Webový aligátor: In flagranti – Celistvost
Nástroje při tvorbě videa by měly vytvářet souzvuk, ne disharmonii.
V tak přeplněném distribučním kanálu, jakým je YouTube, se musí o přízeň tvrdě bojovat. „Co mne nezaujme do deseti vteřin,“ prohlásil nemilosrdně aligátor, „k tomu už se nikdy nechci vracet!“ Videofilm či videoklip o městě nebo vesnici by měl být uspořádaným a cíleným sdělením. Nepracuje tolik s událostí jako s připravenými fakty a neobejde se proto bez scénáře. „Postupuje se odněkud někam,“ řekl aligátor, „a například to, co je obsaženo v mluveném komentáři nebo v doprovodné hudbě, by mělo být v souladu s obrazem.“ Ve vztahu jednotlivce k jakékoli události je zřejmé, že ji vnímá originálně. Tvůrce je poučený divák, nabízí ostatním svůj výklad okolního světa. Videofilm o konkrétním sídle chce oslovit ty, kteří v něm žijí, ty, kteří o ně projevují zájem odjinud (rodáci, návštěvníci), a ty, kteří o něm nikdy neslyšeli a na snímek narazí na webu náhodně. Aby se rozšířilo působení videofilmu prostřednictvím sociálních sítí, je vhodné mít jej v cizojazyčné verzi. Už v době romantismu popsal spisovatel Walter Scott v jednom románu psy jednoho nájemce tak barvitě, že majitel panství musel nechat postavit přístřešky pro ty, kteří se na ně jezdili podívat. Podobně tedy, jestliže se v televizi nebo na sociální síti objeví video o oblasti, která leží stranou turistického ruchu, a přesto nabízí úchvatnou krajinu a dosud šířeji neznámé památky, v krátké době se tam objeví zvědavci. Přiznejme, že takto lze ovlivnit veřejné mínění, když informaci vyšleme po vertikální i horizontální linii do různých médií. Podívejme se dnes na několik videofilmů o sídlech z hlediska jejich celistvosti.
Velešín – tradičně pojednáno, střihová skladba váže k sobě záběry především prolínačkou, klasický slovní komentář, rušivá hudba. V první třetině snímku se komentář poněkud rozchází s obrazem. Nejsilnější místo je na začátku třetí minuty, kdy je představován chrámový sbor. Obraz je náhle příjemně uvolněný, zní autentická hudba. Vzápětí je však zpět ta nepovedená muzika a jednotvárné mluvené slovo. Velešín je jinak svými videi na webu hodně zastoupen, město má vlastní videožurnál.
Videofilm o obci Šakvice je od začátku dynamický. Záběry z jedoucího auta, z nadhledu, hlas komentátora sdělí nezbytná fakta. Se záběrem tanečnic a tanečníků vtrhne do snímku hudba: Chlapci ze Šakvic chodijó kolem vinohradu…Polocelek ulice přechází do celku krajiny a pak do detailu vína proudícího do sklenice se znakem obce. Ve svižném tempu se střídají tanečníci, výhledy do obce i do krajiny. Na nic si to nehraje, je to pěkně udělané a hudba je od místní Túfaranky. To je příklad celistvosti.
Video obce Vysočany natočil místní amatér jen s hudbou a se všemi začátečnickými chybami, ale je v tom zaujetí. Pro srovnání připomeňme videoklip o obchvatu Chrudimi. Informace o stavbě – bylo jich na webu povícero – je doplněna komentářem v běžícím titulku. Pěkné a opět celistvé. Podobně má velkou vypovídací hodnotu video o obci Lomnice, vzniklé v projektu MAS.
Málo využívaný postup představuje videoklip natočený kamerou na cyklistické helmě o výjezdu na rozhlednu nad Městem Albrechtice. Slyšíme v něm úskalí kontaktního zvuku, hluk a vítr. Kdyby se takové vstupy dostávaly do nevýrazných snímků a použila se k nim dobrá hudba, sterilní obecní videa by se pěkně rozhýbala. Aligátora zlomyslně napadlo, zda cyklisté nejezdí s kamerou na přilbě také proto, aby pak doma zjistili, kde vlastně byli. Kdo ví! Další z amatérských pokusů zachytil Domažlice. Autorka začíná detaily map, přechází na záběry z města, nadhledy z věže. Vše za doprovodu dudácké muziky, která k městu patří. Radnice by měly mít zájem o to, jak vidí jejich město běžný návštěvník a co lze stihnout za tři minuty. Videem května se stává to ze Šakvic pro svoji celistvost a šťavnatost. Dnešní pravidlo pro dogma MuVi 2014 zní: spojte všechny složky k jednomu cíli, nedovolte jim, aby se vám rozbíhaly před očima a před ušima.
Jiří Chum