Je dvojnásobným mistrem České republiky (1975,1976), účastníkem mnoha ME, a hlavně jezdcem Mezinárodní motocyklové šestidenní. Šestidenní byly rozhodně nejtěžší motocyklovou soutěží světa a kvalifikovali se na ně jen ti nejlepší jezdci. Pro motocyklisty to byly vlastně takové olympijské hry. Petr se šestidenních účastnil celkem šestkrát (Anglie, Rakousko, Itálie, Francie, dvakrát Slovensko).

V roce 1983 se na sedmé šestidenní v anglickém Walesu už bohužel nedokázal kvalifikovat. V tomtéž roce jej na ME ve Valašském Meziříčí potkala téměř smrtelná nehoda. Veřejná bezpečnost totiž vpustila na uzavřenou trať řidičku se škodou 120, do níž Petr narazil v téměř 160kilometrové rychlosti. Výsledkem byly zpřelámaná žebra, propíchnuté plíce, roztržená játra a diagnóza „Neví se, zda přežije.“  Dohromady jej dávali doktoři v ostravské nemocnici 1,5 roku.

Poté se Petr opět vrátil do Rudé hvězdy jako „velitel dopravní  jednotky“ (dnešní dispečer). Kromě tehdejších „pohlavárů“ vozil také sportovce.  Od r. 1996 byl členem realizačního týmu kanoisty a dvojnásobného olympijského vítěze Martina Doktora – s   „Bobanem“ strávil celý zbytek jeho aktivní kariéry. Mnoho by o Petrovi mohli vyprávět také veslaři v čele s Miroslavou Knapkovou, ale i většina našich sportovců, které vždy bezpečně dopravil na světové soutěže či soustředění.

Po téměř 50 letech se Petr pomalu chystá do aktivního odpočinku. Radost mu kromě řízení aut bude dělat hlavně jeho malý vnouček a vnučka.