Téma |
Spolek oborové konference nestátních neziskových organizací působících v sociální a zdravotně sociální oblasti uspořádal na Právnické fakultě v Praze celostátní konferenci s cílem zhodnotit situaci v oblasti sociálních služeb po přijetí nového zákona o sociálních službách.
Význam zákona o sociálních službách v politice sociálního začleňování
Předsedkyně SKOK Milena Černá připomněla, že Parlamentem ČR bylo v posledních třech letech schváleno 350 zákonů a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se stal po třinácti letech novou právní úpravou ve zmíněné oblasti. Teze uvedené v důvodové zprávě vycházejí z širších strategických dokumentů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, z Národního akčního plánu sociálního začleňování na období 2004 - 2006, z Operačního programu rozvoje lidských zdrojů, bylo přihlédnuto na mezinárodní závazky ČR vůči EU či Radě Evropy zejména ze Společného memoranda o sociálním začleňování, Evropské sociální charty, Úmluvy o lidských právech a dalších. Předkladatel chtěl novým zákonem mj. vytvořit podmínky pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazování, naplnit princip rovných příležitostí pro všechny členy společnosti, podpořit proces sociálního začleňování a proces sociální soudržnosti společnosti, získat přehled o rozsahu a charakteru sítě sociálních služeb, zrovnoprávnit poskytovatele sociálních služeb, kontrolovat kvalitu vzdělávacích programů sociálních pracovníků, zajistit potřebnou síť sociálních služeb na území daného kraje. Přípravě zákona však nepředcházela veřejná debata o situaci v jednotlivých regionech. Problematické se také jeví formální začlenění požadavku sociálního začleňování, jež vyhovuje osobám, které jsou momentálně potřebné, avšak nereflektuje potřeby potenciálních uživatelů sociálních služeb. Předsedkyně SKOK zdůraznila, že sociální začleňování je nutno širokou veřejností vnímat jako časově ohraničený proces s cílem zlepšení situace, přičemž se nerozlišují důvody, kvůli nimž se lidé v dané situaci ocitli.
Radní Karlovarského kraje Ellen Volavková se zabývala významem komunitního plánování. Střednědobé strategické plány rozvoje kvality a dostupnosti sociálních služeb by měly zamezit prohlubování rozdílů mezi jednotlivými regiony. Ty jsou v současnosti veliké – záleží totiž pouze na vůli jednotlivých obcí, jaké prostředky na sociální služby vyčlení. Zákon ukládá krajům vytvářet plány v součinnosti s obcemi, neurčuje ale konkrétní formu této spolupráce. Zákon jako jednu z podmínek poskytování služeb dále stanovuje registraci, o níž rozhoduje krajský úřad. V Karlovarském kraji vzniká obava, že mnoho organizací nesplní podmínky nutné pro registraci, neboť některé náležitosti jsou poněkud problematické (například dokládání bezúhonnosti). Byla zdůrazněna zodpovědná úloha inspekce kvality sociálních služeb, jejímž předmětem jsou podmínky stanovené pro registraci a povinnosti poskytovatelů vyjmenovaných v § 88 a § 89; bohužel zatím chybí dostatek kvalifikovaných inspektorů.
Nový sociální zákon – přínosy a úskalí
K publikaci “Analýza zákona o sociálních službách z pohledu uživatelů a poskytovatelů”, kterou vydal SKOK za finanční podpory EU v rámci programu Transition Facility, poskytli konkrétní doporučení a závěry Milena Jabůrková, Taťana Kudějová a Pavel Novák. Provedená SWOT analýza ukázala, že novou legislativní úpravou bylo dosaženo několika významných úspěchů. Sociální začlenění se stalo hlavním smyslem sociálních služeb, došlo k odklonu od jejich medicinalizace, zavedly se nástroje k zajištění kvality služeb i zvyšování odbornosti pracovníků v této oblasti. Za slabé stránky lze považovat typologii služeb, která je příliš rigidní, financování, které působí likvidačně směrem k terénním službám a nedostatečné institucionální, metodologické i personální zajištění kontroly kvality a plánování služeb. Problémy působí také posuzování příspěvku a kontrola jeho využití, a to jak administrativně, tak po stránce odborného vybavení a vzdělávání pracovníků a jejich dostatečného počtu. Při rozboru dostupnosti sociálních služeb se dospělo k závěru, že je třeba upravit typologii služeb tak, aby odpovídala realitě a umožňovala vývoj systému a vznik služeb nových. Doporučení se také vztahují k rozšíření obsahu registru a dostupnosti informací v něm obsažených široké veřejnosti a především samotným uživatelům sociálních služeb. S cílem umožnění dostupnosti služeb je třeba také nastavit metodologické zajištění a vzdělávání v oblasti komunitního plánování.
Významná část byla věnována kvalitě sociálních služeb. Hlavní problémy spočívají v nedostatečné míře nezávislosti a odbornosti v inspekčním procesu, v okleštění měřítek posuzování kvality a ve formálnosti registrací. Doporučení spočívají ve vytvoření nezávislého inspekčního orgánu, stanovení přísných podmínek pro kvalifikaci, registraci a další vzdělávání inspektorů včetně nastavení etických zásad. Jako první krok se nabízí doplnění zákona o povinnost využívat při provádění inspekcí vyškolené inspektory a dodržovat ministerstvem stanovené metodické postupy. Dále se doporučuje rozšířit informace v registru poskytovatelů služeb o informace z inspekčních zpráv a v dlouhodobějším horizontu doplnit povinnost splňovat standardy do registračních povinností.
K nejdiskutovanější oblasti patří financování služeb a jejich efektivita. Jako největší rizika byla identifikována nedostatečná administrativní kapacita pracovníků obecních úřadů III. typu a posudkových lékařů k posouzení a kontrole příspěvku, stejně jako neexistence příslušných metodik, jimiž by se mohly orgány veřejné správy při posuzování a kontrole řídit. Bylo poukázáno také na nevyvážené dotační řízení, které přispívá k likvidaci některých terénních služeb. Odpovědí na tyto problémy by mohlo být posílení podpory klientů při rozhodování o způsobech čerpání příspěvku na péči i kontrolních mechanismů jeho čerpání a zároveň úprava konstrukce příspěvku tak, aby nedocházelo ke znevýhodnění některých klientských skupin. Měla by se také otevřít diskuse o posílení finanční participace uživatelů a provázat financování služeb s procesem komunitního plánování.
Ochrana práv uživatelů a kvalita sociálních služeb
Největší problémy spočívají v užívání restriktivních opatření. Uživatelé sociálních služeb, u nichž jsou uplatňována, jsou více vystaveni riziku v porušení práv, protože o jejich použití nemusí rozhodnout soud jako je tomu ve zdravotnictví. Problematické je také oslabené postavení uživatelů sociálních služeb ve smluvních vztazích, nedostatečně řešený střet zájmů, zejména pokud se jedná o opatrovnictví uživatele rezidenčním zařízením při současném čerpání adresné finanční podpory.
V panelové diskusi vystoupili Alena Páralová, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku PS PČR, Jaroslava Sýkorová, zástupce Asociace hodnotitelů standardů kvality sociálních služeb, Jitka Seitlová, zástupkyně Veřejného ochránce práv, Ludvík Hovorka, místopředseda Výboru pro sociální politiku PS PČR, Pavel Čáslava, člen Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR, Martin Žárský, ředitel odboru sociálních služeb MPSV ČR a Martin Scháněl, ředitel sociálního odboru Královéhradeckého kraje. Zaznělo zde několik zásadních bodů – riziko střetu zájmů a podjatosti krajů při inspekcích a při rozdělování dotací, otázka poukázek místo příspěvku, zvýšená podpora terénních služeb, nutnost posílit tržní principy a omezit principy regulační, nedostatky v systému posuzování, nedostatečný počet kvalifikovaných pracovníků.