Bezdomovci a vybrané sociálně patologické jevy
PhDr. Markéta ŠTĚCHOVÁ, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha
Úvodem
Znalosti o fenoménu bezdomovectví jsou v České republice stále na nepříliš dobré úrovni. Pokud se jedná o kriminologický pohled na problematiku, nejsou k dispozici téměř žádné informace. Většina dostupných pramenů je zaměřena na sociální a zdravotní oblast. Tento stav se dá pochopit, uvědomíme-li si, že před rokem 1989 bezdomovectví v ČR jakoby neexistovalo, i když ve skryté podobě se vyskytovalo i za minulého režimu; ale tento problém se spolu s dalšími schovával za zdmi podnikových ubytoven, zdravotnických a sociálních zařízení, případně věznic.
Počet bezdomovců se po roce 1989 postupně zvyšoval. Příčin bylo několik: dekriminalizace trestného činu příživnictví (ten, kdo nepracoval, případně se trvale nezdržoval v místě bydliště, byl trestně stíhán za příživnictví, případně byl umístěn do psychiatrické léčebny či jiného zařízení), k jeho zvyšování přispívala a přispívá zahraniční migrace, propuštění či amnestovaní vězni či další lidé, často společensky nepřizpůsobení, kteří z různého důvodu ztratili byt. Velký vliv na zvyšování počtu lidí bez domova měla také privatizace podniků a především faktické zrušení podnikových ubytoven, kde často přežívali muži, kteří si na putování a práci na různých stavbách po republice zvykli.
Bezdomovce je možno považovat za nehomogenní sociální skupinu, která má určité výrazné charakteristiky i nějaké kulturní pozadí, někdy nazývané „kulturou bídy“, a reprodukující se pocit sociální bezmoci, kam přicházejí jedinci se svéráznými osobnostními a sociálními charakteristikami, kam se vracejí jedinci z vězení a kde se proto kriminální infekce šíří snadněji a rychleji než v běžném sociálním prostředí. Zároveň se bezdomovci snadněji stávají objektem různých násilných útoků - důvodem je mj. averze, kterou ve společnosti vzbuzují a sám způsob jejich života na ulici.
Faktory vedoucí k bezdomovectví a s bezdomovectvím související jsou jedním z nejčastěji zkoumaných témat v příslušné odborné literatuře. Důvod je pochopitelný – jejich znalost je předpokladem adekvátní prevence tohoto jevu. V rozsáhlém šetření na toto téma, které uskutečnil Výzkumný ústav práce a sociálních věcí spolu s časopisem Nový prostor , se mezi příčinami bezdomovectví uvádí zejména ztráta rodinného zázemí, neexistence rodinného zázemí, ztráta zaměstnání, případně s následnou snahou najít zaměstnání, zdravotní postižení, psychická porucha nebo nemoc, alkoholismus a závislost na drogách, závislost na hracích automatech a návrat z vězení.
Mnohé zahraniční výzkumy zachycují širokou škálu faktorů, které jsou rizikové pro vznik bezdomovectví. Opakovaně byly zjišťovány tyto skutečnosti:
- chudoba a nezaměstnanost jako klíčové faktory
- sexuální a psychické zneužívání v dětství nebo dospívání
- rodinné rozvraty a konflikty
- delikventní chování
- zkušenost s pobytem ve vězení
- dluhy, hypotéky, nezaplacené nájmy
- sousedské neshody
- zneužívání alkoholu a drog
- vyloučení ze školy, nízká kvalifikace
- psychické poruchy.
Jednou z příčin bezdomovectví může být i určitá hrdost – než se kohokoliv o něco doprošovat (rodičů, svých dětí nebo třeba sociálních pracovníků), je lépe jít na ulici. Roli může hrát i určitá výchovná tvrdost, např. mohou to být případy dívek, které otěhotní a rodiče je vyženou z bytu, nepřijetí syna zpět po návratu z vězení apod.
Nejčastěji zjišťovanou příčinou bezdomovectví však bývá ztráta zaměstnání. Člověk, který ztratí práci, často bez vlastního zavinění, začne pochybovat o svých schopnostech, ztrácí sebeúctu. Společně s nedostatkem financí a problémy se sehnáním nového místa se situace komplikuje a často vede k negativním změnám v jeho osobnosti a následně i v životním stylu. V současnosti je navíc velmi málo pracovních míst, která by byla nabízena společně s ubytováním.
S určitou nestabilitou osobnosti v náročné životní situaci, což nezaměstnanost často způsobuje, souvisejí neshody v partnerském životě a následný rozvod nebo rozchod s partnerem, partnerkou.