O něco víc peněz na obecní služby
a starosta Chýnova
Parlament schválil drobnou novelu zákona o místních poplatcích, která by mohla, a to i výrazně, pomoci rozpočtům některých obcí. Na podrobnosti jsem se zeptala senátora, a také starosty města Chýnov, Pavla Eyberta.
Od ledna příštího roku se zvyšuje strop místního poplatku z ubytovací kapacity o dvě koruny na osobu a den a zároveň je umožněno poplatek vybírat i od provozovatelů takzvaných zaměstnaneckých ubytoven, které zákon až dosud od platby osvobozoval. Poplatek z ubytovací kapacity je jedním z devíti místních poplatků, které mohou obce podle zákona o místních poplatcích vybírat, jestliže to stanoví vyhláškou pro své území. Novelu poslance Sněmovny Václava Votavy doplnil Senát pozměňovacími návrhy.
Poslanci v novele, kterou předali Senátu, požadovali mimo jiné i to, aby se ubytovací poplatek vybíral nejen za každé využité lůžko, ale za všechna, která jsou v ubytovacím zařízení k dispozici. Proč s tím Senát nesouhlasil?
Nezdálo se nám, že je možné zpoplatňovat něco, co nebylo konzumováno. Za chvíli by někdo mohl přijít s nápadem, že když vstoupíte do restaurace, měla byste zaplatit oběd, i když si ho neobjednáte. Nemluvě o tom, že by pak bylo těžké určit, z kolika lůžek by se v té či oné ubytovně nebo hotelu poplatek platil. Čím by pak byl jejich počet dán. Kolaudačním rozhodnutím? Jak by se potom mohla kapacita lůžek měnit třeba v ubytovnách pro turisty nebo pro sezonní dělníky, kdy je polovinu roku neobsazená.
Proč byla obcím dána možnost ubytovací poplatek vybírat?
Aby se jim touto cestou kompenzovalo poskytování služeb, na které nedostávají peníze z rozpočtového určení daní. Veřejné služby využívají v obci nejen místní obyvatelé, ale i lidé, kteří tu žijí přechodně. Jenomže z podílu na daňovém výnosu dostává každá obec částku, kterou téměř ze sta procent určuje počet trvale hlášených obyvatel. Přesto, že dočasně ubytovaní zaměstnanci firem, sezonní dělníci ale i turisté a rekreanti využívají infrastrukturu v obci stejně, jako její stálí obyvatelé.
Mezi místními poplatky, které obec může na svém území vybírat, jsou dva, které se týkají dočasného ubytování. Už zmíněný poplatek z ubytovací kapacity v zařízeních určených k přechodnému pobytu a lázeňský poplatek, případně poplatek za rekreační pobyt. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Jde o dva různé místní poplatky a oba se dosud platily, pokud je obec stanovila, v místech s turistickým nebo lázeňským provozem. Poplatek z ubytovací kapacity, podle § 7 zákona o místních poplatcích, bude moci nově stanovit každá obec nebo město, lázeňský a rekreační poplatek, podle § 3 téhož zákona bude možné nadále vybírat jen v místech s turistickým nebo lázeňským provozem. Jeho strop je stanoven na patnáct korun denně za jednu ubytovanou osobu, na čemž novela nic nemění, a pro obec ho vybírá ubytovatel. Poplatek z ubytovací kapacity, jehož strop se nyní navyšuje na šest korun, platí obci ubytovatel. Oba poplatky se vztahují na ubytování v zařízeních k tomu určených, to znamená takto zkolaudovaných a poskytujících ubytování za úplatu. Týká se tedy například hotelů nebo ubytoven, nikoliv bytů nebo domů určených k bydlení.
Zrušení výjimky z poplatku pro zaměstnanecké ubytovny vyvolalo na půdě obou parlamentních komor debatu o celé problematice ubytovávání zahraničních dělníků a jejich života v českých obcích. Jak by nová úprava mohla řešit problémy, o kterých se v této souvislosti mluvilo?
Dokud obec nemohla vybírat poplatek v ubytovnách, které firmy vlastnily, nebo je měly za účelem ubytování svých zaměstnanců pronajaté, neměly tyto ubytovny za povinnost vést například evidenční knihy, do kterých by obec, jako výběrčí poplatku, mohla nahlížet. Pokud by se poplatek od těchto ubytoven vybíral, obce by mohly výběr podle evidenční knihy kontrolovat a od toho si někteří starostové slibují i lepší přehled o ubytovaných. Mohly by lépe zjistit, kolik zahraničních dělníků v obci žije, jaké je jejich zázemí a co je tím pádem potřeba v obci návazně na to zajistit.
Vybíral se ubytovací poplatek ve městě Chýnov, kde jste starostou? Využilo by město této možnosti do budoucna?
Poplatky mohou mít výrazný efekt v místech, kam se sjíždějí turisté a nebo tu sídlí velké firmy, které zaměstnávají naše i zahraniční dělníky. Úpravu zákona požadovala většina obcí například v Plzeňském kraji, který je regionem turistů i mnoha firem, sídlí tu například plzeňská škodovka. U nás se poplatek nevybírá a s výjimkou místního poplatku za dočasný zábor veřejného prostranství jsme nestanovili ani žádný jiný místní poplatek. Postupujeme benevolentně. Pokud například stavebník dočasně zabere chodník a má stavební povolení, poplatek od něj nevybíráme.
Poplatek z ubytovací kapacity se vztahuje jen na oficiálně schválené ubytovny. Někteří starostové ale poukazují na to, že dočasné zaměstnance ubytovávají i místní soukromníci v domech a bytech určených k bydlení. Žije-li pak v obci, která má několik set obyvatel, zároveň jednou tolik zaměstnanců nedaleké automobilky, nemusel by pak ani vyšší výběr poplatku od ubytoven kompenzovat výdaje na téměř dvojnásobnou spotřebu místních služeb…
Na řešení celého problému bychom potřebovali ne jeden, ale několik zákonů. Tak, aby to vyhovovalo jak na Božím Daru, tak v Plzni, ve Vrchlabí a nebo i u nás v Chýnově. Jsou třeba obce, v jejichž katastru je mnoho chat. Vlastníci je pronajímají rekreantům, často i přes realitní nebo cestovní kanceláře, aniž by se tím pádem mohl ubytovací poplatek vybírat. Totéž platí pro známé „zimmer frei“ v rodinných domcích. S tím, bohužel, novela nic nedělá. Podle mne by šlo tento problém řešit v rámci daně z nemovitosti, kterou obce sice mohou o něco navýšit místním koeficientem, ale z řady důvodů tak mnohdy ani nečiní. Já osobně bych si představoval něco jako „infrastrukturní daň“, která by víc postihovala skutečnou spotřebu obecních služeb. Je přece rozdíl i v tom, jaké služby musí obec pro tu, či onu nemovitost, zajišťovat. Ať už jde o údržbu komunikací, budování rozvodů nebo třeba odvoz komunálního odpadu. Jestliže někdo svůj dům pronajímá třeba k rekreaci, měl by se hledat způsob, jak obci uhradit vyšší výdaje na infrastrukturu i při tomto způsobu ubytování lidí v obci.
Text a foto Alexandra Štefanová