Ministry of the interior of the Czech Republic  

Go

Modern Administration


Quick links: Sitemap Text version Česky Fulltext search


 

Main menu

 

 

Předsednictví v Radě EU: Kormidlo převzalo Švédsko

ŠvédskoŠvédsko

V poslední červnový den skončilo historicky první předsednictví České republiky v Radě EU a evropské záležitosti nyní řídí Švédsko. Při pohledu zpět je zřejmé, že šest měsíců českého předsednictví přitahovalo mimořádnou pozornost Evropy i celého světa.
 
Vzhledem k objektivním událostem, jako je globální finanční a ekonomická krize, ozbrojený konflikt v pásmu Gazy, který propukl na konci prosince 2008, problémy s dodávkami plynu do Evropy či nebezpečí s rozšířením prasečí chřipky, muselo české předsednictví čelit nepředvídatelným situacím a spolu s Evropskou komisí, Radou EU a ostatními členskými státy řešit vzniklé problémy. Zároveň se kontinuálně podílelo na zpracování řady dlouhodobých agend, které převzalo od předcházejícího francouzského předsednictví.

Důležitým úkolem českého předsednictví bylo také přispět k zajištění stabilního institucionálního rámce pro rozšiřující se evropské společenství do budoucna. Evropská unie musí zaujímat na mezinárodním poli takové postavení, jaké odpovídá jejímu politickému a hospodářskému potenciálu. V tomto směru odvedlo předsednictví velký kus práce při hledání společného řešení v otázce ratifikace Lisabonské smlouvy tak, aby tato smlouva mohla vstoupit v platnost na počátku roku 2010.

Priority českého předsednictví: „3E“
Česká republika si do svého programu vybrala tři hlavní priority vyjádřené třemi „E” (Ekonomika, Energetika a Evropská unie ve světě), zastřešené předsednickým mottem „Evropa bez bariér“. Prakticky ihned po nástupu do předsednického křesla se ukázalo, že tyto priority byly vhodně zvolené a opravdu aktuální, a to nejen z hlediska českého předsednictví.

Hned na začátku roku aktivita české reprezentace výraznou měrou přispěla k vyřešení plynové krize nebývalého rozsahu. Během pouhých sedmnácti dnů se pod vedením českého předsednictví podařilo nasměrovat Rusko a Ukrajinu k urovnání bilaterálního sporu. Společný postup Evropské unie významně přispěl k tomu, že Rusko a Ukrajina nakonec musely najít řešení svého vzájemného obchodního sporu a dodávky plynu do Evropy byly znovu obnoveny. Miliony občanů řady členských států Unie (například Bulharsko a Slovensko) tak byly zachráněny před zimou, která jim hrozila v důsledku přerušení dodávek plynu.
 
Boj s finanční a ekonomickou krizí
V průběhu celého šestiměsíčního období se muselo české předsednictví zabývat důsledky globální finanční a ekonomické krize. Proto svolalo na 1. března mimořádný summit Evropské unie, který se zabýval aktuální hospodářskou situací a potvrdil vůli EU postupovat proti projevům a důsledkům krize jednotně. Vedoucí představitelé evropských států se shodli na tom, že ani krize, ani opatření, která jsou přijímána jednotlivými členskými státy, nesmí způsobit narušení jednotného trhu Evropské unie a stejně tak nesmí poškozovat ostatní státy EU. Summit také potvrdil význam mezinárodní spolupráce především na úrovni Světové obchodní organizace (WTO) a zemí G20.

Na úspěšný průběh mimořádného summitu navázala svými konstruktivními závěry jarní Evropská rada, která se konala ve dnech 19. a 20. března 2009 v Bruselu. Jejím pozitivním vzkazem bylo dosažení kompromisu ohledně „balíčku“ ve výši pěti miliard eur určeného na projekty v oblasti energetiky, širokopásmového internetu a nových projektů v zemědělství. V souvislosti s řešením globální ekonomické krize má klíčový význam dohoda o příspěvku členských států Evropské unie k navýšení zdrojů Mezinárodního měnového fondu formou půjčky až do výše 75 miliard eur. Bylo rovněž dohodnuto zdvojnásobení limitu nástroje Evropské unie na pomoc platebním bilancím členských států mimo eurozónu z 25 miliard eur na 50 miliard eur. České předsednictví také dosáhlo shody na protikrizových opatřeních v energetické oblasti, včetně druhého strategického energetického přehledu.

Evropská unie, reprezentovaná předsedou Komise J. M. Barrosem a bývalým předsedou Rady EU M. Topolánkem, také výrazně promluvila do průběhu a výsledků londýnského summitu G-20, který se uskutečnil počátkem dubna v Londýně. Zde bylo dosaženo dohody o zásadním navýšení zdrojů Mezinárodního měnového fondu i prostředků vynakládaných prostřednictvím dalších mezinárodních institucí na boj s důsledky globální hospodářské recese. V rámci summitu byly také dohodnuty konkrétní kroky vedoucí k posílení finančního dohledu a regulace a byl potvrzen závazek předchozího washingtonského summitu zdržet se protekcionistických opatření. Díky společným závěrům přijatým na Evropské radě dokázala Evropská unie na londýnském summitu G-20 mluvit jedním hlasem a významně tak přispět k jeho celkovému úspěchu.
 
Koordinovaný přístup a odmítnutí protekcionismu
Během českého předsednictví bylo dosaženo zásadní shody na významu společného a koordinovaného postupu a jednoznačném odmítnutí protekcionismu jako prostředku boje s momentálním hospodářským poklesem nebývalého rozsahu. Evropská unie tak prokázala, že na mimořádné situace, jakou je současná ekonomická krize, je schopna velmi účinně reagovat. Bylo také opakovaně potvrzeno, že veškerá opatření na podporu ekonomik členských států nesmí způsobit narušení jednotného trhu a nesmí být na úkor ostatních členských zemí. Takovýto odpovědný přístup je nezbytným předpokladem k tomu, aby evropské hospodářství po skončení krize fungovalo na zdravých základech.

V oblasti legislativních opatření se v rámci naplňování komunitární části Plánu obnovy podařilo dosáhnout shody ohledně možnosti uplatňovat snížené sazby DPH u lokálně poskytovaných služeb s vysokým podílem lidské práce. Tato dohoda je významným příspěvkem k udržení zaměstnanosti v nejzranitelnějších odvětvích ekonomiky a měla by pomoci především malým a středním podnikům. Jako součást opatření proti dopadům hospodářské a finanční krize byla také schválena úprava tří nařízení ke strukturálním fondům a Fondu soudržnosti, která přispěje k urychlení čerpání prostředků z unijního rozpočtu, a revize nařízení o založení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, jejímž cílem je efektivněji podpořit pracovníky, kteří přišli o zaměstnání v důsledku globalizace a celosvětové finanční a ekonomické krize. 

Východní partnerství, západní Balkán, transatlantické vztahy
Zvláštní pozornost během českého předsednictví věnovala Evropská unie zemím ve svém bezprostředním sousedství. V těchto oblastech také disponuje nejefektivnějšími prostředky uplatňování svého vlivu, především prostřednictvím možnosti nabídky budoucího členství nebo privilegovaného partnerství těmto sousedům. Na jarní Evropské radě byla schválena a na květnovém summitu v Praze úspěšně zahájena iniciativa Východní partnerství. Tento ambiciózní projekt spočívá v posilování vztahů s Arménií, Ázerbajdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskou republikou a Ukrajinou (včetně 600 milionů eur na jeho financování). Úzká spolupráce s partnery na východě je co do strategického významu jednou z klíčových oblastí zahraniční politiky Evropské unie, která umožňuje velký přínos oběma zúčastněným stranám.

Další oblastí klíčového významu byl západní Balkán a evropská perspektiva tamních zemí. Přes určité těžkosti – zejména pozastavený proces vyjednávání o přistoupení s Chorvatskem – vyvinulo české předsednictví velkou snahu ve prospěch udržení této perspektivy. Uspokojivých výsledků bylo v tomto směru dosaženo na březnovém neformálním jednání ministrů zahraničních věcí. V kontextu evropské budoucnosti zemí západního Balkánu má velkou váhu také postoupení žádosti o vypracování posudku k přihlášce Černé hory o členství v EU Evropské komisi.

Důležité místo v zahraniční politice Evropské unie tradičně zaujímají vztahy se Spojenými státy americkými, jakožto nejdůležitějším přirozeným partnerem a strategickým spojencem. Po nástupu nově zvoleného prezidenta do Bílého domu byly navázány kontakty s jeho administrativou a započata diskuse o intenzivní spolupráci umožňující společně čelit nejnaléhavějším globálním výzvám. Klíčovou událostí v tomto směru bylo historicky první setkání prezidenta Baracka Obamy se všemi vedoucími představiteli Evropské unie na neformálním dubnovém summitu v Praze, které položilo pevné základy pro další prohloubení spolupráce mezi oběma stranami Atlantiku. Hlavními tématy jednání neformálního summitu byly otázky ekonomiky a hospodářské krize, energetiky, klimatických změn a dále bezpečnostní otázky související s vývojem v Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.

V oblasti transatlantických vztahů české předsednictví též pokračovalo v intenzivní spolupráci s Kanadou, která byla završena oficiálním zahájením vyjednávání Komplexní dohody o ekonomickém partnerství na květnovém summitu EU-Kanada v Praze. Během českého předsednictví se uskutečnila také řada bilaterálních schůzek a summitů Evropské unie, například s Ruskem, Čínou, Japonskem a Indií. Na několika těchto schůzkách na nejvyšší úrovni byl v čele delegace Evropské unie také prezident Václav Klaus.

V některých dílčích oblastech se však nepodařilo dotáhnout ambiciózní předsevzetí až do finále. České předsednictví vynaložilo velké úsilí ve snaze dosáhnout kompromisu při vyjednávání s Evropským parlamentem o otázce revize směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby.Cílem revize bylo novelizovat některá ustanovení směrnice, přičemž nejkomplikovanější jednání se vedla kolem používání tzv. opt-outu, jenž zaměstnanci umožňuje pracovat i nad rámec 48 hodin týdně. Evropský parlament kompromisní návrhy Rady neakceptoval a jednání se nepodařilo dovést do úspěšného konce. Mnohaletá snaha a boj mezi evropskými institucemi a členskými státy o definitivní schválení směrnice tak přejde na některé z příštích předsednictví.
 
Úspěšný závěr českého předsednictví
Úspěšným vyvrcholením českého předsednictví se stal dvoudenní červnový summit (18. a 19.6.2009) Evropské unie v Bruselu. Na něm prezidenti a předsedové vlád členských států nabídli Irsku záruky, že platnost Lisabonské smlouvy nebude mít vliv na irskou daňovou politiku, zákaz potratů nebo vojenskou neutralitu. Rozhodnutí bude při uzavírání příští dohody o přistoupení nové země připojeno ve formě protokolu ke smlouvám o Evropské unii. Vedoucí delegací členských států a vlád se též shodli na J. M. Barrosovi jako nejvhodnějším kandidátovi na předsedu budoucí Evropské komise. Důležitým výsledkem summitu byla též podpora vytvoření nových institucí v oblasti dohledu nad finančními trhy, které by měly začít fungovat v roce 2010. Členské státy Evropské unie na summitu také rozhodly, že uvolní další finanční prostředky ze společného rozpočtu na projekty, které mají napomoci udržet pracovní místa. Summit zároveň potvrdil boj proti klimatickým změnám. Na pomoci, která má umožnit třetímu světu, aby snížil ekologické škody, se mají podílet všechny členské státy Unie.
 
V průběhu uplynulých šesti měsíců uspořádalo české předsednictví na svém území několik desítek akcí, od výjezdních zasedání expertních pracovních skupin, které běžně zasedají v Bruselu, přes odborné konference a semináře, až po neformální rady ministrů. Na všech těchto akcích se Česká republika snažila jako předsednická země maximálně prezentovat svoje přednosti a přiblížit je zahraničním delegátům. To znamená, že oficiální jednání byla doplněna kulturními akcemi a návštěvami národních památek, čímž se hostitelská země snažila seznámit účastníky též se svojí historií a kulturou. Jednotlivé akce se konaly nejen v Praze, ale uskutečnily se v mnoha regionech Čech a Moravy.
 
Úloha českého předsednictví v Radě EU byla v jeho polovině zkomplikována demisí vlády a po dobu necelých dvou měsíců fungováním nové vlády. I když je výměna vlády v průběhu předsednictví v každém případě nestandardní jev, který ovlivní celkový dojem, nemusí to však znamenat fatální problémy při výkonu funkcí spojených s předsednictvím.
 
Na předsednictví se s dlouhým předstihem připravovaly stovky úředníků na resortních ministerstvech a přibližně 150 diplomatů na Stálém zastoupení České republiky při Evropské unii v Bruselu. Ti všichni se podíleli na přípravě stovek akcí a připravovali dokumenty, které předsednický stát jménem EU prezentoval. Proto výměna vlády z technického hlediska nijak zásadně nenarušila samotný průběh předsednictví, zvláště když v čele resortu ministerstva zahraničních věcí stanul J. Kohout, který předtím vykonával funkci náměstka ministra a především také velvyslance na Stálém zastoupení České republiky při EU v Bruselu. Zde také z titulu této funkce zastupoval Českou republiku v COREPERu II (Výbor stálých zástupců) a účastnil se spolu s ministry mnoha řádných i neformálních ministerských zasedání Rady EU. Tímto nabyl zkušenosti, které by „standardní politik“ těžko získával.
 
Vzhledem k rozsáhlé agendě a současné složité celosvětové hospodářské a politické situaci se řadí české předsednictví k těm, které měly pro splnění vytčených cílů velmi složité podmínky. Přes veškeré nepříznivé okolnosti se však česká reprezentace představila jako dobře připravená a schopná vypořádat se s náročnými úkoly. Díky zodpovědné systematické přípravě a svědomitému přístupu při řešení vzniklých problémů a plnění předsednických povinností, proběhlo předsednictví České republiky v Radě EU standardním způsobem poměrně velmi úspěšně.
 
 
Text: Ing. Jiří Zukal, konzultant pro otázky EU
Foto: MISHA
 
 

Print  E-mail