Evropský návratový fond

Vlajka Evropské unie

Evropský návratový fond byl zřízený na období 2008–2013 Rozhodnutím Evropského parlamentu a Rady č. 575/2007/ES z 23. května 2007 jako součást obecného programu Solidarita a řízení migračních toků.

• Operační cíl 1 - zajištění pokračování činnosti programu dobrovolných návratů a posílení informovanosti o službách v jeho rámci poskytovaných u cílové skupiny, odborné a laické veřejnosti
• Operační cíl 2 - zajištění udržitelnosti realizovaných návratů a motivace pro volbu dobrovolného návratu mezi cílovou skupinou
• Operační cíl 3 - zvýšení efektivnosti již existujících programů dobrovolného návratu, podpora pracovníků podílejících se na realizaci dobrovolných/asistovaných návratů, sběr „best practices“ a podpora mezinárodní spolupráce při realizaci dobrovolných návratů
• Operační cíl 4 – zvýšení efektivnosti již existujícího programu pro nucené návraty  (realizace správních vyhoštění), podpora zaměstnanců podílejících se na těchto programech, sběr osvědčených postupů a podpora mezinárodní spolupráce v oblasti nucených návratů.

Cílovou skupinou pro jednotlivé činnosti fondu je státní příslušník třetí země:

1. jehož  žádost o mezinárodní ochranu v členském státě dosud nebyla pravomocně zamítnuta a který se může rozhodnout využít možnosti dobrovolného návratu, pokud nezískal novou státní příslušnost a neopustil území tohoto členského státu;
2. který požívá mezinárodní ochranu ve smyslu směrnice 2004/83/ES;
3. který nesplňuje nebo již nesplňuje podmínky pro vstup a pobyt v členském státě a který v souladu s povinností opustit území tohoto členského státu využije dobrovolného návratu;
4. který nesplňuje nebo již nesplňuje podmínky pro vstup a pobyt v členském státě.

Obecné způsobilé akce v členském státě:

• zavedení či zlepšení operativní spolupráce orgánů členských států s konzulárními a imigračními úřady třetích zemí. Účelem je získání cestovních dokladů pro návrat státních příslušníků třetích zemí;
• podporování způsobů a možností poskytování informací o návratu v rámci azylového a imigračního řízení a stimulace k využití možnosti dobrovolného návratu;
• usnadňování dobrovolných návratů státních příslušníků třetích zemí, zejména prostřednictvím programů asistovaného dobrovolného návratu;
• zjednodušení a provádění nucených návratů státních příslušníků třetích zemí, kteří neoslňují nebo již nesplňují podmínky pro vstup a pobyt;
• spolupráce při shromažďování a poskytování informací o zemi původu, předchozího pobytu či průjezdu osob, které mohou být navráceny;
• tvorba společných integrovaných návratových plánů a jejich provádění včetně společných programů dobrovolných návratů pro konkrétní země nebo regiony původu, předchozího pobytu či průjezdu;
• studie o aktuální situaci a možnosti zkvalitnění administrativní spolupráce mezi členskými státy v oblasti navracení a o úloze, kterou mají sehrávat mezinárodní a nevládní organizace;
• výměna informací a  nejlepších postupů, podpora a poradenství při řešení navracení obzvláště zranitelných skupin;
• organizování odborných seminářů  o osvědčených postupech na konkrétní třetí země nebo regiony;
• společná opatření umožňující přijímání zpětně přebíraných osob v zemích původu, předchozího pobytu či průjezdu;
• společná příprava akcí na zabezpečení udržitelného návratu osob do země jejich původu nebo předchozího pobytu;
• zvyšování schopnosti příslušných orgánů přijímat kvalitní rozhodnutí o návratu v co nejkratším čase;
• zvyšování kapacity příslušných správních orgánů rychle uplatňovat nebo vykonávat rozhodnutí o vyhoštění při plném respektování lidské důstojnosti a příslušných evropských  bezpečnostních norem;
• zvyšování schopnosti justičních orgánů přijímat co nejrychleji vysoce kvalitní rozhodnutí o navrácení;
• organizování seminářů a společné odborné přípravy zaměstnanců příslušných vnitrostátních, regionálních, místních, městských a jiných příslušných správních orgánů, orgánů činných v trestním řízení a soudních orgánů, pokud jde o právní a praktické aspekty operací v oblasti navracení.

Příjemcem  veřejné finanční podpory z ENF a tudíž i předkladatelem projektu může být orgán veřejné správy (národní, regionální nebo místní, s centrální nebo přenesenou působností), vzdělávací a výzkumné instituce, školící střediska, sociální partneři, vládní agentury  nebo nevládní organizace, které fungují individuálně nebo formou partnerství, jimiž předložený projekt  musí mít neziskovou povahu.
  
Akce podporované ENF jsou prováděny na základě víceletého programu. Víceletý program je realizován prostřednictvím jednotlivých ročních programů.