O významu poznávání obětí trestné činnosti
PhDr. Alena MAREŠOVÁ, PhDr., Milada MARTINKOVÁ, CSc., IKSP Praha
V trestněprávní teorii, ale i praxi, v kriminologii a kriminalistice byla oběť - ve srovnání s pachatelem - dlouho na okraji zájmu. A to přesto, že v padesátých letech 20. století se začala formovat viktimologie, která se stala samostatným vědním odvětvím kriminologie, zabývajícím se oběťmi jako základním zdrojem poznání mechanismu zločinu - trestného činu.
Současná kriminologie se prostřednictvím viktimologie (z latinského victima - oběť) věnuje problematice oběti již intenzivně. Je zaměřena především na vztah oběti k pachateli a trestnému činu, na následky trestného činu z hlediska oběti a stále častěji tento zájem vyúsťuje ve snahu obětem pomoci: jak oběti konkrétního trestného činu, tak i formou právních úprav ve prospěch oběti obecně. Za zakladatele viktimologie bývají označováni Němec H. von Hentig a Izraelec B. Mendelsohn. Definovali obsah pojmu oběť a vytvořili první vědecky podložené typologie obětí. Obsah pojmu oběť formulovali dosti široce - jako oběť byla označena „osoba, organizace, morální nebo právní řád, které jsouohroženy, poškozeny nebo zničeny trestným činem. V současné české kriminologii, viktimologii i kriminalistice převládá názor, že nemá valného významu zabývat se různými kolektivními oběťmi kriminality nebo oběťmi-právnickými osobami a oběť je zpravidla chápána jako konkrétní fyzická osoba, která byla trestným činem usmrcena nebo zraněna nebo ohrožena na životě a zdraví, nebo jí byla způsobena škoda na majetku nebo škoda morální, byla omezena na svobodě nebo jiných právech, a to nezávisle na tom, zda jí bylo následně zvláštním procesním rozhodnutím přiznáno postavení poškozeného. Obsah pojmu „poškozený“ je pak vymezen v ustanovení § 43 trestního řádu3. V praxi orgánů činných v trestním řízení bývá pojem „poškozený“ často užíván jako synonymum pojmu oběť.