Památky |
Opuštěný a rozpadlý hrad Brtník si opravila nadšená parta dětí a zmařila tak plány hamižného vedoucího místní samoobsluhy. Vydatně jim při tom pomáhal bývalý majitel hradu – rytíř Brtník z Brtníku a jeho dcerka, ale také skřítci a různá kouzla. Tak o tom alespoň vypráví známý český pohádkový film Ať žijí duchové.
Hrad, který se stal dějištěm filmového příběhu, však patřil dětem a kouzlům jen a jen v pohádce. Ve skutečnosti se jmenuje Krakovec, stojí uprostřed stejnojmenné vsi na Rakovnicku a již drahně let je majetkem státu. Na nevysokém, ale strmém ostrohu nad soutokem Šípského a Krakovského potoka jej v letech 1381-83 postavila královská stavební huť pro pana Jíru z Roztok. Pan Jíra nebyl leckdo, jak nám potvrdil i Alois Jirásek v románu Mezi proudy – měl úřad purkrabího královského hradu Křivoklátu a patřil mezi oblíbence a důvěrníky samotného krále Václava IV. Byl šlechticem nejen mocným, ale i bohatým, a tak si mohl dovolit vybudovat okázalou rezidenci, která svým pojetím stála už na pomezí hradu a zámku. Kladla důraz na pohodlné a příjemné bydlení, zatímco opevnění přišlo poněkud zkrátka. Snad to bylo tím, že osmdesátá léta čtrnáctého století byla obdobím relativního klidu, v němž otázka bezpečnosti nebyla příliš aktuální. Kdo mohl tehdy tušit, že brzy zabuší na vrata husitské války? Palác na Krakovci obsahoval na třicet místností (takovým počtem se nemohl pochlubit žádný jiný soudobý šlechtický hrad v Čechách) se širokými okny, křížovými klenbami a komfortními krby, nechyběla ani arkýřová kaple.
V roce 1410 se hrad stal majetkem královského podkomořího Jindřicha Lefla z Lažan, další zajímavé postavy českých dějin. Ten poskytl na Krakovci po 15. červenci 1414 azyl Mistru Janu Husovi poté, co musel opustit Kozí Hrádek. Tady pak Hus trávil čas kázáním, sestavováním obrany svého učení, psaním obranných listů, listů přátelům i Pražanům, tady rovněž sepsal i svou poslední vůli. Odtud se také 11. října 1414 vydal do Kostnice, aby před církevním koncilem obhájil svoje učení. Po jeho odchodu se pan Jindřich Lefl poměrně záhy odvrátil od Mistrova učení i od všech reforem. Vylekal ho ohlas, který v Čechách vyvolala Husova smrt na hranic i síla formujícího se všelidového odporu. Po vypuknutí husitských válek se postavil na katolickou stranu, za císaře Zikmunda. V jeho vojsku také padl v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420. A nebyl sám – zahynul tu výkvět celé české katolické šlechty…
V roce 1445 koupil hrad Albrecht z Kolovrat, zakladatel rodové větve Krakovských z Kolovrat, která tu pak sídlila po více než sto let. Pak přišli Lobkovicové, kteří poněkud sešlé sídlo renesančně upravili. Za třicetileté války tady zle řádili Bavoři a Sasové, poškozené budovy byly však po roce 1660 postupně opraveny. Hrad se tak znovu zaskvěl v plné kráse. Do daleka svítily jeho nové červené střechy, kvůli kterým se mu začalo přezdívat Červený zámek. Ale všeho do času. V roce 1783 uhodil do věže blesk a vzniklý požár obrátil celý areál v trosky. Na další opravě už majitelé neměli zájem a tak hrad ponechali jeho osudu. K tomu, že to byl osud neradostný, tak trochu napomohli i lidé z vesnice, pro které se ruina stala vítaným zdrojem laciného stavebního kamene. Naštěstí z ní však neubourali mnoho. V roce 1915 získal zříceninu Klub českých turistů, zajistil postupné zpevnění zdí a zabránil další devastaci. Od roku 1952 patří Krakovec státu.
Do hradu se vstupuje po mostě přes příkop do brány, která střežila vstup do prvního nádvoří podkovovitého tvaru s mohutnou půlválcovou věží. Druhou branou se vchází do druhého – zadního – nádvoří, ze tří stran obestavěného palácovými budovami. Zajímavostí je již dřevěný tesaný vstupní most přes hluboký, do skály vylámaný příkop. Při citlivé obnově v letech 2000-2005 použili řemeslníci pouze technologie, ale i nástroje z konce čtrnáctého století. Vše bylo děláno výhradně ručně, bez sebemenšího využití moderní techniky.