Evropa po belgicku
Belgie„Belgie věnovala přípravám předsednictví mnoho času a náročnou funkci, s jejímž vykonáváním má mnoho zkušeností, bez problémů zvládne“, prohlásil dosluhující belgický premiér Yves Leterme. Rozlohou a počtem obyvatelstva patří země mezi menší členské státy, hospodářská vyspělost ji však řadí na osmé místo v Unii. Společně s Francií, Itálií, Německem, Nizozemskem a Lucemburskem patřila Belgie v roce 1957 k zakládajícím členům Evropského hospodářského společenství a připadlo na ni také historicky první předsednictví v Radě EU v období leden až červen 1958. Vzhledem k tomu, že od té doby vykonávala Belgie tuto funkci ještě desetkrát, má s předsednictvím bohaté zkušenosti. Přesto ji vzhledem k domácí i celosvětové situaci nečeká lehký úkol. V červnových předčasných parlamentních volbách zvítězila umírněně nacionalistická Novovlámská aliance (Nieuw-Vlaamse Alliantie, 17,4 %) před valonskou Socialistickou stranou (Parti socialiste, 13,7 %) a Křesťanskodemokratickou a vlámskou stranou (Christen-Democratisch en Vlaams, 10,9 %). Předpokládá se, že stejně jako po předchozích volbách se mohou koaliční jednání při vytváření vlády protáhnout na několik měsíců. Výkon předsednictví by však pozdější nástup nové vlády k moci neměl ovlivnit, protože hlavní belgické politické strany jsou evropské integraci pozitivně nakloněny.
Harmonie a jednota
Předchozí španělské a následné maďarské předsednictví dotváří s belgickým osmnáctiměsíční program „trojpředsednictví“, navazující na předchozí trio Francie, České republiky a Švédska. Belgii v čele Unie zastihuje značně složité mezinárodní ekonomické a politické ovzduší, přičemž prognózy některých renomovaných ekonomů nejsou pro řadu členských zemí Evropské unie příliš optimistické. I když se EU snaží z ekonomické a finanční krize pomalu vzpamatovat, stále především v Řecku, Španělsku a Portugalsku vycházejí najevo nové ekonomické problémy. Prakticky ve všech zemích přijímají vlády citelná úsporná opatření zaměřená na strukturální změny především v oblasti veřejných výdajů. Jedná se o reformy důchodových systémů, zdravotnictví, o zmrazování mezd, platů i sociálních dávek. Naráží to však na nesouhlas značné části obyvatelstva, která je úspornými opatřeními nejvíce zasažena. V některých státech Unie se objevují silné sociální nepokoje.
Yves LetermeEvropa 2020
Jestliže se má dosáhnout ekonomického oživení a reagovat na důsledky krize, je nezbytné využít všech sil, které jsou k dispozici. Evropská unie se musí stát rozhodujícím činitelem realizace strukturálních reforem, vytváření nových pracovních příležitostí, zajišťování finanční stability a zvyšování konkurenceschopnosti. V členských státech je třeba obnovit udržitelný a proporcionální růst a zajistit urychlení přechodu na ekonomiku založenou na znalostech, jež by brala ohledy na životní prostředí a dařilo se jí nadále zajišťovat sociální soudržnost.
Belgické předsednictví se jednoznačně hlásí k nové strategii Evropa 2020. Pro následující desetiletí ji vypracovala Evropská komise, která s její pomocí usiluje rozhýbat unijní ekonomiku zasaženou hlubokou ekonomickou krizí, vytvořit nová pracovní místa a zvýšit konkurenceschopnost Unie vůči zbytku světa. Nová hospodářská strategie se zaměřuje na „inteligentní udržitelný růst, podporující sociální začleňování“, který bude založen na větší koordinaci vnitrostátních evropských politik. Strategie vychází z reálné hospodářské situace. Probíhající krize zvýraznila velké nedostatky ekonomiky. Ta čelí postupující globalizaci, nedostatku zdrojů a stárnutí populace. Důsledky těchto jevů lze zvládnout, pokud Evropská unie projeví ochotu a schopnost transformovat svůj trh tak, aby byl šetrnější k životnímu prostředí a zároveň zohledňoval sociální otázky.
Hlavní priority
Půlroční belgické předsednictví si pro zbývající měsíce roku stanovilo pět priorit:
- řešení přetrvávající ekonomické krize balíkem opatření, jejichž cílem je zvýšit dohled nad finančními trhy;
- sociální koheze a boj proti chudobě;
- životní prostředí a klimatická změna; příprava na prosincovou mezinárodní konferenci v mexickém Cancúnu zaměřenou na klimatické otázky;
- spravedlnost a vnitřní záležitosti – implementace takzvaného Stockholmského programu, o který se zasadilo švédské předsednictví. Program má zajistit bezpečnost občanů a ochranu základních lidských práv;
- vnější vztahy – pokračovat v dosavadním kurzu politiky rozšiřování, pracovat na zavádění nové diplomatické služby EU (Evropská služba pro vnější činnost).
Belgické předsednictví bude usilovat o nový způsob regulace a dohledu nad finančním sektorem. Zvláštní pozornost hodlá věnovat legislativním návrhům Evropské komise, jak posílit opatření, jež by umožnila krizi předcházet a vytvořila mechanismus, který by ochránil všechny podnikatelské subjekty před systémovými chybami finančních institucí.
Rovněž je si plně vědomo toho, že rok 2010 byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Během šestiměsíčního období se proto bude zabývat tím, jak by mohla být posílena sociální ochrana občanů. Podporovat bude také snahy o snížení diskriminace a úsilí o rovnoprávnost všech občanů Unie.
Boj proti změně klimatu je jedním z hlavních úkolů, kterým soudobá společnost čelí. V nadcházejícím období proto také Evropská unie hodlá vynaložit maximální snahu o efektivní rozhodnutí spojená s životním prostředím. Belgické předsednictví klade důraz na přechod k nízkouhlíkové ekonomice, jehož by se mělo dosáhnout co nejefektivnějším využíváním energie a přírodních zdrojů. Společně s Evropskou komisí chce přispět k tomu, aby v jednáních o změně klimatu uskutečňovaných po Kodaňské konferenci byl dobře slyšet hlas Evropské unie. Zmíněný summit sice skončil zklamáním, protože nepřinesl žádné konkrétní závazky ke snížení emisí uhlíku, ale vyjednávání pokračují. Před účastníky teď stojí nelehký úkol: pokračovat ve vyjednávání tak, aby se v prosinci na summitu v Cancúnu mohl podepsat právně závazný dokument navazující na Kjótský protokol.
Zahraniční aktivity
Evropská unie se neobejde bez kvalitní diplomatické služby. Belgické předsednictví chce dosáhnout dotvoření – do konce roku 2010 – Evropské služby vnější činnosti (ESVČ). Ta plní funkci diplomatické služby EU, jejíž součástí jsou delegace Unie v třetích zemích. Vytvoření Evropské služby vnější činnosti znamená jednu z nejvýznamnějších změn, které přinesla Lisabonská smlouva. Cílem je zajistit větší soudržnost i účinnost služby a posílit její politický a hospodářský vliv ve světě. I za belgického předsednictví hodlá Evropská unie pokračovat v procesu rozšiřování. Jeho rychlost však bude záviset především na připravenosti jednotlivých států. Přístupové rozhovory s Chorvatskem jsou již v závěrečné fázi a je možné, že by v době belgického předsednictví mohly být uzavřeny. Pokrok lze očekávat také při vyjednávání s Tureckem.
V červnu letošního roku přijala Evropská rada rozhodnutí zahájit přístupová jednání s Islandem. Vzhledem k tomu, že je členem Evropského hospodářského prostoru i schengenského prostoru a velká část jeho legislativy je již harmonizována s právem Evropských společenství, lze předpokládat, že negociace budou probíhat rychlým tempem. Případné průtahy je možné očekávat pouze u kapitol týkajících se finančních služeb a rybolovné politiky. Lze také předpokládat, že Rada EU formálně potvrdí rozhodnutí, na jehož základě může Estonsko zavést společnou měnovou jednotku euro. Ke vstupu Estonska do eurozóny by mělo dojít k 1. lednu 2011.
Šance na úspěch
Belgie se při výkonu předsednictví musí opravdu vyrovnávat s mnoha obtížemi. Odborníci v Bruselu předpokládají, že k úspěchům přispěje i europrezident Herman van Rompuy (vlámský křesťanský demokrat), který do nové funkce v Evropské unii nastoupil z postu premiéra belgické vlády. Aktéři belgického předsednictví se nijak netají ambiciózními cíli, které zahrnují všechny oblasti lidských aktivit. Pokud se jim v součinnosti s ostatními členskými státy Unie podaří vytyčené cíle splnit, postoupí Evropská unie ve svém integračním procesu o další krok kupředu. Maďarsko, které štafetu předsednictví převezme v lednu 2011 bude mít možnost navázat na dosažené úspěchy.
Text: Ing. Jiří Zukal
Foto: archiv EU
Administrativní rozdělení
Federace se skládá ze třech společenství, rozdělených podle jazykového principu (v zemi jsou tři oficiální jazyky – nizozemština, francouzština a němčina) a třech regionů rozčleněných podle územního principu: Vlámsko, Valonsko a Brusel. Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí šest vlád a šest parlamentů zároveň. Historicky se Belgie člení na deset provincií. Federalizace Belgie proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Po roce 2000 sílí na vlámské straně snahy o úplné rozdělení Belgie. Hlavní překážkou rozdělení je dvojjazyčné hlavní město Brusel.
Yves Leterme
* 6. října 1960, belgický politik vlámské národnosti, od listopadu 2009 předseda belgické vlády (od dubna 2010 v demisi, kvůli sporu mezi Vlámy a Valony o dělení bruselského regionu, který se vládě nepodařilo vyřešit), tuto funkci již vykonával v roce 2008.