Archiv je asi jediným svého druhu, který je na stejném místě, tedy v zámku v Třeboni, nepřetržitě od roku 1602. K jeho přemístění z Českého Krumlova došlo za Petra Voka z Rožmberka, když po smrti bratra Viléma řešil nejenom dědictví, ale i velké dluhy. Císaři Rudolfovi II. prodal panství Český Krumlov s Netolicemi a Prachaticemi a přestěhoval se do Třeboně.

 

Díváme se na mapu Třeboně z roku 1699, která byla vyrobena Maxmiliánem Stráským, malířem map. Archiv má ještě její kopii z poloviny 19. století. Zřetelně poznáváme zámek, zámeckou zahradu, tehdy ve francouzském stylu, hradby a předměstí za nimi. Stodoly za hradbami patřily třeboňským měšťanům, kteří potřebovali hospodářské zázemí. Velikou plochu zabírá tehdy již vybudovaný rybník Svět. Vidíme i původní hřbitovní kostel a také prostor takzvaných mokrých luk a tamní seníky. Na mapě jsou i pozemky, které dostali měšťané jako náhradu za místa zatopená nebo znehodnocená při stavbě rybníka Rožmberk. Třeboňský pivovar byl tehdy součástí zámku. Jen města a šlechta mohla prodávat pivo, poddaní si pivo vařili pouze pro vlastní potřebu. Na místě dnešního pivovaru je vidět takzvaná Rožmberská zbrojnice, postavená v době, kdy se do Třeboně přestěhoval Petr Vok. „S císařem Rudolfem II. udělal Petr vlastně výhodný obchod,” vysvětluje archivář Karel Dudáček. Rudolf si po smrti Viléma z Rožmberka dělal nárok na takzvanou „odúmrť“ po Vilémovi a Petr tím, že císaři postoupil Český Krumlov a další majetky, získal právo po smrti odkázat své jmění podle vlastní vůle.

„Pečetní prsten Petra Voka je jednou z největších památek, jaké tady máme uloženy,” říká ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni Václav Rameš. Tímto prstenem pečetil své osobní listy. Je vzácný, protože velká pečetní razidla Petra Voka byla po jeho smrti zničena. Stalo se to proto, že jeho smrtí rod Rožmberků vymřel po meči, a tak všechna razidla musela být rozlámána, aby nemohla být později zneužita. Jen prsten se zachránil, i když jeho cesta je zahalena tajemstvím. Byl uchováván až do 20. století, kdy se v šedesátých letech objevil v třeboňském archivu díky dárci, který si přál zůstat v anonymitě.

V roce 2007 přišla do Třeboně nabídka ze společnosti Family Search ze Spojených států, že jsou ochotni zdarma poskytnout digitální kopie matrik. Jedná se o společnost, která provozuje genealogický server a tak má nejrůznější zdroje pro bádání v rodinné historii, které jsou k dispozici na internetu. Na základě uzavřené smlouvy společnost na vlastní náklady digitalizovala matriční knihy, ponechala si jejich jednu kopii a jedna kopie zůstala třeboňskému archivu. V roce 2010 byla digitalizace matrik ukončena. Spolupráce ale pokračovala dál digitalizací soupisů poddaných a historických sčítání lidu v jižních Čechách. Kromě toho samostatně probíhá digitalizace obecních a školních kronik. A nyní také digitalizace vzácné sbírky Historica.

Díky speciální aplikaci je tak část archivních materiálů dostupná na internetu, na této adrese. Umožňuje snadný a srozumitelný přístup prostřednictvím základního rozcestníku a horní lišty se záložkami. Správce digitálního archivu nám ukazuje stránky s matrikami. Přes rozcestník, který nabízí seznam všech jihočeských římskokatolických farností (jsou zde pochopitelně i jiná vyznání, ale katolické z historických důvodů převažuje) se lze podívat do konkrétní obce či města. Vybrali jsme si město Nové Hrady (původní německý název je Gratzen). Nahoře vidíme základní přehled o farním obvodu, to znamená, jaké lokality tam spadaly, a časový rozsah jednotlivých matričních knih. V konkrétní knize již vidíme jednotlivé listy se zápisy. Pomocí šipek ovládání je možné knihami listovat a přibližovat si jednotlivé části. My se díváme na německy psané zápisy matrikáře z roku 1890.

Projekt digitalizovaných matrik nabízí i speciální službu pro registrované uživatele. Registrovat se může zcela zdarma úplně každý, ať se jedná o historika nebo pouhého laika. Systém umožňuje vytvořit si vlastní záložky, třídit archiválie do jednotlivých složek, vytvářet si k nim vlastní popisky. Kdo nechce, vůbec nemusí použít tužku ani papír, vše je k dispozici v programu. Každý digitální snímek je možné vyexportovat do formátu .pdf, uložit jej a dále s ním pracovat pro soukromou potřebu. Pro případné zveřejňování je pochopitelně třeba získat souhlas archivu. Uživatel může také využít symbol obálky, jehož prostřednictvím správci zašle zprávu například o tom, že v knize chybí stránka. I to se může stát, protože digitální archiv obsahuje již přes dva miliony stránek a tak chyba je samozřejmě možná. Další užitečnou ikonkou je diskusní fórum, v němž si badatelé vyměňují názory a sdílejí informace v rámci své komunity. Mohou se i vzájemně dotazovat, pokud například potřebují pomoc při porozumění hůře čitelným zápisům. Badatelé také mohou komunikovat mezi sebou navzájem a předávat si různé informace, včetně soukromých zpráv, aniž by je ostatní četli. Každý uživatel si může nastavit, které informace, dostupné v profilu, budou zpřístupněny ostatním. Například lidé, kteří společně s příbuznými, žijícími třeba ve Spojených státech, pátrají ve svém rodokmenu, mohou sdílet veškeré informace.

I se starou schwarzenberskou knihovnou čítá více než sedmdesát tisíc svazků historické, pomocněvědné, hospodářské a právnické literatury. Je celá převáděna do elektronického katalogizačního systému CLAVIUS, tituly je také možné hledat v digitálním archivu. Knihy jako takové mohou zájemci studovat pouze prezenčně. Mezi nimi jsou i ojedinělé tituly ze zahraničí, které často nelze studovat nikde jinde.

Sbírka matrik je umístěna v prostoru kaple, v níž je shromážděno necelých sedm tisíc matričních knih z celých jižních Čech. Nejstarší pochází z římskokatolické farnosti Vyšší Brod a zápisy v ní začínají rokem 1589. Matriky jsou dlouhodobě nejvyužívanějším archivním zdrojem a v jejich digitalizaci drží Třeboň v rámci České republiky prvenství. Před digitalizací byla situace složitější: „V roce 1990, když se otevřely hranice, měli jsme stovky žádostí o vyhledání předků, ze Spojených států, Německa, Rakouska, Brazílie, Argentiny. Když jsem se podívala na ten štos, říkala jsem si, že nebude snadné se s takovým množstvím žádostí vypořádat,” říká má průvodkyně, archivářka Laděna Plucarová. Matriční knihy častým používáním trpěly, takže zájemci k nim mají nyní přístup téměř výhradně přes internet. My se však díváme na jejich originály, které jsou v regálu řazeny abecedně, od Albrechtic přes Bavorov po Žumberk. Většinou se jedná o knihy římskokatolických farností, protože v jižních Čechách existovala v pobělohorské době velmi silná rekatolizace. Matriky obsahují pouze pět evangelických farností z oblastí z Vysočiny. Jak vysvětluje Laděna Plucarová čeští bratři se v těch hornatých místech udrželi, když unikli zostřenému dozoru jezuitů.

Nacházíme se v prostorách, které mohou působit dílem jako zámek a dílem jako kancelář. Všude kolem jsou registraturní skříně z konce 18. a počátku 19. století, ozdobené malbami a popsané nápisy. Svému účelu sloužily v kanceláři Velkostatku Strakonice. Jednalo se o systém, jak rozřadit různé archiválie. Na rubu jedněch dvířek je uveden rok 1800, kdy byly skříně dány do provozu. Dochovala se podstatná část původních dvířek a zásuvek s figurálními motivy, další část je zrekonstruována. Laděna Plucarová mi říká „povídání”, vážící se k vyobrazením na skříňkách. Bylo vymyšleno pro exkurze školních dětí, aby snadněji pochopily namalované motivy: „Úředník musí být ušlechtilý jako žena, se srdcem na pravém místě, chytrý jako sova; jeho zápisy musí být naprosto přesné a spolehlivé a musí překonat i smrt. Musí být spravedlivý, dbát boží prozřetelnosti, vědět kdo mu vládne a komu slouží a znát rozsah svých kompetencí.“

Největší skupinou písemností bylo A, takzvané Publicum, do nějž se řadily spisy všeobecného významu. Publicum bylo dále děleno podle římských číslic. Pod římskou jedna byly císařsko-královské patenty, pod dvojkou tištěná císařsko-královská nařízení a informace, týkající se vyznání, roboty, škol, přistěhování a vystěhování, manželství; v jedné podskupině měly své místo i porodní báby. B, Judiciale - tam se řadily listiny, které obsahovaly informace právního charakteru, předpisy, výnosy soudů. C, Contribucionale – zahrnovalo veškeré údaje o daních. D, Militare – vše o armádě a vojsku, jeho přesunech a odvodech vojáků. E a F – znamenalo vše, co se týkalo povinných daní a odvodů státu, to znamená z tabáku, alkoholu, mýta, cla a podobně. G, Commerciale – byly záležitosti obchodu a obchodování. H, Dominicale – obsahovalo složky, které vedly pouze úřady spravující majetek půdního charakteru, jako lesy a louky. Největší objem dalších archivních materiálů tvoří nejrůznější spisy, korespondence a kartotéky.

Díváme se na kartotéku Obchodní a živnostenské komory a kartotéku Policejního ředitelství (orgán srovnatelný s dnešními krajskými ředitelstvími policie), které fungovalo do roku 1948, kdy v jeho průběhu kartotéku převzal Sbor národní bezpečnosti a STB. Jedno celé oddělení se stará výhradně o velké podnikové archivy, lze tu nalézt například archiv Budějovického Budvaru. Velkostatkové archivy obsahují velké množství hospodářských a účetních knih. V dnešním systému uspořádání existují od konce 18., respektive počátku 19. století, kdy archiv patřil rodu Schwarzenberků. Písemnosti jsou rozděleny na dvě části, ta závažnější z nich je označena červenými signaturami, méně závažná černými. U černých signatur se předpokládalo, že se po uplynutí určité doby mohou skartovat. To se však nikdy nestalo a tak jsou zde jako svědkové minulosti i „černé“ složky. Archiv obsahuje písemnosti z velkostatků Třeboň, Protivín, Borovany, Bavorov, Libějovice, Netolice, Chýnov a další. V rukou máme takzvaný repertář, vedený k velkostatku Třeboň. Zjednodušeně řečeno se jedná o průvodce po fasciklech (z 19. století). Uvnitř, na ručním papíře, psána německým kurentem, je vždy uvedena signatura a k ní přesný popis obsahu fasciklu. Evidence rozhodně nebyla samoúčelná, protože vrchnost vykonávala na svém území de facto státní správu. Ve své pravomoci měla i veškerou jurisdikci soudní (až do poloviny 18. století včetně kriminálních činů i hrdelního práva). Později zůstala vrchnosti soudní pravomoc jen u nekriminálních činů, převážně se jednalo o řešení nejrůznějších sporů.

Oddělení správy fondů a sbírek v Třeboni deponuje přes dvanáct kilometrů archivního materiálu. Spolu s odděleními v Jindřichově Hradci, Českém Krumlově a Českých Budějovicích se jedná téměř o dvacet pět kilometrů, se sedmi jihočeskými okresními archivy o padesát kilometrů písemností. Právě letos probírá generální inventura, která se periodicky opakuje ve všech archivech v České republice. Kromě inventury zaměstnávají archiv i církevní restituce. V souvislosti s nimi se zkoumají prvorepublikové materiály. Za první republiky totiž probíhala takzvaná první a v určitém časovém odstupu i druhá pozemková reforma. Už touto reformou přišly například některé šlechtické rody o velkou výměru půdy a lesů. Reforma se týkala také některých církevních řádů, jimž na jejím základě některé majetky nepatřily již v roce 1948. A právě písemnosti různých církevních řádů jsou v třeboňském archivu též uloženy.

Ve starobylé místnosti jsou uchovány vzácné listiny, rukopisy i korespondence od 13. do 19. století. Jde o speciální a v zásadě trezorový depozitář, vybudovaný již na počátku 19. století. Klima je zde sledováno speciálním přístrojem, který si sám monitoruje teplotu a vlhkost a podle potřeby spíná režim odvlhčování. Historický depozitář je velmi atraktivní, ale zároveň přináší mnohá negativa pro uložení archiválií.

Archivní sbírka Historica Třeboň je jedním z největších klenotů uložených v archivech České republiky. Představuje unikátní soubor archiválií k dějinám zemí Koruny české a sousedních zemí, které se dochovaly v archivu jednoho z předních českých šlechtických rodů – pánů z Rožmberka. Význam souboru odpovídá společenskému postavení tohoto rodu. Po stránce obsahové lze Historicu Třeboň charakterizovat jako různorodý soubor, který obsahuje archiválie k politickým, právním, správním, vojenským, církevním a kulturním dějinám českého státu i Evropy. Pro svůj nenahraditelný kulturní význam je od roku 2000 prohlášena za národní kulturní památku. Nejstarší listinou sbírky je latinský pergamen papeže Innocence III. z roku 1216. O některých dalších listinách se zmiňujeme dále.

Třeboňský archiv založil knihovník a archivář Rožmberků, Václav Březan. Sám o tom v životopise Petra Voka píše: „16. Novembris z poručení Jeho Milosti vladaře Václav Březan k přestěhování bibliotéky ze zámku Krumlova na Třeboň počal toho dne knihy do truhel sklízeti a skládati. Přes dvě neděle s nimi práci vedl. Nakladl 23 truhly plné, papírem a slámou po stranách, aby se netlačily, opatřil. Zimním časem, když dobrá sanice byla, na Třeboň voženi,“ poznamenává Václav Březan.

Uherský král Béla IV. daruje Vítkovi, synu Soběslava z Ludan (byl předkem manželky Petra Voka Kateřiny z Ludanic), půdu zvanou Chatar, patříci k Nitranskému hradu, za jeho zásluhy, které si získal jako posel uherského krále do končin ruských a českých a za služby poskytnuté mu v době tatarského vpádu do Uher (na obrázku vlevo). Zajímavostí listiny je mimo jiné rub její pečeti, kde se poprvé objevila podoba slovenského státního symbolu.

Václav IV. poté, co se dostal do sporu se šlechtou, byl nějakou dobu zajatý. Byl nucen přislíbit, že se ve svém sporu s moravským markrabětem Joštem podrobí rozhodnutí českých pánů. V podstatě se jednalo o dohodu, že král bude vládnout ve shodě s nimi. Přesný přepis listiny lze najít v Palackého díle Archiv český, pod stranou 53. František Palacký do třeboňského, tehdy schwarzenberského archivu jezdil a studoval zde v písemnostech. S vedením archivu měl bohatou korespondenci. Když roku 1868 bilancoval svou historickou práci, napsal: „Třeboň je pro mě posvátnou Mekkou a tou bohdá zůstane i pro příští generace českých dějepiscův.“ Třeboňskému archiváři Theodoru Wagnerovi píše: „Děkuji Wám za ochotu podporovat pracná má studia, na Wašem vždy nevyrovnaném, ač již dávno hezky spořádaném archivu.“ V jiném z dopisů svým krásně čitelným, pravidelným rukopisem označuje rožmberský archiv za „poklad na světě jediný“, bez nějž by nikdy své Dějiny národu českého nesepsal.

Poslední listina, kterou nám neúprosný čas člověka 21. století dovolí nahlédnout, je symbolicky testament zakladatele archivu. Vokův majetek byl obrovský a skutečnost, že byl významnou nekatolickou osobností, měl vliv i na politiku. Závěť vznikla roku 1610. V případě úmrtí bez potomků měl rožmberský majetek přejít do správy českých evangelických stavů a výnosy z něj měly být věnovány na vzdělávací, náboženské a charitativní účely.

 

Zuzana Pacinová