ISSS 2015: Postřehy z Kavárny
„V naší rodině se traduje příhoda,“ vypráví primátor Hradce Králové Zdeněk Fink. „Dědeček, který pracoval ve třicátých letech minulého století na Vrchním státním zastupitelství v Praze, říkal doma babičce: Musím na tři dny do Přerova, už čtvrtý týden jim tam něco leží… A tak ani my nespoléhejme jen na techniku, ta za nás všechno nezvládne,“ dodává Fink.
Kavárna na ISSS 2015 v Hradci Králové. Foto: Radoslav Bernat. Jan Bartošek, místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, připomněl, že 13. února roku 1992 byl na ČVUT v Praze poprvé spuštěn internet. Za šest let poté se uskutečnil první ročník konference Internet ve státní správě a samosprávě pod vedením Tomáše Renčína. Od té doby máme za sebou množství úspěšných projektů, například datové schránky, základní registry, CzechPOINTy nebo portál České správy sociálního zabezpečení a mnoho dalších. „I dále tento obor potřebuje především vizi a také statečné politiky, kteří budou ochotni představy prosazovat v praxi,“ řekl Jan Barošek.
Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová uvedla, že vláda se snaží o maximální zvýšení konkurenceschopnosti České republiky: „Informační systémy a eGoverment jsou jedním z nástrojů, kterými toho můžeme docílit. Z evropských zdrojů jsme dosud (v průměru každý rok) využili padesát pět procent veřejných investic ze strukturálních fondů a z těchto prostředků šla velká část na financování informačních systémů. Integrovaný operační program byl v období 2007–2013 ze třiceti procent využit na financování ICT. Z Integrovaného regionálního operačního programu na léta 2014–2020 půjde asi dvacet procent prostředků na financování informačních technologií.
Náměstek ministra vnitra pro informační a komunikační technologie Jaroslav Strouhal pozdravil přítomné jménem ministra vnitra Milana Chovance a hovořil o hlavních plánech ministerstva v oblasti eGovernmentu. Upozornil na klíčový dokument Strategický rozvoj veřejné správy 2014+, implementaci zákona o státní službě, zákona o kybernetické bezpečnosti a zavedení úplného elektronického podání občana vůči úřadům.
V Kavárně se mluvilo o registrech
Moderátor Martin Veselovský vedl s hosty tradiční debatu v „Kavárně“, kterou se pro tento účel stalo pódium ve velkém sále konferenčního centra Aldis. Nabízíme část otázek i odpovědí přítomných hostů.
Za dobrou praxi z hlediska základních registrů bývá označován Český úřad zeměměřický a katastrální. Proč to u vás funguje a jinde ne?
Karel Večeře, předseda, Český úřad zeměměřický a katastrální: Zavádění registrů je dlouhodobější proces. Již druhým rokem zažíváme období, kdy jako by registry nebyly úplně chtěné… Za poslední dva roky se nepodařilo projednat žádný rozvojový projekt, kdy se třeba v registru územní identifikace, adres a nemovitostí nabízí celá řada rozšíření datového obsahu, která nejsou momentálně reálně prosaditelná. Současně probíhá zavádění využívání dat z registrů v jednotlivých agendových informačních systémech. V katastru nemovitostí máme již přes devadesát procent údajů o fyzických osobách ztotožněných s registrem obyvatel. Například ten, kdo se přestěhuje, už nemusí úřadům nic hlásit.
Jaroslav Strouhal upozorňuje, že registry byly skutečně zčásti vnímány jako nechtěné dítě, ale je třeba říci, že odpovědnost leží hlavně na vykonavatelích té které agendy, jakým způsobem k využití registrů přistoupí. „Věřím, že ve spolupráci s ČÚZK budeme příští rok schopni nabídnout lepší informace,“ uvedl.
Jaký je pohled soukromé sféry na základní registry?
Oldřich Vlasák, Pavel Kysilka, Tomáš Renčín na ISSS 2015. Foto: Radoslav Bernat. Ondřej Felix, digitální šampion ČR: Katastrální i Živnostenský úřad dělají jednu důležitou věc: Zaregistrovaly si všechny vlastníky nemovitostí, respektive držitele živností vůči základním registrům a od té doby přijímají veškeré změny a aktualizace automaticky na pozadí. Například Finanční úřad některé aktualizace ze základních registrů využívá, ale velmi často se vrací k původnímu znění dosud platných daňových zákonů (o dani z příjmů, dani z přidané hodnoty a podobně), v nichž je pořád zavedena ohlašovací povinnost. A tato povinnost by musela být v zákoně zrušena anebo by musel být upraven tak, aby mohla probíhat aktualizace ze základních registrů.
Internet pro občany
Co by hejtman Kraje Vysočina chtěl od státu a jeho správy v oblasti šíření internetu?
Jiří Běhounek: Bohužel bílých míst, kde není rozšířen internet, je zatím poměrně dost. Chystaný systém rozvoje vysokorychlostního internetu, který se tříští mezi MPO a ČTÚ, o samosprávách a venkově příliš nehovoří. Chtěli bychom být jako zástupci samospráv přizváni k diskusi.
Měl by stát zavádět internetové sítě nové generace do malých obcí?
Oldřich Vlasák, místopředseda Svazu měst a obcí ČR: Myslím, že je to úkolem státu. Navíc internetizace je jednou z priorit Evropské unie a jsou na ni vyčleněny i prostředky, které se mohou čerpat z evropských fondů. Měla by být v příštím programovacím období věnována část prostředků na internetizaci České republiky?
Karla Šlechtová, minystryně pro místní rozvoj.Foto: Radoslav Bernat. Marek Ebert, náměstek předsedy ČTÚ: Internetizaci obcí je potřeba pomoci. Společně s MPO pracujeme na přípravě dotačního programu, který by měl směřovat k pokrytí venkovských oblastí internetem. Od loňského léta existuje mapa pokrytí republiky internetem, měla by být zpřesňována tak, aby první výzva k podávání nabídek mohla být vyhlášena do konce roku. Na tyto účely by mělo být k dispozici 14 miliard korun.
Jste v tomto ohledu optimista?
Svatoslav Novák, prezident ICT UNIE: Velcí operátoři svou privatizací striktně řídili své investice tak, že to, co nebylo návratné do čtyř let, se nedělalo. Proto v mnoha místech republiky nemáme moderní infrastrukturu. I když bude eGovernment fungovat bezchybně, na vesnicích je podmínkou fungování těchto služeb, aby tam existovalo dostatečné pokrytí internetem. V různých stavebních řízeních není vůbec pamatováno na telekomunikační sítě. V současné době musí operátoři a firmy překonávat při stavbě infrastruktury nejrůznější překážky ve formě věcných břemen a administrativních poplatků, které jsou už vyšší než vlastní stavba jednoho metru optického kabelu, včetně výkopů. To znamená, že investice se tak velmi prodražují.
Ivan Pilný, poslanec: Digitální infrastruktura má být postavena naroveň dopravní a energetické infrastruktuře, protože začíná být důležitější než leckterá dálnice. Kdykoli někdo „kopne do země“, měl by povinně položit chráničku na optické kabely. Jinak bude za současného stavu budování infrastruktury velice nákladné.
Proč to v Česku nefunguje tak, jak by chtěl šéf ICT Unie?
Michal Stachník, generální ředitel společnosti Cisco: V posledních několika letech se IT nalepila škaredá nálepka. Nikdo si nevzal za své, že by rozvoj internetu a vysokorychlostních sítí měl být pro Českou republiku konkurenční výhodou.
Problémy veřejných zakázek
Do jaké míry je současná legislativa k zadávání veřejných zakázek na překážku rozvoje ICT?
Lubomír Franc, hejtman Královéhradeckého kraje: Mohu říci, že výběrová řízení v této oblasti se mi jeví jako nejobtížnější, nejproblematičtější a nejrizikovější. Právě s ohledem na tyto složitosti doděláváme projekty Královéhradeckého kraje s velkým zpožděním, ať už se jedná o technologická centra, nebo datové sklady i všechny další projekty, které jsme měli rozpracované z evropských peněz. Pokud projekty nestihneme realizovat do konce roku, budeme platit pokuty nebo vracet prostředky.
Je v plánu udělat v legislativě nějaké změny, aby se zjednodušilo zadávání veřejných zakázek?
Karla Šlechtová: Když jsem loni nastoupila do funkce, od prvního dne jsem řešila stížnosti na zákon o veřejných zakázkách. V současné době je již v platnosti novela zákona, v níž se změnila hodnoticí kritéria a fakt, že výběrové řízení se nemusí rušit, pokud je pouze jeden uchazeč. Je odpovědností zadavatele, jak si stanoví podmínky. Není správné, jestliže se využívá pouze hodnoticí kritérium ceny. Připravuje se nový zákon, který musí být v účinnosti do 18. dubna 2016. K tomu je připraven i harmonogram. Návrh nyní půjde do meziresortního připomínkového řízení a je široce diskutován nejrůznějšími odborníky a profesními skupinami. Máme i skupinu poslanců a senátorů, kteří se návrhem zabývají, obcházím také jednotlivé poslanecké kluby. Doufám, že nedostaneme šestnáct set pozměňovacích návrhů, jako tomu bylo při projednávání stávajícího zákona. Zákon bude transponovat tři směrnice Evropské komise, které se týkají veřejných zakázek. Zároveň důležitou součástí zákona bude to, co je v České republice třeba změnit.
Ondřej Felix: Neustále se točíme ve smyčce, jak má vypadat zákon o veřejných zakázkách. Nejvíce problémů v minulém období ale bylo v další fázi. Otevřít soutěž znamenalo dvanáct šestnáct osmnáct čtyřiadvacet měsíců naprosto neřiditelného časového období nejrůznějších odvolání i cest do Brna na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kvalifikace se stala sprostým slovem. Všechny kvalifikační předpoklady, které dnes veřejný zadavatel napíše do veřejné zakázky, se v rukách kontrolních a auditních orgánů převrátily v diskriminaci. Ministerstvo vnitra soutěžilo moji pracovní pozici hlavního architekta eGovernmentu. Patnáct let praxe bylo označeno za diskriminační předpoklad. Zakázka byla pod dva miliony, takže „na co je zapotřebí patnáct let praxe“? Časté je také označit za diskriminační požadavek, kolik lidí z řešitelského týmu musí hovořit česky. Auditní nálezy pak sdělují, že když jsme požadovali češtinu, diskriminovali jsme dodavatele z EU. Jinými slovy, dnes jsme si v podstatě vytvořili systém, ve kterém se nedá nic vysoutěžit.
Jak se cítíce v pozici, kdy kdokoli, komu se nelíbí průběh veřejné zakázky, dá podnět na ÚHOS?
Mojmír Florián, ředitel odboru zadávání veřejných zakázek, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: Určitě ne příliš komfortně. Jsme poslední, kdo tvrdí, že stávající legislativa je ideální. Od doby, kdy před několika lety propukla hospodářská krize, je zakázek evidentně méně a náš úřad se tak stává novým kolbištěm „soutěže“ mezi dodavateli. Nechceme nahrazovat práci hodnoticí komise, nicméně zákon o veřejných zakázkách stanoví určitá pravidla, která musí každý zadavatel splnit. A jestliže dostaneme návrh či podnět, musíme podle zákona každé takové řízení prozkoumat.
Karla Šlechtová: Současný stav není jen vina ÚHOSu, ale především vina neúspěšných uchazečů. Říkám tomu kanibalismus neúspěšných uchazečů. ÚHOS ale i v takových případech musí konat. Celková doba vyřízení může být až devět měsíců, u složitějších případů i déle než rok. I tyto podněty jsou jedním z důvodů, proč nestihneme dočerpat evropské dotace. Týká se to i letoška – pokud se projekty (za období 2007–2013) nestihnou finalizovat do prosince 2015, všichni přijdou o sto procent své dotace nebo musí najít vlastní zdroj, jak projekt financovat. Na ÚHOSu leží mnoho projektů, u kterých odhadujeme, že s ohledem na zákonné lhůty dokončeny nebudou. Například jen za Ministerstvo dopravy se jedná o projekty (za období 2007–2013) za čtyřicet miliard korun. Chceme sestavit určitá kritéria, na jejichž základě by neúspěšný uchazeč mohl podat oprávněný podnět na ÚHOS. Věřím tomu, že firmy nebudou rády, ale my chceme situaci v naší zemi „spravit“.
Zuzana Pacinová