Největším bohatstvím obce jsou její lidé
Pane starosto, můžete už poměřovat zkušenosti starosty s parlamentním viděním světa samosprávy?
V parlamentu vždy hrozí trochu nebezpečí, že zákon bude vnímán jako listina, jako věty a slova, z nichž je vytvořen. Na regionální úrovni naopak vystoupí do popředí jeho praktické důsledky. A ty jsou mnohem rozmanitější než výchozí, nutně strohý text. Objeví se různá, byť neúmyslná, opomenutí zákonodárce. Když jsem vstupoval do poslanecké sněmovny, připravil jsem si soupis přibližně patnácti zákonů, s nimiž jsem měl jako starosta závažný problém. Je to široká škála nejasností, počínaje samozřejmě rozpočtovým určením daní přes odvolávání ředitelů škol, drobnosti v sociálních zákonech, problémy zdravotní záchranné služby až k nedostatkům v zákoně o pohřebnictví. Mnoho zdánlivých detailů může mít v denní praxi správy menších obcí až osudové následky. Je jim proto třeba předcházet, povznést se nad lobbyistické tlaky či politické spory. Obeznámení s praxí je pro parlamentní svět nepochybně výhodou. My starostové jsme zvyklí nosit kůži na trh. Dobrý starosta se pozná podle toho, že umí říci "ne", pokud je to v zájmu jeho obce. Tak proč by se dobrý poslanec nenaučil obdobně jednat v zájmu své země?
O významu osobnosti v čele obce není pochyb. Jak vnímáte možnost přímé volby starostů?
Podařilo se nám ji včlenit do koaliční dohody, do dalších komunálních voleb bude dostatek času na odborně fundovanou diskusi. Té by se měli zúčastnit jak všechny organizace sdružující starosty, obce a města, tak ústavní právníci a odborníci Ministerstva vnitra. Určitou inspirací je nám rovněž slovenský model. Přímou volbu starosty považujeme za velmi dobré řešení, musí ji však doprovázet také změna jeho kompetencí a pravomocí. Je to jeden z prvků přímější demokracie, můžete volit konkrétního člověka a přisoudit mu konkrétní odpovědnost. Zatím se často stává, že při nepřímé volbě vyberou zastupitelé za starostu někoho, koho v té funkci občané vůbec nechtěli vidět. Někteří oponenti namítají, že by se starostou v přímé volbě mohla stát populární osobnost, ale bez praktických zkušeností s řízením obce. Já bych občany při volbě nepodceňoval. Určitě dají přednost tomu, kdo nabídne obci vizi, bude schopen s občany neustále komunikovat, řešit spory i problémy a nepropadne pocitu zoufalství z každodenního boje s nedostatkem finančních prostředků.
S obecními financemi máte bohaté zkušenosti, co soudíte o těch, přerozdělovaných obcím k výkonu přenesené působnosti?
To je jedna z věcí, kterou jsem řešil jako člen komise Ministerstva financí pro nový zákon o rozpočtovém určení daní. My starostové chceme, aby ten zákon byl systémový, aby každá obec získávala prostředky podle toho, jaké funkce v přenesené působnosti a jaké samosprávné funkce pro své občany vykonává. Z analýzy Vysoké školy ekonomické zřetelně vyplynulo, že financování přenesené působnosti není v pořádku. Některé obce a města dostávají na přenesenou působnost třicet procent, jiné sto dvacet procent. Kupodivu totéž konstatovala analýza Ministerstva vnitra. Ministr Janota ještě v úřednické vládě dodržel slib a financování přenesené působnosti okamžitě posílil o dvě miliardy korun. Původně byly plánovány další dvě miliardy, současná finanční situace státu to však neumožňuje. Do budoucna by se objem finančních prostředků určených na výkon přenesené působnosti měl přiblížit sto procentům, byť určit přesné rozmezí mezi prací úředníka pro státní správu a samosprávu bude i nadále složité. Už současné navýšení finančních prostředků však umožňuje kvalitu služeb pro občany v mnohém zlepšit.
Může obec získat část finančních prostředků vlastními činnostmi?
Domnívám se, že by měla, vyžaduje to však samozřejmě nemalé úsilí. Na příkladě naší obce se vám pokusím přiblížit, že pokud by sisvou činností neobstarávala určité finanční prostředky sama, nebude schopna v nynější situaci přežít a udržet současnou úroveň služeb pro občany. Zdrojem těch financí je nám například obecní les, vodovod a kanalizace, vlastní rekreační zařízení, služby poskytované technickými a dopravními prostředky ve vlastnictví obce, kurzy i pronájmy prostor. Za úplatu pomáhají obecní zaměstnanci starším občanům s údržbou domů. Ve srovnání s městem poskytujeme služby za velmi dostupné ceny, i tak však znamenají alespoň částečný příjem obce na obnovu techniky a příznivě ovlivňují rovněž pracovní vytížení obecních zaměstnanců. Byli jsme také jednou z prvních obcí, která poskytla občanům připojení k internetu.
Samozřejmě to souvisí s demografickou skladbou obce, ale také s tím, jaké vize předkládají zastupitelstva a s finančními prostředky k naplnění těchto vizí. Při každé rekapitulaci činností obce jsem je vždy dělil na nehmotné a hmotné. Za důležitější považuji ty první a domnívám se, že Suchá Loz se stala Vesnicí roku ve Zlínském kraji hlavně proto, že její obyvatelé opravdu žijí pospolu. Jsou schopni si vzájemně pomáhat, aniž by je k tomu kdokoli nutil. Považuji za základní princip, na němž by obec měla fungovat, to, aby se stala nástavbou rodiny. Ta je nejzákladnějším prvkem společnosti a když má obtíže, na řadu by měla přijít obec a umět poskytnout zázemí. V naší obci jsem se přesvědčil, jaký mají lidé vlastně zájem o místní kulturu, sport, o společné prožitky. Společný život pak ovlivňuje také rozhodování o závažných věcech obce. Například poslední schvalování rozpočtu bylo tak důkladně předjednané, že trvalo čtyři minuty. Obyvatelé Suché Loze projevili důvěru i při schvalování územního plánu. Okolní starostové dosud obdivují odvahu, se kterou jsme úspěšně provedli komplexní pozemkovou úpravu. Ve slovácké vesnici, s několika tisíci pozemky, břemenovými parcelami z období Marie Terezie, u nichž asi patnáct procent vlastníků již zemřelo a ještě k tomu s neúplnou adresou kdesi v Americe! Dokázali jsme to pomocí veřejných slyšení a neúnavného vysvětlování.
Do jaké míry může elektronická komunikace nahradit osobní kontakt?
Výhodou elektronické komunikace je určitě rychlost. To se dá využívat. Osvědčily se nám esemesky, třeba po zimní vánici, kdy byly cesty v okolí naprosto neprůjezdné. Ušetřili jsme lidem zbytečnou cestu a vozidla z obce nezhoršovala vzniklou dopravní kalamitu. Na druhé straně, když jde o závažná rozhodnutí v obci, má svůj význam, že každý musí s kůží na trh, občan i zastupitel. Nezakrývají emoce, musí se dívat navzájem do očí, každý jedná sám za sebe. Ještě jsme si na demokracii úplně nezvykli a lidé mají strach ptát se i na velmi oprávněné věci. U nás jsme dokonce veřejně hlasovali i o té olympiádě v Praze, takže pak nešlo o spor Gazdíka s Bémem, ale o projevení názoru občanů Suché Loze. Pokud všechno zelektronizujeme, vytratí se obyčejná lidská slušnost, ohleduplnost a pochopení pro názor druhého.
A co přináší menším sídlům eGovernment?
Je to nepochybně vykročení správným směrem. Jisté pochyby se mne zmocňují ve vztahu k datovým schránkám. Připadají mi přezabezpečené. Nepovažuji se za někoho, kdo by neuměl pracovat s počítačem, kdo by se nevyznal v hardwaru, softwaru, ba naopak, učím v počítačových kurzech. Z certifikátu, neustálého obnovování a změny hesel a dalších požadavků však přímo rostu. Znám mnohem složitější věci, které fungují uživatelsky jednodušeji. Hranice eGovernmentu jsou tam, kde přestává věci usnadňovat, ale jenom je komplikuje. Jako starostovi malé obce mi datové schránky osobně život spíše znepříjemňují. Zvyšují administrativu. Měly by se brát v úvahu připomínky nejběžnějších uživatelů z praxe, ne od odborníků na informační technologie.
Zastavme se teď u tří typických problémů malé obce: školy, obecní lesy a alternativní energie. Jakou zkušenost jste v těchto oblastech získal jako starosta?
Škol by se také měl týkat nový zákon o rozpočtovém určení daní. Současný stav je nešťastný, nebere se v úvahu, že škola v obci potřebuje občas vyměnit okna, opravit střechu, udělat novou fasádu a pamatovat na pravidelnou údržbu. Náklady na školství tvoří důležitou část rozpočtu každé obce. Jde zhruba o osm až šestnáct, někdy až dvacet, procent rozpočtu. V rozpočtovém určení daní by na to mělo být pamatováno a obce spravující školy by měly být zvýhodněny, jak podle počtu žáků, tak na základě toho, zda a jak pečují o budovu školy. Pokud jde o obecní lesy, dovoluji si tvrdit, že obce v nich hospodaří mnohem lépe než stát. Jsou zdrojem práce pro místní lesnické profese, poskytují dřevo k drobným výrobám i k ekologickému vytápění. Obec Suchou Loz sice výrazně omezuje, že lesy v jejím vlastnictví leží v území Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, přesto v nich hospodaříme se ziskem. K solárním elektrárnám jsme měli veřejné slyšení už před třemi lety, kdy tu ještě pro solární energii vládlo nadšení. Shodli jsme se, že to není ekologicky nejšťastnější řešení, že jde vlastně o přelévání financí z jedné kapsy do druhé. Jestliže vznikl zákon, který nedomyslel některé ekonomické důsledky i vlivy na životní prostředí, nelze se na druhé straně divit starostům, že fotovoltaické elektrárny podpořili. Jednali v ekonomickém zájmu svých obcí, získané prostředky potřebovali investovat do jejich rozvoje. V Suché Lozi jsme možnost výhodného pronájmu pozemků pro fotovoltaickou elektrárnu projednali s občany a protože ji podpořili, získala naše obec prostředky na výstavbu čtyřiceti domků. Až se do nich nastěhují lidé, o sto až sto padesát se zvýší počet obyvatel. Zase to bude příjem do rozpočtového určení daní a především to jsou nejrozumněji investované prostředky, protože největším bohatstvím obce jsou její lidé.
Vnáší, podle vašeho názoru, poznatky z uplynulých dvaceti let proměn samosprávy nějaké nové podněty ke zdokonalení forem a způsobů zastupování jejích zájmů?
Když jsme jako starostové menších sídel narazili před několika lety na problém rozpočtového učení daní, uvědomili jsme si, při vší úctě k práci Svazu měst a obcí, který je například v mnoha věcech opravdu důležitou součástí připomínkování zákonů, že nemůže zcela postihnout všechny nuance plynoucí z rozdílné velikosti měst a obcí. Tudíž vzniklo Sdružení místních samospráv jako organizace malých obcí a některých menších měst a i při minimálním zázemí koná záslužnou práci. V ekonomické sféře je naprosto běžné, že určitý širší skupinový zájem vyvolává potřebu vzniku organizace na jeho prosazení. Nemělo by to tedy překvapovat ani v samosprávě. Ve Spojených státech existují například sdružení pobřežních měst, středních a velkých měst, horských a pouštních měst. Každá mají svoje specifika a v jejich zájmu se snaží působit. Nevidím důvod, proč by tomu tak nemohlo být i u nás. Proč by jedna organizace nemohla zastupovat zájmy velkých a středních měst a druhá zájmy vesnic a malých měst? Tam, kde by se organizace shodly, byl by to přinejmenším pro zákonodárce důkaz toho, že právní norma je dobře připravena. Pokud by se zastupující organizace naopak v názoru rozcházely, měl by z toho zákonodárce vyvodit, že se tu o slovo hlásí různá specifika a že je třeba vyladit zákon k větší dokonalosti.
Text Jiří Chum
Foto archiv obce Suchá Loz
Mgr. Petr Gazdík, narozen v Uherském Hradišti (1974), vystudoval Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1996), poté učitelem na základní škole v Bánově (1996-2002), zvolen starostou obce Suchá Loz (2002 a 2006), zastupitel Zlínského kraje (2008). Předseda politického hnutí Starostové a nezávislí (2009), poslanec Parlamentu České republiky za Zlínský kraj (od 2010), předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové a nezávislí. Je ženatý, s manželkou Evou má tři dcery.
Obec Suchá Loz (1080 obyvatel) leží v Zahradě Moravy – Slovácku, v údolí potoka Bystřičky a v CHKO Bílé Karpaty, necelých osm kilometrů jihovýchodně od Uherského Brodu. První zmínka o obci se datuje k roku 1261. V soutěži Vesnice roku se Suchá Loz stala Vesnicí roku Zlínského kraje (2007) a v celorepublikovém kole byla třetí. V obci jsou tři kaple a kostel, zasvěcený sv. Ludmile, unikátní stavba moderní sakrální architektury od arch. J. Zajíčka se srubovou chrámovou lodí. Působí zde aktivně řada organizací a spolků. Dobudována je kanalizace, obecní vodovod přivádí pramenitou vodu z lesních studánek, od devadesátých letech je obec plynofikována. Na Horních loukách se vyskytuje unikátní květena, zakarpatské orchideje – stavače. V obci se dochovaly folklórní zvyky, nejvýznamnější je Kateřinská zábava s právem žen a bojem o botu.