Stanovisko k postupu při vydávání osvědčení o rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací podle § 36 odst. 4 zákona o státní službě
Pokud státní zaměstnanec požádá o vydání osvědčení o rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky podle § 36 odst. 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“), je třeba, aby tak učinil prostřednictvím příslušného útvaru (určeného služebním orgánem) svého služebního úřadu (tedy toho služebního úřadu, ve kterém státní zaměstnanec vykonává státní službu)[1], a to i tehdy, pokud obor státní služby, a tedy i zvláštní část úřednické zkoušky pro daný obor státní služby, nespadají do působnosti služebního úřadu, ve kterém je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby.
Služební orgán ve služebním úřadu, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, posoudí předložený doklad o vykonání jiné zkoušky podle nařízení vlády č. 136/2015 Sb., o rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací zvláštní části úřednické zkoušky (dále jen „nařízení vlády“). V nařízení vlády (v příloze č. 1) jsou uvedeny zvláštní části zkoušky zvláštní odborné způsobilosti úředníka územního samosprávného celku k výkonu správní činnosti, které jsou rovnocenné zvláštní části úřednické zkoušky v nařízení vlády uvedené obory státní služby. V nařízení vlády (v příloze č. 2) je dále uveden seznam jiných zkoušek, které jsou rovnocenné zvláštní části úřednické zkoušky pro stanovený obor státní služby. Tyto přílohy tak poskytují taxativní výčet zkoušek, jejichž rovnocennost ke zvláštní části úřednické zkoušky pro příslušný obor státní služby lze uznat.
Služební orgán dále také posoudí, zda předložená listina skutečně osvědčuje, že byla vykonána zkouška, uvedená v některé z příloh citovaného nařízení vlády.
Nařízení vlády (zejména přílohy k tomuto nařízení) bylo vytvářeno ve spolupráci s dotčenými ústředními správními úřady a projednáno řádným způsobem (prošlo mezirezortním připomínkovým řízením). Příslušné ústřední správní úřady tak měly možnost vyjádřit k rovnocennosti jednotlivých oborů státní služby své stanovisko a připomínky. Rozdělení kompetencí[2] mezi jednotlivé ústřední správní úřady tak není výše popsaným postupem z našeho pohledu narušeno. Tomuto závěru také svědčí ustanovení § 155 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), ve kterém je uvedeno, že osvědčení může vydat kterýkoli věcně příslušný správní orgán, pokud není třeba zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence vedené určitým správním orgánem.
Tento postup vydání osvědčení o rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky bude zpravidla probíhat u státních zaměstnanců zařazených na služebních místech s oborem státní služby, pro který státní zaměstnanec žádá uznání rovnocennosti. Zastáváme však názor, že státní zaměstnanec může požádat o vydání osvědčení o rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky i v případě, že obor státní služby, pro který státní zaměstnanec žádá uznání rovnocennosti, není na jeho služebním místě stanoven.
Stručný postup pro vydání osvědčení o rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací (podle nařízení vlády a metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 5/2015, kterým se stanoví podrobnosti k rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací zvláštní části úřednické zkoušky)
1. Doručení „žádosti o vydání osvědčení o rovnocennosti úřednické zkoušky“ příslušnému útvaru služebního úřadu, včetně povinných příloh (originál nebo úředně ověřená kopie dokladu o vykonání rovnocenné zkoušky).
2. Při předložení originálu vyhotoví oprávněná osoba, resp. příslušný personalista, kopii dokladu, na které uvede:
„Úřední záznam: originál dokumentu byl předložen, kopie souhlasí s originálem“, připojí datum a svůj podpis. Originál dokumentu vrátí zpět žadateli. Kopii příslušného dokumentu založí do osobního spisu státního zaměstnance.
4. Pokud žádost neobsahuje všechny náležitosti podle § 37 odst. 2 správního řádu, nebo trpí-li jinými vadami, vyzve příslušný personalista podle § 37 odst. 3 správního řádu žadatele k jejich odstranění.
5. Příslušný personalista posoudí podle přílohy č. 1 nařízení vlády, zda lze považovat zvláštní část zkoušky zvláštní odborné způsobilosti úředníka územního samosprávného celku za rovnocennou zvláštní části úřednické zkoušky. /Příslušný personalista posoudí podle přílohy č. 2 nařízení vlády, zda lze považovat jinou zkoušku za rovnocennou zvláštní části úřednické zkoušky.
Pokud lze považovat zkoušku za rovnocennou, příslušný personalista připraví osvědčení ve 2 stejnopisech. Stejnopisy osvědčení podepisuje příslušný služební orgán. Jeden stejnopis bude předán oproti podpisu žadateli a jeden stejnopis bude založen do osobního spisu státního zaměstnance.
Pokud nelze považovat zkoušku za rovnocennou, bude státní zaměstnanec vyrozuměn o nevydání osvědčení, včetně sdělení důvodů, které k tomuto závěru vedly (§ 155 odst. 3 správního řádu).
6. Personalista zapíše informaci o uznání rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky do Informačního systému o státní službě (dále jen „ISoSS“), a to na základě § 181 odst. 4 zákona o státní službě (v ISoSSu nebude uvedeno složení zkušební komise – jméno/jména a příjmení členů zkušební komise). V ISoSSu personalista uvede příslušný obor státní služby (který je státnímu zaměstnanci doplněn na základě uznání rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky) a důvod, pro který byl tento obor státní služby státnímu zaměstnanci uznán.
[1] Tento postup vychází z článku 4 odst. 2 metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 5/2015, kterým se stanoví podrobnosti k rovnocennosti některých zkoušek a odborných kvalifikací zvláštní části úřednické zkoušky, který stanovuje, že tato žádost by měla být podána prostřednictvím příslušného útvaru služebního úřadu. Jiný způsob podání žádosti však nemůže být žadateli na újmu. Pokud státní zaměstnanec podá žádost o uznání rovnocennosti zvláštní části úřednické zkoušky jinému služebnímu orgánu než tomu ve služebním úřadě, ve kterém je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, nepříslušný služební orgán žádost postoupí příslušnému služebnímu orgánu, a to na základě § 12 správního řádu.
[2] Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, určuje kompetence jednotlivým ústředním správním úřadům. Podle § 37 ZSS jsou poté s ohledem na výše uvedené rozdělení kompetencí u jednotlivých ústředních správních úřadů zřizovány zkušební komise, a to podle oborů státní služby (stanovené nařízením vlády č. 106/2015 Sb., o oborech státní služby), které patří do kompetence příslušného ústředního správního úřadu.