Nazývejme věci pravými jmény

Samozřejmě jsme krizí zasaženi všichni. Odjakživa tvrdím, že její dopad bolí. Na druhé straně jsem vždy zastáncem rozsáhlé rozpočtové restrikce. Nejhorší by bylo vydat se cestou laciného nalévání finančních prostředků do spotřeby. Vím, že odolávat tomu je velmi nepříjemné, ale jen když udržíme rozpočtovou kázeň, můžeme se vyhnout obtížím srovnatelným s těmi, které před časem zasáhly pobaltské státy i nepříliš vzdálené Maďarsko. Odkládat řešení problémů nebo připustit nějakou rozpočtovou lehkomyslnost, to může potom vést k velmi vážným makroekonomickým poruchám. Značně se zkomplikuje život země a následně i těch obyvatel, kterým neuváženou finanční podporou krátkodobě třeba pomůžeme, ale naopak dlouhodobě pak na tom mohou být výrazně hůř.

Hovoříme spolu v době, kdy probíhá proces schvalování návrhu státního rozpočtu. Do jaké míry ho může vláda ovlivnit?
To je samozřejmě velmi aktuální téma. Nynější vláda nemá vyjednávací prostor nijak velký, rozhodnutí leží na Poslanecké sněmovně. Vláda spojila svůj názor s takzvaným balíčkem, jak dopadlo hlasování, je zřejmé. Nemám z toho žádné potěšení, protože balíček byl zatím, řekněme, demontován v nelegislativní části a další demontáž je nachystána formou asi čtyř legislativních předloh, o nichž se povede sněmovní debata v lednu. To by samozřejmě znamenalo další problém. Nicméně, postavili jsme se k tomu jako vláda tak, že se chováme konsistentně. Deklarovali jsme číslo, za které jít nechceme: podíl deficitu na hrubém domácím produktu ve výši 5,3 procenta. Takže teď jsme se shodli na tom, že ministr financí přinese do vlády návrh takových opatření, jež by vedla k vázání prostředků v jednotlivých kapitolách rozpočtu a pomohla by směřovat zpět k onomu číslu, o kterém jsem hovořil. Tato vláda se dál bude chovat rozpočtově velmi zdrženlivě.

Tím, že se prodloužil mandát vlády, čeká ji řada závažných rozhodování…
Ano, nynější období je dost odlišné od předchozího. Je mnohem složitější, mnohem tvrdší. Všichni jsme si ve vládním týmu museli natáhnout setrvačník na další kolo. Museli jsme především přehodnotit svoje osobní plány. Předpokládali jsme, že se budeme někam vracet či začínat nějaké nové dráhy pracovní, mne nevyjímaje. V nadcházejícím období čeká členy vlády složitější interakce s politiky, s lídry politických stran. Je to období, které bude končit jistě velmi tvrdou předvolební kampaní. Je to také období, kdy hospodářská krize ještě poroste. I když budeme asi svědky nějakého mírného oživení, řada krizových fenoménů tady bude působit dál. Vláda má samozřejmě své programové priority a jsem přesvědčen, že jim bude schopná dostát.

Která z oněch blízkých nezbytných rozhodnutí mohou mít zásadní dopad na veřejnou správu?
Kultivace veřejné správy, zejména státní správy jako její součásti, je jedno z velmi vážných témat. Kultivace se týká i jejího úsporného, racionálního chodu, určení demarkace mezi tím, co je ve státní správě a v samosprávě ještě politické a co už sterilně úřednické. Demarkace nebo předěl mezi politickým a úřednickým, ta tady, abychom se nemýlili, neexistuje. To se nám za uplynulých dvacet let nepodařilo vyřešit. Snad už jsme schopní si připustit, že ve státní správě a samosprávě můžeme používat řadu manažerských a analytických metod. Užíváme obdobně jako v byznysu metod hodnocení kvality, což považuji za velmi významné. Musíme však velice promýšlet, jak se vlastně veřejné prostředky transformují ve státních, a koneckonců, i v municipálních institucích. Kam směřují a jestli to není ve zbytečně velikém množství. Výrazné téma je, řekněme, organizace společných nákupů. Nevidím například důvod, proč by jednotliví šéfové resortů měli rozhodovat o tom, jaká si pořídí auta, ale takhle se můžeme bavit i o nákupech výpočetní techniky. Dalším tématem je, v kolika budovách jsou umístěné a s jakým majetkem hospodaří jednotlivé resorty, ale těch témat je samozřejmě celá řada. Jde také i o aplikaci projektů toho takzvaného eGovernmentu. Já se s nimi velmi ztotožňuji, ale je si potřeba také uvědomit, že to „e“ před slovem „government“ nás samo o sobě nespasí, pokud procesy, na které elektronizaci či digitalizaci aplikujeme, jsou poněkud obstarožní a demódované.

Naznačil jste již, že veřejná správa je neúměrně zpolitizovaná. Úředníci se stávají rukojmími proměňujících se politických zadání. Dočkáme se v dohledné době odpovídající zákonné úpravy jejich postavení?
Víte, já nesdílím názor, že všechny problémy v zemi vyřešíme tím, že na každý z nich napíšeme nový zákon. Mám tedy poměrně kritický postoj k zákonu o státní službě v podobě, v jaké byl až dosud připraven. Vždycky je nějak částečně exhumován a potom zase uložen na nějakou dobu do rakve, aby následně docházelo k dalším resuscitacím či exhumacím s vědomím, že „to zase nějak prodloužíme“. Ten zákon by asi bylo dobré napsat úplně znova, pokud se dohodneme, že ho chceme mít. Ale myslím si, že bychom efektivnost státní služby měli promyslet včetně platových záležitostí. Včetně možnosti bavit se u části manažerů třeba o smluvních platech. To zatím bylo velké tabu. Ale co bych v první řadě uvítal, jsou striktní pravidla hry. Jasná dohoda o tom, které pozice ve státní správě jsou obsazovány politiky a od jaké úrovně je státní správa vytvářena na základě výběrových řízení a výkonu odborných činností. Státní správa by se měla naučit nebýt nervózní z toho, že se mění ministr či politická garnitura. Bohužel to u nás takto ještě funguje a zmíněné vlny změn komplikují život na úřadech a jejich celkovou efektivnost.

Jsme jednou ze tří zemí Evropské unie, která neratifikovala Úmluvu OSN proti korupci. Občané nevěří institucím, klesá i důvěra v místní samosprávu. Může vláda vůbec něčím pohnout? Má pro boj s korupcí konkrétní koncepci?
Co je třeba promyslet, je soutěžení, průhlednost takzvaného outsourcingu, jeho rozsah. Vláda připravuje „protikorupční balíček“, nerezignuje na tuto ambici. Pan ministr vnitra už dal k dispozici základní teze, počátkem ledna budeme schopní představit hlavní principy. Možná, že to nebudou úplně nové objevy, to se patrně ani nečeká. Spíš bych se velmi přimlouval za to, abychom o těch principech hodně vážně debatovali a uměli je převést do praxe. Češi jsou vůči korupci velmi skeptičtí, respektive - jsou naplnění přesvědčením, že korupce je v naší republice nesmírně mnoho. Dovolím si tři poznámky.
Poznámka první: ano, v naší zemi je nepochybně silný korupční potenciál. Podotýkám k tomu však, že se netýká pouze veřejné správy. Korupčně se nechovají jenom úředníci; oborů, kde se korupce rozmohla, by se našlo podstatně více. Poznámka druhá: musíme si vždycky uvědomit, že to, co nám prezentuje, při vší úctě, Transparency International, není o míře korupce, ale o míře její percepce. O tom, jak ji občané vnímají. Já jsem přesvědčen, že v této zemi je to její vnímání ještě horší než korupce sama. Uvádím to pro přesnost, čímž samozřejmě nic neříkám o tom, že by tu korupce byla nízká. Třetí poznámka: boj s korupcí není jen záležitostí vlády, politických špiček. Také firmy například z oblasti informačních technologií, průmyslu či stavebnictví, které se angažují ve veřejných zakázkách, by měly mít samy zájem o to, aby uměly vyplavit na povrch ty subjekty, které jsou, řekněme, nakažené. Aby subjekty s korupčním potenciálem uměly samy vyfiltrovat. Víte, ono v naší zemi také hodně záleží na nominální úrovni – na tom, jak věci nazýváme. Nedávno mi jeden podnikatel, který přišel ze zahraničí, říkal: trošku se také dívejte na slovník, jímž se tu obvykle vyjadřujete na veřejnosti. Ten slovník je plný eufemismů. Člověk, který strčí něco v obchodě pod kabát a chce odejít bez zaplacení, je zloděj. Ale když hovoříme o některých okolnostech doprovázejících třeba velké, obtížně průhledné zakázky, půjčujeme si takový ten lepší slovník, takže jsme „náchylní ke korupci“ a možná i „koketujeme s úplatky“ a tak podobně. V procesech, které se týkají korupce, bychom si také mohli říci, že jde o sprostou zlodějnu. Říci, že ti lidé prostě kradou. To je silné! Ano, to je silné a tomu každý rozumí. Nazývejme věci pravými jmény. Já nechci tvrdit, že nynější exekutiva zbaví zemi korupce. To bych byl asi opravdu fantasta, to se tady nepodařilo za dvacet let a nebude to tato vláda, která to napraví za pár měsíců své činnosti. Chce k tomu ale přispět konkrétním návrhem exekutivních i legislativních opatření. Sám jsem zvědav, jak budou ta opatření vnímána a přijímána mediálně. Jak je přijme veřejnost a jak je přijmou politici. A jak právě posledně jmenovaní budou ochotni dát zelenou některým legislativním nástrojům.

Co byste popřál čtenářům tohoto časopisu - ponejvíce zastupitelům a tisícům úředníků - do právě začínajícího roku?
Vzkaz pro čtenáře? Řečeno s Werichem: nenechat se otrávit a neztratit glanc. K tomu jim přeji pevné zdraví, klidnou hlavu, rozvahu, možná trošku míň frustrace a skepse. Právě skepsí jsme zřejmě všichni nekonečně nakaženi, věřme však, že snad to všecko přece jen tak hrozné není. A také přeji více vlídnosti ve vzájemných vztazích, dobrý pracovní výkon a, jak jsem již zmínil, také zřetelný předěl mezi politickým a úřednickým na všech stupních veřejné správy.

Text Jiří Chum

Print  E-mail  X Corp.   Facebook