Místní samosprávy a manažeři místní samosprávy v sedmnácti evropských zemích (I)

Příloha 

Národní organizace tajemníků a ředitelů místních úřadů, které můžeme obecně nazvat manažery místní samosprávy, sdružuje na evropské úrovni UDITE (Union des Dirigeants Territoriaux de l´Europe). Jedním ze čtrnácti členů je také Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR, které Vám nabízí překlad jednoho z důležitých pracovních materiálů UDITE. Věříme, že se pro Vás stane vítanou pomůckou zejména vzhledem k blížícímu se předsednictví České republiky v Radě EU.

Úvod

Místní samospráva hraje v různých evropských zemích přední roli při realizaci sociální politiky. Poskytuje také základní služby pro kvalitní život občanů a následně spravuje velké množství veřejných výdajů. Proto je zajímavé vědět, jak jsou místní samosprávy uspořádány, a vypracovat hloubkové šetření činitelů, které ovlivňují jejich „vládnoucí schopnost“. Manažer místní samosprávy je jedním z těchto činitelů.

Je nutno objasnit, že termínem vedoucí pracovník místní samosprávy označujeme ty činitele, kteří zastávají nejvyšší místa v administrativních aparátech radnic. Hrají hlavní roli v řízení měst: v mnoha případech jsou pravými anonymními lídry v dané městské správě, mají na starosti řízení administrativní mašinérie zodpovědné za implementaci politických rozhodnutí – a v některých zemích vykonávají funkce monitoringu, jímž jsme se v naší studii nezabývali. Jak uvidíme, v různých zemích jsou mezi manažery místní samosprávy značné rozdíly, přesto si skutečnost, že všichni zastávají nejvyšší profesionální posty ve svých příslušných městských správách, zaslouží jejich porovnávací studii (Klausen a Magnier, 1998)¹.

Tento dokument jsme rozdělili do osmi částí. V první části popisujeme společné prvky nebo principy, které charakterizují institucionální rozvržení evropských místních samospráv. Jak uvidíme, na nastavení těchto principů v různých zemí závisí jejich rozdělení do čtyř základních modelů místních samospráv, ke kterým také patří další dva typy nacházející se ve Spojeném království a Maltě. Tyto dva typy, jak uvidíme, je složité zařadit v rámci čtyř hlavních modelů. Sféry politického a veřejného řízení v místních samosprávách jsou velmi blízce vzájemně propojeny. A tak popis těchto modelů a případy Spojeného království a Malty, které jsou obsaženy v druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté a sedmé části, by měly sloužit k charakteristice různých typů manažerů místní samosprávy, nacházejících se v Evropě. Poslední osmá část obsahuje shrnutí.

1. Formy samospráv a vedoucích pracovníků v místních samosprávách v Evropě

Politická a administrativní organizace místních samospráv v různých zemích, které byly analyzovány, má společné určité základní rysy:

1. Obecní politické orgány jsou přirozeně reprezentativní, to znamená, že byly zvoleny v demokratických volbách.
2. Ve většině obecních politických orgánů je určující politický lídr, který je respektován nezávisle na tom, zda tato osoba užívá označení starosta. Tento člověk může být zvolen přímo občany nebo členy obecní rady či zastupitelstva nebo může být dosazen centrální vládou. Může mít také větší či menší politickou váhu².
3. Na většině radnic je nejméně jeden manažer místní samosprávy. Velmi obecně řečeno, základní funkce této pozice jsou řídit, koordinovat a dohlížet nad organizací administrativy, radit politikům a uplatňovat kritéria racionality, efektivity a zákonnosti ve využívání veřejných finančních prostředků.

Tyto tři charakteristiky odrážejí základní principy týkající se uspořádání místních samospráv:

• obecní rada musí být zaměřena na vládnutí nebo jinou část výkonné moci,
• jako politický činitel musí na sebe brát roli politického vedení prosazujícího zájmy vlády,
• tento lídr musí mít profesionální podporu.

Kromě těchto charakteristik můžeme vytvořit čtyři „ideální modely“ (formy) uspořádání místních samospráv:

1. model dominantního starosty,
2. model kolektivního vedení,
3. výborové vedení,
4. zastupitelsko-manažerský model (Mouritzen and Svara, 2002).

Kromě Spojeného Království a Malty mohou být země prozkoumané v této studii rozděleny do těchto čtyř modelů:

Jak bylo již uvedeno v úvodu, politická sféra a řídící sféra jsou úzce propojené. V další části se budeme zabývat analýzou různých typů manažerů místní samosprávy na základě modelů (forem) uspořádání místních samospráv, nacházejících se v různých zemích.

2. Model dominantního starosty

Tento model zřetelně zdůrazňuje principy politického vedení, zosobněné v postavě starosty, nad principy profesionálního vedení. Tento model může být nalezen v zemích jižní a východní Evropy: Španělsku, Francii, Řecku (není zpracováno v této studii), Itálii, Portugalsku, Kypru a Maďarsku. Navzdory některým významným rozdílům v jejich institucionálním rozvržení (bez podrobné analýzy jejich volebních systémů) tyto země sdílejí společný model politické a administrativní obecní organizace.

Starosta je politický činitel zákonně vybavený výkonnými pravomocemi. Formálně řečeno, je zodpovědný za provádění rozhodnutí zastupitelstva tím, že řídí obecní organizaci, dohlíží nad ní a personálem. Toho může být dosaženo buď kontrolou politické většiny v zastupitelstvu, nebo tím, že bylo dohodnuto jasné rozdělení pravomocí a povinností mezi zastupitelstvem a exekutivou zavedením prvků prezidentského systému na úroveň místní samosprávy, například přímou volbou starosty.

Toto uspořádání se zřetelně nachází v Itálii, Portugalsku a Maďarsku, kde má starosta obvykle poměrně velký podíl moci. Místní politický a administrativní systém je uspořádán kolem této postavy. Na radnicích velkých a středně velkých obcí je starosta obvykle zaměstnán na plný úvazek. Manažer místní samosprávy par excellence je tradičně obecním výkonným úředníkem, ačkoliv v nedávné době to bylo jak níž uvidíme v různých zemích, s výjimkou Francie, Kypru a Maďarska, zpochybňováno.

2.1 Španělsko

Ve Španělsku místní legislativa neinstitucionalizovala prostor pro profesionalizovaný a stabilní management na radnicích, který by se vyděloval od politické sféry. Zákonodárci se rozhodli pro předsedu místní samosprávy. Tato osoba může převzít, pokud si to přeje, úkoly řízení; tudíž umísťuje výkonné a řídící funkce spíše do politické dimenze než do administrativní dimenze příslušné organizace (Soto, 2003: 163).

Systém místního politického a výkonného řízení se koncentruje do osoby starosty, ale starosta může pověřením utvořit řídící týmy rozdílných velikostí. V konečném důsledku starosta například může delegovat některé ze svých pravomocí na členy řídících komisí nebo delegovat zvláštní pravomoci na zastupitele. Tito činitelé, místní politici vládnoucí pravomocemi a také povinnostmi, jsou jediní schopni uplatňovat profesionální řízení ve svých příslušných obecních organizacích. Pro ně to ale znamená omezit své vlastní možnosti, které jsou široce uplatňovány obsazením tohoto manažerského prostoru (Longo, 1999:34).

V posledních letech některé místní samosprávy „upravily byrokratické organizační parametry“ ve prospěch post-byrokratických správních modelů s jistými tržními tendencemi. Jedním z příkladů této transformace je proces manažerizace“ (Ramió, 2003:129). „Teoreticky má tato manažerizace své základy v potřebě odlišení rolí zvolených pracovníků státní správy, kteří se musí znovu zpolitizovat a kteří nesmí být zatížení nadměrným řízením, od rolí odborného manažera. To znamená., že politika musí být odlišená od managementu“ (Ramió, 1999: 53). Přesto je součinnost manažerů místní samosprávy na těchto manažerských pozicích se starosty s nepopiratelnou výkonnou pravomocí složitá. Vymezení mezi dvěma sférami, politikou a managementem, vždy zůstává v rukou starostů.

V závislosti na organizačním modelu, který každá radnice implementuje na oblast řízení a který je zjevný například v přímé administrativě španělských radnic, lze nalézt tři hlavní typy manažerů místní samosprávy (někdy se vyskytujících společně):

1. Manažeři organizace místní samosprávy, kteří řídí celou administrativní aparaturu pod dohledem starosty.
2. Dílčí manažeři místní samosprávy, kteří se mohou vyskytovat v jednotlivých dílčích oblastech řízených zástupci starosty nebo radními
3. Manažeři místní samosprávy v obecních společnostech a autonomních orgánech obce.

Pozice manažerů organizace místní samosprávy, na které teď zaměříme naši pozornost, jsou ve většině malých nebo dokonce středně velkých radnic v mnoha případech obsazeny státními zaměstnanci, kteří jsou jmenováni do funkci obecními úřednickými auditory. Jsou to zpravidla lidé, kteří jsou jedinými členy obecní byrokracie s univerzitním titulem.

Manažeři organizace místní samosprávy jsou přítomni v místních samosprávách ze zákona, protože vykonávají klasické byrokratické výkony, například zákonné poradenství a veřejné uchovávání záznamů. Jakýkoliv zákon, který se dotýká jejich činnosti, je staví do neutrální pozice. Článek 1.3 Královského dekretu 1174/87 poskytuje možnost, že jim vládní orgány v každé obecní samosprávě zaručují funkci organizování jejich administrativních služeb. Jak uvedl Morell Ocana (Morell Ocana, 1997: 20), na základě této klauzule a potřeb řízení španělských radnic mohou být kýmkoliv, nejen poradci, ale i manažery. Manažeři organizace místní samosprávy se často vyskytují bez patřičného určení své role a bez jakéhokoliv manažerského školení³.

Situace ve středně velkých a velkých obcích je odlišná a mnohem složitější. V těchto administrativách jsou státní úředníci (administrativní pracovníci, auditoři a pokladníci) jmenováni. Vykonávají funkce kontroly a dohledu, které přísluší těmto postům nezávisle na tom, že se zároveň zabývají i managementem administrativních služeb. Na druhé straně se na radnicích paralelně vyskytují manažerské posty často závislé na politické důvěře zvolených představitelů s výkonnými povinnostmi, které mají na starost celkový management a dílčí management, na jejichž základě jsou jednotlivé radnice organizované. Například manažeři organizací, které můžeme nalézt na různých katalánských radnicích a kteří vykonávají odlišné funkce, se dají zařadit do čtyř hlavních skupin⁴:

1) Do první skupiny patří ti, jejichž úkolem je spolupráce a koordinace mezi vládnoucím týmem a administrativním a řídícím aparátem. Manažeři místní samosprávy vykonávají funkce řízení a koordinace. Jejich hlavní role spočívá v informováním administrativního a řídícího aparátu o politických rozhodnutích, v poskytování odborných detailů a v každodenním řízení úřadu. Jejich role bývá i opačná, když musí informovat politiky o výsledcích v daném období a o ekonomickém a finančním řízení radnice.

2) Do druhé skupiny patří ti manažeři, kteří vykonávají významnou úlohu poradců členů vládnoucího týmu, obzvlášť jsou to poradci starostů. Současně vykonávají funkci politického managementu⁵. Jak se již zmínil Francisco Longo (Longo, 1997: 661), pro manažera místní samosprávy se politický management stává prioritou, bez potřeby opuštění organizace.

3) Do třetí skupiny patří ti manažeři, kteří vykonávají své činnosti s cílem realizovat mechanismy pro inovaci managementu. Ve skutečnosti zahrnují ve většině případů explicitní a implicitní přijetí nového veřejného řízení podle tržního modelu. Mezi manažerským modelem a novátorským managementem je obvykle jasné spojení (Ramió, 1999: 63).

4) Do čtvrté skupiny patří ti manažeři, kteří mají významnou vnější úlohu, jelikož je starosta pověřuje některými jednáními s třetími stranami.

Mezi další funkce, které uvedli jen někteří manažeři, patří sestavování a kontrola rozpočtu, zpracování odborných rozborů vyhlášek a dohod uskutečněných vládnoucím týmem a obecním zastupitelstvem, řízení lidských zdrojů a určování strategických cílů.

Není pochyb o tom, že fragmentace podsystému místních samospráv ve Španělsku napomáhá heterogenitě funkcí vykonávaných manažery, sekretáři a ostatními zaměstnanci zabývajícími se manažerskými úkoly, ale také obecní politické a administrativní organizací. Tato situace je podporována nedostatkem stabilizovaného systému odpovědnosti, který umožňuje manažerskou práci. Tato práce nebyla ještě v nedávné době ukotvena v legislativě, týkající se řízení místní samosprávy. Situaci řeší teprve nejnovější dodatek zákona č. 7/85, o místních samosprávách, který je realizován pomocí Zákona o parametrech modernizace místních samospráv z roku 2003.

Až zákon č. 57/2003 definoval organizaci místních samospráv na velkých španělských radnicích podle manažerských principů. Poprvé mají starosta a místní vládnoucí výbory těchto velkých radnic dovoleno delegovat některé své kompetence na manažery místních samospráv a tak byla uzákoněna situace, která se na některých radnicích v praxi již uplatňovala. Jedná se jistě o krok vpřed, i když omezený. Umožňuje řešit velmi odlišné situace v rámci daného typu místní samosprávy, na kterém se jednotliví starostové a vládnoucí výbory dohodnou. Delegace pravomocí je jednoduše jediná dostupná možnost, která na manažerské úrovni objektivně usnadňuje vznik odpovědného veřejného řízení.

2.2 Francie⁶

Ve Francii, podobně jako v ostatních zemích jižní Evropy, je složité obecně popsat posty a funkce vykonávané manažery místní samosprávy (zde jsou nazýváni Secrétaires Généraux). Je to především díky vysokému stupni fragmentace francouzského podsystému místních samospráv a různých druhů postů závislých na druhu místní samosprávy, ve kterém regionální státní zaměstnanci uskutečňují služby obyvatelstvu. Postavení manažerů místní samosprávy v malých obcích, které převládají (ve Francii se nachází 36 tisíc obcí s populací téměř 60 milionů obyvatel), se nemůže srovnávat s  postavením manažerů místní samosprávy ve velkých obcích, i přes jejich charakteristický institucionální izomorfismus (všechny obce se řídí podle stejného vzoru, politicky i administrativně). Takže posty manažerů místní samosprávy jsou závislé na velikosti obce, v malých obcích jsou vysoce postavení výkonní úředníci (manažeři místní samosprávy) zaměstnáni jen velmi zřídka.

Manažeři místní samosprávy ve francouzských obcích mají zajištěnu zákonnost svých rozhodnutí a obecně inklinují k vedoucímu postavení v administrativě obce, kde mezi jejich nejdůležitější kompetence patří určování vizí strategického rozvoje obce, zajišťování plnění cílů daných politickými orgány, vedení projektů, dohled nad řízením veřejných služeb, řízení lidských a finančních zdrojů a spolupráce s ostatními veřejnými a soukromými činiteli (UDITE, 2000). Mohou být označováni „generálními manažery“ všech obecních odborů a úzce spolupracovat se starostou a být odpovědní za plnění celkové politiky, na které se dohodli zvolení zástupci.

Starosta může obsadit post manažera místní samosprávy s poměrně velkou volností z těch kandidátů, kteří prošli výběrovým řízením na administrátory a asistenty nebo v některých případech je může zaměstnat přímo bez výběrového řízení na základě smlouvy na dobu určitou. Nutno však zmínit, že tento způsob je spíše výjimečný. Celonárodní zákony poskytují zaměstnancům místních samospráv byrokratické postavení, které jim zajišťuje ochranné podmínky, což se ale netýká manažerů místní samosprávy, pokud nepatří do národního nebo teritoriálního sboru.

Ve francouzských obcích převažuje model dominantního starosty. Politicko-administrativní systém se utváří kolem této pozice (Thoeing and Burlen, 1998: 190). Takováto centralizace poskytuje moc a transparentnost. A také díky tomu je moc a prestiž francouzských manažerů místní samosprávy odvozena od skutečnosti, že bývají hlavním komunikačním článkem mezi starostou a obecní administrativou. Charakteristickým prvkem pro francouzský model je skutečnost, že mnoho starostů vykonává volené posty jak v národním parlamentu, tak i v krajském nebo regionálním zastupitelstvu. Aby byli schopni zvládat tyto posty souběžně s funkcí starosty, snaží se přenechávat úkoly každodenního řízení obce svým manažerům místní samosprávy: to je jeden z důvodů, proč je pozice manažera místní samosprávy ve francouzských městech tak důležitá (Thoeing and Burlen, 1998: 191).

Na druhé straně mají manažeři místní samosprávy ve Francii jednu společnou charakteristiku. Přestože teoreticky musí být politicky neutrální, jejich zaměstnání je založeno na hledání shody mezi politickými stranami v rámci rozhodovacího procesu, což je závislé na rozložení sil na radnicích. Jak Thoenig a Burlen tvrdí, francouzští manažeři místní samosprávy musí hledat rovnováhu. Musí zvládnout byrokratické a administrativní záležitosti, ale současně se musí účastnit rozhodování na radnicích. Z tohoto pohledu jsou politickými činiteli (Thoeing and Burlen, 1998: 195). Jinými slovy manažer místní samosprávy ve Francii se pohybuje v politice jako zvolený funkcionář, ale ve skutečnosti žádnou politiku nedělá (UDITE, 2000: 72). Jedná se tedy o složitou, choulostivou pozici, ačkoliv nemají politickou moc, velmi často mají politický vliv.

2.3 Itálie

Není žádných pochyb o tom, že v Itálii byly místní samosprávy po posledních reformách posilněny. Zejména reformou z roku 1993, která zavedla přímou volbu starosty. Navzdory tomu každá legislativní změna v 90. letech přinesla modifikace ve funkci manažera místní samosprávy (Segretaria Comunale). Na tomto místě je potřeba uvést, že v Itálii se od sebe odlišují Segretari Comunali, Segretari Capo (obecní úředníci s minimem praxe) a Segretari Generali v obcích s více než 10 tisíci obyvatel (obecní úředníci vybraní z Segretari Capo prostřednictví speciálním zkoušek).

Do 90. let byli italští obecní úředníci každoročně jmenováni na základě výsledků národních zkoušek pořádaných Ministerstvem vnitra, které byly přístupné všem zájemcům s právnickým vysokoškolským vzděláním nebo vysokoškolským vzděláním v některém příbuzném oboru. Jejich jmenování se obvykle uskutečňovalo prostřednictvím neformálních kontaktů mezi Ministerstvem vnitra, místními zvolenými zástupci a samotnými úředníky. Teoreticky byl starosta (postava zodpovědná za řízení obecní administrativy) v hierarchii obce jeho nadřízeným. Ačkoliv stejně jako ve Španělsku a Francii byli obecní úředníci ve službách celé obecní správy a jejich hlavními zákonnými povinnostmi byly klasické úřednické funkce včetně právního poradenství.

Zákon č. 142 z roku 1990, který přinesl statutární obecní autonomii, také otevřel dveře novátorskému konceptu manažerské odpovědnosti. Tento zákon uzákonil sled manažerských funkcí, které musely být vykonávány manažery místní samosprávy, pokud zákony nebo obecní stanovy jednotlivých radnic neponechaly tyto funkce vládním orgánům. Mimo jiné tyto úkoly zahrnují řízení služeb, dohlížení nad prací vedoucích odborů (tzv. dirigenti), koordinování činností ve shodě se starostovými nařízeními a uskutečňování rozhodnutí politických orgánů.

Změny, které přinesl zákon z roku 1990, dláždily cestu výskytu různých názorů upozorňujících na nesoulad mezi tímto novým konceptem manažerské odpovědnosti a najímáním úředníků centrální vládou. To se stalo a stále zůstává hlavním tématem v debatě o postavení této funkce. Přesto praxe delegování mnoha těchto funkcí na výkonný výbor (neboli giunta) a ne na manažery místní samosprávy pokračovala až do roku 1993.

Kromě toho, že starostové byli postaveni do čela obecní organizace bez zajištění souběžné svobody v přijímání a propouštění úředníků, zavedl zákon č. 81 z roku 1993 princip rozdělení pravomocí mezi vládnoucími orgány a manažery místní samosprávy. Znamená to, že odlišil politické a manažerské funkce. Politické vládnoucí orgány získaly odpovědnost za určování cílů a akčních programů a manažeři místní samosprávy získali odpovědnost za finanční, odborný a administrativní management. To vedlo v některých obcích ke jmenování obecních manažerů na základě politických kritérií nebo najímání externích konzultantů v záležitostech administrativní organizace (Gamberucci a Magnier, 1998: 207).

Následně pak tzv. Bassaniniho zákon (Zákon č. 127 z roku 1997), který zachoval základní filozofii zákona z roku 1993, pozměnil pozici manažerů místní samosprávy a funkce italských obecních úředníků. Zákon zavedl vedle funkce manažera místní samosprávy postavu generálního ředitele (Director General), který musel být ustanoven v obcích s více než 15 tisíci obyvatel. Navzdory skutečnosti, že funkce nebyly jasně definovány, tento zákon zavedl obrovské změny v úřednických povinnostech. Od zavedení tohoto nového zákona manažeři místní samosprávy spolupracují a poskytují právní a administrativní pomoc obecním úředníkům. Také dohlížejí nad činností vedoucích odborů a koordinují jejich činnosti, ale pouze u těch, kteří nebyli jmenováni generálním ředitelem. Přerozdělování funkcí mezi těmito dvěmi posty je velice nejasné a nepřehledné, stejně tak jako jejich vzájemný vztah, který musí být regulovaný v mnoha detailech v každé obci nad 15 tisíc obyvatel starostou.

Tento nový zákon mimo jiné zajišťuje úředníkům více funkcí, ale zároveň umožňuje starostovi odebrat některé manažerské funkce manažerovi místní samosprávy a převést je na generálního ředitele. Navíc nový zákon umožňuje výběr úředníků starostou z regionálního registru na základě demografické a strukturální charakteristiky obce a profesní kvalifikace jednotlivých kandidátů. Manažeři místní samosprávy přicházejí o své posty společně se starostou. Na druhou stranu pokud jsou manažeři místní samosprávy jmenováni, nemohou být propuštěni, pouze s výjimkou nesplnění svých úředních povinností.

2.4 Portugalsko

V Portugalsku je existence manažerů v místní samosprávě současným aktuálním fenoménem (s výjimkami Lisabonu a Porta, tedy největších měst), což vyplynulo jako výsledek současných požadavků na management obce. Podle dat UDITE bylo v roce 2000 přibližně 20 obcí s funkcí manažera místní samosprávy. (UDITE, 2000:82).

Klasická postava manažera místní samosprávy, která byla podobná španělskému obecnímu sekretáři během Francova režimu, zmizela v roce 1984. Stalo se tak deset let po demokratické revoluci v roce 1974, která vedla ke schválení Ústavy v roce 1976, což uchránilo místní autonomii a demokracii. Od té doby je funkce dohledu nad obecní organizací a její koordinace prováděna výkonným odborem, což je těleso s mocí jmenovat vedoucí oddělení nebo šéfy divizí, jež řídí specifické služby poskytované obcí.

Šéfové divizí jsou nazýváni vedoucími místní samosprávy. Tito vedoucí vykonávají manažerskou roli v části organizace, na kterou dohlížejí. Pracují společně se zvolenými úředníky (jak se starostou, tak se zástupci starosty s příslušnou odpovědností v místní samosprávě) díky velmi blízkému vztahu založeném na důvěře. V praxi tito vedoucí, kteří mají na starosti obecné nebo správní služby, mají tendenci objevovat se rovnocenně v celkové skupině vedoucích, přičemž se stávají starostovou pravou rukou (UDITE, 2000:83)

Činnosti, které starosta nevykonává a které jsou vykonávány vedoucími, záleží na počtu obyvatel v obci. V návaznosti na velikost obce jsou činnosti závislé také na organizační struktuře místního samosprávného úřadu nebo na možnosti starosty pracovat na plný úvazek. Starosta může zasahovat do manažerských záležitostí díky skutečnosti, že má četné výkonné kompetence a linie mezi politikou a správními činnostmi je nejasná.

2.5 Kypr⁷

Podle obecního práva je starosta výkonnou autoritou samosprávného územního celku (přičemž má na starosti obecní služby, které řídí a kontroluje) a reprezentuje samosprávný územní celek ve všech úředních záležitostech. Také řídí jednání obecní rady a jakékoli jiné jednání, u kterých si přeje být přítomen.

Podle kyperského zákona, který se vztahuje k samosprávním územním celkům, je název pozice manažera místní samosprávy v přesném překladu z řečtiny „obecní tajemník“. Sdružení manažerů místní samosprávy (Kyperské obecní sdružení úředníků) používá termín „obecní úředník“. Tento termín je používán, protože Kypr býval britskou kolonií. Ve stejném zákoně je tato pozice uvedena jako první v krátkém seznamu manažerských pozic, které může obecní rada vytvořit za účelem, aby obecní služby fungovaly ku prospěchu obyvatel.

Podle popisu pozice, který byl schválen Radou ministrů Kyperské republiky (také zmíněné v relevantních směrnicích obcí), jsou manažeři místní samosprávy (manažeři místní správy) tajemníky obecních úřadů. Jejich povinností je příprava písemností a bezpečné uchovávání protokolů obecního úřadu. Manažeři místní samosprávy na Kypru přebírají zastoupení obecního trestního nebo občanského jednání.

Kromě toho jsou manažeři místní samosprávy odpovědni za všechny služby obecních odborů, které vycházejí z rozhodnutí obecní rady a nařízení starosty. Musí vykonávat rozhodnutí rady, koordinují přípravy rozpočtu obce a dohlížejí nad ním, z toho důvodu prosazují politiku a rozhodnutí obecní rady a starosty. V tomto smyslu radí starostovi a obecní radě ohledně různých potřeb obce. Konečně manažeři místní samosprávy na Kypru vykonávají jakékoli relevantní povinnosti, které mohou být určeny radou.

2.6 Maďarsko⁸

Mezi nejdůležitější orgány rozhodovacího procesu místních samospráv patří v Maďarsku zastupitelstvo, zastupitelské výbory, starosta a manažer místní samosprávy (vedoucí administrativní úředník). Zastupitelstvo si ponechává základní pravomoci, ale některé může delegovat na starostu nebo na výbory.

Starosta, který je volen přímo, reprezentuje zastupitelský orgán a vykonává své pravomoci s jeho spoluprací. Starosta je zodpovědný za realizaci místních rozhodnutích a uskutečňuje úkoly místní a státní administrativy. Z tohoto důvodu má starosta práva zaměstnavatele pro místostarosty a manažery místní samosprávy. Manažer místní samosprávy v Maďarsku je do své funkce dosazen zastupitelstvem, které jej vybírá na základě výběrového řízení. Manažer místní samosprávy v Maďarsku (vedoucí administrativní úředník) řídí každodenní záležitosti a vykonává svá zaměstnavatelská práva u státních zaměstnanců.

3. Model kolektivního vedení

V modelu kolektivního vedení, které můžeme najít v Belgii, Nizozemsku, Lucembursku a v České republice, rozhoduje kolektivní orgán (například výkonná rada), který má na starosti většinu výkonných pravomocí. Tato výkonná rada se skládá z radních s vládnoucí odpovědností (échevins) a předsedá jí starosta (bourgmestre).

V Belgii, Nizozemsku a Lucembursku je starosta jmenován centrální vládou nebo korunovanou hlavou státu, navzdory faktu, že postavení centrální vlády je ve všech třech zemích rozdílné (Magre and Bertrana, 2003:70). Výsledkem je, že role starosty je méně důležitá jak v praxi tak na symbolické úrovni. V tomto modelu je kladen důraz na kolektivní povahu vedení a již ne tolik na individuální profesionalitu a politické vedení.

Modely kolektivního vedení v Belgii a Lucembursku si jsou celkem podobné. Výkonné orgány místní samosprávy mají důležité kompetence ve vztahu k provoznímu managementu. Provozní management je aparát, který je zodpovědný za vykonávání rozhodnutí obecní rady. Management dílčích oblastí obvykle připadá na échevins, ačkoli rozhodování je vždycky kolektivní. Starosta, zvolený z obecních radních, je „ceremoniální“ vůdce obce. Nicméně v obou zemích stojí za zmínku skutečnost, že v praxi má politická většina tendenci mít převahu, vzhledem k tomu, že má značnou moc nad collége a jeho členy. Na druhé straně v Holandsku starosta nemá žádné vazby s obcí.

3.1 Belgie

V Belgii je manažer místní samosprávy (obecní úředník) ošetřen zákonem a jeho správní a finanční kompetence jsou definovány zákonem ze 17. října 1990. Manažeři místní samosprávy mají na starosti dohled nad zaměstnanci obce kromě policejního superintendanta a pokladníka. Také mají často velmi důkladnou znalost veškeré organizační struktury obce, protože řídí městské služby pod autoritou výkonného odboru a jsou zprostředkovatelem mezi politickou a správní sférou. Manažer místní samosprávy v Belgii vykonává klasické byrokratické úkony, právní rady a veřejné uchovávání záznamů a je také odpovědný za přípravu záležitostí, které musí být předloženy obecní radě a výkonným orgánům obce.

Správní politická nezávislost a neutralita jsou zabezpečeny statutem chránícím manažery místní samosprávy a zaměstnance obce od politické libovůle. Navenek však bývá vnímáno, že tyto normy jsou porušovány, protože starosta a obecní radní mají tendenci více a více zasahovat do správních záležitostí. Politici mají tendenci projednávat záležitosti přímo se zaměstnanci místní samosprávy a v rozhodovacích procesech se snaží manažery místní samosprávy obcházet. Dle zákonů ani obecní radní ani členové exekutivy nemohou manažerům místní samosprávy dávat pokyny (ti zabezpečují dodržování společných rozhodnutí zastupitelstva obce nebo obecní rady). V praxi je však naprosto běžné, že manažeři místní samosprávy dostávají pokyny od starosty a obecních radních a jsou povinni je plnit, i když s rozumným omezením (UDITE, 2000: 67). Manažeři místní samosprávy také mohou ovlivňovat rozhodovací proces jako odborní a právní poradci.

3.2 Lucembursko⁹

V Lucembursku musí výkonný výbor realizovat rozhodnutí schválené obecním zastupitelstvem, řídit různé obecní projekty, dohlížet nad správným poskytováním veřejných služeb a řídit personál. Starosta má hlavní postavení ve výkonných funkcích a předsedá obecnímu zastupitelstvu. Manažer místní samosprávy (tajemník obce, v hlavním městě nazývaný generální sekretář) je povinnou postavou ve všech obcích, je členem přítomným na schůzích zastupitelstva a výkonného výboru a pořizuje zápis z těchto schůzí, i když na nich není přítomen. Také spolupodepisuje a eviduje záznamy z jednáních politických orgánů, zajišťuje jejich zákonnost a poskytuje administrativní podporu starostovi.

Mimo klasické byrokratické úkoly, které jsme již zmínili, vykonává manažer místní samosprávy jako vysoce kvalifikovaný odborný poradce manažerské neboli manažersko-administrativní funkce poskytováním podpory v politickém rozhodovacím procesu a zajišťuje realizaci těchto rozhodnutí. V zákoně není však tato situace příliš jasně ukotvena. To znamená, že profil těchto manažerů místní samosprávy nebyl ve smyslu jejich kvalifikace zřetelně přizpůsoben situaci.

Manažeři místní samosprávy v Lucembursku často vykonávají další důležité funkce, jako je zajišťování hladkého fungování a stability úkolů místní administrativy nezávisle na politických změnách, koordinování obecních služeb a řízení personálu. V jejich kompetenci je také velmi často vytváření finančních prognóz, příprava víceletého investičního a finančního plánu a realizace a dohlížení nad rozpočtem obce.

Co se managementu týče, podléhají manažeři místní samosprávy v Lucembursku městskému zastupitelstvu, starostovi a obecní radě. Jejich vztahy s politiky velmi závisí na způsobu vlády starosty a zastupitelů a na důvěře, kterou manažer místní samosprávy může postupem času získat. Z těchto důvodů hrají manažeři místní samosprávy běžně hlavní úlohu mezi ostatními nejvyššími obecními úředníky.

3.3 Nizozemsko¹⁰

V Nizozemsku je starosta volen centrální vládou, ale na rozdíl od Lucemburska a Belgie není zastupitelem. Je vybírán pomocí konzultativního procesu, kterého se účastní obecní zastupitelstvo a provinční královský komisař. Současní starostové mají průpravu ze svého působení jako zástupci starosty (échevins), státní úředníci, bývalí stálí zástupci, bývalí ministři, státní sekretáři a bývalí členové horní komory parlamentu. Proto nemají tyto postavy obecně velké vazby na obec. Občané obce proto své starosty neznají. Doporučení starosty je však považováno obecním zastupitelstvem za vůli lidu. Hlavním cílem tohoto systému místní samosprávy v Holandsku je profesionalizovaná postava starosty. Ten by měl vykonávat svou funkci efektivněji na základě své nezávislosti na ostatních obecních orgánech a skutečnosti, že není pod tlakem znovuzvolení (Magre and Bertrana, 2003: 70).

Starosta má díky způsobu svého zvolení zejména dohlížecí roli nad řádnou přípravou, přijímáním a implementací městských nařízení. Například musí vydávat výroční zprávu o kvalitě služeb, která je posléze schválena obecním zastupitelstvem a zveřejněna.

Výkonný výbor (college des bourgmestre et échevins) je v Holandsku orgánem, do jehož pravomocí je každodenní rutinní řízení administrativy, finanční řízení a realizace rozhodnutí zastupitelstva. Stejně jako v Belgii a Lucembursku politické řízení dílčích oblastí náleží do kompetence zástupců starosty. Na druhé straně rozhodovací proces je vždy kolektivní.

Nový zákon z roku 2002 o dualismu a místní demokracii uzákonil rozdělení pravomocí a funkcí mezi zastupitelstvem a výkonným výborem. Účinností tohoto zákona byly kompetence výkonného výboru posíleny. Také byly posíleny funkce starosty, a to při koordinaci v exekutivním rámci (ve skutečnosti jednou z výjimek této „dualizace“ je skutečnost, že starosta stále předsedá obecnímu zastupitelstvu). Na druhé straně zástupci starosty (échevins) již nemusí být voleni ze členů zastupitelstva. Pokud jsou zastupiteli, musí ze své funkce odstoupit, protože jsou zástupci výkonné moci.

Původ manažerů místní samosprávy v Holandsku (obecních sekretářů) lze nalézt již v 19. století, ale jejich role na radnicích podstupuje neustálý vývoj. Zákony ustanovily, že manažeři místní samosprávy musí být jmenováni a propuštěni výkonným výborem (před ustanovením zákona z roku 2002, byl jmenován obecním zastupitelstvem). Hlavní náplní práce manažera místní samosprávy je asistovat výkonnému výboru, starostovi a výborům vytvořenými oběma orgány. Výkonný výbor určuje funkce, které musí manažer místní samosprávy vykonávat¹¹. Význam tohoto postu se v jednotlivých obcích liší. Ve většině obcích je jejich pozice poměrně silná, řídí celou administrativu a dělá rozhodnutí ze své vlastní iniciativy (je tedy pravým generálním sekretářem). V ostatních případech manažer místní samosprávy zřídkakdy poskytuje odbornou podporu (UDITE, 2000).

V praxi lze vypozorovat dva související faktory, které postupně narušují pozici manažerů místní samosprávy.

1) Prvním faktorem je fungování výkonných pravomocí. Přestože jsou výkonná rozhodnutí vytvářena v rámci kolegiálního orgánu, jsou výkonné povinnosti v dílčích oblastech často rozděleny mezi zástupce starosty. V mnoha případech je rozhodování výkonného výboru ve své podstatě formální. V praxi je výsledkem skutečnost, že si zástupci starosty spíše vybudují intenzivnější vztahy s vedoucími úředníky v dílčích oblastech jejich kompetencí včetně vedoucích odborů a ty jsou pak pevnější, než řízení ze strany manažerů místní samosprávy.

2) Druhý faktor zahrnuje reorganizaci administrativy, kterou prodělaly obecní struktury řízení v posledním období, mezi něž patří také rostoucí implementace dílčích modelů. Pokud se tak stane, náplň práce manažera místní samosprávy je často zredukována na poskytování odborné podpory politickým orgánům a v lepším případě na meziodborovou koordinaci nebo řízení dílčího odboru (Berveling et al., 1998: 162-163).

V poslední době se struktury řízení stále mění. Stále více se ustupuje od dílčího řízení. Organizace místních samospráv se pohybuje směrem k přímějšímu řízení, k integrovanějším pracovním postupům a jim přizpůsobenému „modelu manažerského výboru“. Řízení organizace je v rukou manažera místní samosprávy a jeho manažerského týmu. V dualistickém systému je pozice manažera místní samosprávy oficiálně deklarována, protože má pozici generálního ředitele organizace. Tato volba je považována jako posilnění manažerské pozice manažera místní samosprávy.

3.4 Česká republika¹²

V České republice je rada obce tvořena starostou, místostarosty a dalšími členy, kteří byli zvoleni zastupitelstvem obce. Jedná se o výkonný orgán obce, který uplatňuje zejména samostatnou působnost a je zodpovědný zastupitelstvu obce.

Rada obce podává zastupitelstvu návrhy k projednání a zajišťuje, že jsou rozhodnutí zastupitelstva realizována. Zákon převádí na radu obce značné rozhodovací pravomoci a garantuje jí celkovou nebo omezenou jurisdikci nad rozhodnutími týkajícími se záležitostí, které nebyly ze zákona určeny zastupitelstvu nebo si je zastupitelstvo nevyhradilo. Mezi ostatní pravomoci rady obce patří finanční řízení a stanovení počtu zaměstnanců obecního úřadu. Tam, kde má zastupitelstvo méně než 15 členů, se rada obce nevolí a její pravomoci jsou vykonávány starostou nebo zastupitelstvem obce.

Starosta reprezentuje obec ve vnějších vztazích, což ale v žádném případě neznamená, že má pravomoc činit samostatná rozhodnutí v záležitostech, které patří do samostatné pravomoci orgánů obce. O většině těchto témat je rozhodováno společně, zastupitelstvem obce a radou obce, pokud se nejedná o obec, které nemá radu. Naproti tomu ve vztahu k radě obce zákon uděluje starostovi jednu velmi důležitou pravomoc. Pokud posoudí starosta jakékoliv rozhodnutí rady obce jako nesprávné, může pozastavit jeho účinnost a předat danou záležitost zastupitelstvu obce na jeho dalším zasedání. Starosta (společně se svým zástupcem nebo jiným členem rady) podepisuje obecní právní předpisy a rozhodnutí zastupitelstva obce a rady obce, ale pouze deklaratorně, tzn., že jenom potvrzuje už schválené nebo přijaté usnesení.

Zastupitelstvo obce může zvolit více než jednoho zástupce starosty a přidělit mu specifické úkoly v rámci samostatné působnosti. V praxi se nejčastěji jedná o pravomoci odvozené od postavení starosty jako hlavního představitele obce.

Manažer místní samosprávy (tajemník obecního úřadu) je zaměstnancem obce zařazeným do obecního úřadu a je zodpovědný za vznik a ukončení pracovních poměrů se zaměstnanci. V menších obcích, které nemají tajemníka, plní tyto úkoly starosta. Manažeři řídí činnosti zaměstnanců a vedoucích jednotlivých odborů obecního úřadu.

Obecní rada má právo jmenovat nebo odvolat vedoucí odborů, ale pouze na základě návrhu manažera místní samosprávy (tajemníka).

Zájmy státu jako uplatnění moci výkonné jsou vykonávány obecním úřadem, který se skládá ze starosty, zástupců starosty, manažera místní samosprávy a zaměstnanců zařazených do obecního úřadu. Hlavním představitelem tohoto úřadu je starosta. Manažer místní samosprávy zodpovídá starostovi za plnění úkolů jak v samostatné tak přenesené působnosti. Manažer místní samosprávy určuje výši platů zaměstnanců zařazených do obecního úřadu. Plat manažera místní samosprávy určuje starosta. Platy jsou limitovány prostředky přidělenými do rozpočtu zastupitelstvem obce.

Funkce manažera místní samosprávy je ze zákona povinně zřízena ve všech obcích, kde se obecní úřad člení nejméně na dva odbory. Tam, kde tomu tak není, je funkci manažera místní samosprávy možné zřídit podle rozhodnutí rady obce. Manažer místní samosprávy je do funkce vybírán výběrovým řízením, do funkce jej jmenuje a z funkce odvolává starosta se souhlasem ředitele krajského úřadu, bez nějž je jmenování do funkce i odvolání z funkce neplatné.

4. Model výborového vedení

Na základě minimálního institucionálního řešení je v Dánsku, Švédsku a v menší míře v Lotyšsku pravomoc organizace místních samospráv poměrně velká (ve srovnání s ostatními analyzovanými zeměmi) a to někdy vede ke vzniku velmi odlišných forem organizace místních samospráv. Díky této pravomoci má například v Dánsku a Švédsku obecní zastupitelstvo právo pozměnit volební systémy a pravidla určující složení výkonných orgánů stanovených legislativou o místních samosprávách.

Společným činitelem v místních samosprávách těchto zemí je výskyt kolegiálního výkonného orgánu, který vykonává funkce strategického řízení a koordinace. V případě Švédska se jedná o výkonný výbor, v Dánsku a Lotyšsku je nazýván finančním výborem. Předseda tohoto výboru je díky politické většině v obecním zastupitelstvu politickým lídrem dané obce ve všech třech zemích. Na druhé straně výkonné kompetence týkající se dílčích oblastí jsou vykonávány stálými výbory vytvořenými zastupitelstvem. Zastupitelstvo také určí rámec a oblast kompetencí těchto výborů (v Lotyšsku je povinnost zřídit výbory zabývající se sociálními, vzdělávacími a kulturními otázkami). Tyto výbory připravují rozhodnutí zastupitelstva, dohlíží na realizaci a sledují záležitosti managementu v rámci své kompetence a dohlíží nad plněním schváleného rozpočtu.

V těchto zemích se může vyskytnout velký rozdíl ve výkonu exekutivních funkcí, které jsou obsazovány jmenováním. Díky této skutečnosti se jedná o model místní samosprávy, ve kterém manažeři místní samosprávy často dosahují vyššího významu v otázkách odpovědnosti a spolurozhodování (s výjimkou Finska a Irska, které budeme zkoumat níže, jež využívají zastupitelsko-manažerského modelu).

Výsledkem je skutečnost, že překrývání tří charakteristik, které určují organizaci místních samospráv (obecní zastupitelstvo musí dozírat nad výkonnou mocí, politický činitel musí převzít roli politického vedení a také musí mít profesionální podporu (Mouritzen a Svara, 2002)), je větší než v ostatních zemích a modelech.

4.1 Dánsko

Starosta v Dánsku je často zaměstnán na plný úvazek a je podle toho také ohodnocen. Proto má také nejdůležitější individuální post v politické sféře obce.

V Dánsku manažer místní samosprávy (Kommunaldirektoren) často vykonává tři základní úkoly:

• Manažer místní samosprávy je hlavním poradcem obecního zastupitelstva a politických skupin, které se nacházejí v zastupitelstvu. Společně se starostou připravuje manažer místní samosprávy agendu a provádí zápis ze schůzí zastupitelstva.

• Je hlavním poradcem a mluvčím finančního výboru, mezi jehož kompetence patří rozpočet, zaměstnanecká politika, koordinace politických rozhodnutích a obecní plánování. Stručně řečeno jde o pravou kolegiální výkonnou větev v dánských obcích, se kterou musí být konzultováno vše týkající se ekonomických a administrativních záležitostí předtím, než dané skutečnosti mohou být prezentovány obecním zastupitelstvem.

• Manažer místní samosprávy je vedoucím všech zaměstnanců v dané organizaci a mezi jeho kompetence náleží meziodborový management a koordinace v rámci pravidel vydaných finančním výborem. Manažeři dílčích oblastí jsou najímáni, aby asistovali manažerům místní samosprávy, kteří na ně dohlížejí a koordinují jejich činnost. Oblasti činností těchto dílčích manažerů se obecně shodují s oblastmi stálých výborů (UDITE, 2000: 69).

Teoreticky mají dánští manažeři místní samosprávy velkou politickou nezávislost, přestože spolupracují úzce se starostou při dohledu nad administrativou. Zastupitelstvo obce obecně přijímá a propouští manažera místní samosprávy bez zásahu jiných orgánů. To samé platí i pro vedoucí odborů. Na druhé straně zůstává jmenování ostatních zaměstnanců v kompetenci finančního výboru. Manažer místní samosprávy má velký stupeň svobody jednání a je úzce spojen s politickým řízením. Manažer místní samosprávy je nejvyšším poradcem starosty a přímým nadřízeným vedoucích jednotlivých odborů. Proto je také hlavním pojítkem mezi profesionální a administrativní organizací a politiky.

Ve skutečnosti se manažer místní samosprávy v dánských obcích nachází v dvojí pozici ze dvou důležitých důvodů:

1) Je jmenován obecním zastupitelstvem a poskytuje mu své služby a rady, stejně jako politickým skupinám, které jsou v něm obsaženy.

2)Současně je ve výkonu naprosté většiny svých funkcí podřízen jedinému politikovi v obci, který pracuje na plný úvazek, a tím je starosta.

Navzdory významnosti funkcí, které manažer místní samosprávy vykonává, není tato pozice řešena zákonem a nevykonává tedy ani funkci, kterou je obecní samospráva povinna vytvořit. Z tohoto důvodu je manažer místní správy slabou postavou, zejména pokud starosta dominuje politické většině v zastupitelstvu obce. Tento zjevný paradox je daný skutečností, že vliv manažera místní samosprávy je z velké části odvozen od starosty (Ejersbo a kol., 1998: 99).

Rozdělení funkcí mezi starostu a manažera místní samosprávy často určuje vystupování starosty (a v mnoha případech vystupování a vliv manažera místní samosprávy). V extrémním případě můžeme nalézt manažera místní samosprávy, který se de facto chová jako výkonný lídr ve své organizaci a vykonává tři hlavní výše zmíněné funkce pomocí delegování z různých politických orgánů. Opačným extrémem je manažer místní samosprávy, jehož funkce jsou omezeny na pouhé poradenství a asistování starostovi a dalším politickým orgánům (Ejersbo a kol., 1998: 99).

4.2 Švédsko

Formálně řečeno je manažer místní samosprávy ve Švédsku (kommundirektor) také oslabenou postavou, protože jako v Dánsku zastává pozici bez formálních norem, které by byly jasně definovány zákonem. Jediným pravidlem je, že nemůže jít o volený post. Vlastně tento post může být vytvořen a nemusí, a pokud je vytvořen, místní politici definují roli, jakou má vykonávat. Navzdory tomu mají manažeři místní samosprávy tendenci disponovat důležitou odpovědností a přebírají správní koordinaci (UDITE, 2000:85)

Role politiků a manažerů místní samosprávy se nesmí překrývat, alespoň ne v teoretické úrovni. V praxi dochází však k zaměňování mezi politickými stranami a zaměstnanci. Často se objevují střety, které se týkají záležitostí spadajících do pravomocí samospráv a přenesené působnosti (jde o kompetence vykonávané například starostou a manažerem místní samosprávy). Výsledkem ve většině případů bývá, že manažer místní samosprávy musí ustoupit a záležitosti tak jsou řešeny pod politickým vlivem, zejména když starosta vládne politické většině obecní rady. Aby vyřešila tento problém, a reforma místní samosprávy z roku 1992 specifikovala, že manažeři místní samosprávy mohou vykonávat pouze správní úkony a politická rozhodnutí musí vykonávat bez jejich zpochybňování (UDITE, 2000).

4.3 Lotyšsko¹³

Lotyšský manažer místní samosprávy (výkonný ředitel) je povinnou funkcí v místní samosprávě v obcích s více než 5000 obyvateli. Ve zbývajících obcích se ve funkci manažera místní samosprávy objevuje tendence, že může být vykonávána předsedou obecní rady. Tato druhá zmíněná funkce představuje opravdového politického vůdce a obecního manažera stejně jako předsedu finančního výboru a jde běžně o práci na plný úvazek.

Manažer místní samosprávy je jmenován a odvoláván obecní radou, orgánem, který také stanovuje jeho práva a povinnosti. Toto jmenování je založené na doporučení předsedy. Nejdůležitější funkce vykonávané manažerem místní samosprávy jsou:

• realizace rozhodnutí rady
• dohled nad vedoucími jednotlivých oddělení (kteří jsou jmenováni a odvoláváni radou na základě doporučení manažera místní samosprávy)
• řízení ekonomických a finančních zdrojů (v rámci rozpočtu) a organizování procedury pro formulování územních plánů
• další funkce postoupené místními vyhláškami nebo rozhodnuté obecní radou.

Přímým nadřízeným manažera místní samosprávy je předseda rady.

Text: prof. Jaume Magre, prof. Xavier Bertrana
Překlad: Mgr. Jaroslava Bíróczi

Poznámky pod čarou:

¹ Je důležité zdůraznit, že manažeři místní samosprávy jsou předmětem náročného výzkumného projektu založeném na výzkumu dat poskytnutým Univerzitou v Odense (Dánsko), ve spolupráci s výzkumnými týmy z různých zemí a UDITE (Union des Dirigeants Territoriaux de l´Europe ). Přístup ke studiu mananžerů místní samosprávy, který jsme přijali, je částečně použit v tomto akademickém výzkumném projektu, který byl vydán v různých knihách, jež se v krátkém časovém období staly příručkami pro každého, kdo se zajímá o manažery místní samosprávy. Jde o tyto knihy: Klausen, K.K. a Magnier, A. (ed.) „The Anonymus Leader. Appointed CEOs in Western Local Goverment“. Odense: Odense University Press, 1998; Mouritzen, P.E. a Svara, J.H. „ Leadership at the Apex. Politicians a Administrators in Western Local Governments“. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press, 2002; Dahler-Larsen, P. „ Social Bonds to City Hall. How Pointed Managers Enter, Experience and Leave Their Jobs in Western Local Governments“. Odense: Odense Unoversity Press, 2002.

² Pro podrobnější informace o obecních volebních systémech v zemích Evropské unie prosím nahlédněte do: Magre, J. Els sistemes electorals municipals a la Unió Eurpea, Barcelona: Diputació de Barcelona, 2002 (Col lecció Síntesi, no. 4).

³ Ačkoli existují výjimky z této situace, které stojí za zmínku, jako například manažerské tréninkové programy poskytované krajským úřadem v Barceloně, zaměřené na manažery místní samosprávy z malých a středně velkých obcí.

⁴ V této části naznačujeme shrnutí funkcí, které manažeři organizací místní samosprávy v sedmi rozdílných obecních radnicích v provincii Barcelony, kterým bychom rádi poděkovali za jejich spolupráci, tvrdí, že vykonávali. Tato zjištění jsou z průzkumu, který náš tým (tvořen těmito osobami: Mariona Tomas, Tamyko Ysa a Xavier Bertrana) prováděl na začátku roku 2002 v rámci širší studie o politických a administrativních přístupech místních manažerů v provincii Barcelona. Kritérium pro výběr těchto manažerů zahrnovalo manažery, bez ohledu na zákonný režim, podle kterého se řídí. Prezentujeme jejich odpovědi jako příklady funkcí, které manažeři místní samosprávy vykonávají na radnicích, kde má vládnoucí tým zřetelný záměr transformovat obecní organizaci zavedením manažerského řízení.

⁵ Převzetí pouze jako bodu odkazu jádro základních prvků Moorova (1998: 231) pojetí politiky managementu a politického managementu.

⁶ Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Francois Tortem, francouzským zástupcem UDITE, pro zkoumání záležitosti Francie.

⁷ Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Soterisem Messiosem, kyperským zástupcem UDITE, pro zkoumání záležitosti Kypru.

⁸ Vysvětlení případu Maďarska je založené na kapitole „Reformy místní samosprávy a výkonnost místní vlády v Maďarsku“ napsané Gáborem Soósem pro knihu „Reformování místní samosprávy v Evropě“, vydané Norbertem Kerstingem a Angelikou Vetter.

⁹ Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Georgesem Richettem, lucemburským zástupcem UDITE, pro zkoumání záležitosti Lucemburska.

¹⁰ Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Emmou de Lange, holandskou zástupkyní UDITE, pro zkoumání záležitosti Nizozemí.

¹¹ Navzdory tomu, když se starosta stane přímo zvoleným státním činitelem a když jsou výkonné funkce této postavy posíleny – jako o tom bylo právě pohovořeno – je pravděpodobné, že vedoucí výkonný pracovník bude jmenován a odvolán starostou, který bude odpovědný za formální dohled nad správou a manažerským uspořádáním.

¹² Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Jiřím Hořánkem, českým zástupcem UDITE, pro zkoumání záležitosti České republiky.

¹³ Autoři by rádi poděkovali za informaci poslanou Brunem Otersonem, lotyšským zástupcem UDITE, pro zkoumání záležitosti Lotyšska.

Print  E-mail  X Corp.   Facebook