Téma |
Státní oblastní archiv Třeboň se nachází v prostorách zámku, což má z hlediska uložených fondů silnou vnitřní logiku, protože se tu uchovávají cenné dokumenty Rožmberků, Schwarzenberků a dalších jihočeských šlechtických rodů. Oblastní archiv je umístěn také v dalších objektech, spojených s předchozím rožmberským a schwarzenberským dědictvím: v zámku Český Krumlov, v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích, kde působí především pracovníci, kteří dbají na dodržování předarchivní péče a spisové služby a zabývají se mimo jiné i skartacemi v úřadech, podnicích a dalších institucích.
Místo pro nové technologie
Smlouva s majitelem třeboňského zámku, jímž je ministerstvo kultury, se však uzavírá vždy na jeden rok a zdejší skladovací prostory nejsou neomezené. Proto nedávno proběhla jednání s vedením třeboňské radnice, aby byly archivu poskytnuty prostory bývalých kasáren, které stát bezúplatně převedl na město. Kasárenské budovy z doby Marie Terezie, které byly rekonstruovány ve třicátých a sedmdesátých letech minulého století, jsou pro archiv vhodné zejména díky dispozici budovy a jejímu vnitřnímu členění. Kasárna by bylo možné upravit pro potřeby archivu z prostředků Evropské unie určených na obnovu kulturních památek. Bohužel se však ukázalo, že v části vyčleněné pro archiv (asi v jedné třetině budovy) nelze provádět zásadní stavební úpravy a tak by se zde dalo uložit jenom málo běžných kilometrů archiválií. Vedení archivu tedy hledá další volné prostory v Třeboni nebo v Českých Budějovicích. Ve hře je také novostavba archivní budovy.
V dnešní době lze pozorovat velký nárůst počtu badatelů, který je dán zejména historickým spojením zdejších archiválií s rakouskými a německými fondy a také silnou vlnou zájmu o genealogii, jíž se zabývají profesionální i soukromí zájemci o zpracování rodokmenů. K nárůstu požadavků badatelů přispělo zrovnoprávnění českých a zahraničních badatelů v roce 1992, odkdy stačí k vydání archiválií pouze osobní doklad. Přečíst staré záznamy, byť i česky psané, není vůbec snadné a vyžaduje to školené odborníky.
Po roce 1945 spadaly archivy paradoxně pod ministerstvo zemědělství, protože tu byly uchovávány podstatné lesní a pozemkové mapy, vedené od feudálních dob. Teprve v roce 1955 se staly archivy součástí organizační struktury ministerstva vnitra a podle sovětského vzoru vznikly oblastní archivy, které toto slovo ruského původu mají ve svém názvu dodnes. V devadesátých letech, v době majetkových restitucí, archivy intenzivně spolupracovaly s pozemkovým fondem a Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním.
Novou kvalitu do bádání v archivu by měl přinést projekt digitalizace matrik, soupisů poddaných a sčítání lidu, který vzešel z podnětu mormonského genealogického centra v Salt Lake City v Utahu. Po vzájemných konzultacích ředitele archivu Václava Rameše a zástupců Genealogické společnosti se podařilo uzavřít smlouvu o spolupráci, která přinese brzy své plody. Na webových stránkách budou během čtyř let tyto archiválie, které byly podle ředitele Oblastního archivu Třeboň Václava Rameše Rožmberky a Schwarzenberky excelentně evidovány, zveřejněny. Převod do elektronické podoby by měl probíhat postupně podle jednotlivých farností. Pro badatele je v těchto knihách obsažena cenná kompletní řada údajů sahající od třicetileté války do roku 1900, obohacená o výsledky sčítání lidu od roku 1921. Z hlediska místní samosprávy, která vznikla na našem území v roce 1848, je zajímavý uchovaný soupis poddaných vedený Rožmberky od konce patnáctého století do roku 1850. Další digitalizaci plánují v Třeboni v rámci projektu Monasterium. Zde by měly být zaznamenány archiválie ze starých rožmberských fondů, které jsou vyhlášeny národní kulturní památkou. Digitální záznamy budou v konečné fázi nahrány do velkokapacitního datového úložiště a budou sloužit na internetu jak archivářům, tak široké badatelské veřejnosti.
Třeboňský oblastní archiv má tu výhodu, že v podstatě kopíruje hranice Jihočeského kraje z roku 1960. Pouze Pelhřimovsko má uloženo své fondy v Moravském zemském archivu v Brně. Oblastnímu archivu podléhá sedm okresních archivů, což je výhodné z hlediska komunikace s památkáři a s krajským odborem kultury. Z hlediska ochrany archivních památek je náročné zejména uchování rožmberského archivu, který byl vyhlášen za národní kulturní památku. Vedle Korunního archivu zemských desk českých a moravských je třetím archivním fondem u nás s tímto statutem. Kromě městského archivu v Praze působí jediný tento archiv na území jednoho kraje, ostatní archivy mají kraje dva, Brněnský moravský zemský archiv dokonce tři. Státní oblastní archiv je samostatnou organizační jednotkou a je metodicky řízen odborem archivní správy a spisové služby Ministerstva vnitra.
Kde končí obecní kroniky
Státní archivy shromažďují rovněž obecní kroniky, které jsou cennými archiváliemi. Ředitel oblastního archivu Václav Rameš zdůrazňuje, že největší mezery v kronikách se objevují v přelomových dobách, v letech 1938, 1945, 1948, 1968, 1989, kde dochází z pochopitelných důvodů k vynechání zápisů nebo k jejich záměrnému znehodnocení. Mnohdy došlo i ke ztrátě obecních kronik. Václav Rameš zdůrazňuje, že důležitá je vždy ochota kronikáře, aby dokázal psát zápisy věcně, objektivně a stručně. Především by neměl podléhat vlivu starostů, z nichž mnozí chtějí být zapsáni v kronikách v tom nejlepším světle. Takový záznam je takřka bezcenný. Řada starostů nechce kroniky odevzdat do archivu. Avšak dle archivního zákona je kronika archiválií a jako taková do archivu patří. Problém je v tom, že vedení kroniky náleží do samostatné působnosti obce, ale archivace kronik je věcí státní správy. V oblastním archivu v Třeboni řeší situaci tak, že kroniky digitalizují. Digitalizace kronik přispěla k vyřešení tohoto rozporu, obce dostanou digitální kopie svých kronik a knihy spočinou v bezpečí archivních depotů.
Mezery v archiváliích jsou také z dob třicetileté války.
Městské archivy mohou vzniknout na základě archivního zákona podle přísných podmínek a musí být akreditovány archivní správou ministerstva vnitra. Proto jejich počet není vysoký, zůstal stejný počet městských archivů jako před přijetím zákona. Městské archivy jsou zřízeny pouze v Praze, Brně, Plzni, Ostravě a Ústí nad Labem (zde plnil v minulosti městský archiv funkci krajského archivu). Tato velká města si mohou dovolit vydávat odborně i graficky kvalitní publikace, srovnatelné s publikační činností státních archivů.
Historicky měla města na našem území své archivy již od třináctého století. Obce v samosprávním smyslu slova vznikly až v roce 1848, předtím měla v rukou archivy vrchnost a církev. Systém archivnictví byl tehdy založen na panstvích a farnostech. Později došlo k územním přesahům mezi správními celky a těmito historickými jednotkami.
Pokud dojde k nálezu cenných archiválií, měl by nálezce podle zákona oslovit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a ten rozhodne, do kterého archivu bude materiál uložen. Bohužel se takový postup v praxi většinou nedodržuje a vzácné nálezy končí mnohem častěji v místních muzeích.
Neviditelné zázemí
O významu archivu nerozhoduje pouze velikost a stáří fondů, ale také jejich zpracovanost, tedy materiál uložený v množství, které je kontrolovatelné a kdykoli vyhledatelné. Právě v odborném a technickém zpracování archiválií spočívá trpělivá mravenčí práce archivářů, která je pro laiky neviditelná.
Nejstarší matriční záznamy třeboňského oblastního archivu jsou obsaženy v římsko-katolické matrice Vyššího Brodu z roku 1587. Kromě rodinných a velkostatkových archivů šlechtických rodů jsou tu uloženy také rozsáhlé církevní archiválie. V oblastním archivu v Třeboni je také na základě smlouvy mezi ředitelem archivu a biskupem P. Jiřím Paďourem v úschově českobudějovický biskupský archiv.
Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 28/2007.