Prostituce a obecně závazné vyhlášky obcí
Na úvod je třeba poznamenat, že z hlediska platné právní úpravy je nutné rozlišovat mezi veřejným nabízením sexuálních služeb a zřizováním či provozováním nevěstinců. Dosud platný zákon č. 241/1922 Sb., o potírání pohlavních nemocí ve svém § 14 zrušil k 22. srpnu 1922 nevěstince a zakázal jejich nové zřizování. Stávající právní úprava tedy brání zřizování oficiálních nevěstinců. Osobám, které sexuální služby organizují, k jejich provozování opatřují jiné osoby a z této činnosti kořistí, naplňují skutkovou podstatu § 204 Trestního zákona („Kuplířství“).
Stávající právní úprava však nezakazuje veřejné nabízení sexuálních služeb. Zákonodárci danou problematiku vyřešili tím, že do zákona o obcích zařadili § 10, který obcím umožňuje buď stanovit, že určité činnosti narušující veřejný pořádek nebo dobré mravy v obci lze vykonávat pouze na jasně vymezeném místě a v čase určeném obecně závaznou vyhláškou (dále jen „OZV“) nebo zakázat určité činnosti na některých veřejných, jednoznačně určitelných prostranstvích. Samotné nabízení sexuální služby na veřejném prostranství (vulgární gesta, posunky, verbální projevy, odhalování vnadů apod.) natož pak samotná realizace intimního styku (nemusí jít přímo o pohlavní akt) na těchto místech je nepochybně narušením veřejného pořádku. Při porušení této OZV je možno uložit pokutu až do 30.000 Kč podle § 46 odst. 2 zákona o přestupcích.
Dále lze doporučit, aby vedle OZV obec na komunikacích ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích upravila (ve spolupráci s dotčenými orgány) nebo iniciovala úpravu provozu na pozemních komunikacích tak, aby „zákazníci“ na inkriminovaných místech nemohli zastavit a padlé ženy a dívky naložit a odvést na patřičné místo. Odhalovat a oznamovat výše uvedené přestupky může příslušník Policie ČR, nebo strážník. Oznámit takový přestupek může každý spořádaný občan.
V minulosti se vyskytly problémy u OZV některých obcí spočívající v tom, že zastupitelstva obcí prostřednictvím těchto právních předpisů zakazovaly nabízení a poskytování sexuálních služeb buď celoplošně, tedy na celém území obce nebo jednoznačně nespecifikovaly místa, kde tuto činnost lze vykonávat, případně adresátům OZV ukládaly povinnosti nad rámec zákona.
- nález ÚS č. 567/2004 Sb. (pdf, 120 kB), který rozhodl o zrušení některých ustanovení OZV města Chebu č. 582/1998 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ve znění obecně závazné vyhlášky města Chebu č. 3/2003
Obvykle nebyly vydávány specifické vyhlášky pro danou oblast a zákaz poskytování, případně využívání pouliční prostituce byl zařazen do OZV o veřejném pořádku. Proto OBP přistoupil, ve spolupráci s odbory dozoru a kontroly veřejné správy a legislativy a koordinace předpisů ke zpracování vzorových vyhlášek o regulaci prostituce, jejichž finální verze (vzory č. 62 a 63) byly zveřejněny na internetových stránkách MV ČR.
K radikální změně došlo dne 8. března 2007, kdy Ústavní soud přijal nález Pl. ÚS 69/04 ve věci obecně závazné vyhlášky č. 1/2004 (pdf, 134 kB), k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Ústavní soud zrušil převážnou část vyhlášky, řízení zastavil v části vyhlášky týkající se pravidel pro pohybu psů a z části návrh ministra vnitra zamítl. Kromě úpravy problematiky obtěžování hlukem, kde byl shledán zásadní rozpor se zákonem, regulovala vyhláška i další oblasti, které byly taktéž napadeny návrhem Ministerstva vnitra. Článkem 3 vyhlášky označilo město Ústí nad Labem taxativním výčtem okruh činností, které by mohly narušit veřejný pořádek ve městě, mimo jiné též žebrání a jiné obtěžování občanů mající obdobný charakter, kromě řádně povolených veřejných sbírek, nabízení sexuálních služeb na veřejném prostranství. Článek však nespecifikoval určení místa a času, kde jsou tyto činnosti zakázány.
Ústavní soud vyhověl Ministerstvu vnitra v části vyhlášky, kterou město v rozporu se zákonnými požadavky regulovalo ochranu občanů před hlukem a ukládalo povinnosti k zajištění ochrany před hlukem, dále v části, kterou zakazovalo žebrání na všech veřejných prostranstvích ve městě, zakazovalo pořádání veřejných hudebních produkcí a vázalo produkce lunaparků, kolotočů, cirkusů a konání hromadných sportovních akcí na veřejném prostranství na souhlas magistrátu města.
Ústavní soud oproti tomu nevyhověl návrhu ministra vnitra v té části vyhlášky, která zakazovala nabízení sexuálních služeb na všech veřejných prostranstvích. Ministerstvo vnitra při podávání návrhu v tomto případě vycházelo z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu, v jejímž rámci byl v posuzovaných případech vždy vysloven požadavek na dostatečně určité vymezení času či veřejného prostranství, na něž se zákaz či omezení stanovené obcí vztahovalo (viz např. nález Ústavního soudu Pl. ÚS 38/97, jímž byla zrušena vyhláška o veřejném pořádku a čistotě ve městě, jejímž prostřednictvím byl upraven zákaz nabízení a poskytování služeb bezprostředně směřujících k uspokojování sexuálních potřeb na celém území města). Ústavní soud tak poprvé ve své rozhodovací praxi interpretoval ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích v tom smyslu, že umožňuje obci v případech patologických jevů nejzávažnějším způsobem narušujících veřejný pořádek (jako je prostituce), přistoupit k jejich zákazu na všech veřejných prostranstvích.
Tento závěr Ústavního soudu napříště umožní Ministerstvu vnitra pružněji a proporcionálněji posuzovat obecně závazné vyhlášky regulující výše uvedené otázky.
- Metodika Možný postup obcí v oblasti regulace prostituce (pdf, 55 kB)