Judikatura
JUDr. Ivana RABINSKÁ, Univerzita Palackého Olomouc, katedra trestního práva
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2008
Rozhodnutí č. 22 – trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. vs. trestný čin zatajení věci podle § 254 tr. zák.
Jestliže si pachatel přisvojil peníze, které mu byly omylem zaslány na bankovní účet, s nímž disponoval, pak pro rozlišení, zda tím spáchal trestný čin podvodu podle § 205 odst. 1 tr. zák. (s využitím omylu jiného) nebo trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. (tj. věci, která se dostala do moci pachatele omylem), je rozhodující, zda pachatel věděl o omylu jiné osoby v době, kdy se peníze dostaly do jeho moci, tj. když se skutečně dozvěděl o takové platbě na bankovní účet (např. na základě výpisu z účtu). Věděl-li pachatel již v této době, že jde o peníze, které mu byly zaslány omylem, může spáchat jen trestný čin podvodu, nikoli trestný čin zatajení věci.
Uvědomí-li si pachatel omyl (nebo je-li na něj upozorněn) až poté, co již získal cizí věc, za níž se považují podle § 89 odst. 13 tr. zák. i peníze na účtu, do své dispozice (do své moci), nemůže naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. V takovém případě není vyloučena jeho trestní odpovědnost pro trestný čin zatajení věci podle § 254 tr. zák.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 538/2007)
Okresní soud uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako prodávají vystavil kupujícímu fakturu na částku 24 561,60 Kč, ten ale omylem poukázal obviněnému bankovním převodem částku 245 616 Kč. Na tento omyl byl obviněný zástupcem kupujícího upozorněn dne 16. 11. 2004, kdy byla zároveň celá částka připsána na účet, k němuž má obviněný dispoziční právo, a byl vyzván k vrácení přeplatku. Obviněný odmítl vrátit peníze ve výši přeplatku s tím, že tomu brání daňová exekuce vedená příslušným finančním úřadem na jeho účet. Následně v období od 17. 11. 2004 do 29. 11. 2004 uskutečnil obviněný platební kartou celkem 15 výběrů peněz z výše uvedeného účtu ke škodě kupujícího vždy ve výši 15 tis. Kč, čímž vybral z účtu celkem 221 054,40 Kč, tedy celý přeplatek, který kupující zaslal omylem na tento účet. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a dále soud rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit poškozenému kupujícímu na náhradě škody částku 221 054, 40 Kč.
Obviněný napadl citovaný rozsudek odvoláním, které nadřízený Krajský soud v Brně usnesením zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný dovolání. Jako dovolací důvod uvedl § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což odůvodnil tím, že soudy nižšího stupně provedly ve vztahu ke spáchanému skutku popsanému ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nedostatečné dokazování, jehož výsledkem je nesprávné posouzení subjektivní a objektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný na svou obranu uvádí, že nebyl schopen rozpoznat, o jakou platbu se v posuzovaném případě jednalo a kdo mu zaslal finanční obnos. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání uvedených rozhodnutí zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplynulo nesouhlasné stanovisko s právní kvalifikací uvedeného skutku. Podle jejího názoru se jedná o trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák, jelikož obviněný nevyužil omylu poškozeného, aby získal věc do své moci. Finanční prostředky se do jeho moci dostaly právě z důvodu omylu na straně poškozeného. Nicméně uvedené nedostatky nebyly v podání obviněného uvedeny, a tedy je nelze napravit cestou dovolacího řízení. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud konstatoval, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Mimo jiné dospěl i k následujícím závěrům.
K naplnění znaku využití omylu jiné osoby dojde tehdy, když pachatel sice sám nevyvolal omyl ani nepřispěl k jeho vyvolání, nicméně po poznání omylu jiné osoby jednal v příčinné souvislosti s tímto omylem tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. Tedy skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. je naplněna i v případě, přijme-li pachatel z cizího majetku peněžní částku, o níž ví, že mu nepatří, neboť mu byla zaslána na účet, jímž disponuje, omylem. Při bankovním převodu se majitel účtu dozví o provedené platbě na jeho účet až později, např. prostřednictvím výpisu z účtu. Tedy v době, kdy peníze byly na účet připsány, nicméně pachatel o nich neví, nejsou ještě v moci pachatele. Do jeho moci se dostávají až v době, kdy se o nich pachatel dozví a kdy tedy s nimi může nakládat jako s vlastními. Jestliže v této době již ví, že peníze mu nepatří a jsou v jeho moci omylem, a přesto si je přisvojí, využívá tímto omylu jiného a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Dodatečné zjištění omylu poté, co již získal majetkovou hodnotu do své moci, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu zatajení věci podle § 254 tr. zák., tedy pachatel neví o omylu jiné osoby v době, kdy se cizí věc dostává do jeho moci.
Pokud aplikujeme výše popsané závěry na skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, tedy že obviněný byl 16. 11. vyrozuměn o omylu poškozeného, a přesto v období od 17. 11. do 29. 11. uskutečnil několik výběrů, jimiž vybral celý přeplatek poškozeného, a to v době, kdy si byl vědom skutečnosti, že peněžní prostředky omylem připsané na účet mu nepatří, dospějeme k závěru, že jiná kvalifikace jednání obviněného než podle ustanovení o trestném činu podvodu podle § 250 tr. zák. není možná. Za uvedené situace nemohl být spáchán trestný čin zatajení věci podle § 254 tr. zák., protože jeho spáchání je podmíněno tím, že pachatel v době, kdy si přisvojuje cizí věc, neví o tom, že mu tato věc nepatří.