S čepicemi Raškovkami na hlavách uctili nejen čeští skokani na lyžích Jiřího Rašku, prvního československého vítěze ze zimních olympijských her. V Českém domě v Kangungu se na oslavě padesátého výročí Raškova triumfu v Grenoblu 1968 sešli také krasobruslaři ze tří zemí i pamětník tehdejších her František Halíř, nynější šéftrenér sáňkařů.

„Když jsme si říkali, jaká výročí připadají na letošní rok, první zlatá medaile byla hned na ráně. A když jsme se pak bavili o tom, jak výročí připomenout, vybrali jsme kulich s bambulí, ve kterém Jiří Raška skákal,“ řekl Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru. „Jiřího Rašku jsem poznal jako milého a zásadového člověka, který měl na věci selský názor. Když se něco dělo, byl klidný.“

Dvojnásobného medailistu z her v Grenoblu chovají v úctě také jeho následovníci, kteří měli Jiřího Rašku popsat maximálně ve třech slovech.

„Absolutně největší legenda,“ říkal Roman Koudelka.
„Pan skokan,“ dodával Čestmír Kožíšek.
„Hrdina,“ soudil Viktor Polášek.
„Olympijský vítěz,“ dodal Vojtěch Štursa.
„Super člověk,“ shrnul Lukáš Hlava, jehož Jiří Raška trénoval.

Moderátor Tomáš Verner, který uváděl oslavu „nacpaný“ ve skokanské kombinéze, se pak ptal: Porazili byste Jiří Rašku jeho stylem?
„Ne,“ zněla jednomyslná odpověď současné generace.

Skokani pak vyučovali telemark, kterým česká výprava v čele s vlajkonoškou Evou Samkovou uctila Jiřího Rašku při nástupu týmů na slavnostním zahájení her. Ukazovali také některé tréninkové metody, které si mohli návštěvníci vyzkoušet. Zapojili se třeba krasobruslaři – vedle Michala Březiny také Lucie Myslivečková, která závodí za Slovensko, nebo Ondřej Hotárek, jenž reprezentuje Itálii.
Na pódium vystoupil také František Halíř. Nynější sáňkařský šéftrenér závodil v Grenoblu 1968 v sedmnácti letech jako nejmladší člen výpravy. Teď se na hry vrátil, přičemž sáňkaři mají znovu po padesáti letech na olympijských hrách šestičlenný závodní tým.

Halíř má na Grenoble speciální památku – olympijskou vlajku. „Byl jsem nejmladší a měl jsem choutky si něco odvézt domů. Byly tam stožáry s vlajkami, tak jsem si po závodech došel pro suvenýr. Problém byl v tom, jak vlajku dovézt domů,“ líčil Halíř. Schoval ji do helmy. „Když jsem přijel, táta mi vynadal, že jsem blázen. Ale dodnes mám vlajku uloženou a při každém výročí ji vyndám.“
Při oslavách a na setkání Českého klubu olympioniků se pravidelně potkával s Jiřím Raškou. „Přátelili jsme se, Jirka pro mě byl nezapomenutelná osobnost, dodneška ho mám rád,“ dodal Halíř.