Shrnutí:

Otázce přípustnosti výslechu fyzické osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby ve správním řízení zahájeném z moci úřední podle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů věnoval pozornost Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 58/2009 – 541 ze dne 31. 3. 2010. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že fyzické osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby v řízení o správním deliktu nelze vyslýchat jako svědky podle § 55 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Své závěry opřel Nejvyšší správní soud o judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k totožné problematice upravené zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a dále odkazem na zákaz sebeobvinění v řízení o správním deliktu. Výše uvedené závěry Nejvyššího správního soudu lze podpořit i judikaturou tohoto soudu v oblasti daňového řízení, případně i právní úpravou obsaženou v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. V současnosti pokrývá judikatura Nejvyššího správního soudu i problematiku výslechu zaměstnanců právnické osoby jako svědků ve správním řízení vedeném s jejich zaměstnavatelem; na zaměstnance se zákaz výslechu nevztahuje.
 

On the examination of the participant in administrative proceedings – a legal person via persons entitled to act on its behalf – summary:

The Supreme Administrative Court decided in its judgment of 31 March 2010, ref. No. 1 Afs 58/2009 – 541, on admissibility of the examination of a natural person entitled to act on behalf of a legal person in administrative proceedings initiated ex officio under § 46 of the Code of Administrative Procedure (Act No. 500/2004 Coll.). In the judgment, the Court concluded natural persons entitled to act on behalf of a legal person may not be  examined as witnesses in proceedings on administrative offence under § 55 of the Code of Administrative Procedure. The Court based its conclusions on the Supreme Court case-law concerning the same issue regulated by the Civil Procedure Code (Act No. 99/1963 Coll.) as well as on the prohibition of self-accusation in proceedings on administrative offence. The above mentioned conclusions of the Supreme Administrative Court can be also supported by the case-law of the Court in the area of tax proceedings or by legal regulation in Criminal Procedure Code (Act No. 141/1961 Coll.) in connection with Act No. 418/2011 Coll., on criminal liability of legal persons and proceedings against them. Currently, there is also Supreme Administrative Court case-law concerning the examination of employees of a legal person as witnesses in administrative proceedings where the legal person is a participant; the examination prohibition does not relate to the employees.