Dopravní postřehy ze Stockholmu
Švédsko není jen zemí sobů a losů, ale také zemí s dobře fungujícím systémem dopravy. Ve druhém pololetí loňského roku jsme jako členové Komise dopravy Rady města Ostravy měli možnost zúčastnit se pracovní cesty do Stockholmu. Protože stockholmská, respektive švédská, doprava obsahuje celou řadu přístupů u nás neznámých, které mohou být pro naše města inspirací, chceme se o některé poznatky podělit.
Řídící dopravní centrum
Stockholm. Foto Ing. Jan Dvořák. Řídící dopravní centrum (TMC Stockholm) je zřízeno společností Trafik Stockholm, která je vlastněna ze 75 procent státem (prostřednictvím Švédské silniční správy, obdoby našeho Ředitelství silnic a dálnic) a z 25 procent městem Stockholm. Společnost Trafik Stockholm mimo jiné pečuje také o světelnou signalizaci ve městě, veřejné osvětlení, čistění ulic, údržbu pojízdných schodů, provozování ventilačních zařízení v tunelech a zajišťuje asistenční službu, a to na všech komunikacích ve městě.
TMC má 28 operátorů, ovládá 900 kamer a 1500 detektorů. Systém funguje tak, že detektor podává operátorovi průběžně informace, a pokud operátor zjistí anomálii, může se kamerou podívat na situaci v úseku. Kromě toho však také přebírá informace o aktuální dopravní situaci od veřejnosti a zejména od policie. TMC sleduje dopravní situaci celého města i jeho okolí a postupuje informace ze své oblasti na internetové stránky, které jsou jednotné pro celé Švédsko. Aktuální informace jsou také předávány autobusovým dopravcům, televiznímu informačnímu kanálu a rozhlasovým stanicím. Při řešení nehod a havárií TMC spolupracuje s dalšími partnery – policií, hasiči, asistenční službou. Dopravní nehody bez úmrtí a závažného rozsahu řeší jen asistenční hlídky. Při nehodě bez úmrtí a zranění či dalších komplikací je časový termín zprovoznění komunikace do 10 minut, v horších případech do 20 minut, odstranění všech překážek po nehodě do 45 minut. V případě potřeby se doprava odklání pomocí signalizačních zařízení a proměnlivých dopravních značek (včetně dvanácti velkých informačních tabulí na klíčových vjezdech) na náhradní trasy, které jsou předem nadefinovány. Řidiči si také mohou před jízdou najít na internetu optimální trasu do cíle své jízdy s ohledem na aktuální dopravní situaci. TMC pečlivě sleduje předpovědi počasí a varuje řidiče před blížícími se zhoršenými meteorologickými podmínkami. Právě tuhá severská zima je hlavní příčinou dopravních potíží, a to nejen v samotném zimním období, ale i v létě, neboť brání opravám komunikací, ty se koncentrují do letního období a dávají vzniknout uzavírkám. Veškeré projektování dopravních cest a plánování jejich rekonstrukcí musí být schváleno touto organizací, která je odpovědna za koordinaci uzavírek a určení objízdných tras a dalších opatření ve vztahu k řidičům. Při plánovaných akcích s velkou návštěvností, jako jsou sportovní akce nebo koncerty, odklánějí proměnlivé dopravní značky po jejich ukončení pravidelnou dopravu tak, aby se uvolnila kapacita komunikací pro odjezd návštěvníků těchto akcí.
Zajímavá je základní filozofie, totiž že investice do systému řízení dopravy uspoří finance potřebné na výstavbu komunikací. Další motivací pro budování řídícího systému je motivace ekologická, protože méně kongescí (dopravních zácp) znamená méně emisí a také větší bezpečnost provozu.
Mýtný systém
Vjezd do širšího centra Stockholmu je zpoplatněn formou tzv. daně ze zácpy. Na jeho okraji se na osmnácti místech nachází vždy trojice mýtných bran za sebou – aby žádné vozidlo neuniklo bez placení, snímají se přední i zadní registrační značky. Nízký počet mýtných bran je umožněn tím, že město je rozděleno mořským zálivem a jezery, které lze překonat pouze po několika mostech. Mýtné brány zaznamenají registrační značku a vlastníci vozidel registrovaných ve Švédsku jsou následně každý měsíc vyzváni k úhradě mýtného – v případě firem fakturou, v případě jednotlivců složenkou. Vlastník vozidla může také požádat, aby platby šly inkasem z bankovního účtu.
Za každý vjezd do této zóny se vybírá poplatek 20 švédských korun (při kurzu 1 SEK = 2,60 Kč jde přibližně o 52 Kč) ve špičce a 10–15 švédských korun (zhruba 26–39 Kč) mimo špičku, maximálně se však platí 60 švédských korun (zhruba 156 Kč) za den. Mýtné se neplatí ve volné dny, den před svátky a v červenci, kdy jsou školní prázdniny a většina Švédů čerpá dovolenou. Mýtné platí bez jakékoliv úlevy také občané s bydlištěm v centru. Mýtné bylo zavedeno zkušebně v roce 2006 a po sedmi měsících se o zavedení poplatku hlasovalo v referendu. Obyvatelé Stockholmu poplatek schválili. Jedním z původních cílů mýtného systému bylo i zvýšení počtu ekologických vozidel, proto byla hybridní vozidla od placení mýta osvobozena. Vzhledem k tomu, že počet hybridních vozidel prudce vzrostl ze 2 na 15 procent, bylo osvobození od mýtného pro tato vozidla nakonec zrušeno. Kromě mýtného systému funguje v centru města standardní systém zpoplatněného parkování pomocí parkovacích automatů.
Mýtný systém je občany obecně akceptován, protože se projevily až nečekaně pozitivní výsledky. Přestože se ve Stockholmu v pracovní den pohybuje až 170 tisíc aut, velké kongesce ve městě díky mýtnému systému a fungujícímu systému řízení dopravy od firmy SAAB nenastávají. Zavedení mýtného přineslo tyto efekty:
- snížení počtu vozidel vjíždějících do centra o 22,5 procenta
- redukce kongescí o 30–50 procent
- snížení emisí v centru o 14 procent, v celém kraji o 3 procenta
- snížení prašnosti ve městě o 17 procent
- zvýšení využití městské hromadné dopravy o 5 procent
Ročně se vybere na dani z dopravní zácpy 850 milionů švédských korun, přičemž roční náklady na výběrčí systém jsou 320 milionů švédských korun. Zisk ve výši 530 milionů švédských korun se investuje do rozvoje řízení dopravního systému města, zdokonalování světelné signalizace, rozšiřování komunikací, zřizování vyhrazených jízdních pruhů pro autobusy a rozvoj parkovacího systému.
Vize nula
Cílem tohoto ambiciózního celostátního programu, který byl představen v roce 1997 a posléze schválen švédským parlamentem, je zvyšování bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích a postupně dosáhnout ve Švédsku nulového počtu usmrcených v dopravě. Švédsko přešlo na pravostranný provoz teprve v roce 1967 a v té době docházelo k značně vysoké úmrtnosti na silnicích. Například ještě v roce 1972 zemřelo na švédských silnicích 1300 osob. Po přijetí opatření podporujících programové cíle Vize nula bylo v roce 2008 usmrceno „jen“ 390 osob.
Základní principy programu jsou tyto:
- naučit řidiče jezdit bezpečně
- upravit pravidla silničního provozu
- zodpovědnost za nehody nemá jen řidič, ale také správce komunikace
Metody k dosažení těchto výsledků jsou následující:
- náročná a důsledná příprava nových řidičů
- průběžné proškolování profesionálních řidičů
- prosazování automobilů a dalších dopravních prostředků s maximálními aktivními i pasivními bezpečnostními prvky
- propagace používání bezpečnostních pásů
- nasazení bezpečnostních kamer a radarů
- omezování rychlosti v nebezpečných úsecích a zřízení středního dělícího pásu v zatáčkách
- křížení silnic formou kruhových objezdů či mimoúrovňově
- bezpečné dopravní značení bez rušivých billboardů kolem silnic
- zajímavým bezpečnostním prvkem je zařízení zabraňující vjezdu do protisměru – v určité vzdálenosti je čidlo, zaregistruje-li vozidlo v protisměru, rozsvítí se světelná značka zákaz vjezdu do protisměru a rozbliká se signalizace ve vozovce, pokud ani toto vozidlo nezastaví, zvedne se mechanická závora.
Cíl Vize nula je ambiciózní: do roku 2020 snížit nehodovost u nových řidičů ve Švédsku o 50 procent a snížit nehodovost u profesionálních řidičů o 25 procent. V roce 2001 se k této vizi přihlásila jako ke svému cíli i Evropská unie.
Řídící centrum veřejné hromadné dopravy
Společnost Stockholm Lokaltrafik (SL) koordinuje všechny druhy hromadné dopravy ve městě a uzavírá smlouvy s dopravci na zajištění dopravní obsluhy, dá se tedy přirovnat k našim organizátorům integrovaných dopravních systémů, avšak s mnohem většími kompetencemi. Jejím hlavním posláním je zajišťování jednotného tarifního systému, projektování veřejné dopravy včetně zadání jízdních řádů dopravcům a koordinaci vazeb mezi nimi včetně poskytování informačních služeb cestujícím. Náklady na jeho provoz jsou hrazeny z 50 procent tržbami z prodeje jízdenek a z 50 procent regionem. SL vlastní tratě a vozidla městské kolejové dopravy a autobusy s ekologickým pohonem (ostatní autobusy jsou ve vlastnictví dopravců). Provoz linek zajišťují soukromí dopravci na základě výběrových řízení, vypisovaných na období 5–10 let. Městská hromadná doprava je provozována těmito systémy:
- Metro se třemi větvenými trasami, provozované společností Veolia
- Rychlodráha provozovaná společností Stockholmitåg (s většinovým podílem Švédských železnic)
- Příměstské dráhy, provozované společnostmi Veolia a Roslegen (s majoritním podílem Dánských státních železnic)
- Tramvaje v okrajových částech města provozované společností Veolia (stále se ale budují nové linky)
- Autobusy nosné (v modrém nátěru) a doplňkové (v červeném nátěru) provozované společností Buslink (s většinovým podílem francouzské společnosti KEOLIS a menšinovým podílem SL)
Jízdenku si mohou cestující zakoupit prostřednictvím telefonu. V případě dotazu dostane cestující do mobilu informaci o aktuálním odjezdu požadovaného spoje dle aktuální provozní situace. Porovnávání skutečnosti s jízdním řádem je také podkladem pro případnou úpravu jízdních dob. Na internetu lze vyhledat i nejrychlejší spojení mezi dvěma adresami (uživatel tedy nemusí znát názvy zastávek).
Ve městě jsou dopravní terminály, které zjednodušují a zkulturňují cestování. Mimo integrovaný systém zajišťovaný SL jsou dálkové vlaky a speciální vlakové a autobusové expresní spoje na stockholmská letiště.
TEXT Ing. Jan Dvořák, koordinátor ODIS s. r. o.
PhDr. Ing. Jaromír Horák, člen zastupitelstva města Ostravy