Před obchodním centrem Arkády v Praze 4 bylo možné tento rok v truhlících zahradničit. Lidé se tak mohli seznámit s novodobým trendem urban gardeningu.

Ivana Jungová

Komunitní zahrady jsou i ve světě vítanou příležitostí, jak kultivovat veřejný prostor a umožnit obyvatelům větších měst vypěstovat si vlastní zeleninu a zlepšit vztahy mezi místními. V Praze je takových zahrad nyní kolem osmnácti. Jedna z prvních vznikla v Holešovicích prazelenina.cz, třetím rokem je provozuje také obecně prospěšná společnost KOKOZA. Pokud chcete s takovým typem zahrad začít, nejdůležitější je vytipovat si vhodný pozemek, který může být v soukromém vlastnictví nebo ve správě městské části či města. V současné době je nejvyšší čas připravit se na příští sezonu, a to nejen ohledně pozemku, ale i zkontaktování aktivních místních obyvatel nebo propagace svého záměru. Je třeba si také rozmyslet, jak budete hradit s tím spojené náklady, nabízí se i možnost uzavření partnerství s místní firmou či výběr členských příspěvků od zahradníků. Na jaře pak stačí pozemek ošetřit smluvně. „Důležité je podívat se na to, jakou povahu má pozemek v územním plánu, jestli je vůbec možné komunitní zahradu v daném místě realizovat. Dále je třeba se domluvit s vlastníkem na uzavření smlouvě o pronájmu. To je věc, která může chvíli trvat,“ upozorňuje Lucie Matoušková Lankašová z KOKOZY. Pěstovat se dá v půdě, v pytlích nebo ve vyvýšených záhonech. Jak je to s kvalitou potravin, vypěstovaných ve městě? Především je dobré vědět, v jaké zemině pěstujete. V KOKOZE by se příští rok chtěli zaměřit právě na testování půdy.

KOKOZA letos nabízela možnost zahradničit celkem na třech místech. Byla to již zmiňovaná dočasná zahrada v Praze 4 a dvě, které existují již nějaký čas, jedna v Praze 11 v ulici Vidímova na pozemku bývalé mateřské školky, v níž nyní sídlí úřad této městské části, a druhá u Kulturního centra Zahrada. Netradiční aktivitou byla pop-up zahrada na Arkádách, která vznikla na základě smlouvy o marketingové spolupráci. Smyslem bylo dokázat, že městská zahrada může být i na vyštěrkovaném pozemku u obchodního centra. „U projektů ve veřejném prostoru je velká přidaná hodnota, že vám dovolí si hrát. Proč všemu dávat konkrétní smysl? Lidé na pop-up zahradu reagovali pozitivně, zajímali se o možnost zapojit se do pěstování. Zeleň usnadňuje komunikaci, láká ostatní. Existují i výzkumy, které tvrdí, že v okolí komunitních zahrad klesá kriminalita,“ doplňuje Lucie Matoušková Lankašová. Proběhlo zde několik menších akcí, piknik v rámci tiskové konference při otevření zahrady, workshop a také mezinárodní happeningová akce Restaurant day, při níž si kdokoliv může otevřít na jeden den restauraci na ulici, uvařit něco a nabídnout to kolemjdoucím. Jídla připravovaly zakladatelky KOKOZY a přidaly se i další dvě organizace Slow Food Young International a veganské Mlsání bez přibírání.

Zajímavé propojení skýtá zahrada fungující vlastně přímo pod okny Úřadu městské části Praha 11. Po počátečním oťukávání a nastavení pravidel, co se v zahradě může a nemůže dít, se rozvinula úspěšná spolupráce. „Dokonce dvě úřednice, které sedí ve spodní části budovy, mají u nás záhonky. Do činnosti zahrady bychom rádi zapojili více úředníků. Při slavnostním zahájení v červenci jsme je pozvali na malou slavnost a dorazilo jich docela dost,“ uvádí Lucie Matoušková Lankašová. I když není podmínkou, že si záhon může pronajmout pouze místní občan, ukazuje se, že komunitní zahrada slouží většinou komunitě, lidem, kteří bydlí v bezprostřední blízkosti.

Zahrada ve Vidímově ulici má zvláštnost, že slouží zároveň i jako tréninkový prostor pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Ti tak mají příležitost nejen získat základní pracovní návyky, vyzkoušet si pravidelnou docházku do zaměstnání, aktivně pracovat s projevy nemoci, ale třeba si i uvědomit pojmy, jako je dohoda o provedení práce, pracovní poměr, dovolená. Po dobu tréninku, který je třísethodinový, se jim navíc dostane podpory pracovního konzultanta a asistenta. KOKOZA obdržela na projekt finanční prostředky z evropského sociálního fondu Operačního programu Praha Adaptabilita. „S realizací jsme začali vloni v srpnu. Městská část Praha 11 dokonce vytvořila doplňkové pracovní pozice při správě a údržbě městských pozemků. Pro ně tak bylo výhodné, že měli zadarmo pracovní sílu, byla totiž hrazená z našeho projektu. My jsme díky tomu získali pro klienty pracovní uplatnění i mimo zahradu,“ upřesňuje Lucie Matoušková Lankašová. I do budoucna chce KOKOZA pokračovat v tréninkovém programu a také se více zaměřit na propojování lidí na tréninkových místech s místními obyvateli. Pokud zahradničení nebude probíhat odděleně, mohly by z toho obě skupiny profitovat.

Obecně prospěšná společnost se věnuje také přípravě workshopů, které jsou zaměřené na propagování kompostování ve městě a vůbec zlepšování dovedností spojených s pěstováním. Proběhly například i kurzy radící, jak kompostovat i v bytě, stačí si vytvořit vermikompostér. Přes léto byl dokonce jeden takový k vidění v rámci instalace KOKOZY během Landscape festivalu Praha 2014 na Nákladovém nádraží Žižkov. Má zahradničení ve městě smysl? Zakladatelka sdružení KOKOZA to vidí jednoznačně. „Už jenom pocit, že si vypěstujete sama rajče a je to možné ve městě, je skvělý. Také tato činnost aktivizuje lidi ke smysluplnému trávení volného času a vede je i ke snižování objemu bioodpadu. Snažíme se také přispět ke zvýšení povědomí o kvalitních potravinách, dostupných lokálních produktech. Zahrada je navíc místem, kde se místní mohou setkat. Mám radost, že se nám daří přitáhnout různé typy skupin, maminky s dětmi, ale i seniory,“ potvrzuje Lucie Matoušková Lankašová. Nejde jen o pěstování plodin, letos byla díky podpoře Nadace Partnerství část zahrady osazená přírodním záhonem z trvalek, a měla by tak kvést od jara až do podzimu. KOKOZA uvažuje i o záhonu z volného výsevu (pozn.: na tento způsob záhonů se zaměřili ve Strakonicích, více viz dobrá praxe Veřejná správa č. 23/2014).

Vznik komunitní zahrady ve městě není vždy jednoduchý. Znamená to hodně vysvětlování, důkladnou přípravu, někdy i přepracovávání návrhu. Nemusíte se omezovat pouze na výběr pozemku, který je podle územního plánu určen přímo pro pěstování, stačí, pokud tam mohou probíhat edukační aktivity. „Uvítala bych, kdyby úředníci hledali způsoby, proč to jde. Řadu z nich stále svazuje strach dělat věci jinak, nově a nacházet možnosti v rámci stávajících pravidel. Většinou se jedná o malé komunitní projekty, kde není zapotřebí pro začátek tolik financí, ale i přesto by bylo fajn vyjádřit podporu tomuto typu projektu také formou grantové výzvy a vstřícností při jednání. Ideální by bylo, kdyby městské části samy vytipovávaly vhodné pozemky na svém území a aktivně je nabízely k realizaci takových projektů,“ uvádí Lucie Matoušková Lankašová. Není přitom nutné vypisovat konkrétní grantová schémata přímo pro komunitní zahrady. Využít se dají i granty na komunitní, vzdělávací či environmentální aktivity nebo podporu integrace lidí se sociálním znevýhodněním. Zajímavou příležitostí jsou také pozemky určené pro developerské projekty. Sdružení Prazelenina je využívá pro komunitní zahrady, byť třeba dočasně. „Staví se většinou ve fázích, takže nějaký časový prostor pro pěstování tam určitě je. Záleží ale na typu pozemku, zda je oplocený, zda má přípojku vody. Někdy jsou investice moc vysoké. Další možností jsou bývalé mateřské školky, nevyužívané školní pozemky či zahrady zařízení sociálních služeb. I tam je velký potenciál,“ doplňuje Lucie Matoušková Lankašová.

 

 

V roce 2012 během projektu Growing Cities mělo město Londýn jeden z cílů vybudovat 2012 městských zahrad. V New Yorku je jich kolem sedmi set a najdete je i na střechách domů brooklyngrangefarm.com. Komunitnímu zahradničení přišli na chuť i v Německu, například v Berlíně (himmelbeet.com nebo prinzessinnengarten.net). Zajímavý nápad měli v Paříži jardinomade.canalblog.com, kde pojali zahradu nomádským způsobem, kočovali s ní a propagovali tuto myšlenku po dva měsíce ve Francii, Španělsku a Portugalsku.