i když by na to měl právo, pokud by jeho bývalá manželka měla bydliště v Německu.
Doc. JUDr. Richard Pomahač,
Právnická fakulta Univerzity Karlovy