Od doby, kdy se film dal do řeči, jde často o to, aby nemluvil příliš.

 

Prvních třicet let v dějinách filmu vládl novému umění obraz. Ale vývoj byl neúprosný. Od titulků vlepovaných mezi záběry v němém filmu bylo třeba dojít k plynulému ději. A zapojit do vnímání díla další smysl, sluch. V kinech se objevily klavíry a později orchestry. Zároveň probíhaly pokusy, jak záznam zvuku synchronizovat s pohybem filmového pásu. Optický záznam zvuku potřeboval velkou aparaturu, která svazovala kameru v pohybu. Film opojený zvukem hlučel, zpíval, křičel, až kvůli tomu bylo objeveno ticho jako výrazový prostředek. Od padesátých let přibyl magnetický záznam, dnes je samozřejmý záznam digitální. Malé synchronizované magnetofony a odolné mikrofony umožnily tvůrcům natáčet mimo ateliéry. Výroba se zlevnila, štáby zmenšily a do filmu vstoupil zvuk obohacený o ruchy a šumy. Šlo o to, využívat jej jako rovnocenného výrazového prostředku. Zvukoví specialisté se učili dělat s ním kouzla. Vznikly postsynchrony. Natáčí se reálný zvuk, ale podle něho vzniká ve studiu zvuk dodatečný, co nejvíce technicky dokonalý. „Sestupme na zem, profesore,“ přerušil mne aligátor ironicky. „Jak to všechno může ovlivnit videa měst a vesnic?“ Řekl jsem, že hodně a že v úvahách o zvuku tvůrci videí zaostávají.

 

Jak nejčastěji vypadá zvuková stopa obecního videa? Buď ji tvoří mluvený komentář nebo hudba či mix obojího a zvuky prostředí se objeví nejčastěji pouze jako pozadí rozhovoru s někým v exteriéru. Samozřejmě, že reálný zvuk je typický pro specifickou kategorii pohyblivých obrázků na webech měst a vesnic: záznamy z jednání zastupitelstva. Jejich délka se počítá v hodinách, vyvíjejí tvůrci nějakou snahu učinit je přitažlivějšími? Pochvalme záznam z Mutěnic. Má pěkný zvuk, je natočen dvěma kamerami, takže střih celé jednání dynamizuje a výsledek působí svižně. Výtečně! Pro srovnání uveďme ještě poctivý pokus o záznam jednání zastupitelstva v obci Blatnice pod Svatým Antonínkem. Kamera se ani nepohne, zvuk není kvalitní a tak webový aligátor omdlel.

Zůstaneme ještě u seznamování veřejnosti s prací zastupitelů. Během dvou minut dokázalo město Hranice nabídnout svůj program rozvoje kultury na následující období. Čerstvé video má příjemný uměřený hlasový komentář. Vyjádření příslušného zastupitele a samostatně vedená obrazová linie tvoří příklad toho, jak těžko filmovatelné téma srozumitelně představovat občanům. Skvělé. I další příklad se týká zastupitelů. V Roudnici nad Labem se televize místního informačního střediska ptá zastupitelů města na zkušenosti z volebního období. Bilancování s jednoduchou kamerou, kvalitním zvukem, vyvedené do exteriéru. Určitě inspirativní příklad pro radnice, jejichž zastupitelé se nebojí předstupovat před občany.

Teď ještě příklad zfilmovaných obecních akcí. Dynamické video obce Březno v optimální „klipové“ délce vzniklo u příležitosti pálení čarodějnic za letošního posledního dubnového dne. Téma vyplývá z názvu, v minifilmu excelují místní ženy různého věku, a pokud jde o zvuk, komentátor s externím mikrofonem je vidět v obraze. Technicky jednoduché, snadno napodobitelné. Ovšem se zvukem by se dalo – na úkor komentátorova nadbytečného povídání naložit mnohem vynalézavěji – například při záběrech na oheň. Klasické video, jehož autoři nedomýšlejí ruchy i šumy a zcela sázejí na hlasový komentář. Výsledek pak přece jen vypadá strojeně a kabinetně.

 

Závěry? Připusťme, že reálný zvuk je v poloamatérských podmínkách obtížně zaznamenatelný. Na vině je také nedostatečná kreativita tvůrců, kteří o zvuku jako složce filmového díla dostatečně neuvažují. Málokdo umí promýšlet soulad zvuku s obrazem i jeho samostatnou linii. Přitom zvládnutý reálný zvuk může vnést do videí měst a obcí změnu. Videem měsíce června se stává dvouminutová prezentace města Hranic věnovaná rozvoji kultury. Pravidlo pro MuVi 2014? Nebojte se reálného zvuku a více zobrazujte, než mluvte.

 

Jiří Chum