Analýza zpráv o mladistvém, vyžadovaných podle zákona č.218/2003 Sb., o soudnictví nad mládeží
PhDr. Kazimír VEČERKA, CSc., Mgr. Jakub HOLAS, JUDr. Simona DIBLÍKOVÁ, PhDr. Šárka BLATNÍKOVÁ, PhDr. Jan TOMÁŠEK, Ph.D., Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha
V roce 2003 došlo v České republice k významné a v jistém smyslu přelomové změně v oblasti posuzování odpovědnosti mládeže za protiprávní činy. Stalo se tak zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže, dále ZSM) ze dne 25. června 2003, který nabyl účinnosti 1. ledna 2004.
Tento zákon umožňuje nové přístupy v řešení antisociálního jednání mladých lidí. Jeden z autorů1 tohoto zákona shrnuje, že jeho význam spočívá jednak v tom, že „trestné činy mladistvých budou posuzovány podle zvláštních pravidel, specializovanými soudy, s možností širší škály trestů či nápravných opatření“, jednak že „zákon upravuje i řízení ve věcech mladistvých a stanoví zvláštní zásady tohoto řízení … Jsou jimi zásada zvláštního přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruženími občanů a osobami realizujícími probační programy, zásada ochrany soukromí mladistvého, zásada rychlosti řízení a zásada uspokojení zájmů poškozeného. (…) Současně nový zákon o soudnictví ve věcech mládeže zavádí nové postupy, které mění obsah základních zásad trestního řízení obsažených v trestním řádu.“ Dochází k „rozšíření principu oportunity trestního stíhání ve věcech provinění mladistvých. Státní zástupce a soud mládeže mohou u méně závažných provinění mladistvého za splnění určitých podmínek odstoupit od trestního stíhání, jestliže trestní stíhání není účelné a jestliže potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění. Jde o další formu tzv. alternativního vyřízení trestní věci v českém trestním řízení.“