1. Stav mezinárodních výzkumů

Fenomén těžkého násilí a amokových útoků na školách byl v USA nazván „School Shootings“. Již v roce 1999 (Mc-Gee a Dessernado) byl proveden pokus sestavit profil takového pachatele na základě vyhodnocení dvanácti případů. Pachatel byl charakterizován jako „classroom avanger“, který se dopouští násilného činu z potřeby se pomstít a s přáním mediálně se proslavit. Ve svém okolí se projevuje jako nenápadný a spíše depresivní mladík, který plánuje svůj čin dlouho předem, a to většinou s použitím zbraně svých rodičů.
V roce 2003 (Meloy a kol.) bylo vyhodnoceno 34 mladistvých masových vrahů. Jednu z pěti skupin tvořili school shooters, kteří sami byli zpravidla oběťmi mobbingu svých vrstevníků a oddávali se často alkoholu, drogám a světu svých fantazií.
K včasnému rozeznání varovných signálů uspořádalo FBI v roce 1999 sympozium, na němž na základě vyhodnocení 18 násilných útoků na školách byla vypracována metodika zjišťování rizikových faktorů. Další pregnantní preventivní projekt vypracovaly americké školské úřady v součinnosti s tajnou službou (Secret Service) na základě analýzy 37 spáchaných násilných činů, jejichž pachatelé (41 osob) byli podrobeni psychologickému a psychiatrickému zkoumání. Ve studii byly obsaženy cenné poznatky, jak lze včas rozeznat některé charakteristické vzory chování ve škole i mimo ni.
Z amerických výzkumů lze odvodit tyto závěry:

• School Shootings představují zvláštní formu násilí mládeže, pro niž je typické, že výrazně méně často souvisí s konzumací alkoholu a drog, školní docházkou a prohřešky proti veřejnému pořádku.
• Mnozí američtí pachatelé byli spíše introverti a samotáři.
• Mnozí američtí pachatelé vykazovali depresivní symptomy až sebevražedné pokusy.
• Mnozí američtí pachatelé oznamovali své činy předem buď přímo, nebo nepřímo.
• V bezprostředním předpolí pachatelů byly většinou rozeznatelné pocity urážky nebo zhroucení stabilizačních faktorů v životě mladistvého.