Komerční sexuální zneužívání dětí - Dokumenty
K problematice komerčního sexuálního zneužívání dětí (dále jen KSZD) se vztahuje řada mezinárodně právních dokumentů. Základním dokumentem, který upravuje práva, ale i základní povinnosti dítěte je Úmluva o právech dítěte z roku 1989 (pdf, 173 kB) (podepsána 30. září 1990, ratifikována 7. ledna 1991, publikována pod číslem 104/1991 Sb.). Tato úmluva je výsledkem dlouhých jednání a kompromisů zástupců zemí s odlišnými společenskými a hospodářskými systémy a různými kulturními, etickými a náboženskými přístupy, nevládních organizací a agentur OSN. Vůdčím duchem úmluvy je nejlepší zájem dítěte a výzva státům, které ratifikují tuto úmluvu, aby vytvořily podmínky aktivní a tvůrčí účasti dětí na společenském a politickém životě ve svých zemích. Úmluvu o právech dítěte nepřijaly pouze dva státy - USA a Somálsko. USA tento dokument podepsaly, ale nedošlo k jeho ratifikaci. Problematiky KSZD se v Úmluvě týkají především články 19, 32, 34, 35 a 39.
Plnění Úmluvy o právech dítěte sleduje Výbor pro práva dítěte. Výbor pro práva dítěte se poprvé sešel v roce 1991. Je složen z 10 expertů (volených na 4 roky) a je pověřen vedením trvalého dialogu zahrnujícího všechny strany zabývající se rozvojem dětských práv. Výbor identifikuje nebezpečí ohrožující blahobyt dětí ve světě, hledá praktická řešení konkrétních problémů. Spolupráce s dalšími organizacemi aktivními v této sféře např. UNICEF, WHO, ILO apod. Smluvní strany úmluvy přijaly povinnost předkládat pravidelné zprávy přímo výboru o (úvodní do 2 let, periodické po 5 letech). Tyto zprávy mají být zveřejňovány a na národní úrovni distribuovány.
K Úmluvě o právech dítěte byly v roce 2000 přidány další dva Opční protokoly, a to Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie (pdf, 123 kB). Druhý z protokolů, který se přímo dotýká KSZD, byl přijat dne 27. dubna 2000 Hospodářskou a sociální radou OSN rezolucí E/CN.4/RES/2000/59 a doporučen Valnému shromáždění k projednání a k podpisu. Česká republika však dosud Opční protokol neratifikovala, a to z toho důvodu, že v našem právním řádu není dostatečným způsobem upravena odpovědnost právnických osob. Opční protokol ponechává smluvním stranám volbu v tom, zda za jednání, jež mají být podle nich trestná, bude pro právnické osoby vyvozena trestněprávní, občanskoprávní nebo správní odpovědnost. Právní řád ČR však v současné době dostatečným způsobem nezajišťuje ani jednu z těchto možností. Druhým důvodem, proč nedošlo k ratifikaci Opčního protokolu je chybějící úprava trestnosti držení dětské pornografie a jiných obdobných materiálů.
Z výše uvedených důvodů je ratifikace dokumentu odkládána do doby, než bude odpovídající právní úprava přijata. Návrh právní úpravy, jež by zavedla trestněprávní odpovědnost právnických osob, byl již vypracován a předložen do schvalovacího procesu Poslanecké sněmovně (návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim). Zavedení trestnosti držení dětské pornografie je zapracováno do návrhu rekodifikace trestního zákona.
Problematikou KSZD se zabývají i orgány Rady Evropy, které k ní již vydaly řadu Doporučení. Nejdůležitějším z nich je Doporučení č. R (90) 11 týkající se sexuálního zneužívání, pornografie, prostituce a obchodování s dětmi a mladistvými, přijaté Výborem ministrů Rady Evropy 9. září 1991 a vypracované skupinou odborníků působících v rámci Evropského výboru pro otázky kriminality (CDPC). Významný je zejména článek 9, který členským státům doporučuje věnovat zvláštní pozornost prevenci, vyhledávání a vyšetřování trestných činů zahrnujících sexuální zneužívání dětí a mladistvých a poskytnout pro tyto účely dostatečné prostředky. Dalším Doporučením vztahujícím se k této problematice je např. Doporučení č. R (89) 7 týkající se principů distribuce videozáznamů s násilným, brutálním nebo pornografickým obsahem.