Obecný přehled předmětu úpravy zákona o azylu
Základní právní rámec
- čl. 43 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon č.2/1993 Sb.)
- zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (vstup v účinnost, tj. od 1. 1. 2000)
- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (vstup v účinnost od 1. 1. 2006)
- zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (účinnost k 1. 1. 2003)
- zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (vstup v účinnost od 1. 1. 2000)
- zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (účinnost většiny ustanoveni od 1. 1. 2004)
- Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a ni na navazující Newyorský protokol z roku 1967 (publikováno pod č. 208/1993 Sb.), tzv. Ženevská úmluva
- Úmluva o právech dítěte (publikováno pod č.104/1991 Sb.)
- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950 (publikováno pod č. 209/1992 Sb.)
- evropské právo upravující zejména problematiku azylu a uprchlictví
Charakteristika zákona o azylu
-
zákon o azylu plně respektuje mezinárodní závazky, zejména Ženevskou úmluvu a evropské azylové acquis
-
jako právní norma v sobě zákon o azylu zahrnuje jak ustanovení hmotně-právní, tak i procesně-právní; v rámci procesní části ovšem obsahuje jen nezbytné odchylky od správního řádu, a tak i pro řízení o udělení mezinárodní ochrany platí podpůrně správní řád
-
zákon o azylu nelze označit za kodex, neboť právní úprava některých otázek souvisejících s problematikou žadatelů o mezinárodní ochranu, azylantů a osob s doplňkovou ochranou je obsažena i v dalších právních normách, např. ve školském zákoně, v sociálních předpisech, ve zdravotnických normách, apod. Zákon o azylu především řeší podmínky vstupu a pobytu cizince, který chce v České republice žádat o mezinárodní ochranu, práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanta a osoby požívající doplňkové ochrany, řízení o udělení či odnětí mezinárodní ochrany, podmínky pro získání mezinárodní ochrany, působnost MV a dalších dotčených orgánů, státní integrační program a azylová zařízení
Zákon o azylu
-
upravuje oblast mezinárodní ochrany, tj. zejména vymezuje základní pojmy - podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žadatel o udělení mezinárodní ochrany, azylant, osoba požívající doplňkové ochrany, pojem pronásledování atd. - dále pak vymezuje formy mezinárodní ochrany (azyl a doplňkovou ochranu), její druhy (azyl dle § 12, azyl za účelem sloučení rodiny a humanitární azyl, doplňkovou ochranu dle § 14a a doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny) a podmínky jejího získání a důvody pro odnětí či zánik uvedených forem mezinárodní ochrany,
-
reguluje možnost zajištění žadatelů o udělení mezinárodní ochrany,
-
upravuje přijímací podmínky pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany a osoby strpěné na území a pobytové podmínky azylantů a osob s udělenou doplňkovou ochranou, tj. zejména jejich práva a povinnosti spojené s pobytem na území ČR, jejich postavením v rámci sociálního či zdravotního systému, úpravou pobytu v azylových zařízeních, možnost získání finančních příspěvků, atd.,
-
obsahuje rovněž úpravu a právní základ pro vydávání dokladů žadatelům o udělení mezinárodní ochrany, osobám strpěným na území, azylantům a osobám požívajícím doplňkové ochrany,
-
definuje v obecných rysech státní integrační program, kompetence orgánů státu působících v oblasti mezinárodní ochrany a azylová zařízení.