Pod názvem Evropské fondy 2014+, víme, kam jdeme? se v Poslanecké sněmovně 16. ledna uskutečnil za účasti více než stovky zástupců obcí seminář k jejich čerpání.

 

Místopředseda Sdružení místních samospráv (SMS ČR) České republiky Radim Sršeň v nadsázce přirovnal starostu žádajícího o evropské prostředky k Sherlocku Holmesovi, který „chodí a zkoumá, kde by měla jeho obec nejlépe žádat prostředky a jaké podmínky má splnit“. A právě to by se nyní, v novém programovacím období EU 2014-2020, mělo změnit. Do hry mimo jiné výrazně vstupuje pojem územní dimenze. Evropská unie přichází s politikou, která má spojovat jednotlivé sektorové potřeby, co nejvíce odpovídat cílům programu Evropa 2020 a přispět ke snižování regionálních disparit, tedy neodůvodněných regionálních rozdílů v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionů. V současnosti je rozdíl mezi nejbohatším a nejchudším regionem Evropy třináctinásobný. Významné rozdíly jsou také mezi velkými městy střední a východní Evropy v porovnání se zbytkem území.

 

V letech 2014–2020 by měly integrované územní nástroje zahrnovat integrované územní investice do šesti metropolitních oblastí: Pražské, Plzeňské, Brněnské, Hradecko-pardubické, Ostravské a Ústecko-chomutovské. Komunitně vedený místní rozvoj, organizovaný mimo jiné s pomocí Místních akčních skupin (MAS), a integrované plány rozvoje zahrnují území sedmi oblastí: Olomoucké, Liberecké, Českobudějovické, Karlovarské, Zlínské, Jihlavské a Mladoboleslavské. Kromě toho by měly být v rámci územní dimenze podporovány (až 60 % územní dimenze) i individuální projekty, zahrnující integrovaný přístup. Veškeré prostředky mají být koordinovány jak na úrovni krajů, tak celostátně. Na úrovni kraje, v rámci takzvané Stálé konference, by zástupci krajů, měst, obcí, MASek i podnikatelského sektoru rozhodovali o potřebnosti a umístění jednotlivých projektů. Radim Sršeň uvedl, že výhodou řízení projektů prostřednictvím MASek je jednoduchá administrativa projektů i úspora unijních zdrojů, které byly v některých případech hrazeny za práci poradenských agentur. Důležité je i zapojení místní komunity do plánování a tím i změna myšlení lidí, kteří problém přestanou chápat jen jako záležitost druhých, jež se jich přímo netýká. Kladem je i podpora malého podnikání a neziskových organizací. SMS ČR spatřuje v práci MASek možnost realizace menších projektů, které jsou pro dané území důležité. Efektivitou fungování tohoto druhu administrace projektů SMS ČR argumentuje, když mluví o požadavku 45 miliard korun pro všech 175 MASek v České republice.

 

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický prezentoval stanovisko Asociace krajů. Zdůraznil princip adicionality (doplňkovosti), který v praxi znamená, že evropské dotace by neměly nahrazovat prostředky státu. „V období 2007-2013 nebyl na tento princip příliš brán ohled, respektive jsme se jím z velké části neřídili. Bylo to období investic, které byly v regionech čerpány na projekty koupališť, zimních stadionů, silnic. Toto ale nejsou typické projekty, které by měly být financovány v rámci evropských prostředků,“ řekl Martin Netolický. Podle něj šéfové krajů, bez ohledu na politickou příslušnost, čerpali prostředky de facto na reprodukci krajského majetku hlavně z toho důvodu, že neměli dostatek „našich“ prostředků. Podle pardubického hejtmana mají kraje na investice asi deset procent celkového rozpočtu, u obcí se jedná asi o třicet procent. Proto upozornil na fakt, že rozpočtové určení daní (RUD) i čerpání evropských peněz spolu souvisí. Pro hejtmany jsou v současnosti prioritou hlavní kompetence krajů, to znamená zdravotnictví, sociální oblast, doprava a školství. Současně uvedl, že je osobně rád, že se upouští od rozhodování na úrovni Výborů regionálních rad, které „nesly obrovskou odpovědnost za hlasování o přidělování jednotlivých prostředků, ale ve skutečnosti se scházely formálně, k odsouhlasení již vyhodnocených a schválených projektů“. Uvedl také, že představa Asociace krajů o alokaci finančních prostředků je věnovat minimálně 40 procent finančních prostředků ve prospěch takzvané územní dimenze (znamenalo by to přibližně 200 až 220 miliard korun v rámci všech nástrojů územní dimenze, z toho na ITI 50 až 60 miliard korun, CLLD - Masky 30 až 40 miliard korun). Největší spor se podle něj vede o takzvané integrované plány rozvoje území. Jde o to, jakou roli v území hrají města nad 25 tisíc obyvatel. V některých krajích totiž taková města, s výjimkou krajského města, téměř nejsou, takže tento nástroj by se týkal jen poloviny republiky.

 

Podle zástupkyně Svazu měst a obcí (SMO ČR) Ingrid Štegmannové by hlavním východiskem řešení specifických problémů území měla být Strategie regionálního rozvoje 2014-2020, nad kterou probíhala dlouhá a bouřlivá debata a zároveň se jedná o jediný dokument, který zakotvuje hlavní principy územní dimenze a je také jednou z podmínek (takzvaných ex ante kondicionalit), které Česká republika musí splnit předtím, než budou dohodnuty podmínky čerpání fondů Evropské unie s Evropskou komisí. Ingrid Štegmannová upozornila, že společné projekty v území se mohou týkat například oblasti dopravy a inteligentních dopravních systémů, sběru, třídění a likvidace odpadů i protipovodňových opatření. Lze předpokládat, že integrovaný nástroj ITI (v podmínkách České republiky se jedná o realizaci integrované strategie rozvoje metropolitní oblasti) se soustředí na investičně větší, náročnějších projekty. Projekty realizované prostřednictvím MASek by podle názoru SMO ČR měly být zaměřeny především na rozvoj místního partnerství, spolupráci s neziskovými organizacemi i podnikateli a měly by směřovat především k podpoře ekonomických aktivit ve venkovských oblastech, k péči o krajinu a její kultivaci. Podle SMO ČR by se naopak neměly zaměřovat na samosprávné kompetence obcí. Z posledního jednání jednotlivých partnerů v území 14. listopadu 2013 v Pardubicích (jednání Ministerstva pro místní rozvoj a regionálních aktérů SMO ČR, AK ČR, SMS ČR, SPOV a NS MAS) vyplývá potřeba zachovat autonomní postavení měst a obcí při rozhodování o řešení vlastních potřeb v území a požadavek finančních prostředků na územní dimenzi ve výši 250 miliard korun. Jednalo by se o prostředky pro integrované nástroje a individuální projekty. „Ne všechna města a obce budou moci čerpat prostředky z integrovaných nástrojů, které jsou určeny pro omezený okruh potřeb. Otázka individuálních projektů je proto velmi důležitá,“ upozorňuje Ingrid Štegmannová. Bylo dohodnuto, že kraje by neměly své vlastní integrované nástroje a bude rozpracována myšlenka Stálé konference regionálních aktérů, která by měla diskutovat a koordinovat potřeby, investiční záměry, jednotlivé výzvy a strategie v území.

 

Místopředseda Spolku pro obnovu venkova (SPOV ČR) Radan Večerka upozornil, že je zapotřebí vzít v potaz zkušenosti z období let 2007-2013. Poslední tabulka o čerpání prostředků programovacího období EU 2007-2013 z prosince loňského roku říká, že prostředky dostatečně nečerpáme. „Kde jsou příčiny?,“ ptá se Radan Večerka. „Spolek pro obnovu venkova se zúčastnil několika monitorovacích výborů a někdy si člověk připadal jako Don Quijote. Například jsem navrhoval, aby se neorganizoval třístupňový výběr projektů, tento návrh však byl bohužel přehlasován. Divil jsem se také, jak je možné, že auditoři budou placeni z peněz ROPu (Regionálního operačního programu). Dnes si říkám, že v mnoha věcech jsem měl být daleko tvrdší a důslednější. Nejhorší odhady napovídají, že se nevyčerpá až 200 miliard korun,“ říká Večerka. Podle zkušeností SPOV ČR na venkově pomohly Místní akční skupiny (MASky). Stav projektů MASek (respektive programu Leader) k listopadu roku 2013 hovoří o tom, že území, které zahrnují, má více než pět milionů obyvatel, tedy polovinu obyvatel České republiky. V roce 2013 bylo přijato celkem 14 271 žádostí, vyhlášeno 933 výzev a vybráno 9 991 projektů. Celkově byly prostřednictvím čtvrté prioritní osy programu Leader administrovány projekty za více než pět miliard korun. Důležité je, že proplácení projektů je v MASkách pod kontrolou. Průměrná hodnota jednoho projektu je 510 tisíc korun a SPOV ČR se domnívá, že právě tato velikost projektu je ta, kterou venkov potřebuje. Z toho vycházejí také návrhy pro další období, kdy by měly být co nejvíc využity integrované nástroje (Leader, ITI, IPRÚ měst a krajů). SPOV ČR chce využít program Leader jako základní nástroj pro implementaci Ingrid Štegmannová zdrojů Evropské unie na venkově. Argumentuje tím, že malé obce si nedovedou samostatně administrovat projekty a přichází s návrhem stanovit pevné alokace pro nástroj CLLD (MASky) ve výši 50 miliard korun už v Dohodě o partnerství s Evropskou komisí (tedy asi 9,5 % celkových prostředků).

 

Poslanec Stanislav Polčák byl v letech 2010-2013 předsedou Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Poslanecké sněmovny. V době, kdy probíhala zásadní příprava programovacího období, bylo prosazováno radikální snížení počtu programů a jejich podřízení vládě. Vláda (Petra Nečase) se zavázala zavést důkladné průběžné vstupní kontroly projektů a pomoci při odstraňování chyb, aby bylo eliminováno riziko pozdějšího vracení dotací. Obce rovněž požadovaly snížení počtu operačních programů a snížení nákladů na technickou podporu a publicitu, posílení principu nárokovosti, zavedení možnosti nezávislého přezkumu rozhodnutí o přiznání dotace, zamezení politických vlivů a resortizme operačních programů. Podle Stanislava Polčáka totiž stále přežívá trend, kdy každé ministerstvo, aby obhájilo svou existenci, chce být řídícím orgánem operačního programu. Podle něj právě tento model do značné míry přispěl k potížím s čerpáním evropských fondů. Obce také požadovaly zavedení jednotného legislativního rámce pro poskytování dotací, jednoduchá pravidla pro poskytování podpor z prostředků kohezní politiky a odstranění nerovnosti mezi privátním a veřejnoprávním sektorem (jedná se o problém neuznatelnosti DPH jako způsobilého výdaje v Programu rozvoje venkova). V rámci republikového shromáždění Sdružení místních samospráv byly formulovány požadavky zachování a posílení poměrného zastoupení finančních alokací určených pro příjemce z řad samospráv, přiblížení implementačních struktur na nižší úroveň (do území), posílení principu nárokovosti čerpání po splnění předepsaných kritérií, jasná definice průniku s nástroji politiky pro obnovu venkova a posílení role MASek. Poslanec Polčák zmínil, že bylo požadováno i násobné posílení finanční alokace. Domnívá se, že požadavek na hranici 40 miliard korun pro MASky na současných sedm let je legitimní, v přepočtu na jednoho obyvatele to znamená devět tisíc korun na celé období.

 

Podle Daniela Brauna z tohoto ministerstva se v posledních měsících podařilo minimalizovat ztráty z nedočerpání prostředků, s výjimkou Operačního programu životního prostředí a Operačního programu vzdělávání. Jak řekl v Poslanecké sněmovně (na semináři 16. ledna) očekává se, že nedočerpání se bude pohybovat pod dvanácti miliardami korun. Podle něj se přibližně v polovině května 2013 podařilo trend čerpání „zlomit“. „Nicméně systém čerpání nebyl nastaven šťastně a programy se potýkaly s problémy jak u příjemců dotací, tak při administraci. Poučení z těchto zkušeností je opravdu důležité,“ uvedl Daniel Braun. V současném období se mění vnější podmínky i objem prostředků, které bude mít Česká republika k dispozici. Nový návrh metodického prostředí co nejvíce zohledňuje standardizované podmínky jak pro příjemce, tak pro žadatele. Systém by tak současně měl být transparentnější a lépe kontrolovatelný. Podle nových pravidel v praxi nebude možno financovat vše. To se týká například místních komunikací, pokud nebude prokazatelné jejich napojení na ekonomické aktivity v konkrétním území. „Z menšího počtu cílů budeme muset vybírat, co chceme financovat,“ říká Daniel Braun. Na základě analýzy problémů se zjistí jejich zásadní příčina a její odstranění se stane prioritou financování v dané oblasti. Současně připomněl, že od roku 2020 se objem prostředků pro Českou republiku zmenší a evropské fondy je tedy třeba vnímat jako prostředek, který máme „navíc“ na dořešení strukturálních problémů. V nejbližší době by ve spolupráci s regionálními partnery měl vzniknout dokument, který bude popisovat priority v území a předpokládané finanční alokace na ně.“ Je dobré si uvědomit, že Evropská komise prosazuje volnou soutěž nejlepších projektů, což je částečně v protikladu k jistotě, kterou by území potřebovala pro plánování integrovaných investic,“ uvedl Daniel Braun. Již zmíněné Stálá konference regionálních partnerů by měla fungovat jako nástroj slaďování investičních záměrů a současně dávat podněty pro veřejné intervence. V klíčovém Integrovaném regionálním programu, který bude řídit Ministerstvo pro místní rozvoj, se v rámci tří oblastí řeší například problémy infrastruktury, telematiky a cestovního ruchu, zajištění standardu veřejných služeb pro občany v území a oblast institucí, územního plánování a smart administration. Uvažuje se o samostatné prioritní ose, zaměřené na Místní akční skupiny, zejména z toho důvodu, aby se podařilo realizovat strategie, které budou vznikat postupně. „Chceme se vyhnout riziku, že by rychlejší MASky v podstatě vyjedly atraktivní cíle a na pomalejší MASky by potom zbyly jen neatraktivní cíle nebo takové, které neodpovídají potřebám v území,“ řekl náměstek Daniel Braun.

 

Zuzana Pacinová

 

Seminář se uskutečnil na pozvání poslankyně Věry Kovářové a poslance Václava Horáčka.