Eurozóna se opět rozšiřuje
Od prvních minut příštího roku přibude do eurozóny sedmnáctá země. Pátým z nových členských států, které společnou měnovou jednotku zavedly, bude Estonsko. Evropa stále bojuje s důsledky finanční a ekonomické krize, některé země jsou vystaveny vážným ekonomickým problémům, a tak lze předpokládat, že to bude na delší dobu rozšíření poslední.
Evropská hospodářská a měnová unie (EMU) je forma mezinárodní ekonomické integrace, v jejímž rámci dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států Evropské unie, včetně zavedení jednotné evropské měny. Pro vstup do EMU je nutno, aby stát splnil takzvaná Maastrichtská (konvergenční) kritéria. Těchto pět kritérií - cenová stabilita, stabilita devizového kurzu, konvergence dlouhodobých úrokových sazeb, stav veřejných financí (poměr hrubého veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu, deficit veřejného rozpočtu k výši HDP) je zakotveno již ve Smlouvě o založení Evropského společenství, v článku 121 (1).
Z původních jedenácti na současných šestnáct
Proces zavedení eura byl oficiálně odstartován v prvním lednovém dni roku 1999 v jedenácti členských státech, k nimž se o dva roky později připojilo i Řecko. V první fázi bylo euro používáno pouze v bezhotovostním platebním styku, od 1. ledna 2002 byly do oběhu zavedeny též bankovky a mince.
Závazek zavést jednotnou měnu byl také součástí podmínek pro vstup deseti „nových“ členských států do Evropské unie v roce 2004 a dalších dvou balkánských států v roce 2007. Každá země, která usiluje o přijetí eura, však musí minimálně dva roky před tím vstoupit do tzv. systému ERM II (Exchange Rate Mechanism - mechanismus fixních směnných kursů), jehož cílem je připravit ekonomiku dané země v co největší míře na fungování v měnové unii. Členské státy EU však nemají stanoven žádný termín, do kdy by měly euro zavést. To v současnosti funguje jako měnová jednotka pro téměř 330 milionů občanů Evropské unie. Používá se však jako měnová jednotka také v Monaku, San Marinu, Vatikánu, Andoře, Kosovu a Černé Hoře.
Pro integrační uskupení členských států Evropské unie, které již euro zavedly a na jejichž území je zákonným platidlem, se používá termín eurozóna. Nyní je euro používáno jako platební evropská jednotka v šestnácti státech eurozóny, z nichž čtyři (Kypr, Malta, Slovensko, Slovinsko) vstoupily do Evropské unie v roce 2004. Ze zbývajících osmi „nových“ členských států Evropské unie již vstoupily do systému ERM II Estonsko, Litva a Lotyšsko, kdežto zbývající země (Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko a Rumunsko) zůstávají vně systému.
Ministři financí států Evropské unie dali (12.7.2010) Estonsku definitivní souhlas ke vstupu do eurozóny, když o měsíc dříve potvrdil tento krok summit Evropské unie v Bruselu. Zároveň byl schválen konverzní kurz estonské koruny vůči euru, který činí 15, 6466 koruny za euro.
Estonsko a Konvergenční zpráva 2010
Evropská komise a Evropská centrální banka musí, podle čl. 140 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, nejméně jednou za dva roky, nebo na žádost členského státu, podat Radě zprávu o pokroku dosaženém členskými státy při plnění jejich závazků týkajících se uskutečňování hospodářské a měnové unie. Konvergenční zpráva 2010 se týkala devíti členských států, které jsou potenciálními adepty na členství v eurozóně: Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko. Přání přijmout euro neprojevily Dánsko a Velká Británie, proto nejsou v tomto posouzení zahrnuty.
V kapitole týkající se Estonska Konvergenční zpráva konstatuje, že tamní právní předpisy jsou zcela slučitelné s články 130 a 131 Smlouvy o Evropské unii a další komunitární legislativou. Estonský parlament přijal (22.4. 2010) revidovaný zákon o Estonské centrální bance, který je se Smlouvou o Evropské unii plně kompatibilní. Dále byl také zrušen měnový zákon a zákon o zajištění estonské koruny, které byly nahrazeny zákonem o zavedení eura.
Zpráva konstatuje, že od prosince 2009 byla v Estonsku průměrná inflace v období dvanácti měsíců nižší než referenční hodnota (ta činí 1,0%); průměrná míra inflace v Estonsku za období dvanácti měsíců předcházejících březnu 2010 dosáhla jen 0,7%. Je také pravděpodobné, že v příštích měsících zůstane tento ukazatel i nadále pod referenční hodnotou. Kritérium cenové stability tak Estonsko bez problémů splňuje.
Na Estonsko se nevztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie o existenci nadměrného schodku; estonské veřejné finance byly v letech 2002 – 2007 v přebytku. V roce 2008 dosáhl schodek veřejných financí výše 2,7% HDP a v roce 2009 výše 1,7% HDP. Podle prognóz Evropské komise bude podíl schodku na HDP v letech 2010 a 2011, pokud se nezmění současná politika, činit přibližně 2,5%. Vzhledem k tomu, že limit schodku, který stanovila Unie, je ve výši 3%, i v této oblasti Estonsko s rezervou splnilo komunitární podmínku.
Celkový hrubý schodek veřejných financí se v Estonsku v roce 2009 zvýšil na 7,2% HDP a podle prognóz Evropské komise
se očekává, že v letošním roce vzroste na 12,4% HDP. V celé EU je však přípustná hranice 60% HDP, kterou navíc většina zemí ještě překračuje. Znamená to, že Estonsko kritérium stavu veřejných financí splňuje a navzdory ekonomické recesi, která zasáhla nejvíce právě pobaltské státy, je nejméně zadluženým státem Unie.
Kritéria splněna
Estonská koruna se účastní ERM II od 28. června 2004. Od znovuzavedení vlastní měny (koruny) v roce 1992 používá Estonsko režim pevného směnného kurzu, kdy koruna byla původně „vázána“ na německou marku a později na euro. Při vstupu do ERM II se Estonsko zavázalo k jednostrannému udržování pevného směnného kurzu v rámci tohoto mechanismu. Doplňkové ukazatele, například vývoj krátkodobých úrokových sazeb, ukazují na dočasné zvýšené vnímání rizika v souvislosti s celosvětovou finanční krizí, avšak tento trend se díky obnovení důvěry investorů na konci roku 2009 a na začátku roku 2010 změnil. Režim pevného směnného kurzu je nadále náležitě podporován oficiálními státními finančními rezervami. V období od února do prosince 2009 byla uzavřena předběžná dohoda se švédskou centrální bankou Riksbank o přeshraniční spolupráci v oblasti finanční stability, která však nemusela být využita. V průběhu dvouletého posuzovaného období se estonská koruna neodchýlila od svého středního kurzu a nebyla vystavena silným tlakům. Takže také kritérium směnného kurzu Estonsko splňuje. Vzhledem k celkovému ekonomickému vývoji a různým ukazatelům finančního trhu ve sledovaném období Konvergenční zpráva konstatuje, že je splněno též kritérium dlouhodobých úrokových sazeb.
Na základě vyhodnocení slučitelnosti právních předpisů a plnění konvergenčních kritérií a s přihlédnutím k dalším faktorům došla Evropská komise v květnu letošního roku k závěru, že podmínky pro přijetí eura Estonsko splňuje. I když evropské instituce hodnotí ekonomickou situaci Estonska jednoznačně pozitivně, je však nutno objektivně přiznat, že plnění kritérií přineslo také značné oběti.
Největší je především výše nezaměstnanosti, která patří mezi nejvyšší v celé Unii. Podle údajů Evropského statistického úřadu (Eurostat) dosáhla míra nezaměstnanosti v prvním čtvrtletí letošního roku v Estonsku výše 19%. Větší nezaměstnanost zaznamenalo pouze Španělsko a Lotyšsko (20%). Eurostat zároveň konstatuje, že Estonsko zaznamenalo největší nárůst nezaměstnanosti z celé EU, neboť počátkem roku 2009 činil tento ukazatel 11%. Nezaměstnanost mladých lidí (do 25 let věku) činila počátkem letošního roku v Estonsku 39,8%.
Tím, že od 1. ledna 2011 rozšíří Estonsko eurozónu, stane se tak zřejmě na několik let posledním novým členským státem, který do ní vstoupil. Ostatní uchazeči o přijetí eura buď v současnosti podmínky pro vstup do eurozóny neplní, nebo své plány odkládají kvůli ekonomické a finanční krizi, která ohrožuje stabilitu evropské jednotné měny. Některým státům však brání ve vstupu oba důvody.
I když se na první pohled může zdát, že rozšíření eurozóny o dalšího člena je v protikladu se současnou evropskou ekonomickou situací, Estonsko se k tomu, aby mohlo od 1. ledna 2011 vstoupit mezi státy, které používají euro, jednoznačně kvalifikovalo svými hospodářskými výsledky.
Text Ing. Jiří Zukal